‚Běžte tak, abyste dosáhli ceny‘
„Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ — 1. KORINŤANŮM 9:24.
1, 2. a) Co by dnes bylo velkou tragédií v životě křesťana? b) Jakou radu dal Pavel podle 1. Korinťanům 9:24 a jak platila tato rada křesťanům v Korintu?
MĚLO to být ohromné vyvrcholení po dvanácti letech vražedného tréninku. Ale již v polovině závodu došlo k hromadnému pádu, takže sny mladé závodnice o olympijském zlatě skončily žalostně. Hromadné sdělovací prostředky označily její pád jako „tragédii“.
2 Daleko tragičtější by však bylo, kdyby se nepodařilo některému svědku Jehovovu dokončit závod o život, především když si uvědomíme, jak blízko je zaslíbený nový pořádek. (2. Petra 3:13) Proto řekl apoštol Pavel výstižně: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ (1. Kor. 9:24) V Korintu se někteří dostali do nebezpečí, protože sobecky jednali podle svého vlastního mínění a přitom dokonce ‚zraňovali svědomí druhých‘. (1. Kor. 8:1–4, 10–12) Zvítězit v závodě však vyžaduje oběť, jak to řekl Pavel: „Každý, kdo se účastní zápolení, [cvičí] se ve všem . . . v sebeovládání . . . tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ — 1. Kor. 9:25–27.
3. a) Jaká situace v Kolosech mohla bránit tamějším křesťanům, aby nedokončili závod? b) Bylo vhodné, aby se křesťané v Kolosech zabývali filozofií a mysticismem?
3 Když psal Pavel později Kolosanům, varoval je před dalším možným nebezpečím: před lidmi, kteří by je mohli připravit o „cenu“ — o věčný život. (Kol. 2:18) Jak tedy měli křesťané běžet, ‚aby jí dosáhli‘? Doporučoval jim apoštol, aby se zabývali filozofií a mysticismem, aby uměli úspěšně debatovat s falešnými učiteli? Ne, protože křesťané „zemřeli vzhledem k základním věcem světa“, a měli si přát, aby neměli nic společného se světskými filozofiemi a tradicemi. — Kol. 2:20.
4. Jak mohlo „přesné poznání“ pomoci křesťanům v Kolosech?
4 Proto Pavel povzbuzoval své spoluvěřící, aby se ve svých snahách soustředili na jedno, totiž aby „byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení“. Ano, mají-li ‚chodit hodni Jehovy, aby se mu plně líbili‘, pomůže jim k tomu „přesné poznání“ — nikoli neužitečné spekulace. (Kol. 1:9, 10; viz též Kolosanům 3:10.) Většina křesťanů v Kolosech jistě znala základní nauky Písma. Studiem a uvažováním však museli růst dál nad základní nauky a být „pevně založeni“ na správném základu — na Kristu. (Kol. 1:23; 1. Kor. 3:11) Pokud byli takovým způsobem upevněni, nemohl je ‚nikdo oklamat výmluvnými argumenty‘. (Kol. 2:4) Zkušeným zacházením s Božím slovem mohli účinně odporovat tvrzení těch, kteří uctívali anděly, nebo zastánců judaismu. — 5. Mojž. 6:13; Jer. 31:31–34.
5. a) Uveď některé ‚hluboké věci‘, které by měl znát a kterým by měl rozumět zralý křesťan. b) Jak ukazuje zkušenost jedné sestry, že je nebezpečné přestat přijímat „přesné poznání“?
5 Vyrostl jsi ty nad „základní nauku“ a nahlédl jsi do „hlubokých Božích věcí“? (Žid. 6:1; 1. Kor. 2:10) Víš například, co znázorňují zvířata ve Zjevení, nebo umíš vysvětlit, co je duchovní chrám? (Zjevení, kapitola 13; Žid. 9:11) Umíš vysvětlit biblický základ pro dnešní organizaci svědků Jehovových? Máš dobrý základ v biblickém učení? Jedna křesťanská sestra se ocitla v tísni, když měla obhájit svou víru v rozpravě s nějakou ženou, která zastávala trojici. Později dala tato žena naší sestře literaturu, která obsahovala pomluvy proti Jehovově organizaci. Sestra prohlásila: „Pak jsem již byla duchovně úplně zdeptaná.“ Jeden starší mohl naštěstí ukázat, v čem tkví falešná tvrzení odpůrců, a mohl opět oživit víru naší sestry. (Juda 22, 23) „Teď chápu,“ řekla, „proč nám Společnost stále radí, abychom se modlili, studovali a přemýšleli.“
„Chvět se před lidmi“
6. a) Co se stalo příčinou klopýtání pro některé Boží služebníky? Uveď některé biblické příklady. b) Co je často příčinou strachu z lidí?
6 „Chvět se před lidmi, to klade léčku,“ upozornil jeden moudrý muž. (Přísl. 29:25) Někdy se může člověk dostat do této léčky ochromujícím „strachem ze smrti“ nebo nepatřičnou touhou po uznání od druhých. (Žid. 2:14, 15) Elijáš například nebojácně povstal proti ctitelům Baalovým. Když však královna Izebel přikázala, že má být popraven, „dostal strach . . . a vyšel kvůli své duši a přišel do Beer-Šeby“. (1. Král. 19:1–3) Apoštol Petr také podlehl strachu z lidí té noci, kdy byl Ježíš zatčen. Předtím se chlubil: „Pane, jsem připraven jít s tebou do vězení i na smrt.“ Když však byl obviněn, že patří ke Kristovým učedníkům, „začal klít a přísahat: ‚Neznám toho člověka!‘ “ — Luk. 22:33; Mat. 26:74.
7. a) Jaký byl pravděpodobně vlastní důvod, proč se někteří v Kolosech snažili spojit křesťanství s judaismem? b) Kdo má dnes zřejmě podobnou pohnutku?
7 Strach ze ztráty uznání od druhých mohl být vlastním důvodem, proč se někteří snažili smísit křesťanství s judaismem. Když se v Galácii objevili zastánci judaismu, odhalil Pavel jejich pokrytectví slovy: „Všichni, kteří chtějí mít líbivý vzhled v těle, jsou ti, již se vás pokoušejí nutit k obřízce, jen aby nebyli pronásledováni.“ (Gal. 6:12) Mohlo by se stát, že by podobná touha po oblíbenosti a uznání byla pohnutkou, proč někteří v nedávné době opustili Jehovovu organizaci?
8, 9. a) V jakých situacích by dnes mohl křesťan podlehnout strachu z lidí? b) Jak je možné překonávat takový strach?
8 Křesťané musí pracovat na tom, aby překonávali strach z lidí. Jestliže se ti nechce kázat v blízkosti místa, kde bydlíš, nebo nemáš chuť vydávat svědectví příbuzným, spolupracovníkům nebo spolužákům, pak si vzpomeň na otázku, kterou dal Jehova prostřednictvím Izajáše 51:12: „Kdo jsi, že by ses bál smrtelného člověka, který zemře, a syna lidí, z něhož bude pouhá zelená tráva?“ (Srovnej s Matoušem 10:28.) Nezapomeň, že každý, „kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn“. (Přísl. 29:25) Petr překonal strach z lidí, a dokonce nakonec zemřel mučednickou smrtí. (Jan 21:18, 19) Dnes projevují mnozí bratři podobnou odvahu.
9 Jeden misionář, který slouží v zemi, kde bylo kazatelské dílo zakázáno, řekl: „Je třeba víry, máme-li jít na shromáždění nebo do služby, jestliže víme, že nás při tom může policie přistihnout.“ Ale tamější bratři říkali se žalmistou: „Jehova je na mé straně; nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“ (Žalm 118:6) Dílo v oné zemi vzkvétalo a nedávno bylo zákonně uznáno. Pravidelná účast na kazatelské službě jistě pomůže i tobě vytvořit si stejnou důvěru v Jehovu.
Rodinná pouta
10. a) Jakou citovou potřebu má každý člověk a jak je normálně uspokojována? b) Uveď biblické příklady mužů, jejichž náklonnost k jejich manželce byla silnější než jejich vztah k Jehovovi.
10 V knize „Jednotlivec, manželství a rodina“ (angl.) je řečeno: „V každé společnosti a v každém společenském okruhu pociťuje obvykle jednotlivec potřebu někomu ‚patřit‘ a mít někoho, kdo pro něj něco znamená a kdo k němu ‚patří‘.“ Tato potřeba se normálně uspokojuje v rodině, která je Jehovovým uspořádáním. (Ef. 3:14, 15) Satan však často využívá pocitu vzájemných pout mezi členy rodiny. Adam zřejmě pociťoval ke své manželce tak silné pouto, že nedbal následků vzpoury a připojil se k ní. (1. Tim. 2:14) Co se stalo Šalomounovi? Ačkoli byl proslulý svou moudrostí, stalo se, že když „zestárl, . . . jeho manželky naklonily jeho srdce, aby následovalo jiné bohy; a jeho srdce se neprokázalo úplné s Jehovou, jeho Bohem . . . A Šalomoun začal činit to, co bylo špatné v Jehovových očích.“ — 1. Král. 11:4–6.
11. V jakém směru ‚ctil Eli své syny víc než Jehovu‘?
11 Vzpomínáš si na zestárlého izraelského velekněze Eliho? Jeho synové Chofni a Pinechas byli „neužiteční muži“, kteří „neuznávali Jehovu“. Projevovali hanebnou neúctu k obětem, jež byly přinášeny Jehovovi, a dopouštěli se nemravnosti s ženami, ‚které sloužily u vchodu do stanu setkání‘. Eli však protestoval jen docela slabě („Proč pořád děláte takové věci?“) a nevyvinul žádné úsilí, aby je zbavil služební přednosti. Ve skutečnosti ‚ctil své syny víc než Jehovu‘, což vedlo k jeho i jejich smrti. — 1. Sam. 2:12–17, 22, 23, 29–34; 4:18.
12. a) Jakou výstrahu dal Ježíš ohledně rodinných pout? b) Jakými světskými úvahami se snad mnozí řídí, když jde o příbuzné, bylo by to však z biblického hlediska správné?
12 Nesprávně motivovaná loajalita by tě tedy mohla brzdit v tvém závodu o život. Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo má větší náklonnost k otci nebo k matce než ke mně, není mne hoden; a kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mne hoden.“ (Mat. 10:37; Luk. 14:26) Co by se stalo, kdyby někdo z tvých příbuzných opustil pravdu nebo byl vyloučen? Jednal bys pak podle světského hesla, že „krev není voda“, a šel bys s tímto svým příbuzným do záhuby? Nebo by ses ve víře držel slov Žalmu 27:10? Tam je řečeno: „A kdyby mě přece opustil vlastní otec a vlastní matka, stejně by se mě sám Jehova ujal.“
13. Jak dokázali synové Korachovi svou věrnou oddanost Jehovovi a jaké požehnání za to dostali?
13 Takovou víru měli synové Korachovi. Jejich otec byl v čele vzpoury proti autoritě Mojžíše a Árona. Jehova však dramatickým způsobem ukázal, že Mojžíše a Árona podporuje, když nad Korachem a jeho spojenci vykonal rozsudek. „Synové Korachovi však nezemřeli.“ (4. Mojž. 16:1–3, 28–32; 26:9–11) Zřejmě se nechtěli připojit ke svému otci ve vzpouře a Jehova požehnal jejich věrnou oddanost tím, že je zachoval naživu. Později měli jejich potomci přednost napsat části Bible. — Viz nadpisy k Žalmům 42, 44 až 49, 44 až 49, 44 až 49, 44 až 49, 44 až 49, 44 až 49, 84, 85, 87, 88.
14. Z jaké zkušenosti je patrné požehnání, které s sebou přináší věrná oddanost Jehovovi, jež převyšuje loajalitu k příbuzným?
14 Věrná oddanost přináší požehnání i dnes. Jeden mladý svědek vyprávěl, jak se choval se svými bratry, když jejich matka, která byla jako křesťanka dlouhou dobu nečinná, souhlasila s cizoložným sňatkem. „Oznámili jsme to starším, řekl, a protože s námi nežila v jednom domě, rozhodli jsme se, že omezíme styky s ní, dokud starší tuto věc neprojednají. To bylo to nejtvrdší, co jsme kdy museli učinit.“ Matka protestovala: „Znamená snad pro vás věčný život víc než já?“ Na to odpověděli: „Náš vztah k Jehovovi pro nás znamená více než všechno ostatní.“ Ženu to vyburcovalo, takže projevila upřímné pokání, mohla se duchovně vzpamatovat a nyní opět slouží jako činná zvěstovatelka dobrého poselství.
15. a) Jak někteří rodiče připustili, že se jim jejich vlastní děti staly příčinou klopýtání? b) Jak mohou rodiče přispět k tomu, aby získali život nejen oni, ale i jejich děti?
15 Někteří připustili, že se pro ně jejich děti staly příčinou klopýtání. Nebrali v úvahu, že je „pošetilost . . . svázána se srdcem chlapce“, a dovolili, aby se jejich děti intenzívně stýkaly se světskými lidmi, účastnily se pohoršujících společenských setkání a pěstovaly vážnou známost, ačkoli byly ještě pro manželství příliš mladé. (Přísl. 22:15) K jakým tragickým koncům vede často taková velkorysost? K duchovnímu ztroskotání. (1. Tim. 1:19) Někteří tuto špatnost ještě zhoršují tím, že pochybení svých dětí lstivě zastírají. (Přísl. 3:32; 28:13) Jestliže se však rodiče loajálně drží biblických zásad, přispívají k tomu, že oni sami i jejich děti získají cenu — věčný život. — 1. Tim. 4:16.
Tvoji přátelé — „Moudří“, nebo „hlupáci“?
16. a) V jakém ohledu nás mohou silně ovlivňovat naši přátelé? b) Kdo především podléhá vlivu přátel a proč?
16 V knize „Sociologie: lidská společnost“ (angl.) je řečeno: „Přání dosáhnout uznání od svých přátel nutí člověka přizpůsobit se jejich měřítkům.“ Kniha „Dospívání“ (angl.) ukazuje, že jsou k tomu náchylní především mladí lidé. Je zde řečeno: „Vedou k tomu změny, které se odehrávají v jejich těle, v jejich sebeoceňování a v jejich vztahu k rodině. Na základě toho tráví dospívající stále více času se svými přáteli a méně času se členy své rodiny.“
17. a) Znázorni, jak pravdivá jsou slova z Přísloví 13:20 b) Které přátele bychom měli považovat za moudré? c) Jak se dnes mohou mladí lidé řídit příkladem mladého Samuela?
17 Nesmíme přehlížet slova z Přísloví 13:20: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ Jedna křesťanská dívka se přiznala: „Nyní už na mne působí špatná společnost, kterou mám ve škole. Dnes jsem se ve škole přistihla, že bych málem zaklela . . . bezmála jsem to vyslovila, ale pak jsem se udržela.“ Je smutné, že se někteří mladí křesťané dali svést takzvanými přáteli k velmi závažnému nesprávnému jednání. Jsi-li však mladý člověk, který by chtěl dosáhnout ceny, pak si hledej moudré přátele — takové, kteří mají duchovní smýšlení, chovají se rozvážně a jejichž řeč je budující. Vzpomeň si, že mladý Samuel nepěstoval žádné společenství se špatnými syny Eliho. „Celý čas sloužil Jehovovi“, a tak zůstal nedotčen jejich zkažeností. — 1. Sam. 3:1.
Dosáhni ceny
18. a) Čím by nám mohli někteří bratři — snad nevědomky — překážet v našem závodu o život? b) Co nás může chránit před takovými škodlivými vlivy?
18 Chraň se proto před každým, kdo by tě mohl připravit o cenu o věčný život. To samozřejmě neznamená, že bys měl přistupovat ke svým bratrům s nedůvěrou. Ale někdy řeknou bratři — snad nevědomky něco, co tě může sklíčit. („Proč se stále tak vyčerpáváš? To si snad myslíš, že jsi jediný, kdo obdrží věčný život?“) Někdy snad odsuzují i tvé upřímné úsilí. („Nechápu, že chceš být průkopníkem, ačkoli máš rodinu. To není správné vůči tvým dětem.“) Nezapomeň však, že Ježíš odmítl Petrovu výzvu, aby si tak neztěžoval život. (Mat. 16:22, 23) Používej svého biblicky školeného sluchu, abys ‚zkoušel slova‘, a nedej se ovlivnit slovy, která nezní jako pravda. (Job 12:11) Vzpomeň si, že Pavel řekl: „Nadto i když někdo zápolí ve hrách, není korunován, pokud nezápolil podle pravidel.“ (2. Tim. 2:5) Ano, v našem myšlení by nás měla vést Boží „pravidla“ — nikoli nebiblické názory. — Srovnej 1. Korinťanům 4:3, 4.
19, 20. a) Jak chtěli Josefovi ublížit jeho bratři a jak reagoval Josef na jejich nedostatek lásky? b) Co máme dělat, abychom neklopýtali kvůli nedokonalým lidem? c) K čemu bychom měli být rozhodnuti, pokud jde o cenu, a proč?
19 Může se stát, že tě některý spolukřesťan bezmyšlenkovitým slovem zraní. (Přísl. 12:18) Nedej se tím odvést od závodu o život! Vzpomeň si na Josefa. Jeho vlastní bratři se zabývali myšlenkou, že jej zabijí, a ačkoli to neučinili, prodali jej nakonec do nelidského otroctví. Josef však proto nezahořkl a nepřipustil, aby se ‚jeho srdce rozvzteklilo proti samotnému Jehovovi‘. (Přísl. 19:3) Místo aby se svým bratrům pomstil, dal jim později příležitost, aby dokázali, že změnili svůj postoj. Když viděl jejich pokání, ‚zlíbal je a plakal na jejich šíji‘. Jákob řekl: „Lučištníci [Josefovi žárliví bratři] na něho dotírali a stříleli na něj a nevražili na něj.“ A přece jim Josef odplácel za jejich nenávist dobrotou. Místo aby následkem těchto zážitků zeslábl, „síla jeho rukou byla pružná“. — 1. Mojž. 37:18–28; 44:15–45:15; 49:23, 24.
20 Místo abys klopýtal kvůli nedokonalým lidem, měl bys dále ‚běžet tak, abys dosáhl ceny‘. Dávej pozor, abys — podobně jako Josef — vyšel ze situací, které jsou pro tebe zkouškou, posílen, a ne oslaben. (Srovnej Jakuba 1:2, 3.) Kéž je tvá láska k Bohu tak silná, že se ti nestane žádný člověk příčinou klopýtání. (Žalm 119:165) Vždy mysli na to, že Jehova nabízí věčný život jako cenu — cenu, která převyšuje jakoukoli představivost. Kéž tě žádný člověk nepřipraví o tuto cenu!
Vzpomínáš si?
◆ Proč má přesné poznání pro křesťany tak velkou cenu?
◆ Jak je možné překonat strach z lidí, který již způsobil, že někteří nedosáhli života?
◆ Jak se může stát, že se členové rodiny stanou příčinou klopýtání?
◆ Jak by měl křesťan reagovat na deprimující, nebo dokonce zraňující slova spolukřesťanů?