Otázky čtenářů

◼ Hodí se, aby křesťanka nosila šperky nebo se líčila, barvila si vlasy nebo dělala podobné věci?

V minulosti i v naší době si někteří lidé, kteří se hlásí k Bibli, vytvořili vyhraněné, ale velmi protichůdné názory na zdobení.a

Ženy v některých církvích se úplně vyhýbají líčení a šperkům. Například kniha The Amish People (Amishovci) uvádí, že ženy „tlumí svůj tělesný vzhled, protože cítí, že každá členka, která má živý zájem o světský vzhled, je ohrožena, protože zájem by se měl soustřeďovat na duchovní hlediska spíše než na tělesná. Někteří. . . citují Písma.“

Potom byl citován text z 1. Samuelovy 16:7: „Jehova řekl Samuelovi: ‚Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu. . . Pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.‘ “ Ten text se ovšem týkal výšky Davidova bratra Eliaba. Ze souvislosti je jasné, že Bůh tu nemluvil o úpravě zevnějšku, totiž o tom, jak se David nebo jeho bratři češou nebo zda nosí na oděvu ozdobné prvky. — 1. Mojžíšova 38:18; 2. Samuelova 14:25, 26; Lukáš 15:22.

To ukazuje, že někteří, kteří tvrdí, že by křesťanky měly vypadat zcela prostě, nepoužívat líčidla ani šperky, hledají oporu v nesprávně uplatněných textech. Bible ve skutečnosti neobsahuje žádnou podrobnou rozpravu o úpravě zevnějšku. Neschvaluje také jisté kosmetické postupy, zatímco jiné by zakazovala. Dává ovšem rozumná vodítka. Uvažujme o nich a uvidíme, jak se dají uplatnit dnes.

Apoštol Pavel nabídl inspirované vedení: „Rovněž si přeji, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne zvláštním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým rouchem.“ (1. Timoteovi 2:9) Petr psal podobně: „A vaše zdobení ať není ve vnějším splétání vlasů a v navlékání zlatých ozdob či v nošení svrchního oděvu, ale ať je to skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ — 1. Petra 3:3, 4.

Řecká slova, přeložená zde „zdobily“, „dobře upravenými“ a „zdobení“ jsou tvary slova kosmos, jež je také kořenem slova „kosmetika“, což znamená „přispívající ke kráse, zvl[áště] pleti“. Tyto texty nám tedy pomáhají odpovědět na otázku o používání kosmetiky neboli líčení, šperků a jiných oblastí ženského krášlení.

Chtěli Pavel a Petr říci, že si křesťanky nesmějí splétat vlasy, nosit perly a zlaté šperky, nebo když to dovedeme dále, používat kosmetiku? Ne. Kdybychom tvrdili, že to tak mysleli, nesměly by křesťanské sestry ani ‚nosit svrchní oděv‘. Přesto byla Dorkas, kterou Petr vzkřísil, milována proto, že vyráběla „svrchní oděvy“ pro jiné sestry. (Skutky 9:39) Proto 1. Timoteovi 2:9; a 1. Petra 3:3, 4 neznamenají, že sestry nesmějí nosit pletence vlasů, perly, svrchní oděv a tak dále. Pavel spíše zdůrazňoval potřebu skromnosti a zdravé mysli v ženské úpravě zevnějšku. Petr ukázal, že by ženy měly věnovat víc pozornosti svému vnitřnímu duchu, aby získaly své nevěřící manžely, a ne zdůrazňovat vnější vzhled nebo líčení.

Prostě řečeno, Bible nezakazuje všechny snahy vylepšit nebo zkrášlit svůj zevnějšek. Někteří Boží služebníci, muži stejně jako ženy, používali šperky. (1. Mojžíšova 41:42; 2. Mojžíšova 32:2, 3; Daniel 5:29) Věrná Ester souhlasila s rozsáhlým krášlicím programem s kosmetickými oleji, parfémy a masážemi. (Ester 2:7, 12, 15; srovnej Daniela 1:3 až 8.) Bůh řekl, že obrazně ozdobil „pannu“ Izrael náramky, náhrdelníkem, nosním kroužkem a náušnicemi. To přispělo k tomu, aby vyrostla do „velmi velké krásy“. — Ezekiel 16:11–13.

Zpráva u Ezekiela ovšem učí, že bychom se neměli zaměřovat na vzhled. Bůh řekl: „Začala jsi však důvěřovat ve svou krásu a stala ses kvůli svému jménu prostitutkou a vylévala jsi své skutky prostituce na každého kolemjdoucího.“ (Ezekiel 16:15; Izajáš 3:16, 19) Tak Ezekiel 16:11–15 podtrhuje moudrost Pavlovy a Petrovy pozdější rady, aby se nezdůrazňoval zevnějšek. Jestliže se žena rozhodne ozdobit se šperky, množství a styl by měly ladit se skromností, nebýt přehnané, ani nápadné, křiklavé. — Jakub 2:2.

Smí křesťanka používat kosmetiku jako rtěnku, barvu na tváře nebo oční stíny a oční linky? Archeologové v Izraeli a okolí našli nádobky na líčidla stejně jako štětečky a zrcátka. Ano, ženy ve starověkém Orientu používaly kosmetiku, jež byla předchůdcem mnoha dnešních výrobků. Jméno Jobovy dcery Keren-hapuch pravděpodobně znamenalo „Růžek černé barvy (na oči)“ neboli nádobku na oční líčidlo. — Job 42:13–15.

Nějaká kosmetika se v Izraeli používala, ale biblické příklady ukazují nebezpečí přehánění. Roky potom, co se stala královnou Izraele, si Izebel „nalíčila oči černou barvou a krásně si upravila hlavu“. (2. Královská 9:30) Později, když Bůh popisoval, jak „žena“ Izrael usilovala o nemravnou pozornost pohanských národů, řekl, že se ‚krášlila ozdobami ze zlata, zvětšovala si oči černou barvou a dělala se hezkou‘. (Jeremjáš 4:30; Ezekiel 23:40) Ani tyto verše ani žádné jiné neříkají, že je nesprávné používat umělé přípravky k zvýraznění vzhledu. Ale příběh Izebel naznačuje, že si kolem očí nanesla tolik černé barvy, aby ji bylo vidět z dálky a aby ji viděl i Jehu před palácem. Jaké je v tom poučení? Nenanášej líčidlo těžkou rukou, přehnaným stylem.b

Sotva která žena, jež nosí šperky nebo se líčí, samozřejmě připustí, že její postupy a použité množství jsou nepřiměřené. Je však nesporné, že z nejistoty nebo pod vlivem vtíravé reklamy by si žena mohla vypěstovat návyk používat příliš mnoho líčidla. Mohla by být na takto vytvořený vzhled tak zvyklá, že by si neuvědomovala, že je v rozporu se „skromností a zdravou myslí“ většiny křesťanských žen. — Viz Jakuba 1:23, 24.

Ano, vkus se liší; některé ženy se líčí málo nebo vůbec ne, ani nenosí šperky, jiné toho používají více. Je tedy moudré nesoudit tu, která používá odlišné množství líčidla nebo šperků. Dalším činitelem jsou místní zvyklosti. To, že některý styl je přijatelný v jiné zemi (nebo byl běžný ve starověku), neznamená, že je radno jej dnes používat na daném místě.

Moudrá křesťanka se čas od času zamyslí nad svým krášlením a poctivě si položí otázku: ‚Jsou mé šperky a líčidla používány ve větším množství (nebo odvážněji) než u většiny křesťanek v mém okolí? Napodobuji svou úpravou narcisistické dámy ze společnosti nebo marnivé filmové hvězdy, nebo se řídím hlavně radou v 1. Timoteovi 2:9; a 1. Petra 3:3, 4? Ano, je má úprava skutečně skromná, projevující opravdovou úctu k názorům a pocitům druhých?‘ — Přísloví 31:30.

Ženy, které mají křesťanské manžely, mohou požádat o radu je. I jiné sestry mohou dát užitečné rady, když o ně upřímně požádáme. Ale lépe by bylo neobracet se na přítelkyni, která má podobný vkus, ale na starší sestry, jejichž vyrovnanost a moudrost je uznávána. (Srovnej 1. Královskou 12:6–8.) Bible říká, že vážné staré ženy mohou ‚vést mladé ženy k rozvaze, aby byly zdravé mysli, cudné, aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně‘. (Titovi 2:2–5) Žádná zralá křesťanka by nechtěla, aby její neskromné používání šperků nebo líčidla způsobilo, že by se o Božím slovu nebo lidu ‚mluvilo utrhačně‘.

Biblická zpráva o Tamar ukazuje, že úprava ženina zevnějšku ji může zařadit k určitému typu a může být velmi výmluvná. (1. Mojžíšova 38:14, 15) Co říká o křesťanské ženě její účes a barva vlasů (jestliže si je barví) nebo její používání šperků a kosmetiky? Říká: Toto je čistá, skromná a vyrovnaná Boží služebnice?

Ten, kdo vidí křesťanky v kazatelské službě nebo se účastní našich shromáždění, by si měl odnést příznivý dojem. Obvykle to tak na pozorovatele působí: Většina křesťanek nedává lidem vně důvod k závěru, že jsou buď neupravené, nebo naopak přehnaně nalíčené či ozdobené; spíše se upravují „tak, jak se sluší na ženy, které vyznávají, že hluboce ctí Boha“. — 1. Timoteovi 2:10.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

Archeologické objevy na Středním východě: Slonovinová kosmetická skříňka, zrcátko a náhrdelníky ze zlata a karneolů

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.