Tak velký oblak svědků!
„Protože nás. . . obklopuje tak velký oblak svědků, . . . s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ — Hebrejcům 12:1.
1, 2. a) Jaký obrazný rámec snad měl Pavel na mysli, když psal hebrejským křesťanům? b) Proč potřebovali hebrejští spoluvěřící pevnou víru?
PŘEDSTAV si, že jsi závodníkem a běžíš na stadiónu. Ženeš se kupředu, napínáš každý sval, oči máš upřené k cíli. A co diváci? Ti všichni jsou sami vítězní běžci. Nejsou to jen pozorovatelé, ale jsou činnými svědky slovem i skutkem.
2 Takový symbolický rámec měl snad na mysli apoštol Pavel, když psal hebrejským křesťanům (kolem r. 61 n. l.). Potřebovali pevnou víru. (Hebr. 10:32–39) Jen vírou mohli uposlechnout Ježíšovu výstrahu, aby uprchli, když byl Jeruzalém (v r. 66 n. l.) obklíčen vojsky, jež se tam utábořila — několik let předtím, než jej (v r. 70 n. l.) Římané zničili. Víra je také měla podporovat, když byli ‚pronásledováni pro spravedlnost‘. — Mat. 5:10; Luk. 21:20–24.
3. Co je „hřích, do něhož se snadno zaplétáme,“ (Hebr. 12:1) a v jakém závodu mají křesťané vytrvale běžet?
3 Pavel uvedl celou řadu předkřesťanských skutků víry (Hebrejcům, kapitola 11) a pak dodal naléhavou výzvu: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž [která by nás duchovně zatěžovala] a hřích [nedostatek víry], do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod [o věčný život], který je nám předložen.“ (Hebr. 12:1) Pavel vyzdvihl ve svém přehledu činnou víru z různých hledisek, a to je pro nás pomocí, ať již běžíme jako pomazaní křesťané závod o nesmrtelnost v nebesích nebo patříme k „velkému zástupu“, jehož cílem je nekonečný život na rajské zemi. (Zjev. 7:4–10; Luk. 23:43; Řím. 8:16, 17) Ale co je vlastně víra? Jak vypadají některé broušené plošky tohoto duchovního drahokamu? A jak budeme jednat, máme-li víru? Při hledání odpovědí si můžeš při soukromém i sborovém studiu přečíst citované verše z 11. a 12. kapitoly Hebrejcům.
CO JE VÍRA
4. Co je víra?
4 Pavel nejprve definuje víru. (Čti Hebrejcům 11:1–3.) K víře patří „jisté očekávání věcí, na něž je naděje“. Ten, kdo má víru, má záruku, že všechno, co Bůh slibuje, je již jakoby splněno. Víra je také „zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět“. Přesvědčivý důkaz neviditelných skutečností je tak silný, že je víra označena jako rovnocenná tomuto důkazu.
5. Co vnímáme vírou?
5 Vírou „muži starých dob obdrželi svědectví“, že se líbí Bohu. Vírou také „vnímáme, že Božím slovem byly uspořádány systémy věcí“ — Země, Slunce, Měsíc a hvězdy —, „takže to, co je vidět, povstalo z věcí, které nejsou zjevné“. Jsme přesvědčeni, že Jehova je stvořitel takových věcí, ačkoliv ho nemůžeme vidět, protože je neviditelným duchem. — 1. Mojž. 1:1; Jan 4:24; Řím. 1:20.
VÍRA A „STARÝ SVĚT“
6. Proč měl Ábel „jisté očekávání“, že se splní Jehovova prorocká slova o ‚semeni ženy‘?
6 Jednou z mnoha broušených plošek víry je uznání, že je nutná oběť za hříchy. (Čti Hebrejcům 11:4.) Ve ‚starém světě‘ projevil víru v krvavou oběť Ábel, druhý syn první lidské dvojice, Adama a Evy. (2. Petra 2:5) Ábel bezpochyby poznával sám na sobě účinky zděděného hříchu, jež vedou ke smrti. (1. Mojž. 2:16, 17; 3:6, 7; Řím. 5:12) Zřejmě také viděl plnění Božího rozhodnutí, jež znamenalo pro Adama těžkou práci a pro Evu značné bolesti během těhotenství. (1. Mojž. 3:16–19) Ábel proto projevoval „jisté očekávání“, že se splní i ostatní věci, o nichž mluvil Jehova. Patřila k nim prorocká slova určená prvnímu podvodníku, satanovi, jež Bůh řekl hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ — 1. Mojž. 3:15.
7. a) Jak projevil Ábel, že uznává potřebu oběti za hříchy? b) Jak Bůh ‚svědčil ohledně Ábelových darů‘?
7 Ábel projevil víru v zaslíbené Semeno tím, že předložil Bohu zvířecí oběť, která mohla obrazně zastoupit Ábelův vlastní život. Ale jeho starší bratr Kain, který neměl víru, obětoval plodiny bez krve. Když se pak stal Kain vrahem, prolil Ábelovu krev. (1. Mojž. 4:1–8) Ábel však zemřel s vědomím, že ho Jehova považoval za spravedlivého, „neboť Bůh svědčil ohledně jeho darů“. Jak? Tím, že přijal Ábelovu oběť, jež byla přinesena ve víře. Inspirovaná zpráva až dosud svědčí o jeho víře a božském schválení, a proto Ábel, ‚ačkoli zemřel, přece mluví‘. Uznával, že za hříchy musí být přinesena oběť. Věříš v daleko významnější výkupní oběť Ježíše Krista? — 1. Jana 2:1, 2; 3:23.
8. a) Jaké poučení o víře nám poskytuje Enochovo odvážné vydávání svědectví? b) Jak byl Enoch „přenesen, aby neviděl smrt“?
8 Víra nás přiměje k tomu, abychom statečně oznamovali Boží poselství. (Čti Hebrejcům 11:5, 6.) Enoch, jeden z raných svědků Jehovových, odvážně předpovídal vykonání božského rozsudku nad bezbožnými. (Juda 14, 15) Enochovi nepřátelé se jistě snažili ho zabít, ale Bůh ho „vzal“, takže nemusel prožívat utrpení smrti. (1. Mojž. 5:24) Předtím však „měl svědectví, že se líbí Bohu“. Jak to? „Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt.“ Podobně byl Pavel přenesen neboli „vytržen do ráje“, když zřejmě dostal vidění budoucího duchovního ráje křesťanského sboru. (2. Kor. 12:1–4) Enoch zřejmě prožíval vidění nadcházejícího pozemského ráje, když jej Jehova nechal usnout ve smrti — v bezpečí před rukama nepřátel. Chceme-li se líbit Bohu, musíme stejně jako Noe oznamovat odvážně Boží poselství. (Sk. 4:29–31) Musíme také věřit, že Bůh existuje a že „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“.
9. Jak nám ukazuje Noemův způsob jednání, že další ploškou víry je jednat přesně podle Božích pokynů?
9 Další broušená ploška víry tkví v tom, abychom se přesně drželi Božích pokynů. (Čti Hebrejcům 11:7.) Noe jednal ve víře, a proto „udělal všechno podle toho, co mu Bůh přikázal“. (1. Mojž. 6:22; 7:16) Noe dostal „božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo možné spatřit,“ a věřil Jehovovu výroku, že přijde celosvětová potopa. Ve víře a s uctivou bázní před Bohem Noe „postavil archu k záchraně své domácnosti“. Poslušností a spravedlivými činy tak odsoudil nevěřící svět pro jeho zlé činy a dokázal, že si svět zaslouží zničení. — 1. Mojž. 6:13–22.
10. Na jakou činnost si Noe vyhradil čas, ačkoli stavěl archu?
10 Noe byl jedním ze svědků Jehovových také proto, že byl „kazatelem spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Ačkoli pilně stavěl archu, věnoval čas kázání, jako to činí svědkové Jehovovi dnes. Noe opravdu mluvil odvážně jako hlasatel Boží výstrahy, jež byla určena lidem před potopou, ale lidé si ‚nepovšimli, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla‘. — Mat. 24:36–39.
VÍRA PATRIARCHŮ PO POTOPĚ
11. a) Jak ukázal Abrahám, že k víře patří úplná důvěra v Jehovovy sliby? b) Jaké „město“ očekával Abrahám ve víře?
11 K víře patří úplná důvěra v Jehovovy sliby. (Čti Hebrejcům 11:8–12.) Vírou uposlechl Abrahám (Abram) Boží příkaz a opustil Ur Chaldejských, město, které poskytovalo značný hmotný blahobyt. Věřil Jehovovu slibu, že si jeho prostřednictvím budou žehnat „všechny rodiny zemské půdy“ a že jeho semenu bude dána země. (1. Mojž. 12:1–9; 15:18–21) Abrahamův syn Izák a jeho vnuk Jákob byli „spolu s ním dědici téhož zaslíbení“. Vírou Abrahám „přebýval jako cizinec v zemi zaslíbení jako v zemi cizí“. Vzhlížel k „městu, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Ano, Abrahám očekával Boží nebeské království, pod jehož vládou bude vzkříšen k životu na zemi. Zaujímá království tak důležité místo i ve tvém životě? — Mat. 6:33.
12. Co se stalo, protože měla Sára víru v Jehovovy sliby?
12 Manželky bohabojných patriarchů měly také víru v Jehovovy sliby. Vírou například Abrahámova manželka Sára, ačkoli neplodná až asi do 90 let a za ‚věkovou hranicí‘, „obdržela sílu k přijetí semene. . , neboť [Boha], který dal zaslíbení, považovala za věrného“. Časem se Sáře narodil Izák. A tak se ze stoletého Abraháma, „který byl jakoby mrtvý“, pokud jde o rozmnožovací schopnost, nakonec „zrodily děti v množství jako hvězdy na nebi“. — 1. Mojž. 17:15–17; 18:11; 21:1–7.
13, 14. a) Jak reagovali Abrahám, Izák a Jákob, ačkoli „nedostali splnění těch zaslíbení“? b) Proč je pro nás užitečné uvažovat o věrné oddanosti patriarchů vůči Jehovovi, i když nevidíme bezprostřední splňování jeho slibů?
13 Víra nám bude pomáhat, abychom zachovávali věrnou oddanost Jehovovi, i když nevidíme bezprostřední splňování jeho slibů. (Čti Hebrejcům 11:13–16.) Všichni věrní patriarchové zemřeli, aniž viděli úplné splnění slibů, které jim Bůh dal. Ale „viděli [zaslíbené věci] zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi“. Ano, žili a zemřeli ve víře, neboť přešly generace, než se Zaslíbená země dostala do vlastnictví Abrahámova potomstva.
14 Abrahám, Izák ani Jákob se nedožili splnění božských slibů, ale nezahořkli proto, ani se nestali odpadlíky. Neopustili Jehovu a nevrátili se zpět do Ur a nepohroužili se do světské činnosti. (Srovnej Jana 17:16; 2. Timoteovi 4:10; Jakuba 1:27; 1. Jana 2:15–17.) Ne, tito patriarchové ‚usilovali‘ o místo daleko lepší než Ur, „totiž o to, jež patří k nebi“. Proto se Jehova ‚nestydí být nazýván jejich Bohem‘. Zachovali si víru v Nejvyššího až do smrti a budou zakrátko vzkříšeni na zemi, jež bude částí vládního obvodu „města“, mesiášského království, které jim Bůh připravil. Ale co ty? I když snad ‚chodíš v pravdě‘ již celá léta a zestárl jsi v Jehovově službě, musíš si zachovat důvěru v jeho zaslíbený nový systém. (3. Jana 4; 2. Petra 3:11–13) A za takovou víru opravdu obdržíš odměnu, stejně jako ji obdrží věrní patriarchové.
15. a) Proč byl Abrahám schopen obětovat Izáka? b) Jak by měla tato událost, při níž šlo o Abraháma a Izáka, zapůsobit na naši víru? c) Co bylo prorocky předstíněno touto událostí?
15 Velice důležitou broušenou ploškou víry je bezvýhradná poslušnost vůči Bohu. (Čti Hebrejcům 11:17–19.) Abrahám poslouchal Jehovu bezvýhradně, a proto „jako by obětoval Izáka“, svého „jednozplozeného syna“ — jediného, kterého měl se Sárou. Jak to mohl Abrahám učinit? Protože „počítal. . . s tím, že Bůh je schopen dokonce [Izáka] vzbudit z mrtvých“, bude-li to nutné, aby splnil svůj slib o semenu, které má přijít jeho prostřednictvím. Nechybělo mnoho, a Izákův život by byl ukončen nožem v Abrahámově ruce, ale zabránil tomu andělův hlas. Abrahám tedy přijal Izáka „obrazným způsobem“ ze smrti. Měli bychom také cítit pohnutku, abychom ve víře poslouchali Boha, i kdyby byl v sázce život náš nebo život našich dětí. (1. Jana 5:3) Je také pozoruhodné, že Abrahám a Izák tehdy prorocky znázornili, jak dá Jehova Bůh svého jednozplozeného Syna, Ježíše Krista, jako výkupné, aby ti, kteří v něj budou projevovat víru, mohli mít věčný život. — 1. Mojž. 22:1–19; Jan 3:16.
16. Jaký příklad nám poskytli patriarchové, pokud jde o naše děti a o víru v Boží sliby?
16 Máme-li víru, budeme pomáhat svým potomkům, aby doufali v to, co Bůh slíbil do budoucnosti. (Čti Hebrejcům 11:20–22.) Patriarchové měli tak silnou víru, že i když se za jejich života Jehovovy sliby zcela nesplnily, předávali je dál svým dětem jako drahocenné dědictví. Izák tedy „požehnal Jákobovi a Ezauovi vzhledem k budoucím věcem“ a umírající Jákob pronesl požehnání Josefovým synům Efraimovi a Manasemu. Josef sám pevně věřil, že Izraelité opustí Egypt a vejdou do Zaslíbené země, a proto přiměl své bratry k přísaze, že vezmou při odchodu jeho kosti s sebou. (1. Mojž. 27:27–29, 38–40; 48:8–22; 50:24–26) Pomáháš své rodině k získání podobné víry v to, co Jehova slíbil?
VÍRA PŮSOBÍ, ŽE STAVÍME BOHA NA PRVNÍ MÍSTO
17. Jak jednali ve víře Mojžíšovi rodiče?
17 Víra nás vede k tomu, abychom stavěli Jehovu a jeho lid před všechno ostatní, co nám může nabídnout svět. (Čti Hebrejcům 11:23–26.) Izraelité byli otroci a potřebovali být osvobozeni z egyptského jha, když Mojžíšovi rodiče vykonali skutek víry. „Nebáli se králova příkazu“, že mají být hebrejští chlapci při narození zabiti. Naopak, po tři měsíce Mojžíše ukrývali a nakonec jej položili do schránky z papyru mezi rákosí na břehu řeky Nilu. Našla ho faraónova dcera a „vychovala ho jako svého syna“. Nejprve však byl Mojžíš vychováván a v duchovním ohledu veden v domě svého otce Amrama a své matky Jochebed. Potom byl jako člen faraónovy domácnosti „poučován ve vší egyptské moudrosti“ a stal se „mocným ve svých slovech a skutcích“, mocným, pokud jde o duševní i tělesné schopnosti. — Sk. 7:20–22; 2. Mojž. 2:1–10; 6:20.
18. Jaký postoj k uctívání Jehovy zaujal na základě víry Mojžíš?
18 Ale egyptským vzděláním ani hmotnou nádherou královského domu se nedal Mojžíš svést, aby opustil uctívání Jehovy a stal se odpadlíkem. Naopak, „vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl nazývat se synem faraónovy dcery“, což se projevilo, když bránil jednoho z hebrejských bratrů. (2. Mojž. 2:11, 12) Mojžíš ‚si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem [s jeho izraelskými spoluctiteli Jehovy], spíše než aby měl dočasný požitek z hříchu‘. Jestliže jsi pokřtěným služebníkem Jehovy a máš pevný základ správného duchovního školení, budeš se řídit Mojžíšovým příkladem a budeš se neochvějně zastávat pravého uctívání?
19. a) Z čeho je patrné, že Mojžíš postavil na první místo ve svém životě Jehovu a jeho lid? b) Jakou odměnu vyhlížel Mojžíš?
19 Mojžíš se rozhodl sdílet úděl Jehovova lidu, protože „Kristovu pohanu. . . považoval za větší bohatství než egyptské poklady“. Mojžíš zřejmě ‚považoval pohanu za to, že je starověkým předobrazem Krista neboli Božího Pomazaného, za větší bohatství než egyptské poklady‘. Jako člen královské domácnosti mohl v Egyptě užívat bohatství i slávy. Projevoval však víru a „upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny“ — vstříc věčnému životu vzkříšením na zemi v Božím slíbeném novém systému.
20. Co z tohoto Mojžíšova zážitku ukazuje, že z nás víra činí nebojácné Jehovovy služebníky?
20 Víra nás činí nebojácnými, protože důvěřujeme v Jehovu jako ve svého osvoboditele. (Čti Hebrejcům 11:27–29.) Když farao slyšel, že Mojžíš zabil Egypťana, snažil se ho usmrtit. „Ale Mojžíš od faraóna utekl, aby bydlel v midianské zemi.“ (2. Mojž. 2:11–15) Pavel zřejmě poukazuje na pozdější vyjití Hebrejců z Egypta, když říká: „Vírou [Mojžíš] opustil Egypt, ale nebál se králova hněvu [král mu hrozil smrtí za to, že jednal jako Boží zástupce v zájmu Izraelitů], protože zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný.“ (2. Mojž. 10:28, 29) Mojžíš nikdy ve skutečnosti neviděl Boha, ale Jehovovo jednání s ním bylo tak skutečné, že jednal, jako by opravdu viděl „Toho, který je neviditelný“. (2. Mojž. 33:20) Je tvůj vztah k Jehovovi stejně silný? — Žalm 37:5; Přísl. 16:3.
21. Co se stalo „vírou“, pokud jde o odchod Izraelitů z Egypta?
21 Krátce před odchodem Izraele z Egypta [Mojžíš] „vírou slavil pasach a postříkání krví, aby se ničitel nedotkl [izraelských] prvorozených“. Ano, bylo třeba víry, aby provedli pasach s přesvědčením, že prvorození izraelští synové budou uchráněni, zatímco prvorození Egypťané zemřou. Tato víra byla odměněna. (2. Mojž. 12:1–39) Vírou také izraelský lid ‚prošel Rudým mořem jako po suché zemi, ale jakmile se toho odvážili Egypťané, byli pohlceni‘. Bůh se prokázal jako skutečně podivuhodný osvoboditel. A díky tomuto osvobození se Izraelité ‚začali bát Jehovy a věřit Jehovovi a jeho sluhovi Mojžíšovi‘. 2. Mojž. 14:21–31.
22. Které otázky ohledně víry ještě musíme prozkoumat?
22 Víra Mojžíše a patriarchů je opravdu vzorem pro dnešní svědky Jehovovy. Co se však stalo, když Bůh dále jednal s Abrahámovými potomky jako s teokraticky organizovaným národem? Co se můžeme naučit z dalších skutků víry ve starých dobách?
Jak bys odpověděl?
◆ Co je víra?
◆ Jaké poučení o víře nám poskytuje příklad Enocha?
◆ Jak ukazovali bohabojní patriarchové, že k víře patří naprostá důvěra v Jehovovy sliby?
◆ Který Abrahámův čin ukazuje, že bezpodmínečná poslušnost Boha je velmi důležitou ploškou víry?
◆ Které Mojžíšovy činy ukazují, že víra znamená stavět Jehovu a jeho lid před všechno, co snad může nabídnout svět?