Proč máme být oděni pokorou?

AMERICKÝ spisovatel Edgar Allan Poe právě dočetl několika přátelům svou novou povídku. V žertu řekli, že v ní používal příliš často hrdinovo jméno. Jak reagoval Poe? Jeden přítel vzpomínal: „Jeho pyšný duch nemohl strpět takové nepokryté pokárání, a tak v záchvatu hněvu mrštil každý list do planoucího ohně, dříve než mu v tom mohli přátelé zabránit.“ Tak byla ztracena povídka „velice zábavná, v níž nebylo ani stopy po jeho obvyklé. . . pochmurné náladě“. Pokora mohla povídku zachránit.

Pýcha podněcuje lidi k nemoudrému jednání, a přesto je ve světě velice rozšířená. Jehovovi služebníci však mají být jiní. Je nutné, aby si oblékli dobře padnoucí oděv pokory.

Co je pokora?

Apoštol Pavel měl na mysli krásný křesťanský oděv pokory, když psal spoluvěřícím ve starověkém městě Kolosech. Nabádal je: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost.“ — Kolosanům 3:12.

Ano, jde o „pokoru mysli“. Je to „nepřítomnost pýchy; mírnost“. Pokorný člověk je „skromný v duchu, není pyšný“. Je „hluboce nebo zdvořile uctivý“. (Naučný slovník The World Book Dictionary, svazek I, strana 1030) Pokora není zbabělost ani slabost. Ve skutečnosti je projevem slabosti pýcha, zatímco k projevu pokory je často třeba statečnosti a síly.

Hebrejské slovo, které se v Písmu překládá slovy „pokořte se“, doslova znamená „pošlapat se“. Moudrý pisatel Přísloví proto radil: „Můj synu,. . . jestliže jsi byl polapen řečmi svých úst, . . . osvoboď se, protože ses dostal do dlaně svého bližního: Jdi, pokoř se [pošlapej sám sebe] a neodbytně na svého bližního dotírej.“ (Přísloví 6:1–3) To znamená, že máš odvrhnout pýchu, uznat svou chybu a věci urovnat.

Musí být upřímná

Ne všichni lidé, kteří se zdají pokorní, mají pravou pokoru. Někteří zdánlivě pokorní lidé jsou snad ve skutečnosti pyšní a před ničím se nezastaví, jen aby prosadili své zájmy. Pak jsou lidé, kteří používají pláštík falešné pokory, aby udělali dojem na druhé. Apoštol Pavel se například setkal s lidmi, kteří projevovali „zdánlivou pokoru“, a ukázal, že každý, kdo to dělá, je ve skutečnosti „bez pravého důvodu nadutý svým tělesným smýšlením“. Takový člověk se nesprávně domníval, že Boží přízeň závisí na tom, zda jí nebo pije určité věci nebo zda se určitých věcí dotýká nebo zda zachovává náboženské dny, nebo ne. Je pravda, že snad vypadal zbožně a pokorně, ale jeho falešná pokora byla bezcenná. (Kolosanům 2:18, 23) Vedla ho ve skutečnosti k názoru, že cena života je udělena těm, kteří se vzdají hmotných věcí. Vyvolávala také jakousi rafinovanou formu hmotařství, protože asketické zákazy zaměřovaly pozornost na hmotné věci, o nichž takový člověk tvrdil, že jimi pohrdá.

Naproti tomu pravá pokora člověku brání, aby nezdůrazňoval vlastní důležitost oblékáním, účesem ani životním stylem. (1. Jana 2:15–17) Ten, kdo je oblečen oděvem pokory, nepoutá nadměrnou pozornost sám k sobě nebo ke svým schopnostem. Pokora mu naopak pomáhá jednat s druhými ohleduplně a vidět sebe sama tak, jak ho vidí Bůh. A jak se jevíme Bohu?

Jehovův názor

Když se prorok Samuel chystal pomazat izraelskému národu nového krále, domníval se, že si Jehova vyvolil Jišajova syna Eliaba. Bůh však řekl Samuelovi: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu, neboť jsem ho zavrhl. Vždyť Bůh vidí ne jako člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ Sedm Jišajových synů bylo odmítnuto. Bůh si zvolil Davida, který se prokázal jako věrný a pokorný muž. — 1. Samuelova 13:14; 16:4–13.

Oděv pokory nás chrání, abychom se nestali pyšnými, opovážlivými — a aby nás Bůh nezavrhl. „Staví [se] proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ (Jakub 4:6) Jeho názor poznáváme z žalmistových slov: „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného; ale povzneseného zná jenom z dálky.“ (Žalm 138:6; 1. Petra 5:5, 6) Co Bůh očekává od svých služebníků, je patrné z otázky, která je vyjádřena u Micheáše 6:8: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“

Jak ji projevuje Bůh a Kristus

Není divu, že od nás Jehova očekává pokoru! Je to jedna z jeho vlastností. Když Bůh osvobodil Davida od nepřátel, David zpíval: „[Jehovo], dáš mi svůj štít záchrany. . . a tvá pokora mě učiní velikým.“ (Žalm 18:35; 18:36, KB; 2. Samuelova 22:1, 36) Jehova je sice v nejvyšších nebesích, ale „snižuje se, aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu; vyvyšuje chudého z jámy s popelem, aby ho posadil s urozenými“. (Žalm 113:5–8) Bůh projevuje pokoru tím, že prokazuje milosrdenství hříšnému lidstvu. Jedná s hříšníky a dal svého Syna jako oběť za hříchy, a to jsou projevy jeho pokory, lásky a jiných vlastností. — Římanům 5:8; 8:20, 21.

Ježíš Kristus, který byl „mírné povahy a pokorný v srdci“, dal ten největší lidský příklad pokory. (Matouš 11:29) Řekl svým učedníkům: „Kdokoli se vyvyšuje, bude ponížen, a kdokoli se ponižuje, bude vyvýšen.“ (Matouš 23:12) To nebyl jen nějaký řečnický obrat. Večer předtím, než zemřel, umyl Ježíš nohy svým apoštolům a poskytl jim tak službu, kterou obvykle vykonávali otroci. (Jan 13:2–5, 12–17) Ježíš pokorně sloužil Bohu předtím, než přišel na zem, a od svého vzkříšení do vyvýšeného postavení v nebi rovněž projevuje pokoru. Proto Pavel povzbuzoval spoluvěřící, aby ‚považovali ostatní za sobě nadřazené‘ a aby měli pokorný postoj, jaký měl Ježíš Kristus. — Filipanům 2:3, 5–11.

Bůh i Kristus dávají najevo pokoru, a proto musí projevovat tuto vlastnost i ti, kteří touží po božském schválení. Jsme-li někdy povýšení, bylo by moudré, abychom se pokořili a prosili Boha o odpuštění. (Srovnej 2. Paralipomenon 32:24–26.) A místo abychom si o sobě mysleli mnoho, musíme uplatňovat Pavlovu radu: „Nemyslete na povýšené věci, ale dejte se vést věcmi skromnými.“ (Římanům 12:16) Ale jak může pokora prospět nám i jiným?

Užitek z pokory

Pokora může být prospěšná mimo jiné proto, že nám brání, abychom se nechlubili sami sebou. Tak ušetříme druhé nepříjemných pocitů a sami se vyhneme rozpakům, jestliže druzí nejsou našimi činy nadšeni. Měli bychom se chlubit Jehovou, a ne sami sebou. — 1. Korinťanům 1:31.

Pokora nám pomáhá získat božské vedení. Jehova poslal k Danielovi anděla s viděním, protože se tento prorok před Bohem pokořil, když hledal vedení a porozumění. (Daniel 10:12) Když se Ezra chystal vyvést Jehovův lid z Babylóna s množstvím zlata a stříbra pro výzdobu jeruzalémského chrámu, vyhlásil půst, aby se pokořili před Bohem. K čemu to vedlo? Jehova je při této nebezpečné cestě chránil před nepřátelskými útoky. (Ezra 8:1–14, 21–32) Projevujme pokoru jako Daniel a Ezra a hledejme Jehovovo vedení, místo abychom se snažili plnit povinnosti od Boha svou vlastní moudrostí a svou vlastní silou.

Jsme-li oblečeni oděvem pokory, budeme mít v úctě druhé. Například děti, které jsou pokorné, mají v úctě své rodiče a poslouchají je. Pokorní křesťané mají také v úctě své spoluvěřící jiných národností, jiné rasy a pocházející z jiných poměrů. Pokora nám totiž pomáhá, abychom nebyli straničtí. — Skutky 10:34, 35; 17:26.

Pokora podporuje lásku a pokoj. Pokorný člověk nezápolí se spoluvěřícími ve snaze dosáhnout svých domnělých práv. Pavel konal jen to, co bylo budující, a nezatěžoval svědomí žádného bratra. (Římanům 14:19–21; 1. Korinťanům 8:9–13; 10:23–33) Pokora nám také pomáhá podporovat lásku a pokoj tím, že druhým odpouštíme hříchy, kterých se proti nám dopustili. (Matouš 6:12–15; 18:21, 22) Podněcuje nás, abychom šli k tomu, kdo se cítí dotčen, připustili svou chybu, požádali ho o odpuštění a dělali, co můžeme, abychom napravili všechno nesprávné, čeho jsme se snad dopustili. (Matouš 5:23, 24; Lukáš 19:8) Jestliže k nám přijde někdo, kdo se cítí dotčen, pokora nás povede k tomu, abychom urovnali věci pokojně, v duchu lásky. — Matouš 18:15; Lukáš 17:3.

Záchrana závisí na projevování pokory. O Bohu je například řečeno: „Pokorný lid zachráníš; ale tvé oči jsou proti domýšlivým, abys je snížil.“ (2. Samuelova 22:28) Když Král Ježíš Kristus ‚jede ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti‘, zachrání ty, kteří se pokoří před ním a před jeho Otcem. (Žalm 45:4; 45:5, KB) Ti, kteří projevují pokoru, mohou najít útěchu ve slovech: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli jeho soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně budete moci být ukryti v den Jehovova hněvu.“ — Sefanjáš 2:3.

Pokora a Boží organizace

Pokora vede Boží lid k tomu, aby si vážil Boží organizace a aby se jí přidržoval jako lid zachovávající ryzost. (Srovnej Jana 6:66–69.) Jestliže nám není poskytnuta nějaká služební přednost, o níž jsme doufali, že ji dostaneme, pokora nám pomůže, abychom spolupracovali s těmi, kteří mají ve sboru odpovědnost. A naše pokorná spolupráce dává dobrý příklad.

Na druhé straně nám pokora pomůže, abychom neprojevovali ješitnost ve spojitosti s našimi přednostmi služby mezi Jehovovým lidem. Chrání nás, abychom neočekávali chválu za práci, kterou jsme směli vykonávat v Boží organizaci jako přednost. A pokud sloužíme jako starší, pomáhá nám pokora k tomu, abychom s Božím stádem jednali něžně. — Skutky 20:28, 29; 1. Petra 3:8.

Pokora a ukázňování

Oděv pokory nám pomáhá přijmout ukázňování. Pokorní lidé se nepodobají judskému králi Uzijášovi, jehož srdce se stalo tak domýšlivým, že se zmocnil kněžských povinností. ‚Jednal nevěrně proti Jehovovi a vešel do chrámu pálit kadidlo na oltáři pro kadidlo.‘ Když se Uzijáš rozzuřil proto, že ho kněží pokárali, byl postižen malomocenstvím. Takovou cenu musel zaplatit za nedostatek pokory. (2. Paralipomenon 26:16–21; Přísloví 16:18) Nikdy nebuď jako Uzijáš a ať ti pýcha nebrání přijmout od Boha ukázňování prostřednictvím jeho Slova a organizace.

Pavel o tom řekl pomazaným hebrejským křesťanům: „Úplně jste zapomněli na vybídnutí, které se na vás obrací jako na syny: ‚Můj synu, nepodceňuj kázeň od Jehovy ani nepolevuj, když tě vede k nápravě. Koho totiž Jehova miluje, toho ukázňuje; ano mrská každého, koho přijímá za syna.‘. . . Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kteří jím byli cvičeni, přináší potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Hebrejcům 12:5–11) Vzpomeň si také, že „kárání kázně jsou cestou života“. — Přísloví 6:23.

Zůstaň oděn pokorou

Je skutečně důležité, aby křesťané vždy nosili oděv pokory. Podněcuje nás, abychom vytrvale oznamovali Království, pokorně vydávali svědectví dům od domu a vyhledávali tak ty, kteří jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48; 20:20) Pokora nám opravdu pomáhá stále poslouchat Boha ve všech směrech, i když pyšní odpůrci nesnášejí náš spravedlivý způsob jednání. — Žalm 34:21; 34:22, KB.

Pokora nás vede k tomu, abychom ‚důvěřovali v Jehovu celým svým srdcem‘, a proto Bůh urovnává naše stezky. (Přísloví 3:5, 6) Ano, jedině pokud jsme oděni touto znamenitou vlastností, můžeme skutečně chodit s Bohem a těšit se z jeho schválení a požehnání. Jakub o tom napsal: „Pokořte se v Jehovových očích a on vás povýší.“ (Jakub 4:10) Proto buďme oděni pokorou, tím krásným rouchem vytvořeným podle návrhu Jehovy Boha.