Ukázňování přináší pokojné ovoce

„Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kteří jím byli cvičeni, přináší potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ — HEBREJCŮM 12:11.

1. a) Co říká Jehovovo slovo o schopnosti člověka řídit vlastní životní dráhu, co však říká člověk? b) Co se prokázalo jako pravdivé a co jako falešné?

JEHOVOVO slovo říká, že „muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok“. (Jer. 10:23) Člověk říká, že mu to patří, a od vzpoury v Edenu se podle toho chová. Od té doby až dodnes to bylo s mnohými lidmi jako za dnů soudců v Izraeli: „Každý byl zvyklý dělat to, co bylo správné v jeho očích.“ (Soud. 21:25) Ale Jehovova slova v Příslovích 14:12 se prokázala pravdivá: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její konec jsou potom cesty smrti.“ Po 6 000 let šli lidé cestou, která se jim zdála přímá, a vždy to vedlo k válce, hladu, nemoci, zločinu a smrti. Dějiny prokázaly, že Jehovova slova jsou pravdivá a cesty člověka falešné.

2. Jak se staví dětští psychologové k tělesnému trestání dětí? Jaké plody však přinesla jejich povolnost?

² Nedokonalí lidé potřebují ukázňování. Potřebují je hned od dětství. Boží slovo říká: „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, ten ho vyhledává s ukázňováním.“ (Přísl. 13:24) Mnoho dětských psychologů tuto božskou moudrost zpochybňuje. Před léty se jeden z nich zeptal: „Uvědomujete si, matky, že pokaždé, když dáte svému dítěti výprask, ukazujete tím, že je nenávidíte?“ Jejich povolnost však vyvolala takovou záplavu kriminality mladistvých, že jeden brooklynský soudce pronesl tuto uštěpačnou poznámku: „Myslím, že pro některé mladé lidi bychom potřebovali kůlnu [kde bývalo zvykem rodičů trestat]. Ale dnes se to nepokládá za moderní. Prý nesmíte dítě udeřit, aby tím náhodou nezakrněl génius.“ Ale jejich povolnost nepřinesla žádnou úrodu géniů — jen bezzákonnou záplavu mladistvých zločinců.

3. Jaký vývoj začíná být zjevný podle výroků několika uznávaných odborníků?

³ Nyní je ve vzduchu cítit změnu. Burton L. White, odborník v oboru vývoje dítěte, říká, že vaše přísnost nezpůsobí, že vás dítě bude „milovat méně, než kdybyste byli shovívaví. . . I když jim pravidelně budete dávat výprask, zjistíte, že se k vám stále vracejí.“ Zdůrazňuje, že dítě v prvé řadě potřebuje překypující „neformální lásku“. Dr. Joyce Brothersová podala zprávu o studii stovek přísně ukázňovaných dětí z páté a šesté třídy, které byly přesvědčeny, že přísná pravidla „jsou výrazem rodičovské lásky“. Časopis „Journal of Lifetime Living“ říká: „Dětští psychologové, kteří se přou o to, zda krmit podle časového plánu, nebo podle chuti, zda dávat výprask, nebo ne, zjistili, že na ničem z toho příliš nezáleží, pokud je dítě milováno.“ I dr. Benjamin Spock, autor knihy „Péče o kojence a dítě“ (angl.), vzal na sebe část viny za nedostatek rodičovské pevnosti a za zločinnost, k níž to vede. Řekl, že vina spočívá na odbornících, „dětských psychiatrech, psycholozích, učitelích, sociálních pracovnících a pediatrech, jako jsem já“.

PRUT UKÁZŇOVÁNÍ

4. Co symbolizuje prut ukázňování a co ukazuje jeho správné používání v protikladu k povolnosti?

⁴ „Prut“, o němž byla zmínka, nutně neznamená výprask; představuje nápravný prostředek v jakékoli podobě. „Nová mezinárodní verze“ (angl.) o tom verši říká: „Prut. Pravděpodobně obrazný výraz pro ukázňování jakéhokoli druhu.“ Prut je symbolem vlády nebo autority — v tomto případě rodičovské autority. Rodič se později nedočká vděku za svou povolnost a rozmazlování: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu [nebo dítě], v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.“ (Přísl. 29:21) Zříci se svou povolností rodičovské autority přináší hanbu a nesvědčí o lásce, ale o lhostejnosti; laskavé, ale pevné používání prutu ukázňování zrcadlí milující zájem. „Prut a kárání dávají moudrost; ale chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ — Přísl. 29:15.

5. a) Co říká jeden komentář o Přísloví 13:24 a s jakým jiným biblickým textem je v souladu? b) Koho ukázňují Ježíš a Jehova?

⁵ Keilův a Delitzschův „Komentář ke Starému zákonu“ vysvětluje Přísloví 13:24 takto: „Otec, který to se svým synem myslí opravdu dobře, udržuje ho od nejranějšího věku v přísné kázni, aby mu dal správný směr, dokud je ještě ovlivnitelný, a nedovoluje, aby se v něm zakořenily nějaké chyby; ale ten, kdo je k dítěti shovívavý, když by měl být přísný, jedná, jako by si ve skutečnosti přál jeho zkázu.“ Moffatův „Nový překlad Bible“ (angl.) s tím v Příslovích 19:18 souhlasí: „Trestej svého syna, dokud má ještě naději, a nenech ho běžet do zkázy.“ Laskavé, ale pevné ukázňování od raného dětství zrcadlí rodičovskou lásku. Ježíš řekl: „Všechny, k nimž mám náklonnost, kárám a vedu ke kázni.“ A Jehova? „Koho totiž Jehova miluje, toho ukázňuje.“ — Zjev. 3:19; Hebr. 12:6.

6. Jakou podobu má často ukázňování a jakými příklady můžeš podpořit svou odpověď?

⁶ Ukázňování může někdy zahrnovat výprask, ale často také ne. Přísloví 8:33 neříká „pociťujte“, ale „naslouchejte kázni a zmoudřete“. Ukázňování mnohdy přichází v podobě slov, ne výprasku: „Kárání kázně jsou cestou života.“ „Chop se kázně, nepolevuj. Bedlivě ji střež, vždyť ona sama je tvůj život.“ (Přísl. 4:13; 6:23) Když Jehovův sluha Job potřeboval ukáznit, bylo toho dosaženo káravými slovy, nejprve Elihuovými, pak samotným Jehovou. (Job, kapitoly 32 až 41) Job pokárání přijal a řekl Jehovovi: „Odvolávám, a já činím pokání v prachu a popeli.“ — Job 42:6.

7. Co znamená řecké slovo překládané jako „ukázňování“, jak se má udílet a čeho dosahuje?

⁷ Paideia je řecké slovo překládané jako „ukázňování“. Ve svých různých podobách znamená cvičit, vychovávat, ‚s mírností poučovat‘. (2. Tim. 2:25) Spíše se týká výcviku v chování než získávání znalostí. Toto ukázňování má být „se vší shovívavostí a uměním vyučovat“. (2. Tim. 4:2) Dobře to dokládá výzva otcům: „A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Toto ukázňování má laskavě, ale pevně řídit mládež v Jehovově způsobu myšlení.

ZDROJ UKÁZŇOVÁNÍ

8. Z jakého zdroje a jakými způsoby se můžeme sami ukázňovat?

⁸ Zásady, které se týkají ukázňování dětí, platí i pro dospělé. Bible je zdrojem informací o tom, jací bychom měli nebo neměli být. Když ji čteme, můžeme se zkoušet, a kde je třeba, učinit nápravu. (2. Kor. 13:5) Když uvažujeme nad Jehovovými předpisy, mohou se v nás probudit pocity viny a pomohou nám poznat, v čem se potřebujeme změnit. Tak se to stalo žalmistovi: „Budu žehnat Jehovovi, který mi dal radu. Skutečně, během nocí mě napravují mé ledviny [„nejhlubší city“].“ (Žalm 16:7) Můžeme se ukázňovat jako Pavel: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ — 1. Kor. 9:27.

9. Jaké jiné prostředky blahodárného ukázňování existují?

⁹ Ukázňování může přijít od někoho jiného. Může přijít v podobě pohledu, zamračení, slova, gesta, slovního pokárání. Ježíš se podíval na Petra, a jeho pohled připomněl Petrovi předpověď jeho vážného hříchu; a Petr vyšel a hořce plakal. (Luk. 22:61, 62) Jindy Petra zdrtilo přísné napomenutí v podobě několika slov: „Kliď se za mne, satane!“ (Mat. 16:23) Čtení publikací Strážné věže, účast na shromážděních, rozmluvy s druhými, tvrdé zkušenosti — to všechno nám může otevřít oči, abychom viděli, kde potřebujeme dělat změny. Nejdůležitější zdroj a vodítko pro ukázňování je však samotné Boží slovo. — Žalm 119:105.

10. Jakou hodnotu mají pro ukázňování Šalomounova přísloví? Jakou cestou chtějí přesto někteří jít?

¹⁰ Šalomounova přísloví byla dána pro lidi každého věku, aby „člověk poznal moudrost a kázeň, aby rozlišil řeči porozumění, přijal kázeň, která dává pochopení, spravedlnost, soud a přímost, aby dával nezkušeným chytrost, mladíkovi poznání a schopnost přemýšlet“. Ale možná, že se někdo „nedá napravit pouhými slovy, protože rozumí, ale nedává pozor“. (Přísl. 1:2–4; 29:19) Někteří nezkušení trvají na tom, že se budou učit v „tvrdé škole“ života jako marnotratný syn, než se „vzpamatoval“. — Luk. 15:11–17.

11. a) Jak byl ukázňován korintský sbor a Jonáš? b) Jak byl s kázní potrestán David za své cizoložství a pokusy zakrýt je? c) Jaká slova 51. žalmu napsaného Davidem ukazují hloubku jeho pokání?

¹¹ Pavel poznamenal ohledně dopisu, který předtím napsal křesťanskému sboru v Korintu: „Zesmutněli [jste] k pokání, neboť jste byli bohulibě zesmutnělí. . . [a to způsobilo] nápravu křivdy.“ (2. Kor. 7:9–11) Jonáš byl ukázněn prostřednictvím bouře na moři a velké ryby. (Jon. 1:2, 3, 12, 17; 2:1, „KB“; 2:10; 2:11, „KB“; 3:1–4) Davidovo cizoložství a pokusy zakrýt je mu přivodily ukázňující tresty, jak vidíme ve 2. Samuelově 12:9–14. Jeho pokání dojemně vyjadřují tato slova 51. žalmu: „Omyj mě od mého provinění, očisti mě od mého hříchu. Můj hřích je neustále přede mnou. Vymaž všechna má provinění, stvoř ve mně čisté srdce, vlož do mne nového ducha. Neodmršťuj mne od svého obličeje. Srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ — Verše 2, 3, 9–11, 17; 4, 5, 11–13, 19, „KB“.

12. Jaké drsnější metody jsou pro někoho potřebné a jak končí ti, kteří odmítají opakované kárání?

¹² U někoho mohou být nutné drsnější metody, jak naznačuje Přísloví 26:3: „Na koně je bič, na osla je uzda a prut je na záda hloupých lidí.“ Jehova někdy podmaňoval svůj izraelský národ těžkostmi, které si sami přivodili: „Chovali se totiž předtím vzpurně proti Božím řečem a nevážili si rady Nejvyššího. Pak tedy těžkostmi podmaňoval jejich srdce; klopýtali a nikdo nepomáhal. A začali volat k Jehovovi o pomoc ve své tísni; z tlaků na ně je zachránil jako obvykle.“ (Žalm 107:11–13) Někteří hlupáci se však zatvrdí tak, že k nim žádné uzdravující ukázňování nepronikne: „Muž, který je opětovně kárán, ale zatvrzuje svou šíji, bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.“ — Přísl. 29:1.

UDÍLET A PŘIJÍMAT POKÁRÁNÍ

13. Čemu bychom se měli při kárání vyhnout a jak by se mělo udílet?

¹³ Ať už má ukázňování jakoukoli podobu, nikdy by se nemělo provádět v hněvu. Spíše než aby pomohl, ‚hněv popuzuje k sváru‘. Dostáváme také radu: „Kdo je pomalý k hněvu, je hojný v rozlišovací schopnosti, ale kdo je netrpělivý, vyvyšuje pošetilost.“ Navíc „pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek“. (Přísl. 29:22; 14:29; 19:11) Když je ukázňování nutné, nikdy by nemělo být přehnané. Prováděj je v pravý čas a v pravé míře — ani příliš brzy, ani příliš pozdě, ani příliš málo, ani příliš mnoho.

14. Jaká jiná vodítka jsou zde pro ty, kteří kárají?

¹⁴ Zde jsou některá vodítka pro ty, kdo kárají: „Nekritizuj přísně staršího muže. Naopak ho snažně pros jako otce, mladší muže jako bratry, starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností.“ (1. Tim. 5:1, 2) Snažně prosíš, nebo spíše zastrašuješ? „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco se díváš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Gal. 6:1) Radíme s mírností? A jsme si přitom stále vědomi vlastních slabostí? „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.“ (Mat. 7:12, „EP“) Umíš se vžít do situace druhého, dovedeš se vcítit?

15. Co je třeba, když přijímáš pokárání, a jakou další radu dostávají ti, kteří jsou káráni?

¹⁵ Přijímat kárání vyžaduje pokoru. Zdá se ti přehnané, nespravedlivé, neoprávněné? Neukvapuj se. Zamysli se nad tím. Nesmýšlej negativně, ale pozitivně. Jestliže se zdá, že pokárání jako celek neodpovídá skutečnosti, neplatí na tebe aspoň jeho část? Otevři mysl, aby mohla přijímat; zhodnoť radu objektivně. Jsi přecitlivělý, příliš rychle se urážíš? Bude možná nějaký čas trvat, než to uvidíš v pozitivním světle, až tě přejde počáteční pocit křivdy nebo urážky. Čekej tedy. Mlč. Klidně zhodnoť, co bylo řečeno. Není možné, že jsi zaujatý proti tomu, kdo dává radu, takže jsi ji kvůli tomu zavrhl? Přesto na ni pohlížej jako na dobře míněnou, která si jako celek nezaslouží odmítnutí.

16. a) O jakých textech a s nimi spojených otázkách bychom měli uvažovat, když dostáváme radu? b) Jaký pocit vyjádřený žalmistou bychom měli mít?

¹⁶ Zde máš nějaké texty, o nichž bys měl uvažovat, když jsi kárán: „Každý, kdo zadržuje svou řeč, vlastní poznání, a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.“ (Přísl. 17:27) Nasloucháš a zachováváš si chladného ducha? „Cesta pošetilého je správná v jeho vlastních očích, ale kdo naslouchá radě, je moudrý.“ (Přísl. 12:15) Rychle dospíváš k závěru, že jsi v právu, nebo nasloucháš a přijímáš? Buď „rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě“. (Jak. 1:19) Řídíš se těmito slovy, když dostáváš radu? „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ (Kaz. 7:9) Urážíš se rychle? Jak krásné by bylo cítit tak, jako žalmista: „Kdyby mě udeřil spravedlivý, byla by to milující laskavost, a kdyby mě pokáral, byl by to olej na hlavu, jejž by má hlava nechtěla odmítnout.“ — Žalm 141:5.

SNÁŠEJ UKÁZŇOVÁNÍ A SKLÍZEJ POKOJNÉ OVOCE

17. Proč není vždy snadné přijmout ukázňování? Jak nám však pomůže, abychom je snášeli, když budeme pamatovat na slova Hebrejcům 12:7, 11?

¹⁷ Ukázňování se vždy nepřijímá snadno. Může vyvolat určité rozpaky a přivodit určité zábrany. Může tě dokonce zarmoutit. Ale snášej to všechno. Pomine to a potom přijde radost. Pamatuj: „Co snášíte, to slouží ke kázni. Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec neukázňuje? Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kteří jím byli cvičeni, přináší potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ — Hebr. 12:7, 11.

18, 19. Jaké silné pocity vyjádřili Jeremjáš i žalmista a tím nám ukázali, jak správně jednat, když jsme ukázňováni?

¹⁸ Jestliže je tedy ukázňování zarmucující a těžko se snáší, čekej na pokojné ovoce, které přichází potom. Čekej na Jehovu jako Jeremjáš: „Tvá duše si jistě vzpomene a hluboce se nade mnou skloní. To si budu připomínat v srdci. Proto budu projevovat postoj očekávání.“ (Nářky 3:20, 21) Pamatuj, co si v tísni říkal žalmista: „Proč si zoufáš, má duše, a proč se ve mně bouříš? Čekej na Boha, vždyť mu ještě budu chvalořečit jako velkolepé záchraně své osoby.“ — Žalm 42:5, 11; 42:6, 12, „KB“; 43:5.

¹⁹ Když jsme tedy ukázňováni, čekejme každý z nás na Boha. A až tím budeme vycvičeni, sklidíme žeň pokojného ovoce, totiž spravedlnost.

Vzpomínáš si?

◆ Jaká je hodnota používání prutu ukázňování?

◆ Co je hlavním zdrojem ukázňování? Jaké jsou jiné zdroje ukázňování?

◆ Jaké ráznější kroky mohou být nutné kromě káravých slov?

◆ Jmenuj některé zásady pro to, jak udílet pokárání.

◆ Jaká rada nám pomůže přijmout pokárání?