SNĚŤ

1. Odumření tkání některé části těla, například prstu u nohy nebo dolní části nohy, následkem poruchy krevního oběhu. Při sněti suché, kdy jsou cévy ucpané nebo uzavřené (například při arterioskleróze), postižená část zčerná, vyschne a znecitliví. Sněť vlhká obvykle postihuje velmi malé cévy — vlásečnice a malé žilky. U sněti plynaté jsou v odumřelé nebo odumírající tkáni přítomny baktérie, jejichž působením se pod kůží tvoří plyn, což vede k rychlému odpadávání tkání. Protože jsou při gangréně obvykle baktérie přítomny, vzniklá infekce často odumírání buněk urychluje. Jestliže se baktérie rozšíří do krevního řečiště, je stav ještě kritičtější, a pokud se okamžitě nezačne se správnou léčbou, dojde ke smrti.

Apoštol Pavel používá toto slovo v obrazném smyslu a označuje jím šíření falešných nauk a ‚prázdných řečí, které porušují to, co je svaté‘. Důrazně poukazuje na to, jak jsou takové řeči nebezpečné pro celý sbor: „Neboť budou postupovat k stále větší bezbožnosti a jejich slovo se rozšíří jako sněť.“ Potom uvádí příklady: „Patří k nim Hymenaios a Filetos. Právě tito muži se odchýlili od pravdy a říkají, že vzkříšení již nastalo; a podvracejí víru některých.“ (2Ti 2:16–18) Pavel již předtím přirovnal sbor k tělu, které má mnoho údů — nohy, ruce a tak dále (1Ko 12) —, a když tedy v obrazném smyslu mluví o sněti, která je pro lidské tělo nebezpečná, působivě tím zdůrazňuje, že je nezbytně nutné, aby byly falešné nauky a bezbožné řeči z křesťanského sboru vymýceny.

2. Všeobecně kterákoli z mnoha nemocí rostlin, jež jsou způsobeny plísňovitými houbami. Zničení úrody snětí patřilo k pohromám, které postihovaly nevěrný Izrael. (5Mo 28:22; 1Kr 8:37–39; 2Pa 6:28–30; Am 4:9; Ag 2:17) Předpokládá se, že sněť, o níž se mluví v Bibli, může být rez travní (Puccinia graminis). Touto škodlivou parazitární nemocí jsou rostliny ochuzovány o potřebné živiny a o vláhu, a obilné zrno pak může vysýchat. Na stéblech a listech napadených obilnin se objevují rezavé skvrny.