„Vy všichni jste bratři“
„Vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři.“ (MATOUŠ 23:8)
1. O čem bychom měli uvažovat?
„KDO si zaslouží větší úctu — misionář nebo betelita?“ Na to se jedné misionářky z Austrálie bezelstně zeptala jistá křesťanka z Orientu. Chtěla vědět, kdo by měl být více uznáván, zda misionář z jiné země, nebo místní zvěstovatel, který slouží v odbočce Watch Tower Society. Tento nevinný dotaz, v němž se odrážela kultura založená na třídním rozdělení, misionářku zaskočil. Nicméně lidé mají touhu vědět, jaké postavení, pokud jde o moc a vliv, někdo zastává, a z této touhy pramení otázka, kdo je větší.
2. Jak bychom měli pohlížet na své spoluvěřící?
2 Zájem o tuto věc rozhodně není ničím novým. I Ježíšovi učedníci vedli neustále spor o to, kdo z nich je největší. (Matouš 20:20–24; Marek 9:33–37; Lukáš 22:24–27) Také oni pocházeli z třídně rozdělené kultury, jejímž základem byl judaismus prvního století. Tuto společnost měl Ježíš na mysli, když svým učedníkům radil: „Vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři.“ (Matouš 23:8) Takový náboženský titul jako „Rabbi“, což znamená „Učitel“, „obvykle plodí pýchu a pocit nadřazenosti v těch, kdo ho získají, a závist a pocit méněcennosti v těch, kdo jím označeni nejsou; celá podstata tohoto titulu a jeho účel je v protikladu s ‚prostotou, jež je v Kristu,‘ “ napsal znalec Bible Albert Barnes. Křesťané tudíž muže, kteří mezi nimi slouží jako dozorci, neoslovují „starší ten a ten“, a nepoužívají tedy slovo „starší“ ve smyslu pochlebovačného titulu. (Job 32:21, 22) A starší, kteří jednají v duchu Ježíšovy rady, zase ctí ostatní členy sboru stejně, jako Jehova ctí své věrně oddané ctitele a jako Ježíš Kristus ctí své věrně oddané následovníky.
Příklad Jehovy a Ježíše
3. Jak Jehova projevoval úctu svým duchovním tvorům?
3 Jehova je sice „Nejvyšší“, ale už od samotného začátku projevoval svým tvorům úctu tím, že je zapojoval do toho, co dělal. (Žalm 83:18) Když tvořil prvního člověka, zapojil do tohoto projektu svého jediného zplozeného Syna jako ‚mistra v díle‘. (Přísloví 8:27–30; 1. Mojžíšova 1:26) Když se Jehova rozhodl zahubit ničemného krále Achaba, pozval dokonce své nebeské anděly, aby se vyjádřili, jak by se to mělo provést. (1. Královská 22:19–23)
4, 5. Jak Jehova projevuje úctu lidem?
4 Jehova je nejvyšší Svrchovaný Panovník ve vesmíru. (5. Mojžíšova 3:24) Nemusí se radit s lidmi. Přesto se takříkajíc sklání, aby si jich všiml. Jeden žalmista zpíval: „Kdo je jako Jehova, náš Bůh, ten, který si dělá obydlí ve výši? Snižuje se, aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu.“ (Žalm 113:5–8)
5 Než Jehova vyhladil Sodomu a Gomoru, naslouchal otázkám, které mu kladl Abraham, a uspokojil jeho smysl pro právo. (1. Mojžíšova 18:23–33) A přestože už věděl, k jakému výsledku Abrahamovy prosby povedou, trpělivě tomuto muži naslouchal a uznal jeho argumenty.
6. Jaký výsledek mělo to, že Jehova projevil úctu Habakukovi, když mu tento prorok položil určitou otázku?
6 Jehova naslouchal také Habakukovi, který se ptal: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš?“ Díval se Jehova na tuto otázku jako na snahu zpochybnit jeho autoritu? Ne, Habakukovy dotazy považoval za rozumné, a proto tomuto prorokovi odhalil svůj záměr vzbudit Chaldejce, aby vykonali jeho rozsudek. Ujistil ho, že se ‚tento předpověděný rozsudek zcela jistě splní‘. (Habakuk 1:1, 2, 5, 6, 13, 14; 2:2, 3) Tím, že vzal Habakukovo znepokojení vážně a že na ně reagoval, projevil Jehova tomuto muži úctu. Díky tomu se silně rozrušený prorok začal opět radovat, a to s plnou důvěrou v Boha své záchrany. To vyplývá z inspirované knihy Habakuk, která posiluje naši důvěru v Jehovu i dnes. (Habakuk 3:18, 19)
7. Čím je významná Petrova úloha o Letnicích roku 33 n. l.?
7 Ježíš Kristus je dalším znamenitým příkladem v projevování úcty druhým. Svým učedníkům řekl: „Kdokoli mě . . . zapře před lidmi, toho také zapřu před svým Otcem.“ (Matouš 10:32, 33) Ale tu noc, kdy byl zrazen, ho všichni jeho učedníci opustili a apoštol Petr ho třikrát zapřel. (Matouš 26:34, 35, 69–75) Ježíš však bral v úvahu nejen vnější zdání, ale všímal si i Petrových nejniternějších pocitů, jeho skutečného pokání. (Lukáš 22:61, 62) Tohoto kajícného apoštola poctil Kristus o pouhých 51 dnů později tím, že mu o Letnicích dovolil zastupovat svých 120 učedníků a použít první z ‚klíčů království‘. (Matouš 16:19; Skutky 2:14–40) Petr dostal příležitost ‚vrátit se a posilovat své bratry‘. (Lukáš 22:31–33)
Projevujme úctu členům rodiny
8, 9. Jak může manžel napodobovat Jehovu a Ježíše v projevování úcty své manželce?
8 Jehovu a Ježíše Krista by v uplatňování autority dané Bohem měli napodobovat manželé a rodiče. Petr vybízel: „Podobně vy, manželé, bydlete [se svými manželkami] nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě.“ (1. Petra 3:7) Představte si, že berete do ruky křehkou porcelánovou nádobu, kterou můžete rozbít rozhodně snadněji než nádobu dřevěnou. Nedávali byste snad na tu porcelánovou větší pozor? Manžel může jednat podobně — má-li učinit rozhodnutí v záležitostech, které se týkají rodiny, napodobuje Jehovu a naslouchá názorům své manželky. Vzpomeňte si, že Jehova věnoval čas rozmluvě s Abrahamem. Manžel jakožto nedokonalý člověk možná nevidí určitou věc v celé její šíři. Nebylo by tedy od něj moudré, kdyby projevil své manželce úctu tím, že upřímně zváží její názor?
9 V zemích, kde je autorita muže hluboce zakořeněna, musí manžel pamatovat na to, že jeho manželka může pociťovat obrovské zábrany, když má vyjádřit své nejniternější pocity. Napodobujte tedy Ježíše Krista v tom, jak během svého pozemského života jednal se svými učedníky, kteří patřili k jeho budoucí třídě nevěsty. Byl k nim láskyplný, bral v úvahu jejich tělesná a duchovní omezení, a to dokonce ještě dříve, než své potřeby vyjádřili. (Marek 6:31; Jan 16:12, 13; Efezanům 5:28–30) Také si udělejte čas a všímejte si toho, co vaše manželka dělá pro vás a vaši rodinu, a oceňujte to slovy i skutky. Jehova i Ježíš dávali těm, kdo si to zasloužili, najevo své ocenění, chválili je a žehnali jim. (1. Královská 3:10–14; Job 42:12–15; Marek 12:41–44; Jan 12:3–8) Potom, co se manžel jedné křesťanky v Orientu stal svědkem Jehovovým, tato žena řekla: „Manžel vždycky chodil tři nebo čtyři kroky přede mnou a nechal mě všechno nosit. Nyní nosí tašky on a také mi dává najevo, jak si váží práce, kterou doma dělám.“ K tomu, aby tvoje manželka cítila, že si jí vážíš, tedy velmi pomohou upřímně pronesená slova ocenění. (Přísloví 31:28)
10, 11. Co se mohou rodiče naučit ze znamenitého příkladu, který dal Jehova tím, jak jednal se vzpurným izraelským národem?
10 Boží příklad by měli napodobovat i rodiče ve vztahu ke svým dětem, a to zejména tehdy, když musí děti kárat. „Jehova stále varoval Izrael a Judu“, aby se odvrátili od svých špatných cest, ale oni „stále zatvrzovali své šíje“. (2. Královská 17:13–15) Izraelité se Jehovu dokonce snažili „obelstít svými ústy; a svým jazykem se mu pokoušeli lhát“. Mnozí rodiče mají možná pocit, že právě tak někdy jednají jejich děti. Izraelité „Boha zkoušeli“ a působili mu bolest tím, že mu ubližovali. Jehova „byl však milosrdný; přikrýval provinění a nepůsobil zkázu“. (Žalm 78:36–41)
11 Jehova Izraelity dokonce prosil: „Pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou . . . I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh.“ (Izajáš 1:18) Jehova se sice žádné chyby nedopustil, ale přesto vzpurný národ vybídl, aby přišel a záležitosti urovnal. To je skutečně znamenitý příklad, který mohou rodiče napodobit, když jednají se svými dětmi. Pokud to situace vyžaduje, projevte dětem úctu tím, že si vyslechnete, co k určité věci říkají ony samy, a společně s nimi uvažujte, proč by se měly změnit.
12. (a) Proč bychom své děti neměli ctít víc než Jehovu? (b) Co musíme dělat, jestliže máme respektovat důstojnost svých dětí, když je ukázňujeme?
12 Někdy děti samozřejmě potřebují přísnou radu. Rodiče nechtějí být jako Eli, který ‚ctil své syny více než Jehovu‘. (1. Samuelova 2:29) Přesto mladí lidé potřebují vidět, že pohnutkou pro jejich ukázňování je láska. Měli by poznat, že jejich rodiče je mají rádi. Pavel nabádá otce: „Nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Předpokládá se sice, že otec je autoritou, ale je nezbytné, aby bral ohled na důstojnost dětí a nepopouzel je svou přílišnou tvrdostí. Ano, mají-li rodiče brát v úvahu důstojnost svých dětí, musí vynaložit čas a úsilí, ale výsledky, které to přinese, stojí za všechny ty oběti, jež jsou s tím spojeny.
13. Jaký je biblický náhled na letité členy rodiny?
13 Projevování úcty k členům rodiny však není omezeno jen na manželku a děti. Jedno japonské přísloví říká: „Když zestárnete, poslouchejte své děti.“ Toto přísloví chce říci, že rodiče, kteří už jsou pokročilejšího věku, by neměli překračovat svou rodičovskou autoritu a měli by věnovat pozornost tomu, co říkají jejich dospělé děti. Bible vede k tomu, aby rodiče ctili své děti tím, že jim naslouchají, ale na druhou stranu ani děti by neměly být ke starším členům rodiny neuctivé. „Nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla,“ píše se v Příslovích 23:22. Král Šalomoun se choval v souladu s tímto příslovím a své letité matce Bat-šebě projevil úctu, když k němu přišla s naléhavou prosbou. Vpravo od svého trůnu nechal pro ni postavit ještě jeden trůn a naslouchal, co mu přišla říci. (1. Královská 2:19, 20)
14. Jak můžeme projevovat úctu letitým členům sboru?
14 V naší velké duchovní rodině máme mnoho příležitostí ‚poskytovat vedení‘ v projevování úcty letitým členům sboru. (Římanům 12:10) Možná nejsou schopni dělat toho tolik jako dříve, a proto mohou mít pocity marnosti. (Kazatel 12:1–7) O takových pocitech se kdysi vyjádřila jedna žena patřící k pomazaným svědkům, která byla upoutána na nemocniční lůžko. Řekla: „Nemohu se dočkat, až zemřu a budu moci zase pracovat.“ Jestliže letitým křesťanům projevujeme patřičné uznání a úctu, může jim to velmi pomoci. Izraelité dostali příkaz: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3. Mojžíšova 19:32) Projevujte letitým křesťanům ohled tím, že jim dáváte najevo, jak jsou potřební a jak si jich vážíte. „Povstat“ může v tomto případě ale také znamenat to, že si sedneme a budeme naslouchat jejich vyprávění o tom, co vykonali před lety. Jim tak projevíme úctu a náš duchovní život to obohatí.
‚Poskytujte vedení v projevování úcty‘
15. Jak mohou starší ctít členy sboru?
15 Členům sboru prospívá, když jim starší dávají dobrý příklad. (1. Petra 5:2, 3) Starostliví starší jsou sice velmi zaneprázdněni, ale přesto projevují iniciativu a rozmlouvají s mladými křesťany, hlavami rodin, osamělými matkami, ženami v domácnosti a letitými svědky, ať už se tito křesťané potýkají s nějakými problémy nebo ne. Starší naslouchají tomu, co jim členové sboru říkají, a chválí je za to, co jsou schopni dělat. Když se všímavý starší vyjadřuje s oceněním o tom, co určitý bratr či určitá sestra dělají, napodobuje tak Jehovu, který si váží svých pozemských tvorů.
16. Proč bychom měli čest projevovat nejen starším, ale i ostatním členům sboru?
16 Tím, že starší napodobují Jehovu, jsou dobrým příkladem v uplatňování Pavlovy vybídky: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10) To může být těžší zejména pro ty starší, kteří žijí v zemích, kde je mezi lidmi zakořeněno třídní rozdělení. Například v jedné zemi v Orientu existují dvě slova pro „bratra“ — jedno jako čestný titul a to druhé jako běžný výraz. Až donedávna členové sboru oslovovali starší a ty, kdo jsou letití, výrazem určeným k poctě, zatímco pro ostatní bratry používali běžné slovo. Byli však povzbuzováni, aby ten obyčejný výraz používali vždy, protože, jak Ježíš řekl svým následovníkům, „vy všichni jste bratři“. (Matouš 23:8) V jiných zemích třídní rozdíly možná nejsou tak zjevné, ale přesto si všichni musíme uvědomovat, že lidé mají sklon je vytvářet. (Jakub 2:4)
17. (a) Proč by měli být starší přístupní? (b) V jakých ohledech mohou starší napodobovat Jehovu, když jednají se členy sboru?
17 Je pravda, že Pavel nás povzbudil, abychom na některé starší pohlíželi jako na hodné „dvojnásobné cti“, ale přesto jsou to stále bratři. (1. Timoteovi 5:17) Jestliže se můžeme ‚s volností řeči přibližovat k trůnu nezasloužené laskavosti‘ Svrchovaného Panovníka, nemůžeme snad bez obav přicházet za staršími, kteří mají Jehovu napodobovat? (Hebrejcům 4:16; Efezanům 5:1) Dozorci se mohou zkoumat, zda jsou přístupní — mohou přemýšlet, jak často za nimi druzí přicházejí a žádají je o radu nebo o nějaké doporučení. Vezměte si poučení z toho, jak Jehova zapojuje do svých projektů ostatní tvory. Prokazuje jim poctu tím, že jim svěřuje různé úkoly. Doporučení, která předloží jiný svědek, se sice někdy mohou zdát nepraktická, ale starší by měli ocenit projevený zájem. Nezapomeňte, jak se Jehova díval na Abrahamovy zkoumavé otázky a na Habakukův zoufalý nářek.
18. Jak mohou starší napodobovat Jehovu, když usměrňují ty, kdo potřebují pomoc?
18 Někteří spolukřesťané potřebují usměrnit. (Galaťanům 6:1) Přesto jsou v Jehovových očích cenní a zaslouží si, aby se s nimi jednalo důstojně. „Když je ke mně ten, kdo mi dává radu, uctivý, nemám problémy se na něho obrátit,“ řekl jeden svědek. Na radu reaguje většina lidí dobře tehdy, když se s nimi jedná důstojně. Jestliže vyslechneme ty, kdo udělali nějaký chybný krok, zabere to možná více času, ale když to uděláme, může pak pro ně být snazší potřebnou radu přijmout. Pamatujme na to, jak Jehova znovu a znovu domlouval Izraelitům, protože s nimi měl soucit. (2. Paralipomenon 36:15; Titovi 3:2) Když někdo dává druhému člověku potřebnou radu a dokáže přitom projevit soucit a náklonnost, pak jeho rada jistě zapůsobí na srdce. (Přísloví 17:17; Filipanům 2:2, 3; 1. Petra 3:8)
19. Jak bychom měli pohlížet na lidi, kteří nemají stejnou víru jako my?
19 To, že máme ctít druhé, se vztahuje i na lidi, kteří by se v budoucnosti mohli stát našimi duchovními bratry. Tito lidé nyní možná jen pozvolna přijímají naše poselství, ale přesto s nimi musíme mít trpělivost a uznávat jejich lidskou důstojnost. Jehova „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Neměli bychom tedy přijmout Jehovův náhled? Uvažujeme-li o lidech všeobecně, pak můžeme připravovat půdu pro vydání svědectví tím, že se vždy snažíme být přátelští. Je samozřejmé, že nepěstujeme takový druh vztahů, jaký by pro nás mohl být v duchovním ohledu nebezpečný. (1. Korinťanům 15:33) Přesto projevujeme ‚lidskou laskavost‘ a neopovrhujeme lidmi, kteří nemají stejnou víru jako my. (Skutky 27:3)
20. K čemu by nás měl podněcovat příklad Jehovy a Ježíše Krista?
20 Ano, v očích Jehovy a Ježíše Krista si každý z nás zaslouží úctu. Kéž tedy vždy pamatujeme na to, jak oni jednají, a kéž podobně i my poskytujeme vedení v projevování vzájemné úcty. A kéž stále pamatujeme na slova našeho Pána Ježíše Krista: „Vy všichni jste bratři.“ (Matouš 23:8)
Jak byste odpověděli?
• Jak bychom měli pohlížet na spoluvěřící?
• Jak nás příklad Jehovy a Ježíše podněcuje, abychom ctili druhé?
• Jak mohou manžel a rodiče projevovat úctu druhým?
• K jakému jednání bude starší podněcovat to, když se na spolukřesťany budou dívat jako na své bratry?
[Obrázek na straně 18]
Své manželce projevuj úctu tím, že jí vyjadřuješ své ocenění
[Obrázek na straně 18]
Respektujte důstojnost svých dětí tím, že jim nasloucháte
[Obrázek na straně 18]
Se členy sboru jednejte důstojně