Dva největší projevy lásky všech dob
„Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16.
1. Co znamená výrok „Bůh je láska“?
„BŮH je láska.“ Apoštol Jan to prohlásil dvakrát. (1. Jana 4:8, 16) Ano, Jehova Bůh miluje stejnou měrou, jakou je také moudrý, spravedlivý a mocný. Navíc Bůh JE láska. Je vtělením, zosobněním lásky. Možná, že se ptáš sám sebe: ‚Vím, proč to tak je? Mohl bych někomu podat jasné vysvětlení podepřené svědectvím nebo příklady, jež dokazují, že Bůh je láska? A jaký vliv to má na můj život a na mou činnost?‘
2. Jaké viditelné projevy své lásky poskytl Bůh?
2 Kolik lásky vynaložil Jehova Bůh pro své lidské tvory na zemi. Zamysli se nad plnou krásou a funkčností našich očí, nad našimi podivuhodnými silnými kostmi, nad silou našich svalů a citlivostí našeho hmatu. Máme proč opakovat slova žalmisty: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ Uvažuj také o majestátních horách, klidných potocích s čirou vodou, loukách jarních květin a skvoucích západech slunce. „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ — Žalm 139:14; 104:24.
3, 4. Jaké příklady Boží lásky obsahují Hebrejská písma?
3 Projevy Boží lásky neustaly, když se jeho první lidští tvorové vzbouřili. Jehova například projevil lásku tím, že této dvojici dovolil mít potomstvo, které mohlo mít užitek z Jehovova opatření prostřednictvím jeho zaslíbeného „semene“. (1. Mojž. 3:15) Později přiměl Noema, aby postavil archu pro zachování lidského rodu a jiných pozemských tvorů. (1. Mojž. 6:13–21) Pak projevil velkou lásku k Abrahamovi, který proslul jako Jehovův přítel. (1. Mojž. 18:19; Iz. 41:8) Když Bůh vyprostil Abrahamovy potomky z egyptského nevolnictví, opět tím projevil svou lásku, protože v 5. Mojžíšově 7:8 čteme: „Protože vás Jehova miloval. . . , proto vás Jehova vyvedl silnou rukou.“
4 Přestože Izraelité stále projevovali nevděk a opětovně se bouřili, Bůh je ihned nezavrhl. Spíše jim láskyplně domlouval: „Odvraťte se od svých špatných cest, neboť proč byste měli umírat, izraelský dome?“ (Ezek. 33:11) Avšak přesto, že Jehova je zosobněním lásky, je také spravedlivý a moudrý. Přišel proto čas, kdy jeho vzpurný lid dosáhl hranice jeho shovívavosti. Šli tak daleko, že „nebylo uzdravení“, a tak je nechal odvést do babylónského zajetí. (2. Par. 36:15, 16) Ani potom projevy Boží lásky nepřestaly navždy. Postaral se, aby za 70 let bylo jejich ostatku dovoleno vrátit se do rodné země. Přečti si prosím 126. žalm a uvidíš z něho, jaké pocity měli ti, kteří se vrátili.
PŘÍPRAVA NA JEHO NEJVĚTŠÍ PROJEV LÁSKY
5. Proč je možné říci, že sesláním svého Syna na zem projevil Bůh lásku?
5 Později nastal v dějinách čas, kdy se Jehova chystal k největšímu projevu své lásky. Byla to vpravdě obětavá láska. V přípravě na to přenesl Bůh život svého jednozplozeného Syna z duchovní existence v nebi do lůna židovské panny Marie. (Mat. 1:20–23; Luk. 1:26–35) Představ si zvláštní blízkost, jež existovala mezi Jehovou a jeho Synem. Čteme o Ježíšově předlidské existenci symbolizované zosobněnou moudrostí: „Tehdy jsem se stala vedle [Boha] mistrem v díle a stala jsem se tím, co měl den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala.“ (Přísl. 8:30, 31) Nesouhlasíš tedy, že už jen dopustit, aby Jeho jednozplozený Syn odešel z Jeho přítomnosti, bylo pro Jehovu obětí?
6. Jaký asi otcovský zájem musel mít Jehova o Ježíšův život v mládí?
6 Jehova bezpochyby sledoval dále s velkým a živým zájmem vývoj svého syna od lidského početí. Boží svatý duch zastiňoval Marii, takže nic nemohlo poškodit rostoucí plod. Jehova se postaral, aby Josef a Marie šli do Betléma na sčítání lidu, a tak se tam Ježíš mohl narodit ve splnění Micheáše 5:2. Prostřednictvím anděla varoval Bůh Josefa před vražedným plánem krále Heroda a způsobil, aby Josef s rodinou uprchl do Egypta a zůstal tam do Herodovy smrti. (Mat. 2:13–15) Bůh měl určitě nadále zájem o Ježíšovy pokroky. Jaké potěšení měl zřejmě Bůh z pohledu na dvanáctiletého Ježíše, který ohromoval učitele a jiné v chrámu otázkami a odpověďmi! — Luk. 2:42–47.
7. Jaké tři projevy dokázaly Boží zájem o Ježíšovu službu?
7 O osmnáct let později pozoroval Jehova Ježíše, jak přichází k Janu Křtitelovi, aby byl pokřtěn ve vodě. Pak radostně seslal na Ježíše svého svatého ducha a řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17) Každý křesťanský otec si umí představit, jak příjemné bylo pro Boha sledovat Ježíšovu službu a vidět, jak obracel všechnu chválu ke svému nebeskému Otci. Jednou vzal Ježíš některé apoštoly na vysokou horu. Tam Jehova způsobil, aby Kristus zazářil nadpřirozeným jasem, a Otec řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ (Mat. 17:5) Jehova dal zaznít svému hlasu potřetí v odpověď na Ježíšovu snažnou prosbu, aby Bůh oslavil své jméno. Jehova řekl: „Oslavil jsem je a opět je oslavím.“ Bylo to zjevně řečeno především k užitku Ježíše, protože někteří vedle něho mysleli, že promluvil anděl, kdežto jiní mysleli, že zahřmělo. — Jan 12:28, 29.
8. Jak smýšlíš o Boží lásce?
8 Co jsi usoudil z tohoto krátkého přehledu, jak Bůh jednal vzhledem ke svému Synovi a jaký měl o něho zájem? Mělo by být jasné, že Jehova vřele miluje svého jednozplozeného Syna. Měj to na mysli a uvědom si, jaký cit by měl snad každý lidský rodič k jedinému dítěti; a nyní uvažuj, co následovalo — Ježíšova obětní smrt.
NEJVĚTŠÍ PROJEV LÁSKY
9, 10. Co bylo největším projevem Boží lásky k lidstvu a jaké biblické svědectví tím bylo podtrženo?
9 Bible ukazuje, že náš nebeský Otec dovede soucítit. U Izajáše 63:9 čteme o jeho lidu Izraeli: „Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho. A zachránil je jeho osobní posel. Ve své lásce a ve svém soucitu je sám vyplatil a pozvedl je a nosil je po všechny dávné dny.“ Oč tísnivější muselo být pro Jehovu, když viděl a slyšel Ježíšovy „silné výkřiky a slzy“. (Hebr. 5:7) Tak se Ježíš modlil v Getsemanské zahradě. Byl uvězněn, stanul před falešným soudem, byl tlučen a bičován a na hlavu mu vtiskli trnovou korunu. Měj na paměti, že to jeho milující Otec všechno pozoroval. Viděl také Ježíše klopýtat pod tíží popravčího kůlu a pozoroval, jak nakonec jeho Syna na ten kůl přibili. Nezapomínejme, že Bůh mohl utrpení svého milovaného Syna zabránit. Přesto Jehova nechal Ježíše tolik trpět. Protože Bůh má city, to, že byl svědkem těchto událostí, mu bezpochyby způsobilo největší bolest, jakou kdy poznal nebo pozná.
10 Vzhledem k tomu, co jsme právě řekli, můžeme pochopit, jak velký význam mají Ježíšova slova Nikodémovi: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Podobný smysl mají slova Jana, Ježíšova drahého apoštola: „Tím byla v našem případě zjevena Boží láska, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa. . . jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ — 1. Jana 4:9, 10.
11. Jak osvětluje Boží největší projev lásky apoštol Pavel?
11 Můžeš tedy pochopit, proč apoštol Pavel v Římanům 5:6–8 zdůraznil velkou lásku Jehovy Boha slovy: „Kristus vskutku zemřel v ustanovený čas za bezbožné lidi, zatímco jsme ještě byli slabí. Sotva někdo totiž zemře za spravedlivého; ano, za dobrého člověka se snad ještě někdo odhodlá zemřít. Ale Bůh nám doporučuje svou lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ Tím, že Jehova Bůh nechal svého jednozplozeného Syna přijít na zem, trpět a zemřít krajně potupnou smrtí, učinil jistě největší projev lásky.
DRUHÝ NEJVĚTŠÍ PROJEV
12, 13. a) V čem byl Ježíšův projev lásky jedinečný? b) Jak upozorňuje Pavel na Ježíšovu velkou lásku?
12 ‚Jaký,‘ ptáš se snad, ‚byl druhý největší projev lásky?‘ Ježíš Kristus řekl: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ (Jan 15:13) Je pravda, že během lidských dějin někteří obětovali svůj život za jiné. Jejich život však byl omezený; stejně by byli dříve nebo později zemřeli. Ježíš Kristus však byl dokonalý člověk s právem na život. Neměl před sebou zděděnou smrt, jako měli a mají všichni ostatní lidé; nikdo také nemohl vzít Ježíšovi život násilím, aniž by to on sám dovolil. (Jan 10:18; Hebr. 7:26) Vzpomeň si na jeho slova: „Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?“ — Mat. 26:53; Jan 10:17, 18.
13 Lásky obsažené v tom, co Ježíš udělal, si budeme ještě více vážit, když se na to podíváme z následujícího hlediska: Opustil slavnou existenci duchovního tvora v nebesích, kde žil jako blízký druh a spolupracovník univerzálního svrchovaného Panovníka a Krále věčnosti. Přesto Ježíš z nesobecké lásky jednal tak, jak nám říká apoštol Pavel: „Ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“ — Fil. 2:6–8.
14. Jak popsal prorok Izajáš veliký projev Ježíšovy lásky?
14 Nebyl to projev lásky? Ovšemže ano — větší byl jedině projev Jehovy Boha, jeho nebeského Otce. Prorocká slova 53. kapitoly Izajáše svědčí o všem, co Ježíš vytrpěl: „Byl opovrhován a lidé se mu vyhýbali, muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí. . . Sám opravdu nesl naše nemoci; a naše bolesti, ty snášel. Ale my jsme ho pokládali za stíhaného ranami, postiženého Bohem a ztrápeného. Byl však probodáván za náš přestupek, byl drcen za naše provinění. . . Pro jeho zranění nám nastalo uzdravení. . . Vylil svou duši právě na smrt.“ — Iz. 53:3–5, 12.
15, 16. Z jakých Ježíšových slov vysvítá, že to byla pro Ježíše oběť?
15 Pro to všechno, co bylo spojeno s jeho smrtí, se Ježíš modlil v Getsemanské zahradě: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať mne mine tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mat. 26:39) Oč žádal Ježíš, když pronesl ta slova? Chtěl prosit, aby nemusel být „Božím Beránkem, který snímá hřích světa“? (Jan 1:29) Tak to prostě nemohl myslet, neboť Ježíš po celý čas říkal svým učedníkům, že bude trpět a zemře, a dokonce naznačil, jakou smrtí zemře. (Mat. 16:21; Jan 3:14) Ježíš tedy musel mít na mysli něco jiného, když se tak modlil.
16 Ježíšovi zcela jistě dělalo starost obvinění z rouhání, o němž věděl, že bude proti němu vzneseno. Byl to nejhorší hřích, jímž se vůbec mohl Žid provinit. Proč si dělal starost kvůli falešnému obvinění? Protože jeho smrt za takových okolností uvede pohanu na jeho nebeského Otce. Ano, neposkvrněný Boží Syn, který tak miloval spravedlnost a nenáviděl bezzákonnost a který přišel na zem, aby oslavil jméno svého Otce, měl být nyní usmrcen Božím vlastním lidem jako rouhač proti Jehovovi Bohu. — Hebr. 1:9; Jan 17:4.
17. Proč byla smrt, jaká čekala Ježíše, pro něho tak závažnou zkouškou?
17 Dříve během své služby Ježíš prohlásil: „Skutečně mám křest, kterým mám být pokřtěn, a jak jsem stísněný, dokud nebude dokončen!“ (Luk. 12:50) Nyní tento křest vrcholil. Proto zřejmě byl jeho pot jako kapky krve, když se modlil. (Luk. 22:44) Navíc mu té noci leželo na ramenou nesmírné břemeno, jaké si ani nedokážeme představit. Věděl, že se musí prokázat jako věrný, protože selhání by bylo políčkem do tváře Jehovovi. Satan by prohlásil, že měl pravdu a Jehova Bůh ji neměl. Políček do tváře však dostal satan ďábel, protože Ježíš se prokázal věrný až do smrti. Tím dokázal, že satan je nízký, mrzký a obludný lhář. — Přísl. 27:11.
18. Proč byl té noci Ježíš pod nesmírným náporem?
18 Jehova Bůh měl takovou důvěru ve věrnou oddanost svého Syna, že předpověděl, že se Ježíš prokáže věrný. (Iz. 53:9–12) Ježíš však také věděl, že břemeno zachování ryzosti leží na něm. Mohl selhat. Mohl zhřešit. (Luk. 12:50) Té noci visel jeho vlastní věčný život i věčný život celého lidského rodu na vlásku. Jak strašlivý nápor to musel být! Kdyby byl Ježíš zeslábl a zhřešil, nemohl by se dovolávat milosrdenství na základě oběti někoho jiného, jako můžeme my, nedokonalí tvorové.
19. Co dokázal Ježíš svým nesobeckým jednáním?
19 To, že Ježíš 14. nisana roku 33 n. l. vytrval, bylo největším projevem nesobecké lásky, jaký kdy učinil člověk, a větší byl jedině projev lásky Jehovy Boha. Jak velkolepých věcí pro nás dosáhl svou smrtí! Svou smrtí se stal „Božím Beránkem, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) Otevřel cestu 144 000 následovníků svých šlépějí, aby byli králi a kněžími a panovali s ním tisíc let. (Zjev. 20:4, 6) K tomu má dnes užitek z Kristovy oběti „velký zástup“ „jiných ovcí“ a může doufat, že přežije konec tohoto starého systému věcí. Budou první, kteří se budou těšit z požehnání pozemského ráje. Nesporně zde budou i miliardy lidí, kteří budou vzkříšeni dík tomu, co udělal Ježíš. I ti budou mít příležitost těšit se z nekonečného života v pozemském ráji. (Zjev. 7:9–14; Jan 10:16; 5:28, 29) Opravdu, „ať je totiž Božích zaslíbení jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím“, to jest prostřednictvím Ježíše Krista. — 2. Kor. 1:20.
20. Jak bychom měli reagovat na dva největší projevy lásky ze strany Jehovy Boha a Ježíše Krista?
20 Je jistě nanejvýš vhodné, když projevujeme ocenění pro všechno, co pro nás udělali Jehova Bůh a Ježíš Kristus tím, že nám věnovali tyto největší projevy lásky, jaké mohou být. Dlužíme jim takové ocenění, a máme-li mít skutečně trvalý prospěch, musíme toto ocenění projevovat. Následující článek ukáže některé z nejlepších způsobů, jak to můžeme dělat.
Vzpomínáš si?
◆ Jaké projevy Boží lásky může vidět celé lidstvo?
◆ Jak můžeme vědět, že Jehova trpěl, když viděl trpět svého Syna?
◆ Čím se lišila Ježíšova smrt ve prospěch lidstva od smrti jiných, kteří snad obětovali svůj život?
◆ Jak by na nás měla zapůsobit láska, kterou nám projevili Jehova a Ježíš?