Chudí bohatí — Jak je to možné?

Před staletími se jeden moudrý muž modlil, aby nezchudl. Proč? Protože se bál, aby ho chudoba nepřiměla k postojům a jednání, které by ohrozily jeho vztah k Bohu. Je to vidět z jeho slov: „Ať hltám pokrm, který je mi předepsán  . . . , abych nezchudl a skutečně nekradl a nezaútočil na jméno svého Boha.“ PŘÍSLOVÍ 30:8, 9

ZNAMENÁ to snad, že chudý člověk nemůže sloužit Bohu věrně? Jistěže ne. Po celé dějiny nesčetní Jehovovi služebníci zachovávali ryzost, přestože zakoušeli těžkosti, které s sebou nese chudoba. Jehova navíc miluje ty, kdo v něj důvěřují, a stará se o ně.

Věrní lidé dávných dob

I sám apoštol Pavel snášel nouzi. (2. Korinťanům 6:3, 4) Také popsal „velký oblak“ věrných předkřesťanských svědků, z nichž někteří „chodili v ovčích kůžích, v kozích kůžích, zatímco byli v nouzi . . . Putovali po pouštích a horách a jeskyních a doupatech země.“ (Hebrejcům 11:37, 38; 12:1)

Jedním z těch věrných lidí byl prorok Elijáš. Během třiapůlletého období sucha mu Jehova pravidelně obstarával jídlo. Nejprve Bůh přiměl krkavce, aby mu nosili chléb a maso. (1. Královská 17:2–6) Později Jehova zázračně opatřoval zásobu mouky a oleje, díky kterým se mohla o Elijáše starat jedna vdova. (1. Královská 17:8–16) Byly to jen základní potraviny, ale udržely při životě proroka, tu ženu a jejího syna.

Podobně se Jehova staral v době hospodářských potíží o věrného proroka Jeremjáše. Jeremjáš přežil obležení Jeruzaléma Babylóňany, během něhož lidé ‚jedli chléb na váhu a v úzkostlivé péči‘. (Ezekiel 4:16) Hladomor v tomto městě nakonec dosáhl takových rozměrů, že některé ženy jedly dokonce maso svých vlastních dětí. (Nářky 2:20) I když byl Jeremjáš pro své nebojácné kázání ve vazbě, Jehova se postaral, aby denně dostával „kulatý chléb . . . , dokud se ve městě všechen chléb nevyčerpal“. (Jeremjáš 37:21)

A tak Jeremjáš i Elijáš měli něco málo k snědku. Písmo nám neříká, co nebo jak často Jeremjáš jedl, když se v Jeruzalémě chléb vyčerpal. Víme však, že ho Jehova podpořil a že tento hrozný hladomor přežil.

Chudobu dnes najdeme v každé části světa. Podle Spojených národů je procento chudých lidí nejvyšší v Africe. OSN v roce 1996 na tiskové konferenci uvedla: „Nejméně polovina Afričanů žije v chudobě.“ Navzdory tvrdým hospodářským podmínkám stále více Afričanů uplatňuje biblické zásady a věrně slouží Bohu s přesvědčením, že je podpoří. Vezměme pár příkladů z jedné části našeho sužovaného světa.

Zůstávají poctiví

Michael,a který žije v Nigérii, je zemědělec a živí šest dětí. „Je těžké být poctivý, když nemáte peníze na to, abyste se mohl postarat o svou rodinu,“ říká. „Když ale cítím pokušení být nepoctivý, připomenu si slova Efezanům 4:28, kde se říká: ‚Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci a svýma rukama koná dobré dílo.‘ Když tedy cítím pokušení, položím si otázku: ‚Odpracoval jsem si tyto peníze?‘ “

„Například,“ pokračuje Michael, „jednou jsem viděl, jak z nosiče motocyklu spadla taška. Nemohl jsem řidiče zastavit, sebral jsem tedy tašku a zjistil, že je plná peněz! V tašce byly nějaké věci, podle kterých jsem vyhledal jejich majitele, a tašku mu vrátil.“

Boj se sklíčeností

Muž žijící v severní Africe se vyznal: „Chudoba je, jako by byl člověk chycen do hluboké jámy: můžete vidět světlo a lidi, kteří volně chodí kolem, ale nedokážete zavolat o pomoc nebo požádat o žebřík, abyste mohli vylézt.“ Nelze se tedy divit, že chudoba často vyvolává sklíčenost a frustraci. Dokonce i Boží služebníci možná vidí bohatství jiných a začínají si myslet, že život v ryzosti nestojí za to. (Srovnej Žalm 73:2–13.) Jak je možné takové pocity překonat?

Peter žijící v západní Africe pracoval devatenáct let pro vládu a pak byl poslán do důchodu. Dnes žije hlavně z malé penze. „Když na mě doléhá tíseň,“ říká Peter, „připomínám si to, co jsem četl v Bibli a v publikacích Watch Tower Society. Tento starý systém má pominout; čekáme na lepší.

Také přemýšlím o textu 1. Petra 5:9: ‚Postavte se proti [Satanovi], pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.‘ Nejsem tedy jediný, kdo prožívá těžkosti. Tyto připomínky mi pomáhají překonávat myšlenky, které mě skličují a uvádějí do deprese.“

Peter připojuje: „Ostatně, Ježíš na zemi vykonal mnoho zázraků, ačkoli nikoho hmotně neobohatil. Proč od něj čekat, že po hmotné stránce zbohatnu?“

Moc modlitby

Přibližovat se k Jehovovi Bohu v modlitbě je další způsob, jak bojovat s negativním smýšlením. Když se Mary stala v roce 1960 svědkem Jehovovým, její rodina se jí zřekla. Je neprovdaná, je jí padesát let, je křehká a hmotných věcí mnoho nevlastní. Je však horlivá v křesťanské službě.

Mary říká: „Když jsem sklíčená, obracím se k Jehovovi v modlitbě. Vím, že nikdo jiný mi nedokáže lépe pomoci. Poznala jsem, že když v Jehovu důvěřujete, on vám pomáhá. Vždy si připomínám slova krále Davida z Žalmu 37:25: ‚Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.‘

Také čerpám povzbuzení z příběhů starších duchovních bratrů a sester, z příběhů, které vycházejí ve Strážné věži. Jehova Bůh pomáhal jim, a tak vím, že bude nadále pomáhat i mně. Mám malý příjem z prodeje fufu [jídlo z manioku] a Jehova mi v tom žehná — stačí mi to na mé denní potřeby. Občas, když už nemám skoro žádné peníze a říkám si, co budu dělat, Jehova pošle někoho, kdo mi dá dar a řekne: ‚Sestro, vezmi si to prosím.‘ Jehova mě nikdy nezklamal.“

Hodnota biblického studia

Svědkové Jehovovi si cení studia Božího slova, Bible, a to platí i na ty, kdo jsou mezi nimi chudí. Šedesátiletý John slouží ve sboru jako průkopník (celodobý kazatel Království) a služební pomocník. Bydlí ve zchátralém dvoupatrovém domě, v němž žije třináct rodin. Žije na chodbě v prvním patře, kde má překližkovou příčkou ohraničen svůj prostor. Má tam dvě staré židle a stůl, na němž má do komínků srovnané biblické studijní pomůcky. Spí na slamníku.

John vydělával asi jeden americký dolar denně prodáváním chleba, ale když byl zakázán dovoz pšenice, přišel o své živobytí. Říká: „Někdy je život velmi těžký, ale pokračuji v průkopnické službě. Podporuje mě Jehova. Dělám každou práci, kterou seženu, a nespoléhám se na to, že mě budou podporovat nebo živit druzí lidé, ačkoli bratři ve sboru mi velmi pomáhají. Pomáhají mi najít práci a někdy mi darují peníze.

Dělám si čas na čtení Bible a publikací Watch Tower Society. Studuji brzo ráno, když je v domě ticho, a vždy večer, když jde proud. Vím, že musím ve svém studiu vytrvat.“

Vychovává děti pro věčný život

Daniel je vdovec a má šest dětí. V roce 1985 přišel o práci, kterou dělal dvacet pět let, ale našel si jinou — pracuje jako skladník. „Finančně je to pro rodinu náročné,“ říká. „Nyní můžeme jíst pouze jednou denně. Jednou jsme byli bez jídla tři dny. Mohli jsme pít jen vodu, abychom se udrželi naživu.“

Daniel slouží ve sboru jako starší. „Nikdy nevynechám křesťanské shromáždění a zaměstnávám se teokratickými úkoly,“ říká. „Kdykoli se něco dělá se sálem Království, zařídím si, abych tam mohl být. A když jsem v úzkých, připomínám si slova, která řekl Petr Ježíšovi podle Jana 6:68: ‚Pane, ke komu odejdeme?‘ Kdybych přestal sloužit Jehovovi, kam bych šel? Také Pavlova slova v Římanům 8:35–39 posilují mou rozhodnost, protože je tam ukázáno, že nic nás neoddělí od lásky Boha a Krista. To je postoj, který vštěpuji svým dětem. Neustále jim říkám, že nikdy nesmíme Jehovu opustit.“ Danielova horlivost a pravidelné rodinné studium Bible má na jeho děti dobrý vliv.

Duch štědrosti

Někdo by si mohl myslet, že lidé žijící v krajní chudobě budou těžko moci finančně přispívat na zájmy Království. Tak to však není. (Srovnej Lukáše 21:1–4.) Někteří svědkové v Ghaně, kteří žijí jen z toho, co si vypěstují, si vyhradili část své půdy, aby byla použita na podporu zájmů Božího Království. Úrodu z této části pozemku prodávají a peníze pak používají výhradně k tomuto účelu — včetně toho, že finančně přispívají v místním sále svědků Jehovových.

Joan, která žije ve střední Africe, je průkopnice. Musí se starat o ochrnutého manžela a čtyři další členy rodiny, a proto prodává chléb. Když sbor, do něhož chodí, potřeboval lavice do sálu Království, Joanina rodina se rozhodla na tento účel darovat všechny peníze, které měla. Vůbec nic jim nezůstalo. Dalšího dne jim však někdo nečekaně zaplatil dlouho nesplacený dluh a dal jim tak peníze, o nichž si mysleli, že je už ani nedostanou!

Joan je veselá a o peníze se přehnaně nestará. „V modlitbě vysvětlím Jehovovi svou situaci a pak jdu do kazatelské služby. Víme, že v tomto systému nemůžeme čekat nic lepšího. Víme však, že Jehova se postará o naše potřeby.“

Přičinlivost

Svědkové Jehovovi se poznají podle toho, že se navzájem milují. (Jan 13:35) Ti, kdo mají peníze, pomáhají svým spolukřesťanům, kteří jsou v nouzi. Často je to formou daru a někdy formou zaměstnání.

Mark žijící v Kongu trpí malomocenstvím. Tato nemoc mu zdeformovala prsty na nohou i na rukou. Chodí proto o berlích. Když se Mark rozhodl sloužit Jehovovi, začal ve svém životě dělat velké změny. Přestal žebrat o jídlo, což dříve dělal, a začal si jídlo pěstovat. Také vyráběl nepálené cihly, které prodával.

Mark byl navzdory svému tělesnému omezení dále přičinlivý. Časem koupil kousek země a postavil si na něm skromný domek. Dnes Mark slouží jako sborový starší a ve městě, kde žije, si ho lidé váží. Nyní pomáhá jiným v nouzi.

Na mnoha místech je ovšem téměř nemožné najít práci. Jeden křesťanský starší, který slouží v kanceláři jedné odbočky Watch Tower Society ve střední Africe, napsal: „Mnoho bratrů zde nemá žádnou práci. Někteří se snaží vytvořit si svou vlastní práci, ale to je těžké. Mnozí z nich došli k závěru, že hmotným nedostatkem budou trpět tak jako tak, a proto obětují hmotné věci ve prospěch průkopnické služby. Když to udělali, mnozí z nich zjistili, že mají více požehnání, než kdyby měli práci za malou či žádnou mzdu.“

Jehova svůj lid podporuje

Ježíš Kristus o sobě řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Lukáš 9:58) A podobně apoštol Pavel napsal: „Právě až do této hodiny hladovíme a také žízníme a jsme skrovně oblečeni a jsme postrkováni sem a tam a jsme bez domova.“ (1. Korinťanům 4:11)

Ježíš i Pavel měli raději méně hmotných prostředků, aby se mohli více věnovat své službě. Mnoho současných křesťanů je chudých, protože nemají jinou možnost. Nicméně ve svém životě uplatňují biblické zásady a horlivě se snaží sloužit Bohu. Vědí, že Jehova je velice miluje, protože sami na sobě vidí pravdivost následujícího Ježíšova ujištění: „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní [hmotné věci] vám bude přidáno.“ (Matouš 6:25–33) Tito chudí Boží služebníci navíc mají doklady o tom, že „Jehovovo požehnání — to obohacuje“. (Přísloví 10:22)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Kdo jsou „činitelé slova“?

PODLE ankety Gallupova ústavu, která byla provedena v roce 1994, „věří v Boha nebo univerzálního ducha“ 96 procent Američanů. Ve Spojených státech je také „více kostelů v poměru k počtu obyvatel než v jakémkoli jiném národě na světě,“ uvedly U. S. News & World Report. Avšak i přes zdánlivou zbožnost, jak konstatuje zkušený organizátor anket George Gallup ml., „holým faktem zůstává, že většina Američanů neví, čemu věří a proč tomu věří“.

Statistiky také odhalují propastný rozdíl mezi přesvědčením mnoha lidí a jejich jednáním. Jeden příklad: „Sociologové si všímají, že oblasti s nejvyšší zločinností v zemi jsou zároveň místa, kde je náboženské přesvědčení a praktikování náboženství nejsilnější,“ říká spisovatel Jeffery Sheler.

To by nemělo překvapovat. Proč? Protože už v prvním století apoštol Pavel varoval své spolukřesťany, aby si dali pozor na lidi, kteří „veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají“. (Titovi 1:16) Pavel dále řekl mladému Timoteovi, že pro „poslední dny“ budou typičtí lidé, „kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní“. (2. Timoteovi 3:1, 5)

Praví křesťané se však ze všech sil snaží následovat Ježíšův příkaz, že mají ‚jít . . . a činit učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19) Takto se ‚stávají činiteli slova, a ne pouze posluchači‘. (Jakub 1:22)

[Obrázek na straně 7]

Lidé na celém světě si cení toho, že mohou studovat Bibli