Hledět na zájmy starších lidí

„Nebudete hledět s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních.“ — FILIPANŮM 2:4.

1, 2. a) Jak projevoval vedoucí sbor v prvním století zájem o potřeby starších lidí? b) Co svědčí o tom, že se nezanedbávalo kazatelské dílo?

KRÁTCE po letnicích roku 33 n. l. „začali [v křesťanském sboru] řecky mluvící Židé reptat proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování [potravy potřebným]“. Nejedna z těchto vdov byla bezpochyby stará a nebyla schopná se o sebe starat. Apoštolové každopádně zasáhli a řekli: „Vyhledejte si proto mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných ducha a moudrosti, abychom je ustanovili nad touto nutnou záležitostí.“ — Sk. 6:1– 3.

² Raní křesťané tedy viděli v péči o potřebné „nutnou záležitost“. Po létech napsal učedník Jakub: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení.“ (Jak. 1:27) Znamenalo to tenkrát, že se zanedbávalo to nejdůležitější, kazatelské dílo? Ne, protože zpráva ve Skutcích říká, že po náležitém zorganizování pomoci vdovám „Boží slovo. . . dále rostlo a v Jeruzalémě se velmi násobil počet učedníků“. — Sk. 6:7.

3. Jaké povzbuzení je dáno ve Filipanům 2:4 a proč je dnes zvláště přiléhavé?

³ Dnes čelíme „kritickým časům“, s nimiž je „těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1) Namáhavá péče o rodinu a světské zaměstnání nám možná ponechávají málo energie — nebo touhy — starat se o potřeby starších lidí. Proto nás Filipanům 2:4 správně vybízí, abychom nehleděli „s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních“. Jak to dělat vyrovnaně a prakticky?

PROKAZOVAT ČEST VDOVÁM

4. a) Proč a jak ‚ctil‘ sbor v prvním století vdovy? b) Byla taková opatření vždy nutná?

⁴ V 1. Timoteovi v 5. kapitole ukazuje Pavel, jak se raní křesťané starali o starší vdovy ve sboru. Vybízel Timotea: „Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami.“ (Verš 3) Starší vdovy byly vybrány jako ty, které si zvláště zaslouží čest v podobě pravidelné peněžní podpory. Byly odříznuty ode všech viditelných prostředků obživy a mohly jedině ‚vložit svou naději v Boha a vytrvávat v úpěnlivých prosbách a modlitbách v noci i ve dne‘. (Verš 5) Jak dostávaly odpověď na své modlitby o obživu? Prostřednictvím sboru. Vdovám, které si to zasloužily, se organizovaně opatřovalo skromné živobytí. Jestliže měla ovšem vdova finanční prostředky nebo příbuzné, kteří byli schopni ji podporovat, nebyla taková opatření nutná. — Verše 4, 16.

5. a) Jak mohly některé vdovy ‚jít za smyslovým uspokojením‘? b) Byl sbor povinen podporovat takové ženy?

⁵ „Ale [vdova], která jde za smyslným uspokojením,“ varoval Pavel, „je [duchovně] mrtvá, ačkoli žije.“ (Verš 6) Pavel nevysvětluje, jak se některé podle doslovného „Meziřádkového překladu království“ (angl.) „chovají rozkošnicky“. Některé snad bojovaly se svými „pohlavními podněty“. (Verš 11) Avšak podle „Liddellova a Scottova řecko–anglického lexikonu“ může výraz „chovají se rozkošnicky“ znamenat také ‚žít zhýčkaně nebo v přílišném pohodlí a nevázanosti‘. Možná, že tenkrát některé chtěly, aby je sbor obohacoval, aby platil za jejich výstřední, nevázaný a neumírněný život. Ať to bylo jakkoli, Pavel naznačuje, že takové osoby nemají nárok na podporu od sboru.

6, 7 a poznámka. a) Co byl „seznam“? b) Proč ženám mladším šedesáti let nepatřila podpora? c) Jak pomáhal Pavel mladým vdovám, aby nebyly „odsouzeny“?

⁶ Pavel tehdy řekl: „Ať je v seznamu [těch, kteří dostávají finanční podporu] zapsána vdova, které je nejméně šedesát let.“ Za Pavlových dnů se zřejmě na ženu starší než 60 let pohlíželo jako na neschopnou starat se o obživu a nový sňatek byl u ní nepravděpodobný.a „Naproti tomu,“ řekl Pavel, „odmítej [zapsat] mladší vdovy, neboť když se jejich pohlavní podněty dostanou mezi ně a Krista, chtějí se vdávat a jsou odsouzeny, protože nedbaly na své první vyznání víry.“ — Verše 9, 11, 12.

⁷ Kdyby byl „seznam“ otevřen mladším vdovám, mohly by některé ukvapeně prohlásit, že zůstanou samy. Časem by však mohly mít potíže se zvládáním svých „pohlavních podnětů“ a chtěly by se znovu vdát, čímž by ‚byly odsouzeny, protože nedbaly na své první vyznání víry‘, že zůstanou samy. (Srovnej Kazatele 5:2–6.) Pavel předešel takovým problémům a dále prohlásil: „Proto si přeji, aby se mladší vdovy vdávaly, rodily děti.“ — Verš 14.

8. a) Jak chránily Pavlovy pokyny sbor? b) Pečovalo se i o nuzné mladší vdovy nebo starší muže?

⁸ Apoštol také omezoval seznam na ty, které za sebou měly dlouhá léta znamenitých křesťanských skutků. (Verš 10) Sbor se tak nestával „ústavem sociálního zabezpečení“ pro líné nebo chamtivé. (2. Tes. 3:10, 11) Ale co starší muži nebo mladší vdovy? Jestliže upadli do nouze, postaral se o ně bezpochyby sbor jako o jednotlivce. — Srovnej 1. Jana 3:17, 18.

9. a) Proč se dnes asi liší opatření pro péči o starší lidi od toho, co se dělalo v prvním století? b) Co nám dnes pomáhá ocenit Pavlův výklad o vdovách v 1. Timoteovi, 5. kapitole?

⁹ Takové uspořádání pravděpodobně zcela vyhovovalo potřebám sborů v 1. století. Ale „Komentátorův výklad Bible“ (angl.) poznamenává: „Dnes, kdy existuje pojištění, sociální zabezpečení a pracovní příležitosti, je situace velmi odlišná.“ Vlivem změněné sociální a ekonomické situace je dnes jen zřídka nutné, aby sbory udržovaly seznamy letitých, kteří potřebují podporu. Přesto nám Pavlova slova k Timoteovi pomáhají pochopit, že 1. problémy letitých jsou starostí celého sboru — zejména sborových starších, 2. péče o letité by se měla řádně organizovat, 3. taková péče patří jen těm, kteří jsou opravdu v nouzi.

HLEĎTE NA JEJICH ZÁJMY JAKOŽTO SBOROVÍ STARŠÍ

10. Jak se dnes mohou sboroví starší ujímat vedení v projevování zájmu o staré lidi?

¹⁰ Jak se dnes dozorci ujímají vedení v projevování zájmu o starší osoby? Čas od času mohou probrat potřeby starých na svých schůzkách. Když je třeba zvláštní pomoci, mohou ji zařídit. Nemusí péči poskytovat sami, vždyť ve sboru bývá mnoho ochotných osob — včetně mladých –, které mohou pomoci. Dozorci však mohou na takovou péči bedlivě dohlížet a třeba určit bratra, který by koordinoval péči, jež se nějakému jednotlivci poskytuje.

11. Jak se mohou sboroví starší seznámit s potřebami starých lidí?

¹¹ Šalomoun radil: „Rozhodně bys měl vědět, jak vypadá tvůj brav.“ (Přísl. 27:23) Dozorci tedy mohou starší lidi navštívit osobně, aby určili, jak se s nimi lze nejlépe ‚dělit podle jejich potřeb‘. (Řím. 12:13) Jeden cestující dozorce to vyjádřil slovy: „Někteří starší lidé jsou velmi samostatní a ptát se jich, co je třeba udělat, nepomůže. Nejlepší je rozeznat, co je třeba, a udělat to.“ V Japonsku zjistili dozorci, že jedna osmdesátiletá sestra potřebuje velkou pozornost. Sdělují: „Nyní se staráme, aby s ní někdo byl dvakrát denně ve styku, ráno a večer, buď aby ji navštívil, nebo zatelefonoval.“ — Srovnej Matouše 25:36.

12. a) Jak se mohou dozorci postarat, aby měli staří lidé užitek ze sborových shromáždění? b) Jak je možno dobře využít pásky nahrané Společností?

¹² Dozorci se také starají, aby staří lidé měli užitek ze sborových shromáždění. (Hebr. 10:24, 25) Potřebují někteří dopravu? Nejsou někteří prostě schopni ‚naslouchat a pochopit smysl‘ shromáždění, protože mají vadu sluchu? (Mat. 15:10) Možná, že by pomohlo opatřit pro ně sluchátka. Řada sborů také dnes přenáší shromáždění po telefonu, takže si je nemocní mohou poslechnout doma. Jinde nahrávají pro nemocné, kteří se nemohou zúčastnit, shromáždění na pásek — někdy jim i koupí magnetofon. A když je řeč o nahrávkách, jeden starší v Německu poznamenal: „Navštívil jsem několik starších lidí, kteří prostě seděli u televize a dívali se na programy, které bylo těžko možné popsat jako duchovně budující.“ Proč je nepovzbudit, aby místo toho poslouchali pásky vydávané Společností, například s melodiemi království nebo s čtením Bible?

13. Jak je možné pomoci starším lidem, aby zůstali činní jako zvěstovatelé království?

¹³ Někteří z nejstarších členů sboru se stali nepravidelnými nebo nečinnými jako kazatelé. Věk ovšem nemusí člověku bránit, aby zvěstoval „dobré poselství o království“. (Mat. 24:14) Někteří třeba zareagují na prosté pozvání, aby s tebou spolupracovali v kazatelské službě. Možná, že můžeš obnovit jejich lásku ke kázání tím, že se s nimi dělíš o zkušenosti z kazatelské služby. Jestliže se jim špatně chodí po schodech, zařiď, aby pracovali v domech, kde je výtah, nebo v takových místech, kde nejsou schody. Někteří zvěstovatelé mohou také brát starší osoby s sebou na biblická studia — nebo vést studium doma u někoho staršího.

14 a rámeček. a) Co mohou udělat sboroví starší, když starý bratr nebo stará sestra upadne do finanční tísně? b) Jak se některé sbory postaraly o potřeby starších zvěstovatelů?

¹⁴ „Peníze jsou pro ochranu.“ (Kaz. 7:12) Přece může být letitý bratr nebo letitá sestra ve velké finanční tísni a nemá snad příbuzné, kteří by mu byli ochotni pomoci. Ale členové sboru zpravidla rádi pomohou, když se o té potřebě dozvědí. (Jak. 2:15–17) Sboroví starší mohou také prozkoumat, jaké státní či sociální služby, pojištění, důchody a tak dále jsou dostupné. V některých zemích je ovšem těžké získat takové služby, a tak třeba není jiná možnost než řídit se vzorem 1. Timoteovi, 5. kapitoly, a postarat se, aby celý sbor poskytoval pomoc. (Viz „Organizováni, abychom dovršili svou službu“, s. 63, 64.)

Zvěstovatelé v Nigérii pravidelně přispívali dvaaosmdesátiletému pravidelnému průkopníkovi a jeho manželce hmotnými dary. Když stát nařídil zbourání domu, v němž bydleli, sbor je pozval, aby bydleli v místnosti spojené se sálem království, dokud nebylo možno zařídit jiné ubytování.

V Brazílii sbor najal ošetřovatelku, aby se starala o starší manžele. Současně byla pověřena jedna sestra, aby udržovala dům v čistotě, připravovala jim stravu a starala se o jejich tělesné potřeby. Sbor pro ně každý měsíc dával nějaké peníze stranou.

15. a) Jsou nějaké meze pomoci, kterou může poskytovat sbor? b) Jak by mohla prospět rada u Lukáše 11:34 některým lidem, kteří mají přehnané nároky?

¹⁵ Taková opatření jsou jako v prvním století pro ty, kteří si to zaslouží a skutečně to potřebují. Dozorci nejsou povinni vyhovět přemrštěným požadavkům nebo nerozumným nárokům na pozornost. I starší lidé si musí uchovávat ‚prosté oko‘. — Luk. 11:34.

HLEDĚT NA JEJICH ZÁJMY JAKO JEDNOTLIVCI

16, 17. a) Proč je důležité, aby i jiní kromě starších projevovali zájem o staré lidi? b) Jak mohou zvěstovatelé, kteří mají mnoho práce, ‚vykupovat čas‘ pro starší lidi?

¹⁶ Před časem přijali jednu starší sestru do nemocnice. Diagnózou byla podvýživa. „Kdyby se bylo více členů sboru o ni osobně zajímalo,“ napsal jeden starší, „snad se to nemuselo stát.“ Ano, o staré lidi nemají mít zájem jenom starší. Pavel řekl: „Jsme údy, které patří k sobě.“ — Ef. 4:25.

¹⁷ Někteří z vás již bezpochyby nesou břemeno osobních odpovědností. Ale ‚nehleďte s osobním zájmem jen na své věci‘. (Fil. 2:4) Když si dobře zorganizujete život, můžete často ‚vykupovat čas‘. (Ef. 5:16) Mohl bys například navštívit někoho staršího po kazatelské službě? Zejména v pracovních dnech jsou někteří osamělí. I dospívající se mohou zapojit, aby navštěvovali staré osoby a posloužily jim. Jedna sestra, které pomáhal mladý chlapec, se modlila: „Děkuji ti, Jehovo, za mladého bratra Jana. Je to znamenitý člověk.“

18. a) Proč může být někdy těžké rozmlouvat s někým starým? b) Jak je možné docílit, aby byla návštěva nebo rozmluva se starší osobou vzájemně budující?

¹⁸ Jak je to na shromáždění? Prohodíš k starším osobám jen zběžný pozdrav? Jistě, nebývá snadné mluvit s někým, kdo špatně slyší nebo se těžko vyjadřuje. A protože slábnoucí zdraví si vybírá svou daň, ne všichni starší lidé mají dobrou náladu. Přesto: „Lepší je ten, kdo je trpělivý.“ (Kaz. 7:8) S trochou úsilí může dojít ke skutečné „vzájemné výměně povzbuzení“. (Řím. 1:12) Pokus se vyprávět zkušenost ze služby. Poděl se o nějakou myšlenku ze „Strážné věže“ nebo „Probuďte se!“ Nebo ještě lépe: naslouchej. (Srovnej Joba 32:7.) Starší lidé ti mohou říci mnoho, když jim to dovolíš. Jeden dozorce přiznal: „Návštěvy u jednoho starého bratra mi přinesly mnoho dobrého.“

19. a) Na koho bychom též měli pamatovat, když projevujeme zájem o starší osoby? b) Jak můžeme například pomoci rodinám, které pečují o starší rodiče?

¹⁹ Neměl by se zájem o starší lidi rozšířit i na rodiny, které o ně pečují? Jedna dvojice, která se starala o rodiče, vypráví: „Místo aby nás povzbuzovali, začali nás někteří ve sboru docela kritizovat. Jedna sestra řekla: ‚Když budete pořád vynechávat shromáždění, duchovně onemocníte.‘ Ale nebyla ochotná udělat nic pro to, abychom se mohli častěji dostat na shromáždění.“ Stejně skličující jsou neurčité sliby jako: Budeš-li někdy potřebovat pomoc, dej mi vědět. Často to není nic víc než: „Zahřejte se a dobře se najezte.“ (Jak. 2:16) Oč lepší je, když se tvůj zájem projeví činem! Jedni manželé vyprávějí: „Přátelé jsou skvělí, jsou pro nás oporou. Někteří si berou maminku na starost i na pár dní, abychom si občas odpočali. Jiní ji vodí s sebou na biblická studia. A skutečně nás povzbuzuje, když se jiní ptají na její dobrý stav.“

20, 21. Jak mohou starší lidé pomáhat těm, kteří o ně pečují?

²⁰ Vcelku se o naše staré dobře pečuje. Co však mohou starší svědkové dělat sami pro to, aby se taková práce dělala s radostí a ne se vzdycháním? (Srovnej Hebrejcům 13:17.) Vycházejte vstříc opatřením, která pro vás dělají sboroví starší. Vyjádřete díky a ocenění za všechny laskavé skutky a nemějte přehnané nároky ani nebuďte příliš kritičtí. A přestože bolesti a útrapy stáří jsou příliš skutečné, snažte se projevovat dobrou náladu a pozitivní postoj. — Přísl. 15:13.

²¹ ‚Bratři jsou úžasní! Nevím, co bych bez nich dělal,‘ říkají mnozí starší lidé. Prvořadá odpovědnost za péči o staré lidi ovšem spočívá na jejich dětech. Co to zahrnuje a jak se lze nejlépe vyrovnat s tímto úkolem?

[Poznámka pod čarou]

Pamatuješ si?

◆ Jaká opatření se činila v prvním století pro starší vdovy?

◆ Jak mohou dozorci organizovat péči o starší osoby ve sboru?

◆ Jak mohou jednotlivci ve sboru projevovat zájem o starší bratry a sestry?

◆ Co mohou dělat starší lidé, aby pomohli těm, kteří o ně pečují?

[Rámeček na straně 11]

JAK NĚKTEŘÍ POMÁHAJÍ STARŠÍM OSOBÁM

Jeden sbor v Brazílii našel výhodný způsob, jak pečovat o tělesné potřeby bratra, který bydlí blízko sálu království: skupina sborového studia knihy, která má přidělen úklid sálu, uklízí i u něho.

Jiný tamější sbor nalezl prostý způsob jak umožnit, aby churavý bratr zůstal činný ve škole teokratické služby. Když má mít proslov, je pověřen jeden bratr, aby s sebou vzal dva nebo tři zvěstovatele a navštívil ho. Krátké shromáždění se zahájí modlitbou a bratr přednese svůj úkol. Dostane potřebné rady. Taková návštěva je velmi povzbudivá.

Cestující dozorci poskytují znamenitý příklad tím, jak se ujímají vedení. V jednom sboru byl starší bratr upoután na pojízdné křeslo. Začal být značně popudlivý a málokdo ho proto navštěvoval. Ale cestující dozorce zařídil, že mu soukromě přednesl svůj proslov s diapozitivy. Starší bratr byl tou podívanou dojat k slzám. Dozorce říká: „Bylo pro mne velkou odměnou, když jsem viděl, jaké výsledky může přinést taková troška pozornosti a lásky.“

Dozorci v Nigérii vykonali pastýřskou návštěvu u jednoho letitého bratra a zjistili, že je vážně nemocen. Okamžitě byl převezen do nemocnice. Zjistilo se, že potřebuje rozsáhlou lékařskou pomoc, ale neměl na ni peníze. Když se o jeho potřebě dozvěděl sbor, zvěstovatelé přinesli dostatek peněz na jeho výlohy. Dva starší ho střídavě vozili do nemocnice autem, přestože si museli brát volno ze zaměstnání. Měli však radost, že se bratr z nemoci zotavil a sloužil jako pomocný průkopník, dokud asi o čtyři roky později nezemřel.

Na Filipínách neměla jedna starší sestra rodinu. Sbor se postaral, že měla potřebnou péči po celé tři roky, kdy byla nemocná. Opatřili jí malé obydlí, každý den jí nosili jídlo a starali se o její hygienu.

[Obrázek na straně 10]

Všichni se mohou podílet na projevech úcty starším osobám v našem sboru