Být zaměstnán mrtvými skutky, nebo službou Jehovovi?

„LITUJI, ale jsem hodně zaměstnán.“ To je jedna z námitek, s níž se svědkové Jehovovi setkávají, když veřejně káží dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:14) A i když tvrzení „jsem zaměstnán“ neznamená někdy nic víc než jen obratnou výmluvu, pravdou je, že mnoho lidí je hodně zaměstnáno. Jsou v podstatě stravováni ‚úzkostí tohoto systému věcí‘ — tlaky jak si obstarat živobytí, jak zaplatit účty, jak se dostat do práce a zpět, dále výchovou dětí nebo péčí o domov, o auto a jiný majetek. — Matouš 13:22.

Ačkoli lidé mohou být opravdu zaměstnáni, jen málo je těch, kteří se zabývají něčím skutečně plodným nebo tvořivým. Je to tak, jak jednou napsal moudrý muž Šalomoun: „Co totiž člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje? Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost, ani v noci jeho srdce prostě neuléhá. Také to je pouhá marnost.“ — Kazatel 2:22, 23.

Bible také nazývá takovou jalovou činnost ‚mrtvými skutky‘. (Hebrejcům 9:14) Ovládají takové skutky tvůj život? Jako křesťan by ses o to měl velmi zajímat, protože Bůh ‚splatí každému podle jeho díla‘. (Žalm 62:12) A protože „zbývající čas je zkrácen“, měli bychom se zajímat zvláště o to, abychom neplýtvali časem na skutky, které jsou mrtvé. (1. Korinťanům 7:29) Co však jsou mrtvé skutky? Jak bychom se na ně měli dívat? A jak si můžeme být jisti, že jsme zaneprázdněni skutky, jež jsou opravdu hodnotné?

Rozpoznání mrtvých skutků

V Hebrejcům 6:1, 2 Pavel napsal: „Proto když jsme nyní opustili prvotní nauku o Kristu, usilovně spějme ke zralosti a nepokládejme opět základ, totiž pokání z mrtvých skutků a víru v Boha, učení o křtech a vkládání rukou, vzkříšení mrtvých a věčný soud.“ Povšimni si, že mezi „prvotní nauku“ patřilo „pokání z mrtvých skutků“. Jako křesťané již Pavlovi čtenáři činili pokání z mrtvých skutků. Jak to?

Předtím, než někteří lidé v prvním století přijali Krista, byli zaměstnáni mrtvými „skutky těla“, totiž ‚smilstvem, nečistotou, nevázaným chováním, modlářstvím, provozováním spiritismu‘ a jinými odpornými skutky. (Galaťanům 5:19–21) Pokud by se s takovými skutky nepřestalo, vedly by k jejich duchovní smrti. Tito křesťané se však naštěstí odvrátili od svého zhoubného způsobu života, činili pokání a byli „čistě umyti“. Těšili se tak z čistého postavení před Jehovou. — 1. Korinťanům 6:9–11.

Všichni křesťané však nemuseli činit pokání ze skutků, jež byly ničemné nebo nemravné. Pavlův dopis byl v první řadě určen věřícím Židům, z nichž se mnozí předtím, než přijali Krista, bezpochyby pevně drželi mojžíšského Zákona. Z jakých mrtvých skutků tedy činili pokání? Určitě nebylo nic špatného na tom, že dodržovali obřady a dietní požadavky Zákona. Cožpak nebyl Zákon ‚svatý a spravedlivý a dobrý‘? (Římanům 7:12) Ano, ale v Římanům 10:2, 3 Pavel řekl ohledně Židů: „Vždyť jim osvědčuji, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznali, ale snažili se zřídit svou vlastní.“

Ano, Židé se chybně domnívali, že úzkostlivým dodržováním Zákona si svou záchranu mohou vysloužit. Pavel však vysvětlil, že „člověk není prohlášen za spravedlivého díky skutkům zákona, ale pouze prostřednictvím víry v Krista Ježíše“. (Galaťanům 2:16) Když bylo opatřeno Kristovo výkupné, skutky Zákona — bez ohledu na to, jak byly zbožné nebo ušlechtilé — byly mrtvými skutky, a neměly pro záchranu žádnou cenu. Židé s upřímným srdcem tudíž hledali Boží přízeň tím, že z takových mrtvých skutků činili pokání a dávali se pokřtít na důkaz svého pokání. — Skutky 2:38.

Co se z toho učíme? Tyto mrtvé skutky mohou zahrnovat více než ničemné nebo nemorální jednání; zahrnují každý skutek, který je duchovně mrtvý, jalový nebo neplodný. Cožpak ale nečiní všichni křesťané pokání z takových mrtvých skutků před svým křtem? Jistě, avšak někteří křesťané v prvním století propadli později nemravnému chování. (1. Korinťanům 5:1) A mezi židovskými křesťany existoval sklon vracet se ke konání mrtvých skutků mojžíšského Zákona. Pavel musel takové jednotlivce nabádat, aby se nevraceli k mrtvým skutkům. — Galaťanům 4:21; 5:1.

Střežit se před mrtvými skutky

Jehovův lid musí být dnes proto opatrný, aby neupadl do léčky mrtvých skutků. Prakticky ze všech stran jsme vystaveni tlaku, abychom slevili v otázce morálky, abychom byli nepoctiví a abychom se zapletli do sexuální nemravnosti. Je smutné, že tisíce křesťanů každoročně takovým tlakům podléhá, a pokud nečiní pokání, jsou vyloučeni z křesťanského sboru. Více než kdy dříve musí tedy křesťan dbát Pavlovy rady v Efezanům 4:22–24: „Měli byste odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých podvodných žádostí; ale. . . měli byste být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a měli byste obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“

Efezané, kterým Pavel psal, samozřejmě již do značné míry oblékli novou osobnost. Pavel jim však pomohl uvědomit si, že takové jednání je nepřetržitým pochodem. Bez neustávajícího úsilí by mohli být křesťané zavedeni zpět k mrtvým skutkům klamnými touhami, které jako zhoubný vliv přetrvávají. Totéž platí dnes pro nás. Musíme se stále namáhat, abychom oblékali novou osobnost, a nesmíme dovolit, aby se poskvrnila nějakými rysy, kterých jsme nabyli ve svém starém způsobu života. Musíme se vyhýbat jakémukoli druhu ničemných skutků těla a nenávidět je. „Vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné,“ vybízí žalmista. — Žalm 97:10.

Je chvályhodné, že se velká většina Jehovova lidu dnes drží této rady a zůstává morálně čistá. Někteří se však dali odlákat skutky, jež samy o sobě nejsou nutně špatné, které však jsou v konečném důsledku marné a neplodné. Někteří se například nechali pohltit plány, jak si zaopatřit peníze nebo hmotné věci. Bible však varuje: „Ti, kteří se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ (1. Timoteovi 6:9) Pro jiné se stalo léčkou světské vzdělání. Jistý stupeň světského vzdělání může být samozřejmě nutný, abychom získali zaměstnání. Avšak někteří si duchovně ublížili tím, že vynaložili mnoho času, aby dosáhli vyššího světského vzdělání.

Ano, mnoho skutků nemusí být samo o sobě mravně špatných. Jsou však přesto mrtvé, jestliže nyní náš život neobohacují nebo jestliže nám nezískávají přízeň u Jehovy Boha. Takové skutky pohlcují čas a energii, a přitom nepřinášejí žádný duchovní užitek, žádné trvalé občerstvení. — Srovnej Kazatele 2:11.

Bezpochyby tvrdě usiluješ, abys měl mnoho práce v drahocenné duchovní činnosti. Pomůže nám však, abychom se pravidelně zkoumali. Čas od času si můžeš položit otázky: ‚Trpí má účast ve službě a na shromáždění kvůli tomu, že jsem přijal světskou práci, která není nutná?‘ ‚Mám čas na rekreaci, ale málo času na osobní a rodinné studium?‘ ‚Nevynakládám mnoho času a energie na starosti o hmotný majetek, zatímco se nestarám o potřebné osoby ve sboru, jako třeba o nemocné a letité?‘ Odpovědi na takové otázky možná odhalí potřebu, abys dával více do popředí duchovní skutky.

Buď zaměstnán ve službě Jehovovi

Jak je uvedeno v 1. Korinťanům 15:58, existuje „hojnost práce v Pánově díle“. Na prvním místě je dílo kázání Království a činění učedníků. Ve 2. Timoteovi 4:5 Pavel naléhal: „Plň úkol hlasatele evangelia, vykonej dokonale svou službu!“ (Nový zákon — R. Col) Starší a služební pomocníci mají také mnoho práce, když pečují o potřeby stáda. (1. Timoteovi 3:1, 5, 13; 1. Petra 5:2) Hlavy rodin — mnohde je pouze jeden z rodičů — mají také závažnou odpovědnost pečovat o své rodiny a pomáhat svým dětem, aby rostly ve svém vztahu k Bohu. Takové jednání může být vyčerpávající, a někdy i zdrcující. Protože však takové skutky nejsou mrtvé, přinášejí pravé uspokojení.

Potíž spočívá v tom, kde najít čas, abychom konali všechny tyto nezbytné a cenné skutky. Nezbytná je sebekázeň a organizace vlastního života. V 1. Korinťanům 9:26, 27 Pavel napsal: „Běžím. . . způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu; ale tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ Jedním způsobem, jak by se dala zásada tohoto textu uplatnit, by bylo periodicky zkoumat své navyklé postupy a životní styl. Snadno možná zjistíš, že je možné vyloučit určité nepotřebné činnosti, které odčerpávají tvůj čas a energii.

Například, vynakládáš mnoho své energie a času na sledování televize, rekreaci, čtení světských publikací nebo na záliby? Podle jednoho článku v The New York Times dospělý člověk ve Spojených státech tráví v průměru „více než 30 hodin týdně“ sledováním televize. Tento čas by se jistě dal využít lépe! Manželka jednoho cestujícího dozorce uvádí: „Téměř úplně jsem odstranila všechno plýtvání časem, jako například sledování televize.“ A výsledek? Mohla si přečíst dvousvazkovou biblickou encyklopedii Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma).

Možná také potřebuješ zvážit, do jaké míry můžeš zjednodušit svůj životní styl. Šalomoun řekl: „Sladký je spánek sloužícího, bez ohledu na to, zda jí málo nebo hodně; ale nadbytek, který patří boháči, mu nedává spát.“ (Kazatel 5:12) Věnuješ mnoho času a energie starostem o nepotřebný hmotný majetek? Opravdu, čím více věcí vlastníme, tím více věcí musíme udržovat, pojišťovat, opravovat a chránit. Prospělo by ti, kdyby ses některých věcí jednoduše zbavil?

Mít realistický časový plán je další způsob, jak lépe využívat svůj čas. V takovém časovém plánu by se také mělo pamatovat na osobní uvolnění a rekreaci. Duchovní zájmy by však měly mít přednost. Měli bychom si vyhradit čas pro pravidelnou účast na všech sborových shromážděních. Možná, že bys také mohl předem rozhodnout, které dny nebo večery si vyhradíš pro evangelizační činnost. Díky pečlivému plánování možná zvýšíš svůj podíl na službě a snad budeš čas od času sloužit jako pomocný průkopník. Ujisti se však, že si rozvrhuješ čas na osobní a rodinné studium, včetně důkladné přípravy na shromáždění. Tím, že budeš připravený, nezískáš ze shromáždění více jen ty sám, ale budeš moci prostřednictvím svých komentářů lépe ‚podněcovat k lásce a znamenitým skutkům‘. — Hebrejcům 10:24.

Najít si čas na studium bude možná vyžadovat nějaké oběti. Například rodiny bétel na celém světě vstávají časně každé ráno, aby hovořily o denním textu. Bylo by možné, abys každé ráno vykoupil trochu času pro osobní studium? Žalmista řekl: „Vstal jsem časně za ranního svítání, abych volal o pomoc. Čekal jsem na tvá slova.“ (Žalm 119:147) Časné ranní vstávání samozřejmě vyžaduje naplánovat si rozumnou hodinu, kdy se odebrat ke spánku, abys mohl další den začít odpočatý a svěží.

Prospěch z hojnosti práce ve službě pro Jehovu

Mít „hojnost práce v Pánově díle“ skutečně vyžaduje plánování, kázeň a obětavost. Výsledkem však bude, že se budeš těšit z nespočetných dobrodiní. Měj tedy hodně práce ne v mrtvých nebo jalových skutcích, které přinášejí pouze prázdnotu a zármutek, ale ve službě pro Jehovu. Takovými skutky projevuješ svou víru, získáváš jimi Boží schválení a nakonec i odměnu věčného života.

[Obrázek na straně 28]

Vytvoření realistického časového plánu křesťanovi pomáhá, aby moudřeji využíval svůj čas