Na Boží sliby reagujme projevováním víry

„[Jehova Bůh] nám velkoryse dal drahocenné a velmi velkolepé sliby.“ — 2. PETRA 1:4.

1. Co nám umožňuje projevovat pravou víru?

JEHOVA si přeje, abychom projevovali víru v jeho sliby. Ovšem „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tesaloničanům 3:2) Tato vlastnost je ovocem Božího svatého ducha neboli činné síly. (Galaťanům 5:22, 23) Proto víru mohou projevovat jen ti, kdo jsou Jehovovým duchem vedeni.

2. Jak apoštol Pavel definuje „víru“?

² Ale co je víra? Apoštol Pavel ji popisuje jako „zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. Důkaz o těchto neviditelných skutečnostech je tak silný, že víra je tomuto důkazu postavena naroveň. O víře se mluví i tak, že jde o „jisté očekávání věcí, na něž je naděje“, protože lidé s touto vlastností víry mají záruku, že všechno, co Jehova Bůh slíbil, je tak jisté, jako by se to již splnilo. — Hebrejcům 11:1.

Víra a Jehovovy sliby

3. Co zažijí pomazaní křesťané, jestliže projevují víru?

³ Jestliže chceme Jehovovi působit radost, musíme projevovat víru v jeho sliby. Ukázal to apoštol Petr ve svém druhém inspirovaném dopise, který napsal asi v roce 64 n. l. Zdůraznil, že pokud jeho pomazaní spolukřesťané budou projevovat víru, zažijí, jak se splní „drahocenné a velmi velkolepé sliby“. Tak se měli stát „podílníky na božské přirozenosti“ jako spoludědici s Ježíšem Kristem v nebeském Království. S vírou a s pomocí Jehovy Boha se vymanili z područí zkažených zvyků a praktik tohoto světa. (2. Petra 1:2–4) Jen si to představme! Lidé, kteří projevují pravou víru, se dnes těší ze stejně drahocenné svobody.

4. Jaké vlastnosti bychom měli dodat ke své víře?

⁴ Víra v Jehovovy sliby a vděčnost za svobodu, kterou nám Bůh dal, by nás měly podněcovat, abychom vyvíjeli co největší úsilí stát se příkladnými křesťany. Petr řekl: „V odpověď přispějete vším vážným úsilím, připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku.“ (2. Petra 1:5–7) Petr nám tak dává seznam, který by bylo dobré si zapamatovat. Podívejme se na tyto vlastnosti blíže.

Nezbytné složky víry

5, 6. Co je ctnost a jak ji můžeme připojit ke své víře?

⁵ Petr řekl, že ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožná oddanost, bratrská náklonnost a láska se mají připojit k sobě navzájem a k naší víře. Musíme se velice namáhat, aby se tyto vlastnosti staly nezbytnými složkami naší víry. Například ctnost není vlastnost, kterou bychom mohli projevovat odděleně od víry. Slovníkář W. E. Vine ukazuje, že ve 2. Petra 1:5 „se ctnost připojuje jako neodmyslitelná vlastnost při projevování víry“. Každá z dalších vlastností, o nichž se Petr také zmínil, má být složkou naší víry.

⁶ Nejprve ke své víře musíme dodat ctnost. Projevovat ctnost znamená dělat to, co je dobré v Božích očích. Pro řecké slovo zde přeložené jako „ctnost“ používají některé překlady výraz „dobrota“. (New International Version; The Jerusalem Bible; Today’s English Version) Ctnost nás motivuje, abychom svým bližním nedělali nic špatného ani jim neškodili. (Žalm 97:10) Ctnost také podněcuje k odvážnému jednání, kdy člověk vykonává dobro k duchovnímu, tělesnému a citovému užitku druhých.

7. Proč bychom k víře a ctnosti měli připojit poznání?

⁷ Proč nás Petr vybízí, abychom ke své víře a ctnosti připojili poznání? Ano, když se setkáváme s novými nároky na svou víru, potřebujeme poznání, jestliže máme rozlišit správné od nesprávného. (Hebrejcům 5:14) Poznání zvětšujeme studiem Bible a zkušenostmi z uplatnění Božího slova a praktické moudrosti v běžném životě. To nám zase umožňuje zachovávat si víru a neustále projevovat ctnost, když jsme ve zkoušce. — Přísloví 2:6–8; Jakub 1:5–8.

8. Co je sebeovládání a jakou má spojitost s vytrvalostí?

⁸ Na pomoc tomu, abychom ve zkouškách obstáli s vírou, potřebujeme ke svému poznání připojit sebeovládání. Řecké slovo pro „sebeovládání“ označuje schopnost mít vládu sám nad sebou. Toto ovoce Božího ducha nám pomáhá, abychom projevovali sebekázeň v myšlení, v řeči a v chování. Když neustále projevujeme sebeovládání, přidáváme k němu vytrvalost. Řecký výraz pro „vytrvalost“ označuje odvážnou neochvějnost, a nikoli stav, kdy se člověk zasmušile poddá nevyhnutelným těžkostem. Ježíš snesl mučednický kůl právě pro tu radost, která mu byla předložena. (Hebrejcům 12:2) Síla od Boha spojená s vytrvalostí upevňuje naši víru a pomáhá nám radovat se v soužení, odolávat pokušení a nedopouštět se kompromisů, když jsme pronásledováni. — Filipanům 4:13.

9. a) Co je zbožná oddanost? b) Proč bychom měli ke zbožné oddanosti připojit bratrskou náklonnost? c) Jak můžeme ke své bratrské náklonnosti připojit lásku?

⁹ K vytrvalosti musíme připojit zbožnou oddanost — hlubokou úctu, uctívání a službu, které prokazujeme Jehovovi. Naše víra roste, když uplatňujeme zbožnou oddanost ve svém životě a když pozorujeme, jak Jehova jedná se svým lidem. Chceme-li ovšem projevovat zbožnost, potřebujeme bratrskou náklonnost. Vždyť „ten, kdo. . . nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl“. (1. Jana 4:20) Srdce by nás mělo podněcovat, abychom jiným Jehovovým služebníkům projevovali pravou náklonnost a abychom vždy hledali to, co je k jejich prospěchu. (Jakub 2:14–17) Ale proč se dozvídáme, že k bratrské náklonnosti máme připojit lásku? Petr měl zjevně na mysli to, že musíme projevovat lásku celému lidstvu, a ne jenom našim bratrům. Tato láska se projevuje především tím, že kážeme dobrou zprávu a duchovně lidem pomáháme. — Matouš 24:14; 28:19, 20.

Protichůdné účinky

10. a) Jak budeme jednat, jestliže se k naší víře připojí ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožná oddanost, bratrská náklonnost a láska? b) Co se stane, jestliže člověk, který se hlásí ke křesťanství, tyto vlastnosti postrádá?

¹⁰ Pokud k víře připojujeme ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožnou oddanost, bratrskou náklonnost a lásku, pak budeme smýšlet, mluvit a jednat způsobem, který Bůh schvaluje. Naproti tomu, jestliže člověk, který se hlásí ke křesťanství, tyto vlastnosti neprojevuje, stává se v duchovním smyslu slepým. „Zavírá oči před světlem“ od Boha a zapomíná, že byl očištěn od minulých hříchů. (2. Petra 1:8–10; 2:20–22) Kéž takto nikdy neselžeme a nikdy neztratíme víru v Boží sliby.

11. Co můžeme oprávněně očekávat od věrně oddaných pomazaných křesťanů?

¹¹ Věrně oddaní pomazaní křesťané projevují víru v Jehovovy sliby a namáhají se, aby si u Jehovy zajistili své povolání a vyvolení. Navzdory jakýmkoli kamenům úrazu, které se jim na cestě naskytnou, můžeme očekávat, že budou tyto zbožné vlastnosti projevovat. Věrným pomazaným křesťanům totiž bude ‚bohatě opatřen vstup do věčného království Ježíše Krista‘, a to vzkříšením k duchovnímu životu v nebi. — 2. Petra 1:11.

12. Jak máme chápat slova z 2. Petra 1:12–15?

¹² Petr si uvědomoval, že patrně brzy zemře, a očekával, že se mu posléze dostane vzkříšení k nebeskému životu. Ale dokud byl naživu v „tomto stánku“ — ve svém lidském těle —, snažil se budovat víru svých spoluvěřících a povzbuzovat je tím, že jim připomínal věci potřebné k získání božské přízně. Když Petr zemřel, jeho duchovní bratři a sestry mohli posilovat svou víru tím, že si připomínali jeho slova. — 2. Petra 1:12–15.

Víra v prorocké slovo

13. Jak Bůh poskytl svědectví, které se týká Kristova příchodu a posiluje víru?

¹³ Sám Bůh podal svědectví o jistotě Ježíšova příchodu „s mocí a velkou slávou“, a toto svědectví posiluje víru. (Matouš 24:30; 2. Petra 1:16 až 18) Pohanští kněží postrádali jakékoli doklady, a proto o svých bozích vyprávěli falešné příběhy. Petr, Jakub a Jan byli naproti tomu očitými svědky Kristovy velkoleposti při jeho proměnění. (Matouš 17:1–5) Viděli, jak byl Kristus oslaven, a slyšeli zvuk Božího vlastního hlasu, který potvrdil, že Ježíš je Boží milovaný Syn. Tímto stvrzením a oslnivým vzhledem, jenž byl tehdy Kristovi poskytnut, se projevilo, že mu byla udělena čest a sláva. Na základě uvedeného božského zjevení, k němuž pravděpodobně došlo na hřebenu hory Hermonu, nazval Petr dotyčné místo ‚svatou horou‘. — Srovnej 2. Mojžíšovu 3:4, 5.

14. Jaký vliv by mělo Ježíšovo proměnění mít na naši víru?

¹⁴ Jaký vliv by mělo mít Ježíšovo proměnění na naši víru? Petr řekl: „Proto máme prorocké slovo ještě jistější; a činíte dobře, jestliže mu věnujete pozornost jako lampě, která svítí na temném místě, dokud se nerozední a nevyjde denní hvězda, ve vašem srdci.“ (2. Petra 1:19) „Prorocké slovo“ očividně zahrnovalo nejen proroctví Hebrejských písem týkající se Mesiáše, ale také Ježíšovo vyjádření, že přijde „s mocí a velkou slávou“. Jak proměnění učinilo toto slovo „ještě jistějším“? Tato událost potvrdila prorocké slovo o Kristově slavném příchodu v moci Království.

15. Co patří k tomu, že věnujeme pozornost prorockému slovu?

¹⁵ Chceme-li svou víru posílit, musíme věnovat pozornost prorockému slovu. Patří k tomu, že toto slovo studujeme, mluvíme o něm na křesťanských shromážděních a uplatňujeme jeho rady. (Jakub 1:22–27) Musíme je nechat, aby bylo ‚lampou, která svítí na temném místě‘ a která nám osvěcuje srdce. (Efezanům 1:18) Jenom v tom případě nás povede, dokud se „denní hvězda“ neboli „jasná jitřní hvězda“, Ježíš Kristus, sám nezjeví ve slávě. (Zjevení 22:16) Toto zjevení bude znamenat zničení pro nevěrné a požehnání pro lidi, kteří projevují víru. — 2. Tesaloničanům 1:6–10.

16. Proč můžeme mít víru, že se všechny prorocké sliby z Božího slova splní?

¹⁶ Boží proroci nebyli pouze bystří muži, kteří pronášeli moudré předpovědi. Petr totiž řekl: „Žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Vždyť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:20, 21) Například David řekl: „Jehovův duch to byl, jenž skrze mne mluvil.“ (2. Samuelova 23:1, 2) A Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem.“ (2. Timoteovi 3:16) Boží proroci byli inspirováni prostřednictvím Božího ducha, a proto můžeme mít víru, že se všechny sliby z Božího slova splní.

Měli víru v Boží sliby

17. Jaký slib byl základem pro Abelovu víru?

¹⁷ Jehovovy sliby byly základem pro víru ‚velkého oblaku‘ Jehovových předkřesťanských svědků. (Hebrejcům 11:1–12:1) Abel měl například víru v Boží slib o ‚semeni‘, které má zhmoždit hlavu ‚hadovi‘. Existoval důkaz o splnění Božího rozsudku nad Abelovými rodiči. Vně Edenu jedl Adam se svou rodinou chléb v potu tváře, protože prokletá půda plodila trní a bodláčí. Abel si pravděpodobně povšiml, jak Eva žádostivě toužila po svém manželovi, a viděl, jak nad ní Adam panoval. Eva jistě mluvila o bolestech svého těhotenství. A vchod do zahrady Edenu byl střežen cherubíny a planoucím ostřím meče. (1. Mojžíšova 3:14–19, 24) To vše společně vytvářelo „zřejmý důkaz“, který Abela ujišťoval, že vysvobození přijde prostřednictvím slíbeného Semene. Abel jednal s vírou a předložil Bohu oběť, jejíž hodnota se prokázala jako větší než hodnota oběti Kainovy. — Hebrejcům 11:1, 4.

18, 19. Jakým způsobem projevovali víru Abraham a Sára?

¹⁸ Víru v Jehovovy sliby měli i patriarchové — Abraham, Izák a Jákob. Abraham projevoval víru v Boží slib, že si jeho prostřednictvím budou žehnat všechny rodiny zemské půdy a že jeho semeni bude dána země. (1. Mojžíšova 12:1–9; 15:18–21) Jeho syn Izák a vnuk Jákob byli „spolu s ním dědici téhož slibu“. Vírou Abraham „přebýval jako cizí usedlík v zemi slibu“ a očekával „město, které má skutečné základy“, totiž Boží nebeské Království, za jehož vlády bude vzkříšen k životu na zemi. (Hebrejcům 11:8–10) Máš podobnou víru i ty?

¹⁹ Abrahamově manželce Sáře bylo asi 90 let, a již tedy značně překročila věk k rození dětí, když projevila víru v Boží slib, obdržela sílu „k otěhotnění semenem“ a porodila Izáka. Ze stoletého Abrahama, který byl „skoro mrtvý“, pokud jde o rozmnožování, se nakonec „zrodily děti v množství právě jako hvězdy na nebi“. — Hebrejcům 11:11, 12; 1. Mojžíšova 17:15–17; 18:11; 21:1–7.

20. Co dělali patriarchové, přestože nezažili úplné splnění slibů, které jim Bůh dal?

²⁰ Věrní patriarchové zemřeli, a přitom nezažili úplné splnění slibů, které jim Bůh dal. Tyto slíbené věci však „viděli. . . zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi“. Uplynuly celé generace, než se Zaslíbená země dostala do vlastnictví Abrahamova potomstva. Zbožní patriarchové však po celý svůj život projevovali víru v Jehovovy sliby. Nikdy víru neztratili, a proto budou brzy vzkříšeni k životu v pozemské sféře působnosti ‚města‘, mesiášského Království, které pro ně přichystal Bůh. (Hebrejcům 11:13–16) Podobně nám víra může pomáhat, abychom neustále zachovávali věrnou oddanost Jehovovi, i když nevidíme bezprostřední splnění všech jeho podivuhodných slibů. Víra nás také podnítí, abychom Boha poslouchali, stejně jako ho poslouchal Abraham. A jako on předal duchovní dědictví svému potomstvu, tak i my můžeme pomáhat svým dětem, aby v Jehovovy drahocenné sliby projevovaly víru. — Hebrejcům 11:17–21.

Víra je pro křesťany životně důležitá

21. Co musí patřit k našim projevům víry, chceme-li být dnes Bohu přijatelní?

²¹ Víra samozřejmě znamená více než důvěru ve splnění Jehovových slibů. Po celou dobu lidských dějin bylo nutné, aby lidé různým způsobem projevovali víru v Boha, jestliže se měli těšit z jeho schválení. Pavel ukázal, že „bez víry je. . . nemožné líbit se [Jehovovi Bohu], neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Jestliže má člověk být dnes Jehovovi přijatelný, musí projevovat víru v Ježíše Krista a ve výkupní oběť, kterou Bůh prostřednictvím Krista opatřil. (Římanům 5:8; Galaťanům 2:15, 16) Ježíš to sám řekl: „Bůh. . . tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život. Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ — Jan 3:16, 36.

22. Jaký slib bude splněn prostřednictvím mesiášského Království?

²² Ježíš má životně důležitou úlohu ve splňování Božích slibů týkajících se Království, o které se křesťané modlí. (Izajáš 9:6, 7; Daniel 7:13, 14; Matouš 6:9, 10) Jak ukázal Petr, proměnění potvrdilo platnost prorockého slova o Ježíšově příchodu v moci a slávě Království. Mesiášské Království přinese splnění dalšího Božího slibu, neboť Petr napsal: „Jsou. . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Podobné proroctví se splnilo v roce 537 př. n. l., kdy se židovští vyhnanci vrátili z Babylóna do své domoviny, a to pod vládu, v níž místodržitelem byl Zerubabel a veleknězem Jozue. (Izajáš 65:17) Ale Petr poukazoval na budoucnost, kdy „nová nebesa“ — nebeské mesiášské Království — budou vládnout nad ‚novou zemí‘, nad spravedlivou lidskou společností, která bude žít na této planetě. — Srovnej Žalm 96:1.

23. O jakých otázkách týkajících se ctnosti budeme pojednávat příště?

²³ Jako věrně oddaní služebníci Jehovy a následovníci jeho milovaného Syna, Ježíše Krista, toužíme po Božím slíbeném novém světě. Víme, že je blízko, a máme víru, že se všechny Jehovovy drahocenné sliby splní. Jestliže chceme před naším Bohem kráčet přijatelným způsobem, musíme svou víru posilovat tím, že k ní připojíme ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožnou oddanost, bratrskou náklonnost a lásku.a Nyní by bylo vhodné položit si otázku: Jak můžeme projevovat ctnost? A jak svým projevováním ctnosti prospějeme sobě i druhým, především svým křesťanským společníkům, kteří reagovali na Boží sliby tím, že projevují víru?

[Poznámka pod čarou]

Jak odpovíš?

◻ Jak je možné definovat „víru“?

◻ Jaké vlastnosti se mají připojit k naší víře podle 2. Petra 1:5–7?

◻ Jaký vliv na naši víru by mělo mít Ježíšovo proměnění?

◻ Jaké příklady víry poskytli Abel, Abraham, Sára a jiní lidé z raných dob?

[Obrázek na straně 15]

Víš, jak může Ježíšovo proměnění mít vliv na osobní víru jednotlivce?