Nic nás nemůže „oddělit od Boží lásky“

 1. Jaké negativní pocity má mnoho lidí, dokonce i někteří praví křesťané?

MILUJE Bůh Jehova každého z nás osobně? Někteří lidé připouštějí, že v souladu se slovy u Jana 3:16 Bůh miluje lidstvo jako celek. Ale přitom se domnívají: Mě osobně by Bůh nikdy milovat nemohl. I praví křesťané mohou mít v tomto ohledu někdy pochybnosti. Jeden sklíčený muž řekl: „Je pro mě velmi obtížné věřit, že by na mně Bohu mohlo záležet.“ Trápí podobné pochybnosti někdy i vás?

 2., 3. Kdo se snaží, abychom si mysleli, že jsme pro Jehovu bezcenní a že nás nemůže mít rád? Jak můžeme proti takovým pocitům bojovat?

² Satan se usilovně snaží, abychom si mysleli, že Jehova nás nemá rád a že si nás neváží. Je pravda, že ke svádění lidí Satan často používá jejich ješitnost a pýchu. (2. Korinťanům 11:3) Rád ale také podkopává sebeúctu těch, kdo jsou zranitelní. (Jan 7:47–49; 8:13, 44) To platí zejména v těchto kritických „posledních dnech“. Mnoho lidí dnes vyrůstá v rodinách, kde schází přirozená láska. Jiní se každodenně setkávají s těmi, kdo jsou suroví, sobečtí a tvrdohlaví. (2. Timoteovi 3:1–5) Léta špatného zacházení, rasismu nebo nenávisti je dovedla k přesvědčení, že jsou bezcenní a že je nikdo nemůže mít rád.

³ Pokud u sebe takové negativní pocity pozorujete, nezoufejte. Mnozí z nás jsou na sebe někdy bezdůvodně tvrdí. Nezapomínejme však, že Boží Slovo je určeno k „nápravě věcí“ a má moc „vyvracet silně zakořeněné věci“. (2. Timoteovi 3:16; 2. Korinťanům 10:4) Bible říká: „Ujistíme své srdce o jeho lásce – ať už by nás naše srdce odsuzovalo za cokoli – protože Bůh je větší než naše srdce a ví všechno.“ (1. Jana 3:19, 20) Uvažujme tedy o čtyřech způsobech, jak nám Písmo pomáhá, abychom své srdce ujišťovali o Jehovově lásce.

 4., 5. Jak Ježíšovo podobenství o vrabcích ukazuje, že v Jehovových očích jsme hodnotní?

⁴ Za prvé, Bible přímo učí, že Bůh považuje každého svého služebníka za cenného. Například Ježíš řekl: „Neprodávají se snad dva vrabci za drobnou minci? Přesto ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale vám jsou sečteny dokonce i všechny vlasy na hlavě. Proto nemějte strach. Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31) Zamysleme se nad tím, co tato slova znamenala pro Ježíšovy posluchače v prvním století.

⁵ Možná si klademe otázku, proč by si někdo vůbec chtěl kupovat vrabce. V Ježíšově době byl vrabec nejlevnějším z ptáků prodávaných k jídlu. Povšimněme si, že za minci malé hodnoty mohl kupující dostat dva vrabce. Ježíš však později prohlásil, že pokud byl někdo ochoten utratit dvě mince, dostal ne čtyři vrabce, ale pět vrabců. Ten jeden vrabec navíc mu byl přidán, jako by neměl vůbec žádnou hodnotu. Je možné, že tito tvorové byli v lidských očích bezcenní. Jak na ně ale pohlížel Stvořitel? Ježíš řekl: „Ani na jednoho z nich [tedy ani na toho, který byl přidán navíc] Bůh nezapomíná.“ (Lukáš 12:6, 7) Nyní možná začínáme chápat, co tím Ježíš myslel. Jestliže pro Jehovu má takovou hodnotu jediný vrabec, oč větší hodnotu má pro něj člověk! Ježíš vysvětlil, že Jehova o nás ví každou podrobnost. Vždyť jsou nám sečteny i vlasy na hlavě.

 6. Proč jsme si jistí, že Ježíš nepřeháněl, když řekl, že jsou nám sečteny vlasy na hlavě?

⁶ Opravdu jsou nám sečteny vlasy? Někdo by se mohl domnívat, že Ježíš přeháněl. Ale pomysleme na naději na vzkříšení. Jehova nás musí znát opravdu důvěrně, aby nás mohl znovu přivést k životu. Cení si nás tak, že si pamatuje každou podrobnost, mimo jiné i náš genetický kód a všechny naše vzpomínky a zážitky.a Spočítat tedy naše vlasy, kterých na hlavě vyroste průměrně 100 000, by ve srovnání s tím bylo poměrně jednoduché.

 7., 8. a) Co patří k vlastnostem, které Jehova rád nachází, když zkoumá lidská srdce? b) Co patří ke skutkům, kterých si na nás Jehova cení?

⁷ Za druhé, Bible nás učí, čeho si na svých služebnících Jehova cení. Jednoduše řečeno, radost mu působí naše dobré vlastnosti a úsilí, které vynakládáme. Král David řekl svému synu Šalomounovi: „Jehova … zkoumá srdce všech a všímá si každé myšlenky a touhy.“ (1. Paralipomenon 28:9) Když v tomto násilném světě plném nenávisti Bůh zkoumá miliardy lidských srdcí, jistě se velmi raduje, jestliže objeví někoho, kdo miluje pokoj a pravdu a kdo chce dělat to, co je správné. Co se stane, když Bůh nalezne člověka, který překypuje láskou k němu a který se ho snaží poznávat a dělit se o toto poznání s druhými lidmi? Jehova nám říká, že si všímá těch, kdo o něm vyprávějí druhým. Má dokonce pamětní knihu pro všechny „ty, kdo se bojí Jehovy a myslí na jeho jméno“. (Malachiáš 3:16) Těchto vlastností si velmi váží.

⁸ Co patří k dobrým skutkům, kterých si Jehova cení? Jistě je to naše snaha napodobovat jeho Syna, Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Velmi důležitým skutkem, kterého si Jehova váží, je to, když kážeme dobrou zprávu o jeho království. V dopise Římanům 10:15 čteme: „Jak krásné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“ O svých obyčejných nohách si za normálních okolností možná nemyslíme, že jsou „krásné“. Ale zde představují úsilí, které Jehovovi služebníci vynakládají při kázání dobré zprávy. Všechno to úsilí je pro Jehovu krásné a cenné. (Matouš 24:14; 28:19, 20)

 9., 10. a) Proč můžeme mít jistotu, že Jehova si váží naší vytrvalosti, když se potýkáme s různými těžkostmi? b) Jaké negativní závěry o svých věrných služebnících Jehova nikdy nedělá?

⁹ Jehova také oceňuje naši vytrvalost. (Matouš 24:13) Pamatujme na to, že Satan chce, abychom se od Jehovy odvrátili. Každý den, kdy jsme zůstali Jehovovi věrní, je dalším dnem, kdy jsme pomohli odpovědět na Satanovy posměšky. (Přísloví 27:11) Vytrvávat není někdy vůbec jednoduché. Zdravotní problémy, finanční těžkosti, citové bolesti a další překážky dokážou z každého dne udělat utrpení. Skličující může být i dlouhé čekání. (Přísloví 13:12) Jestliže vytrváváme tváří v tvář takovým problémům, váží si toho Jehova ještě víc. Proto král David žádal Jehovu, aby jeho slzy uložil do „koženého měchu“, a potom přesvědčivě dodal: „Copak je nemáš zapsané ve své knize?“ (Žalm 56:8) Ano, Jehova si pamatuje a zároveň chová jako poklad všechny naše slzy a všechno utrpení, které snášíme, abychom mu zůstali věrní. I to je v jeho očích cenné.

¹⁰ Srdce, které má sklon se odsuzovat, se možná brání takovým dokladům toho, že jsme v Božích očích cenní. Možná nám neodbytně našeptává: Je přece tolik jiných lidí, kteří jsou daleko příkladnější než já. Jehova je určitě strašně zklamaný, když mě s nimi srovná. Jehova ale nikoho nesrovnává. Ve svém uvažování není ani nesmlouvavě přísný, ani krutý. (Galaťanům 6:4) V našem srdci čte velmi vnímavě, všímá si každého detailu a váží si všeho dobrého, co v něm najde.

11. Co se o Jehovovi můžeme naučit z toho, jak se zachoval v případě Abijáše?

¹¹ Za třetí, když nás Jehova zkoumá, pečlivě všechno zvažuje a pátrá po tom, co je dobré. Například když Jehova rozhodl, že celá odpadlická dynastie krále Jeroboama má být usmrcena, nařídil, aby Abijáš, jeden z králových synů, byl řádně pohřben. Proč? „Protože jenom na něm … našel Jehova, Bůh Izraele, něco dobrého.“ (1. Královská 14:1, 10–13) Jehova prozkoumal srdce tohoto mladého muže a našel v něm „něco dobrého“. Ať už toho dobrého bylo jakkoli málo nebo nevýznamně, pro Jehovu to bylo něčím, co si zasluhovalo zmínku v jeho Slově. Dokonce tohoto člena odpadlické domácnosti odměnil tím, že mu projevil odpovídající míru milosrdenství.

12., 13. a) Jak je z příkladu krále Jehošafata patrné, že Jehova v nás hledá to dobré, i když zhřešíme? b) V jakém smyslu jedná Jehova jako láskyplný rodič, když vidí naše dobré skutky a vlastnosti?

¹² Ještě významnějším příkladem je dobrý král Jehošafat. Když udělal něco velmi nerozumného, Jehovův prorok mu řekl: „Proto se na tebe Jehova rozhořčil.“ To byla závažná myšlenka. Jehovovo poselství tím ovšem neskončilo. Pokračovalo: „Ale vidí v tobě i něco dobrého.“ (2. Paralipomenon 19:1–3) Jehovu tedy jeho spravedlivý hněv nezaslepil tak, že by v Jehošafatovi neviděl to dobré. Jehova je úplně jiný než nedokonalí lidé. Když nás druzí vyvedou z míry, máme možná sklon to dobré v nich přehlížet. A když zhřešíme my, pak nás zklamání, stud a pocit viny možná zase vedou k tomu, že nevidíme to dobré, co je v nás. Pamatujme však na to, že pokud činíme pokání ze svých hříchů a usilovně se snažíme je neopakovat, Jehova nám odpouští.

¹³ Když nás Jehova zkoumá, takové hříchy jakoby odhazuje. Je to podobné, jako když člověk, který rýžuje zlato, zahazuje bezcenné kamínky. A co naše dobré vlastnosti a skutky? Ano, to jsou „valouny zlata“, které si Jehova ponechává. Všimli jste si už někdy, jak si rodiče s láskou schovávají kresby dětí nebo jejich školní práce, a to ještě po letech, kdy na to děti už dávno zapomněly? Jehova je tím nejláskyplnějším rodičem. Pokud mu zůstaneme věrní, nikdy nezapomene na naše dobré skutky a vlastnosti. Vždyť by považoval za nespravedlnost, kdyby na ně zapomněl, a Jehova nikdy není nespravedlivý. (Hebrejcům 6:10) Zkoumá nás ale ještě z jiného úhlu.

14., 15. a) Proč v nás Jehova i přes naši nedokonalost vidí to dobré? Uveďte přirovnání. b) Jak se Jehova staví k dobrým vlastnostem, které v nás nachází, a jak pohlíží na své věrné ctitele?

¹⁴ Jehova se nedívá jen na naši nedokonalost, ale vidí, jaký potenciál v sobě máme. Uveďme si přirovnání. Lidé, kteří mají rádi výtvarné umění, udělají všechno pro to, aby silně poškozené obrazy či jiná výtvarná díla byly zrestaurovány. Například když v londýnské Národní galerii někdo brokovnicí poškodil skicu, kterou vytvořil Leonardo da Vinci a která má hodnotu asi 30 milionů dolarů, nikoho ani nenapadlo, že by se poškozená kresba měla zničit. Okamžitě se začalo s restaurátorskou prací, aby mistrovské dílo staré téměř 500 let bylo obnoveno. Proč? Protože bylo v očích milovníků umění cenné. Nemáme snad větší cenu než taková kresba vytvořená křídou a uhlem? V Božích očích jsme určitě cennější – ať jsme jakkoli poškozeni zděděnou hříšností. (Žalm 72:12–14) Bůh Jehova, mistrný stvořitel lidské rodiny, jistě udělá všechno, co je nutné, aby každého, kdo ochotně reaguje na jeho láskyplnou péči, uvedl zpět do dokonalého stavu. (Skutky 3:21; Římanům 8:20–22)

¹⁵ Ano, Jehova v nás vidí to dobré, co my sami u sebe možná nevidíme. A když mu budeme sloužit, způsobí, aby v nás toho dobrého přibývalo, až se nakonec staneme dokonalými. Bez ohledu na to, jak s námi jedná Satanův svět, Jehova si svých věrných služebníků váží a považuje je za vzácné. (Ageus 2:7)

16. Co je největším důkazem Jehovovy lásky k nám a jak víme, že tento dar je určen každému z nás osobně?

¹⁶ Za čtvrté, Jehova dělá hodně pro to, aby svou lásku k nám dokázal. Nejpřesvědčivější odpovědí na Satanovu lež, že jsme bezcenní a že nás nikdo nemůže mít rád, je jistě Kristova výkupní oběť. Nikdy bychom neměli zapomínat na to, že bolestná smrt, kterou Ježíš vytrpěl na mučednickém kůlu, a ještě větší bolest, kterou zažíval Jehova, když viděl svého milovaného Syna umírat, jsou důkazem jejich lásky k nám. Pro mnoho lidí je žel těžké věřit tomu, že by tento dar mohl být určen i jim samotným. Mají pocit, že toho nejsou hodni. Pamatujme však, že apoštol Pavel, přestože dřív pronásledoval Kristovy učedníky, napsal: „[Boží Syn] mě miloval a obětoval se za mě.“ (Galaťanům 1:13; 2:20)

17. Jak nás Jehova přitahuje k sobě a ke svému Synovi?

¹⁷ Jehova nám svou lásku dokazuje tím, že každému z nás pomáhá, abychom měli z Kristovy oběti užitek. Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Ano, Jehova nás osobně přitahuje ke svému Synovi a k naději na věčný život. Jak? Prostřednictvím kazatelského díla, díky kterému se dobrá zpráva dostala ke každému z nás, a prostřednictvím svého ducha, kterého používá k tomu, aby nám pomohl pochopit a uplatňovat duchovní pravdy i přes naše omezení a nedokonalost. Jehova o nás tedy může říci totéž, co řekl o Izraeli: „Zamiloval jsem si tě věčnou láskou. Proto jsem tě k sobě věrnou láskou přitáhl.“ (Jeremjáš 31:3)

18., 19. a) Co je tím nejdůvěrnějším projevem Jehovovy lásky k nám a o čem svědčí skutečnost, že to nesvěřil nikomu jinému? b) Jak nás Boží Slovo ujišťuje, že Jehova je soucitný posluchač?

¹⁸ Možná nejdůvěrněji zažíváme Jehovovu lásku prostřednictvím modlitby. Bible nás vybízí, abychom se k Bohu modlili neustále. (1. Tesaloničanům 5:17) A on naslouchá. Je dokonce označen jako ten, který vyslýchá modlitby. (Žalm 65:2) Nesvěřil to nikomu jinému, dokonce ani svému vlastnímu Synovi. Jen si to představme! Stvořitel vesmíru nás vybízí, abychom se na něho obraceli v modlitbě a otevřeně s ním mluvili o všem, co prožíváme. A jak nám naslouchá? Chladně, nezúčastněně a bez zájmu? To rozhodně ne.

¹⁹ Jehova má schopnost vcítit se. Co si pod tím představit? Jeden věrný věkem starší křesťan řekl: „Soucit je tvoje bolest v mém srdci.“ Skutečně na Jehovu působí naše bolest? V Bibli čteme o utrpeních jeho izraelského národa: „Všechno jejich trápení trápilo i jeho.“ (Izajáš 63:9) Jehova nejen viděl jejich utrpení, ale také s nimi soucítil. To, jak silné jsou jeho city, ukazují slova, která řekl svým služebníkům: „Kdo se dotýká vás, dotýká se zorničky mého oka.“b (Zecharjáš 2:8) Šťouchnutí do oka hodně bolí. Je tedy vidět, jak moc s námi Jehova soucítí. Když trpíme my, trpí i on.

20. Jakému nevyrovnanému uvažování se musíme v souladu s Římanům 12:3 bránit?

²⁰ Žádný vyrovnaný křesťan by si určitě neřekl, že když ho Bůh miluje a váží si ho, má důvod být pyšný nebo sobecký. Apoštol Pavel napsal: „Z nezasloužené laskavosti, kterou mi Bůh projevil, říkám každému z vás, aby si o sobě nemyslel víc, než je nutné, ale aby na sebe měl zdravý pohled podle toho, kolik víry mu Bůh dal.“ (Římanům 12:3) Jiný překlad zde uvádí: „Říkám každému z vás, aby se necenil více, než je jeho skutečná hodnota, ale aby sám sebe posuzoval střízlivě.“ (A Translation in the Language of the People, Charles B. Williams) I když nás tedy nebeský Otec zahrnuje vřelou láskou, mějme na sebe zdravý pohled a pamatujme na to, že si Boží lásku nemůžeme ani vysloužit, ani si ji nezasluhujeme. (Lukáš 17:10)

21. Jakým Satanovým lžím se musíme neustále bránit a o jaké biblické pravdě máme dál ujišťovat své srdce?

²¹ Ze všech sil se snažme odmítat všechny Satanovy lži, k nimž patří i to, že jsme bezcenní a nejsme hodni lásky. Jestliže v důsledku vlastních zkušeností a zážitků vidíme sami sebe jako takovou překážku, že ji ani Boží nezměrná láska nedokáže překonat, jestliže své dobré skutky považujeme za tak bezvýznamné, že si jich ani Boží oči, které vidí všechno, nemohou povšimnout, nebo jestliže své hříchy pokládáme za tak velké, že je ani smrt Božího drahého Syna nedokáže přikrýt, pak jsme uvěřili lžím. Takové lži odmítejme z hloubi srdce. Své srdce naopak dál ujišťujme o pravdě, která je vyjádřena v Pavlových inspirovaných slovech: „Jsem … přesvědčený, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nedokážou oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:38, 39)