OLEJ
Olej, který byl u Hebrejců nejznámější, se získával z oliv. Nejvíce oleje poskytovaly dozrálé černé olivy, ale nejkvalitnější olej dávaly ještě zelené olivy, které se právě začaly zabarvovat. Potom, co byly olivy pečlivě sklizeny ze stromů a odstranily se z nich větvičky a listy, byly odneseny k olejovému lisu.
Olej tvoří asi polovinu dužniny zralé olivy a jeho kvalita se liší podle toho, jakým způsobem se dužnina zpracovává. Nejlepší olej, kterému se říkalo „vytlučený olivový olej“, se získával jednoduchým postupem ještě před tím, než se olivy daly do lisu. (3Mo 24:2) Olivy se nejprve buď vložily do hmoždíře a tam se důkladně roztloukly, nebo se někdy rozšlapaly nohama. (Mi 6:15) Potom se roztlučené olivy přemístily do košů, kde „pouštěly“ olej, dokud všechen „panenský“ olej nevytekl. Čistý vytlučený olej byl uskladněn do hliněných džbánů a dužnina se odnesla do lisů.
Olej běžné jakosti se připravoval důkladným rozdrcením oliv v hmoždíři nebo v ručním mlýnku. Když všechen olej z dužniny vytekl, nechal se pročistit v hliněných džbánech nebo nádržích.
Nejméně kvalitní byl olej, který se v olejovém lisu vylisoval z odpadu dužniny po rozdrcení oliv. Důkladně rozdrcená hmota dužniny se vložila do košů, které se naskládaly mezi dva svislé sloupy olivového lisu. Olej se vylisoval tak, že se naskládané koše shora zatížily, a pak odtékal do velkých nádrží, kde se pročišťoval. V nádržích olej vystoupil k povrchu, oddělil se od kousků dužniny a od vody, které zůstaly dole, a potom se slil do velkých hliněných džbánů nebo cisteren k uskladnění. (Srovnej 2Pa 32:27, 28; viz heslo LIS.)
Symbol blahobytu. Zmínka o tom, že ‚lisovací nádrže přetékají olejem‘, poukazovala na velký blahobyt. (Joe 2:24) Trpící Job toužil po předchozích dnech hojnosti, kdy pro něj „skála . . . vylévala proudy oleje“. (Job 29:1, 2, 6) Jehova dával „Jákobovi“ neboli Izraelitům sát „olej z křemenné skály“, čímž byl v obrazném smyslu zřejmě míněn olej z olivovníků, které rostly ve skalnatém terénu. (5Mo 32:9, 13) Mojžíš prohlásil, že Ašer se stane „tím, kdo si máčí nohu v oleji“, a tak ukázal, že tento kmen bude mít v hmotném ohledu požehnání. (5Mo 33:24)
Důležitý jako obchodní zboží a potravina. Olivový olej se v Palestině stal důležitým obchodním zbožím, protože ho tam bylo hodně. Šalomoun každý rok dával tyrskému králi Chiramovi „dvacet měr kor [4 400 l] vytloukaného oleje“ jako součást platby za materiál na stavbu chrámu. (1Kr 5:10, 11) Juda a Izrael byli kdysi „obchodníky“ s olejem, kteří obchodovali s Tyrem. (Ez 27:2, 17) Vonný olej a olivový olej také patřily k věcem, které mystický Velký Babylón nakupoval od ‚cestujících kupců‘ země. (Zj 18:11–13)
Olivový olej — potravina bohatá na energii a jeden z nejlépe stravitelných tuků — byl základní složkou potravy Izraelitů a v mnoha případech se používal při stolování i při vaření místo másla. (5Mo 7:13; Jer 41:8; Ez 16:13) Běžně se používal jako palivo do lamp (Mt 25:1–9) a „čistý vytlučený olivový olej pro svítidlo“ se pálil v lampách zlatého svícnu ve stanu setkání. (2Mo 27:20, 21; 25:31, 37) Olej se také používal ve spojitosti s obilnými oběťmi, které byly předkládány Jehovovi. (3Mo 2:1–7) Používal se jako kosmetický prostředek k natírání těla po koupeli. (Rut 3:3; 2Sa 12:20) To, že se hostovi potírala hlava olejem, bylo považováno za projev pohostinnosti. (Lk 7:44–46) Olej se také používal ke změkčování zhmožděnin a podlitin a k tišení bolestí při těchto zraněních (Iz 1:6) — někdy i společně s vínem. (Lk 10:33, 34)
Použití a význam v náboženství. Jehova přikázal Mojžíšovi, aby připravil „svatý olej pomazání“, v němž byl obsažen olivový olej a jiné přísady. Tímto olejem Mojžíš pomazal svatostánek, truhlu svědectví a různé náčiní a vybavení ve svatyni. Mojžíš ho také použil k pomazání Árona a jeho synů, aby je posvětil jako kněze pro Jehovu. (2Mo 30:22–33; 3Mo 8:10–12) Olejem byli pomazáváni králové; například když Samuel pomazával Saula, „vzal . . . lahvičku oleje a vylil mu ji na hlavu“. (1Sa 10:1) Při pomazání Šalomouna byl použit roh oleje. (1Kr 1:39)
V předpovědi potěšujících výsledků Ježíšovy pozemské služby bylo řečeno, že Ježíš Kristus dá „těm, kdo truchlí nad Sionem, . . . olej jásání místo truchlení“. (Iz 61:1–3; Lk 4:16–21) Také bylo předpověděno, že Jehova osobně pomaže Ježíše „olejem jásání“ víc než jeho společníky, a to mělo poukazovat na to, že Ježíš zažije větší radost než jeho předchůdci z Davidovy dynastie. (Ža 45:7; Heb 1:8, 9; viz heslo POMAZÁNÍ, POMAZANÝ.)
Stejně jako doslovné potírání hlavy přináší člověku uklidnění a osvěžení, tak také uplatňování Božího slova uklidňuje, napravuje, utěšuje a uzdravuje duchovně nemocného člověka. Proto jsou starší muži křesťanského sboru nabádáni, aby se nad takovým člověkem modlili a obrazně řečeno ho ‚potírali olejem v Jehovově jménu‘, protože tím podstatně přispějí k jeho duchovnímu uzdravení. (Jk 5:13–15; srovnej Ža 141:5.)