Co říká Bible
Co by se mělo dělat, když křesťanský služebník zhřeší?
NESPRÁVNÉ chování náboženských vůdců dnes poutá pozornost veřejnosti jako nikdy dosud. Protestanty uvádí do rozpaků skandální chování televizních kazatelů. Nedávno byl jeden televizní evangelista již podruhé během tří let přistižen s prostitutkou. Své následovníky informoval, že mu Bůh sdělil, že do jeho chování nikomu nic není, je to jeho osobní věc.
Časopis Time podává zprávu o jednom průzkumu, který trval 25 let: „Jeden bývalý benediktinský mnich. . . odhaduje, že polovina z 53 000 římskokatolických kněží ve Spojených státech porušuje slib celibátu.“ Jedna zpráva z roku 1990 zase hovoří o několika kanadských kněžích, kteří byli usvědčeni z pohlavního zneužívání dětí: „Církevní vůdci stížnosti na pohlavní zneužívání buď ignorovali, nebo je zamítli, nebo na ně reagovali neúčinným způsobem, přestože stížnosti obdrželi od obětí, farníků, policie, sociálních pracovníků a od jiných kněží.“
„Do nedávna,“ píše Time, „byli hřešící kněží přeřazováni z jedné farnosti do druhé.“ Když však odškodné, jehož se ve Spojených státech soudně domáhají oběti nemravného jednání kněží, nyní dosáhlo 300 miliónů dolarů, kněží jsou často před návratem ke svým náboženským povinnostem podrobeni psychiatrickému léčení.
Co by se mělo dělat, když křesťanský služebník, kněz nebo jeden ze starších zhřeší? Jaké vodítko Bible poskytuje vzhledem k tomu, jak se vypořádat s takovými smutnými případy nesprávného chování? Prozkoumejme dva klíčové biblické texty — Titovi 1:7 a 1. Timoteovi 3:2.
Musí být „bez obžaloby“
Bible říká: „Dozorce [„biskup“, Kralická bible] jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby.“ (Titovi 1:7) Pavel dal Titovi tento příkaz, když jej pověřil, aby jmenoval starší ve sborech na Krétě. Co však měl apoštol na mysli?
Výraz „bez obžaloby“ je přeložen z řeckého slova anegklétos. The New International Dictionary of New Testament Theology (Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie) v komentáři k tomuto slovu uvádí: „Anenklétos náleží do právního rámce obžaloby u soudu a označuje jednání, které je bezúhonné a vůči němuž nelze vznést žádnou žalobu.“ Než je tedy muž jmenován jako starší, musí mít čistou pověst; neměla by na něm lpět pohana ani by neměl být předmětem obžaloby. A starší by měl setrvávat ve svém úřadu jen tehdy, zůstává-li bez oprávněné obžaloby. — Srovnej 1. Timoteovi 3:10.
Starší má sboru nejen poskytovat vedení, ale má mu také sloužit. Za své správcovství ponese odpovědnost. Je Božím správcem; pase Boží ovečky. Je tedy především odpovědný Vlastníkovi tohoto stáda, Jehovovi, a pak také lidem, na něž mu Bůh svěřil odpovědnost dohlížet. — 1. Petra 5:2, 3.
Musí být „bez výtky“
Bible říká: „Dozorce [„biskup“, KB] by tedy měl být bez výtky.“ (1. Timoteovi 3:2) Řecké slovo anepilemptos je přeloženo „bez výtky“ a doslova znamená „neuchopitelný“. Jinými slovy, dozorce by svým způsobem života neměl případnému žalobci poskytnout nic, čeho by se mohl chopit a co by mohl použít proti němu. Theological Dictionary of the New Testament (Teologický slovník Nového zákona) rozebírá význam tohoto řeckého slova a říká, že dozorce „nesmí být napadnutelný (ani ze strany nekřesťanů) kvůli mravní stránce svého chování“.
Bůh má pro dozorce, kteří se starají o jeho lid a vyučují jeho Slovu, vysoká měřítka. Jakub o sobě a o ostatních starších řekl: „Obdržíme těžší soud.“ Ježíš nám dal zásadu, jíž se máme řídit: „Komu lidé mnoho svěřili, od toho budou vyžadovat více, než je obvyklé.“ — Jakub 3:1; Lukáš 12:48.
Jestliže tedy křesťanský dozorce vážně zhřeší, ale činí pokání, snad může zůstat členem sboru, avšak dozorčího úřadu by měl být zbaven. Není již bez výtky. Může to trvat celá léta, než si obnoví znamenitou pověst, aby byl opět bez obžaloby. Jeho případ lze srovnat s tím, co se stalo Ezechjášovu správci Šebnovi. Jehova jej kvůli nesprávnému jednání káral: „Chci tě odstrčit z tvého místa; někdo tě strhne z tvého úředního postavení.“ Ale Šebna jistě později znamenitou pověst opět získal, protože čteme, že znovu králi sloužil jako tajemník. — Izajáš 22:15–22; 36:3.
Co když křesťanský služebník nečiní pokání?
Mnohá náboženství křesťanstva tolerují služebníky, kteří jednají hříšně. V roce 1459 se kardinál Rodrigo Borgia stal papežským vicekancléřem a byl mu tak svěřen nejvyšší správní úřad v katolické kurii. Papež Pius II. Borgiu káral za jeho pověstnou nemravnost. Přestože Borgia zplodil čtyři nemanželské děti, kolegium kardinálů jej v roce 1492 dosadilo na papežský stolec! Ve skandálním způsobu života pokračoval i coby papež Alexandr VI. Tolerování nekajících prostopášných služebníků během celých dějin křesťanstva nepochybně přispělo k mravnímu úpadku, který dnes v křesťanstvu můžeme pozorovat. Jak se tedy má postupovat, jestliže křesťanský služebník pokání neprojevuje?
Křesťanský služebník, který vážně hřeší a neposkytuje doklady o pokání, by měl být ze sboru vyloučen. Apoštol Pavel vybídl: „Píšu [vám], abyste se přestali společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli. . . ‚Odstraňte toho ničemu ze svého středu.‘“ — 1. Korinťanům 5:11–13.
Rozhodné jednání chrání pověst sboru a odděluje jej od těch, kteří „veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají“. Způsob, jímž se jakékoli náboženství staví k problematice služebníka, který hřeší, vám pomůže rozpoznat, zda takové náboženství je skutečně křesťanské. — Titovi 1:16; Matouš 7:15, 16.
[Obrázek na straně 26]
Papež Alexandr VI.
[Podpisek]
Alinari/Art Resource, N.Y.