Máš Kristovu mysl?
„Ať dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejné smýšlení, jako měl Kristus Ježíš.“ — Řím. 15:5.
1. Které otázky vyžadují odpověď, jestliže někdo tvrdí, že je křesťanem?
PODLE statistik je na celém světě více než miliarda křesťanů. Co to znamená? Že alespoň formálně věří v Ježíše Krista a tvrdí, že jsou jeho následovníky nebo učedníky. (Mat. 10:24, 25) Co je však nutné, abychom se řídili Kristovým příkladem neboli jeho životním vzorem? Musíme ho samozřejmě znát. Patříš k těm, kteří opravdu Ježíše z Nazaretu znají? Máš jasnou představu, jaká to byla osobnost, když byl zde na zemi? Nebo jak reagoval na lidi v různých životních okolnostech? Máš Kristovu mysl? — 1. Kor. 2:16; Ef. 4:13.
2, 3. Jak můžeme poznat Kristovu mysl?
2 Jak můžeme poznat někoho, kdo žil téměř před dvěma tisíci lety a jehož působení na veřejnosti trvalo jen asi tři a půl roku? V případě Ježíšově existují čtyři spolehlivé životopisy, které nám pomáhají vytvořit si představu, jaký to byl člověk. Čteme-li pozorně tyto zprávy ve čtyřech evangeliích, můžeme také poznat jeho způsob myšlení, který ho podněcoval k činům. Co tedy máme dělat, nechceme-li být jen formálními křesťany, ale křesťany pravými? Ježíš to vyjádřil slovy: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3; 2. Petra 3:18.
3 Každý křesťan by tedy měl mít hluboké poznání a porozumění, pokud jde o Otce, Jehovu, a o život a učení jeho Syna, Krista Ježíše. Nestačí jen říkat si křesťanský svědek Jehovův. Máme-li mít mysl Kristovu, musíme pravidelně naplňovat svou mysl porozuměním Ježíšova života a příkladu. To znamená, že musíme pravidelně a opravdově studovat Písmo společně s biblickými studijními pomůckami, které nám pomáhají objasnit význam a souvislost. Je také nutné mít správný stav mysli, abychom mohli pochopit a přijmout Kristovu úlohu v Božích předsevzetích. — Jan 5:39–47; Mat. 24:45–47.
MUŽ, KTERÝ UMĚL PROJEVOVAT CITY
4. Jakým člověkem byl Ježíš?
4 Ježíš, zdravý, aktivní muž, vykonával svou službu od svých třiceti let. (Luk. 3:23) Jaký to však byl člověk? Byl snad neosobní a rezervovaný? Naopak, jako Žid žijící na Blízkém východě se projevoval velmi výrazně. Neměl žádné zábrany a nebyl pohroužen do sebe. Veřejně projevoval celou škálu lidských citů, od zármutku a soucitu až po spravedlivé rozhořčení a hněv. — Mar. 6:34; Mat. 23:13–36.
5. Jak reagoval Ježíš, když slyšel, že Lazar zemřel?
5 Jak například reagoval Ježíš, když viděl, že Marta a Marie pláčou nad ztrátou svého bratra Lazara? Janova zpráva nám říká: „Byl hluboce vzrušen, zachvěl se“ a „zaslzel“. (Jan 11:33–36, „Petrů“) Sdílel své city s těmito blízkými přáteli. Nestyděl se s nimi plakat. Ačkoli byl „Boží Syn“, dával najevo skutečné lidské city. (Jan 1:34) To muselo na Martu a Marii jistě hluboce zapůsobit. — Srovnej s Lukášem 19:41–44.
6. Proč nebylo projevem zženštilosti, že Ježíš plakal?
6 Někteří lidé by z toho však mohli dnes vyvozovat, že byl Ježíš slaboch, protože veřejně plakal s těmito ženami. Katolický autor Hilaire Belloc označil Ježíše jako „změkčilce“. Je to tak? Byl snad Ježíš zženštilý typ, jak je často znázorňován v uměleckých dílech křesťanstva? Ne, slzy nejsou nutně znakem slabošství. Jeden lékařský časopis o tom říká: „Zákaz projevovat vhodným způsobem něžné city je nelogický a škodlivý. . . Projev něžných citů, především pláčem, je vlastnost výlučně lidská.“ — Srovnej 2. Samuelovu 13:36–38; Jana 11:35.
7. Jak nám dnes může pomoci Ježíšův příklad lidskosti?
7 Ježíšovy reakce na utrpení byly ve všech směrech lidské. Pomáhají nám ztotožnit se s ním a s jeho smýšlením. Nenásledujeme nějakou neosobní mytologickou postavu, ale dokonalý lidský příklad poslaný od Boha, „Syna živého Boha“. (Mat. 16:16; Jan 3:16, 17; 6:68, 69) Je opravdu příkladem pro všechny dnešní křesťany, především pro křesťanské starší, kteří musí často poskytovat útěchu a projevovat soucit, když někoho postihne ztráta nebo nějaká obtížná situace. Ano, při takových příležitostech je opravdu rozhodující, zda máme Kristovu mysl a jeho srdce. — 1. Tes. 2:7, 8.
STATEČNÝ MUŽ ČINU
8. Jak se projevil Ježíš jako odvážný a statečný muž činu?
8 Ježíš také dokázal, že je statečným a přesvědčeným mužem dynamických činů. Při dvou příležitostech například vyhnal z chrámu obchodníky se zvířaty a směnárníky. (Mar. 11:15–17; Jan 2:13–17) Nezdráhal se také veřejně odhalit pokrytectví licoměrných znalců Písma a farizeů. Statečně na ně veřejně poukázal a varoval: „Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zevně jeví vskutku krásnými, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých lidí a nečistoty všeho druhu.“ Zde opravdu nelze mluvit o nějaké slabosti. — Mat. 23:27, 28; Luk. 13:14–17.
9, 10. a) Proč nezhřešil Ježíš, ačkoli projevil rozhořčení? b) Jak by měl Kristův příklad zapůsobit na křesťanské starší?
9 Bylo Ježíšovo rozhorlení důkazem nedostatečného sebeovládání? Petr, který byl v době Ježíšovy služby jeho blízkým druhem, říká: „Nedopustil se žádného hříchu.“ (1. Petra 2:22) Apoštol Pavel napsal: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu.“ (Hebr. 4:15) Je rozdíl mezi ovládaným spravedlivým rozhořčením a neovládaným hněvem. — Srovnej s Příslovím 14:17; Efezanům 4:26.
10 Křesťanský starší tedy například nemá být „zlobný“, ale jistě by měl mít mravní sílu, aby byl schopen „kárat ty, kteří odporují“, bylo-li by třeba, i „přísně“. Musí být schopen ‚kárat, napomínat a vybízet‘. (Tit. 1:7–13; 2. Tim. 4:1, 2) Některé situace v něm také mohou vyvolat spravedlivé rozhořčení, zejména jestliže pozoruje, že je očividně ohrožena jednota sboru, jeho duchovní stav nebo mravní čistota. Jak řekl Pavel, je někdy „nutné zavřít ústa“, ústa „neužitečných mluvků a těch, kteří klamou mysl“, kteří „podvracejí celé domácnosti tím, že pro nečestný zisk vyučují to, co se nesluší“. Jestliže budou mít starší v takových případech Kristovo smýšlení, pomůže jim to ke statečnosti, vyrovnanosti a rozhodnosti. — Viz 1. Korinťanům 5:1–5; Zjevení 2:20–23; 3:19.
11. Které otázky jsou rozhodující, jde-li o to, jak bychom měli napodobovat Krista?
11 Když Ježíš procházel Galilejí, Samařím a Judejí, dostal se do styku s lidmi všeho druhu — s muži, ženami, dětmi, s nemocnými i s těmi, kteří jej považovali za svého zapřisáhlého nepřítele. Jak s nimi jednal? Tvářil se snad důležitě a povýšeně, nebo byl přístupný? Uměl se vžívat do problémů a pokušení lidí? Byl nesmiřitelný, nebo milosrdný? Odpovědi na tyto otázky nám ukáží, jak bychom měli napodobovat Krista ve svém každodenním jednání a ve svých reakcích. — Řím. 15:5; Fil. 2:5.
JAK REAGOVAL JEŽÍŠ NA DĚTI?
12. Jak jednou reagovali na děti učedníci a jak reagoval Ježíš?
12 Velice krásnou zprávu o tom, jak Ježíš reagoval na děti, nacházíme u Marka v 10. kapitole, ve verších 13–16: „Lidé k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotýkal, ale učedníci je napomínali.“ Zpráva neříká, proč tak učedníci jednali. Bylo to v roce 33 n. l. a Ježíš právě procházel z Galileje Perejí do Jeruzaléma a okolí, kde měl skončit svou veřejnou službu. Snad si mysleli, že Ježíš je příliš důležitý a příliš zaměstnaný, než aby se v té chvíli zabýval dětmi. Dal však on sám najevo, že má příliš mnoho práce? „Ježíš se rozhořčil, když to uviděl, a řekl jim [učedníkům]: ‚Ať ke mně malé děti přicházejí. Nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. . .‘ A bral děti do náruče, žehnal jim a pokládal na ně ruce.“
13. Jak reagovali lidé na Ježíše?
13 Jaké další poučení nám to přináší, pokud jde o Kristovo smýšlení? Ukazuje to, jak rozhodně jednal se svými učedníky, když si počínali nesprávně, a ukazuje to také jeho lidský postoj k těm, kteří jsou menší. Chápal, co vede rodiče k tomu, že k němu přinášejí své děti. Chtěli, aby se jejich dětí dotkl a požehnal jim. A co nám to říká o Ježíšovi? Že se ho lidé nebáli a neostýchali se před ním. Vystupoval prostě a lidé chtěli být s ním. I děti se cítily dobře v jeho přítomnosti — a on se cítil dobře v přítomnosti dětí. Cítí se lidé, včetně dětí, příjemně v tvé přítomnosti? — Mar. 1:40–42; Mat. 20:29–34.
14. Kdo by měl především napodobovat Ježíšův příklad, pokud jde o přístupnost?
14 Ježíš projevoval vřelou náklonnost a laskavost. (Mar. 9:36, 37) Byl přátelský a přístupný. Máš jako Ježíšův následovník v tomto směru jeho smýšlení? Křesťanští dozorci v oblastech, krajích, sborech a odbočkách Společnosti Strážná věž po celém světě učiní dobře, položí-li si otázku: Jsem dogmatický a neústupný? Nebo se snažím, aby se druzí, a dokonce i děti, se mnou cítili dobře? Jsem opravdu přístupný? — Přísl. 12:18; Kaz. 7:8.
JAK JEDNAL JEŽÍŠ SE ŽENAMI?
15, 16. Čím se lišil Ježíš od jiných Židů ve svém jednání se ženami?
15 Projevujeme mysl Kristovu, když jako starší, pomocníci a bratři v křesťanském sboru jednáme se svými křesťanskými sestrami a s ženami vůbec? Jak jednal Kristus, neženatý muž, když ve své době přicházel za různých okolností do styku s ženami?
16 V židovské společnosti, v níž panovali muži, byl Ježíš neobyčejným učitelem, protože byl ochoten mluvit se ženami, a dokonce i se ženami nežidovskými. (Jan 4:7–30) Když byl například na návštěvě v jednom domě v pohanském území Tyru a Sidonu, požádala ho jedna Řekyně, aby pomohl její dceři, která byla posedlá démonem. Ortodoxní Žid by s ní za normálních okolností vůbec nejednal. Ale Ježíš jí vyslechl a vyzkoušel její víru tím, že řekl: „Ať jsou nejprve nasyceny [židovské] děti, neboť není správné brát chléb dětem a házet ho [pohanským] psíkům.“ Mluvil snad Ježíš takovým tónem, aby věc ukončil? Zabránil dogmaticky každé další rozpravě? Zřejmě ne, protože žena taktně odpověděla: „Ano, pane, a přece psíci pod stolem jedí z drobtů děťátek.“ Na Ježíše to zapůsobilo a uzdravil její dceru. — Mar. 7:24–30.
17. Co se můžeme naučit ze způsobu, jak Ježíš jednal se ženou, která byla hříšnicí?
17 Ježíš se před ženami neuzavíral a nesoudil podle zevnějšku. (Mat. 22:16) Při jiné příležitosti, když jedl v domě jednoho farizea, dovolil jedné známé hříšnici, snad prostitutce, aby mu umyla nohy a pak je potřela olejem. Svým jednáním dala najevo, že činí pokání ze svého hříšného způsobu jednání. (Luk. 7:36–50) Ježíš ji nepovažoval za ztracenou a stroze ji neodsoudil za to, že byla nemravná. (Viz též Jana 4:7–30.) Odpustil jí, „protože velmi milovala“. Co je z toho patrné ohledně Kristovy mysli? Byl soucitný a měl pro ženy porozumění. Nemůžeme ve sboru a ve své službě jednat stejně? — Luk. 19:1–10; Řím. 14:10–13; 1. Kor. 6:9–11.
JAK JEDNAL JEŽÍŠ SE SVÝMI UČEDNÍKY
18. a) Jak jednají někteří s těmi, kteří pracují pod jejich vedením? b) Jak jednal Ježíš s učedníky a s jinými? (Mar. 6:54–56)
18 Lidé, kteří mají nějaké postavení, mají někdy pocit, že je jejich podřízení ohrožují. Potlačují všechno, co podvědomě považují za konkurenci. Do popředí se dostává pýcha. Rychle kritizují ty, kteří pracují pod jejich vedením, a nemají chuť je chválit. Ve svých projevech nelibosti nerespektují osobní důstojnost druhých. Co však říci o Ježíšovi — jak on jednal s těmi, kteří byli pod jeho vedením, totiž se svými učedníky? Vyvolával v nich snad pocit, že jsou méněcenní, neschopní nebo hloupí? Nebo se při spolupráci s Ježíšem spíše cítili příjemně? — Srovnej Matouše 11:28–30; 25:14–23.
19. Co se dovídáme o Ježíšovi u Jana 13:1–17?
19 Vynikající poučení, jež dal Ježíš svým učedníkům v tomto směru, bylo zaznamenáno ve 13. kapitole Janově. Bylo by vhodné přečíst si verše 1 až 17. V té době byly velmi prašné silnice, a když přišel nějaký návštěvník, bylo zvykem, že mu služebník umýval nohy. Ježíš se sám ujal této podřadné práce. Jakou vlastnost zdůraznil tím, že umyl svým učedníkům nohy? Dal jim praktické poučení o pokoře. Co se zde učíme ohledně Kristovy mysli? Ježíš dal odpověď svými slovy: „Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán, není větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ — Jan 13:16, 17.
20. Jaké sebezkoumání nám pomůže zjistit, zda máme Kristovu mysl?
20 Máme v tomto ohledu Kristovu mysl? Jsme ochotni vykonávat pokorně podružné úkoly doma i ve sboru? Nebo chceme dělat jen věci, které se zdají „důležité“ nebo při kterých se bude zdát, že jsme nějak „zvláštní“? Jsme ochotni účastnit se někdy i pokořující práce při kázání dobrého poselství dům od domu? Nebo chceme vykonávat jen úkoly na pódiu v sále království? Budeme-li mít opravdu mysl Kristovu, zůstaneme pokorní a přístupní, jako byl i Ježíš. — Řím. 12:3.
21. Jak projevil Ježíš soucit se svými apoštoly i se zástupem?
21 Při jedné příležitosti, totiž po jedné zvláštní kazatelské činnosti, projevil Ježíš velkou péči o apoštoly. Sám byl dokonalý, ale od druhých dokonalost nečekal. Na konci jedné kazatelské práce netrval na tom, aby se apoštolové okamžitě vrátili ke své kazatelské činnosti a aby ji snad vykonávali ještě lépe. Bral ohled na to, že si potřebují odpočinout, a zavedl je na osamělé místo, kde mohli mít klid. Rozzlobil se však a projevil netrpělivost, když za nimi přišel zástup? Ne, zpráva nám říká, že ‚ho pojal s nimi soucit‘. — Mar. 6:30–34, „Petrů“.
22. Co nám pomůže ještě lépe porozumět Kristově mysli?
22 Apoštolové zůstali většinou věrnými následovníky Kristovými, a můžeme se tomu divit, když měli tak znamenitý příklad? Na Petra rozhodně zapůsobilo to, co se naučil v blízkém společenství s Ježíšem. Byl to pravděpodobně on, kdo poskytl Markovi většinu informací pro zprávu v jeho evangeliu. A pomalu, ale jistě se Petr sám přizpůsobil Kristově mysli. Prozkoumání jeho prvního dopisu nám pomůže řídit se ještě věrněji Kristovým příkladem. — Mat. 16:15–17, 21–23.
Vzpomínáš si?
◆ Jak můžeme mít Kristovu mysl?
◆ Jakým člověkem byl Ježíš?
◆ Jak reagoval Ježíš na děti a jak jednal se ženami?
◆ Co se učíme ze způsobu, jak Ježíš jednal se svými učedníky?
[Obrázek na straně 22]
Ježíš byl soucitný a své city neskrýval
[Obrázek na straně 24]
Ježíš byl mužem odvážných činů
[Obrázek na straně 26]
Ježíš dal vynikající příklad pokory