Radujme se ze své naděje

„[Existuje] naděje na věčný život, jejž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát.“ (TIT. 1:2)

PRO ZOPAKOVÁNÍ

Jak víme, že v nebi panuje velká radost, když pomazaný křesťan zůstane věrný až do smrti?

Jak uskutečnění naděje, kterou mají jiné ovce, souvisí s nadějí pomazaných křesťanů?

Co patří ke svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti, bez nichž nemůžeme zažít splnění své naděje?

 1. V čem nám pomáhá naděje, kterou nám Jehova dal?

JEHOVA je „Bůh, který dává naději,“ napsal apoštol Pavel. Dále uvedl, že na základě víry nás Jehova naplní vší radostí a pokojem, abychom „oplývali nadějí s mocí svatého ducha“. (Řím. 15:13) Pokud je pro nás tato naděje skutečná, dokážeme obstát v jakékoli situaci a zachováme si radost a pokoj. Pomazaní křesťané se na svou naději dívají jako na „kotvu pro duši, jistou i pevnou“, a totéž platí pro ty, kdo mají vyhlídku na věčný život na zemi. (Hebr. 6:18, 19) Naděje, kterou máme, nám dává sílu i v těch nejnáročnějších okolnostech a pomáhá nám, abychom nezačali pochybovat a neztratili víru. (Přečti Hebrejcům 2:1; 6:11.)

 2. (a) Jakou naději mají pomazaní křesťané a jakou mají jiné ovce? (b) Proč by se „velký zástup“ měl o naději pomazaných křesťanů zajímat?

² Všichni křesťané, kteří žijí v tomto čase konce, se upínají k jedné ze dvou nadějí. Zbývající členové malého stáda pomazaných křesťanů mají naději na nesmrtelný život v nebi jako králové a kněží s Kristem v jeho Království. (Luk. 12:32; Zjev. 5:9, 10) Mnohem početnější „velký zástup“ jiných ovcí má naději na věčný život na rajské zemi pod vládou mesiášského Království. (Zjev. 7:9, 10; Jan 10:16) Ti, kdo patří k jiným ovcím, by nikdy neměli zapomenout, že jejich záchrana závisí na tom, zda aktivně podporují Kristovy pomazané bratry, kteří jsou ještě na zemi. (Mat. 25:34–40) Pomazaní svou odměnu jistě získají a stejně spolehlivě se splní i naděje, kterou mají jiné ovce. (Přečti Hebrejcům 11:39, 40.) Nejprve se zamysleme nad nadějí pomazaných křesťanů.

ŽIVÁ NADĚJE POMAZANÝCH KŘESŤANŮ

3., 4. Co to znamená, že Bůh pomazaným křesťanům dal „nové zrození k živé naději“?

³ Apoštol Petr adresoval „vyvoleným“ neboli pomazaným křesťanům dva dopisy. (1. Petra 1:1) Uvedl v nich podrobnosti o nádherné naději, kterou členové malého stáda dostali. V prvním dopise napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás, kdo jste chráněni Boží mocí prostřednictvím víry k záchraně, jež je připravena, aby byla zjevena v posledním časovém období. Z této skutečnosti se velmi radujete.“ (1. Petra 1:3–6)

⁴ Křesťané, které Jehova vybral, aby společně s Kristem vládli v nebeském Království, zažívají „nové zrození“ a stávají se tak duchem zplozenými Božími syny. Jsou pomazáni svatým duchem, aby mohli být králi a kněžími s Kristem. (Zjev. 20:6) Petr napsal, že díky novému zrození získávají živou naději na neporušitelné a neposkvrněné a nevadnoucí dědictví v nebesích. Není divu, že pomazaní se z toho velmi radují. To, zda se jejich naděje splní, však závisí na jejich věrnosti.

5., 6. Co musí pomazaní křesťané dělat, aby si „zajistili své povolání“?

⁵ V druhém dopise Petr pomazané křesťany nabádal: „Vynasnažte [se], abyste si zajistili své povolání a vyvolení.“ (2. Petra 1:10) Pomazaní křesťané se musí usilovně snažit rozvíjet takové vlastnosti, jako je víra, zbožná oddanost, bratrská náklonnost a láska. Petr napsal: „Jestliže tyto věci . . . ve vás existují a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní, ani [duchovně] neplodní.“ (Přečti 2. Petra 1:5–8.)

⁶ Duchem zplozeným starším sboru ve Filadelfii v Malé Asii vzkříšený Kristus vzkázal: „Protože jsi dodržel slovo o mé vytrvalosti, i já tě uchráním před hodinou zkoušky, která má přijít na celou obydlenou zemi, aby byli vyzkoušeni ti, kdo bydlí na zemi. Přicházím rychle. Dál se pevně drž toho, co máš, aby ti nikdo nevzal korunu.“ (Zjev. 3:10, 11) Pokud by pomazaný křesťan přestal být věrný, nezískal by „nevadnoucí korunu slávy“, jež je slíbena těm vyvoleným, kteří zůstanou věrní až do smrti. (1. Petra 5:4; Zjev. 2:10)

„VSTUP DO VĚČNÉHO KRÁLOVSTVÍ NAŠEHO PÁNA“

 7. O jaké nádherné naději se ve svém dopise zmínil Juda?

⁷ Kolem roku 65 n. l. pomazaným spoluvěřícím neboli „povolaným“ napsal svůj dopis Ježíšův nevlastní bratr Juda. (Juda 1; srovnej s Hebrejcům 3:1) Původně měl v úmyslu psát především o slavné naději na záchranu, kterou mají ti křesťané, jež Bůh povolal, aby vládli v nebeském Království. (Juda 3) Přestože se pak zaměřil na jiné naléhavé záležitosti, v závěru svého krátkého dopisu se o nádherné naději pomazaných přece jen zmínil. Napsal: „A tak tomu, kdo je schopen vás střežit před klopýtáním a postavit vás bezvadné v dohledu své slávy s velkou radostí, jedinému Bohu, našemu Zachránci, prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista, buď sláva, vznešenost, moc a autorita po celou minulou věčnost, a nyní, a na celou věčnost.“ (Juda 24, 25)

 8. Proč můžeme ze slov v Judovi 24 vyvodit, že v nebi panuje velká radost, když pomazaný křesťan zůstane věrný až do smrti?

⁸ Každý věrný pomazaný křesťan si přeje, aby ho Bůh střežil před klopýtnutím a zničením. Naděje, kterou má, spočívá v tom, že ho Ježíš Kristus vzkřísí z mrtvých a umožní mu, aby se jako duchovně dokonalý tvor s velkou radostí objevil před Bohem. Když pomazaný zemře ve věrnosti, má jistotu, že bude vzbuzen v duchovním těle „v neporušenosti“ a „ve slávě“. (1. Kor. 15:42–44) Vzhledem k tomu, že v nebi panuje velká „radost z jednoho hříšníka, který činí pokání“, oč větší radost tam musí být, když jeden z Kristových duchem zplozených bratrů ukončí svůj pozemský život ve věrnosti. (Luk. 15:7) Takový vzkříšený křesťan získá svou odměnu a reaguje na to „velkou radostí“. Raduje se i Jehova a věrní duchovní tvorové. (Přečti 1. Jana 3:2.)

 9. Co to znamená, že pomazaným bude vstup do nebe „bohatě opatřen“, a jak na ně tento slib působí?

⁹ Podobně i Petr napsal pomazaným křesťanům, že pokud si svou věrností zajistí nebeské povolání, „bude [jim] bohatě opatřen vstup do věčného království našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista“. (2. Petra 1:10, 11) Slovy, že vstup do nebe jim bude „bohatě opatřen“, mohl Petr poukazovat na velkou slávu, kterou od Jehovy dostanou. Také tím mohl myslet míru požehnání, které pomazaní získají proto, že se zde na zemi namáhali v závodě o život. Za svou věrnou pozemskou službou se budou moci ohlédnout s radostí a vděčností. Vyhlídka na nebeskou odměnu dává pomazaným křesťanům sílu jednat v souladu s Petrovými slovy: „Přepásejte . . . svou mysl k činnosti.“ (1. Petra 1:13)

ZÁKLAD PRO NADĚJI JINÝCH OVCÍ

10., 11. (a) Jakou naději mají jiné ovce? (b) Jak uskutečnění této naděje souvisí s Kristem a se zjevením Božích synů?

¹⁰ O slavné naději, kterou mají duchem zplození „Boží synové“, „spoludědicové“ s Kristem, psal i apoštol Pavel. Potom se ale zmínil o nádherné naději, kterou Jehova nabízí neomezenému počtu jiných ovcí. Uvedl: „Dychtivé očekávání tvorstva . . . čeká na zjevení Božích synů. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (Řím. 8:14–21)

¹¹ Základ pro naději, kterou mají jiné ovce, položil Jehova Bůh svým slibem, že lidstvo bude prostřednictvím semene vysvobozeno z moci prahada, Satana Ďábla. (Zjev. 12:9; 1. Mojž. 3:15) Hlavní částí tohoto semene je Ježíš Kristus. (Gal. 3:16) Svou smrtí a vzkříšením položil spolehlivý základ pro to, aby lidstvo bylo osvobozeno ze zotročení hříchem a smrtí. Uskutečnění této naděje souvisí s tím, že dojde ke „zjevení Božích synů“ neboli druhotné části semene. Tito oslavení pomazaní budou zjeveni, až spolu s Kristem zničí Satanův systém věcí. (Zjev. 2:26, 27) To bude znamenat záchranu pro jiné ovce, jež vyjdou z velkého soužení. (Zjev. 7:9, 10, 14)

12. Co bude pro lidstvo znamenat „zjevení Božích synů“?

¹² Kristova Tisíciletá vláda bude pro „tvorstvo“ skutečně osvobozující. V té době dojde ke „zjevení Božích synů“ v tom smyslu, že jakožto Kristovi spolukněží umožní lidem mít plný užitek z výkupní oběti. Lidé podřízení nebeské vládě začnou pociťovat, že jsou zbavováni následků hříchu a smrti. Postupně bude lidstvo „osvobozeno ze zotročení porušeností“. Jména těch, kdo během Tisícileté vlády i závěrečné zkoušky zůstanou Jehovovi věrní, budou trvale zapsána do svitku života. Poslušné lidstvo pak bude zažívat „slavnou svobodu Božích dětí“. (Zjev. 20:7, 8, 11, 12) To je opravdu nádherná naděje!

PEVNĚ SE DRŽME SVÉ NADĚJE

13. Na čem je založena naše naděje a kdy se Kristus zjeví?

¹³ Oba inspirované dopisy apoštola Petra obsahují mnoho cenných myšlenek, které mohou pomazaným křesťanům i jiným ovcím pomáhat, aby se pevně drželi své naděje. Petr poukázal na to, že naděje, kterou máme, není založena na našich skutcích, ale na Jehovově nezasloužené laskavosti. Napsal: „Buďte vyrovnaní a svou naději plně vložte v nezaslouženou laskavost, jež vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:13; ppč.) Kristus se zjeví, až přijde odměnit své věrné následovníky a vykonat Jehovův soud nad bezbožnými. (Přečti 2. Tesaloničanům 1:6–10.)

14., 15. (a) Na co musíme stále pamatovat, máme-li se pevně držet své naděje? (b) Jakou radu dal křesťanům apoštol Petr?

¹⁴ Máme-li se pevně držet své naděje, musíme stále pamatovat na příchod „Jehovova dne“. To se musí projevovat v celém našem způsobu života. V Jehovově dni budou zničena „nebesa“ neboli současné lidské vlády a také „země“ neboli ničemná lidská společnost a její „prvky“. Petr napsal: „Jakými lidmi byste měli být . . ., když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se hořící nebesa rozplynou a silně rozpálené prvky se roztaví!“ (2. Petra 3:10–12)

¹⁵ Současná „nebesa“ a „země“ přestanou existovat a místo nich přijdou „nová nebesa [Kristova nebeská vláda] a nová země [nová lidská společnost]“. (2. Petra 3:13) Petr potom křesťanům dal otevřenou radu založenou na tom, že se pevně držíme své naděje neboli že její splnění očekáváme. Napsal: „Protože, milovaní, očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím tedy nakonec byli shledáni neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14)

ŽIJME V SOULADU SE SVOU NADĚJÍ

16., 17. (a) Co patří ke svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti? (b) Jak se naše naděje splní?

¹⁶ Své naděje se musíme nejen pevně držet, ale také v souladu s ní žít. Měli bychom věnovat pozornost tomu, jakými lidmi v duchovním smyslu jsme. Petr psal o „svatých činech chování“, k nimž patří to, že jsme mravně bezúhonní a tak si udržujeme „znamenité chování mezi národy“. (2. Petra 3:11; 1. Petra 2:12) Žít v souladu se svou nadějí také znamená „mít mezi sebou lásku“, což se projevuje tím, že děláme vše, co je v našich silách, abychom přispívali k jednotě v celém společenství bratrů, tedy i ve sboru, do kterého patříme. (Jan 13:35) Dále se Petr zmínil o „skutcích zbožné oddanosti“. To jsou skutky, z nichž je vidět, že máme blízký vztah k Jehovovi. Patří k nim naše modlitby a také každodenní čtení Bible, hluboké osobní studium, rodinné uctívání a aktivní podíl na kazatelské službě. (Mat. 24:14)

¹⁷ Každý z nás si určitě přeje být takovým člověkem, kterého Jehova má rád a kterého ochrání, až se tento ničemný systém věcí rozplyne. Pak zažijeme splnění své naděje — „naděje na věčný život, jejž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát“. (Tit. 1:2)

[Obrázek na straně 22]

Pomazaní křesťané zažívají „nové zrození k živé naději“

[Obrázek na straně 24]

Pevně se drž naděje, kterou máš, a pomáhej v tom i své rodině