„Važte si neustále takových mužů“
„Uznávejte tedy takové lidi.“ — 1. KORINŤANŮM 16:18.
1. Jakých lidí si apoštol Pavel zvláště vážil a co napsal o jednom takovém křesťanovi?
LIDÉ, jichž si apoštol Pavel zvláště vážil, byli ti, kteří byli ochotni neomezeně vynakládat svou sílu pro Jehovu a pro své bratry. O jednom takovém spolupracovníkovi Pavel napsal: „Přivítejte ho tedy podle zvyklosti v Pánu se vší radostí; a važte si neustále takových mužů, protože se pro Pánovo dílo zcela přiblížil k smrti, když vystavil svou duši nebezpečí.“ — Filipanům 2:29, 30.
2. Komu dlužíme zvláštní ohledy a proč?
2 Dnes je ve více než 55 000 sborech svědků Jehovových mnoho znamenitých křesťanských mužů, které bychom měli zvláště oceňovat pro jejich tvrdou práci mezi bratry. Pavel ukázal, že bychom si takových mužů měli vážit: „Bratři, prosíme vás, abyste si vážili těch, kteří mezi vámi tvrdě pracují a kteří vám předsedají v Pánu a napomínají vás, abyste jim pro jejich práci projevovali mimořádnou úctu v lásce. Buďte k sobě navzájem pokojní.“ — 1. Tesaloničanům 5:12, 13.
3. a) Co nám pomůže, abychom byli k sobě navzájem pokojní? b) V jakém ohledu by měli jít starší příkladem?
3 Patřičné ocenění pro všechny naše bratry a sestry, a zejména pro tvrdě pracující starší, je bezpochyby důležitým činitelem v pokojném životě uvnitř našich sborů. V tom, jako ve všech oblastech křesťanského života, by měli být starší „příkladem stádu“. (1. Petra 5:2, 3.) Zatímco však starší mohou právem očekávat, že je jejich bratři budou oceňovat pro jejich tvrdou práci, měli by také oni jít příkladem a projevovat si náležité ohledy navzájem.
‚Projevy vzájemné úcty‘
4, 5. a) Co ukazuje, že apoštol Pavel oceňoval tvrdě pracující starší? b) Co napsal křesťanům v Římě a proč platí jeho slova zejména starším?
4 Apoštol Pavel dal v tomto ohledu znamenitý příklad. Jak jsme viděli v předešlém článku, hledal na svých bratrech a sestrách dobré rysy. A nejen že povzbuzoval křesťany, aby milovali a ctili tvrdě pracující starší, ale sám jim také projevoval patřičné ocenění. Zjevně si takových mužů vážil. — Srovnej Filipanům 2:19–25, 29; Kolosanům 4:12, 13; Titovi 1:4, 5.
5 Ve svém dopise křesťanům v Římě Pavel napsal: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Ujímejte se vedení v projevech vzájemné úcty. Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ (Římanům 12:10, 11) Ta slova jistě platí především křesťanským starším. Právě oni by se měli mezi všemi křesťany ujmout vedení v projevech vzájemné úcty.
6. a) Čemu by se měli starší vyhýbat a proč? b) Jak mohou starší zvýšit důvěru sboru k celé radě starších?
6 Starší by si měl dávat zvláštní pozor na znevažující poznámky o ostatních dozorcích. Žádný jednotlivý starší nemá všechny křesťanské vlastnosti ve svrchované míře, protože všichni jsou nedokonalí. Někteří vynikají v určitých vlastnostech, ale v jiných jsou slabší. Jestliže mají starší k sobě navzájem patřičnou bratrskou lásku a něžnou náklonnost, nebudou vzájemně zdůrazňovat své slabosti. V rozhovorech s bratry budou poukazovat na silné stránky svých spolustarších. Tím, že se takto ujmou vedení v projevech vzájemné úcty, zvýší důvěru sboru v celou radu starších.
Spolupracovat jako rada
7. Co pomůže starším, aby spolupracovali v jednotě, a jak to dají najevo?
7 Potom, co apoštol Pavel promluvil o „darech v podobě lidí“, které dal Kristus svému sboru na zemi proto, aby napravovali bratry a sloužili jim, napsal: „Vyrůstejme láskou ve všem v toho, který je hlavou, Krista.“ (Efezanům 4:7–15) Když starší uznávají, že Kristus je aktivní hlavou sboru a že se starší musí podrobit jeho pravici autority, působí to jako sjednocující činitel v každé radě starších. (Efezanům 1:22; Kolosanům 1:18; Zjevení 1:16, 20; 2:1) Budou hledat jeho vedení prostřednictvím svatého ducha, biblických zásad a vodítek, jež poskytuje vedoucí sbor „věrného a rozvážného otroka“. — Matouš 24:45–47; Skutky apoštolů 15:2, 28; 16:4, 5.
8. Nač by měli pamatovat všichni starší a jak si budou navzájem prokazovat čest?
8 Starší budou uznávat, že Kristus může prostřednictvím svatého ducha řídit mysl kteréhokoli staršího v radě starších, aby poskytl biblickou zásadu potřebnou k vyřešení jakékoli situace nebo k jakémukoli závažnému rozhodnutí. (Skutky apoštolů 15:6–15) Žádný jednotlivý starší nemá v radě monopol na ducha. Starší si budou navzájem projevovat čest tím, že budou bedlivě naslouchat komukoli ze svého středu, kdo uvede k probírané záležitosti biblickou zásadu nebo poučení od vedoucího sboru.
9. a) Jaké duchovní vlastnosti pomohou dozorci, aby nevnucoval svou vůli spolustarším? b) Jak se starší projeví jako „rozumný“ a jak v tom šel příkladem vedoucí sbor v prvním století?
9 Křesťanská skromnost, mírnost a pokora povedou každého staršího k tomu, aby se nepokoušel o nadvládu nad svými bratry a nevnucoval jim svůj názor. (Přísloví 11:2; Kolosanům 3:12) Křesťanský dozorce může mít na nějakou věc velmi vyhraněný a upřímný názor. Vidí-li však, že jeho spolustarší mají biblické a teokratické důvody se s ním rozcházet, bude se ‚chovat jako menší‘ a projeví se jako „rozumný“ tím, že se poddá mínění většiny.a (Lukáš 9:48; 1. Timoteovi 3:3) Bude se řídit znamenitým příkladem vedoucího sboru z prvního století, který po biblickém rozhovoru a pod Kristovým vedením prostřednictvím svatého ducha dospěl k „jednomyslné shodě“. — Skutky apoštolů 15:25.
10. a) Co dokazuje, že jmenování rady starších v každém sboru je opatření založené na Bibli? b) Jak vysvětluje výhody tohoto uspořádání kniha Organized to Accomplish Our Ministry (Organizováni, abychom dovršili svou službu)?
10 Jmenování rady starších, která by se v každém sboru ujímala vedení, je založeno na příkladu raného křesťanského sboru. (Filipanům 1:1; 1. Timoteovi 4:14; Titovi 1:5; srovnej poznámku o slově starší u Tita 1:5 v Jeruzalémské bibli.) Kniha Organized to Accomplish Our Ministry (Organizováni, abychom dovršili svou službu) shrnuje na straně 22, jak je toto opatření moudré, slovy: „Někteří starší předčí druhé v některé určité vlastnosti, a tito druzí snad budou vynikat opět v oblastech, v nichž ti první jsou slabí. Tak se budou celkově v radě starších spojovat všechny dobré vlastnosti, které jsou nutné, aby měl Boží sbor dobrý dozor.“
Vzájemná úcta mezi radami starších
11, 12. a) Proč může rada starších dokázat víc než její jednotliví členové? b) Jak jednal Kristus Ježíš a apoštol Pavel s radami starších a jaká byla dána rada?
11 Rada starších je tedy biblická jednotka, u níž celek představuje víc než součet jejích částí. Když se její členové sejdou a modlí se o Jehovovo vedení prostřednictvím Krista a svatého ducha, mohou činit rozhodnutí, ke kterým by nedospěli, kdyby se o nich radili jednotlivě. Když se starší sejdou, projeví se jejich různé vlastnosti a ty přinesou výsledky, v nichž se zrcadlí Kristovo řízení. — Srovnej Matouše 18:19, 20.
12 To, že Kristus jednal s radami starších, naznačují poselství, která poslal „sedmi hvězdám“ neboli „andělům sedmi sborů“ v Malé Asii. (Zjevení 1:11, 20) První z těchto poselství poslal sboru v Efezu skrze jeho ‚anděla‘ neboli radu pomazaných dozorců. Asi o čtyřicet let dříve požádal apoštol Pavel, aby za ním přicestovala efezská rada starších do Milétu na zvláštní schůzku. Připomněl jim, že mají věnovat pozornost sobě samým a pást sbor. — Skutky apoštolů 20:17, 28.
13. Proč by měli starší dávat pozor na to, jakého ducha projevují ve své místní radě starších a ve svém kolektivním vztahu k jiným radám starších?
13 Rady starších by měly věnovat zvláštní pozornost tomu, aby udržely znamenitého pozitivního ducha mezi sebou i uvnitř svého sboru. (Skutky apoštolů 20:30) Stejně jako jednotlivý křesťan projevuje jistého ducha, může si zvláštního ducha vytvořit i rada starších a celý sbor. (Filipanům 4:23; 2. Timoteovi 4:22; Filemonovi 25) Někdy se stane, že starší, kteří si váží jeden druhého ve vlastním sboru, projevují nedostatečnou shodu s jinou radou starších. Ve městech, kde se ve stejném sále schází několik sborů, dojde někdy mezi radami starších k nedorozumění ohledně doby shromáždění, hranic obvodů, zařízení sálu království a podobně. Vztah mezi radami starších by se měl řídit stejnou zásadou skromnosti, mírnosti, pokory a rozumnosti, která platí pro starší uvnitř každé rady. Apoštol Pavel radil: „Ať se všechno děje k budování.“ — 1. Korinťanům 14:26.
Patřičná úcta k cestujícím dozorcům
14. Jací jiní starší si zaslouží úctu a proč?
14 Jiné uspořádání, založené na Bibli, které platí mezi sbory svědků Jehovových, jsou pravidelné návštěvy cestujících starších, takzvaných krajských nebo oblastních dozorců. (Skutky apoštolů 15:36; 16:4, 5) Oni jsou především těmi „staršími muži, kteří předsedají znamenitým způsobem“. Neméně než jiní starší by měli být „považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním“. — 1. Timoteovi 5:17.
15. Jakou radu ohledně cestujících evangelistů dal apoštol Jan?
15 Apoštol Jan ve svém třetím dopise káral Diotrefa, protože odmítal přijmout „bratry s vážností“. (Verš 10) Tito bratři byli cestující křesťané, kteří vyšli „pro [Jehovovo] jméno“. (Verš 7) Zřejmě byli vysláni jako evangelisté, aby kázali dobré poselství a budovali sbory ve městech, která navštívili. Jan dával pokyn, že by tito tvrdě pracující cestující kazatelé měli být ‚vysláni způsobem, který je hodný Boha‘. (Verš 6) Apoštol dodal: „Jsme proto povinni pohostinně přijímat takové osoby, abychom se stali spolupracovníky v pravdě.“ (Verš 8) Měli být přijímáni s úctou.
16. Jak se dnes mohou všichni křesťané řídit Gaiovým příkladem ve „věrné práci“, kterou konal pro evangelisty v prvním století, a proč je to správné?
16 Podobně by měli být dnes cestující dozorci, kteří jsou vysláni vedoucím sborem, aby kázali dobré poselství a pomáhali sborům, přijímáni pohostinně a s úctou. Tito bratři a jejich manželky (pokud jsou ženatí) byli ochotni vzdát se života ve stálém bydlišti. Cestují z místa na místo a často jsou závislí na pohostinnosti bratrů, pokud jde o stravu a lůžko, na němž by se vyspali. Jan napsal Gáiovi, který v prvním století n. l. s láskou přijímal cestující evangelisty: „Milovaný, konáš věrnou práci ve všem, cokoli děláš pro bratry, a k tomu ještě pro cizince.“ (3. Jana 5) I dnes si ti, kteří cestují ‚pro Jehovovo jméno‘, zaslouží úctu a lásku.
17. Jak by měli sboroví starší projevovat patřičnou úctu cestujícím zástupcům vedoucího sboru?
17 Zejména starší by měli projevovat patřičnou úctu těmto hostujícím zástupcům vedoucího sboru. Jsou posíláni ke sborům pro své duchovní kvality a své zkušenosti, které jsou většinou rozsáhlejší než zkušenosti mnoha místních starších. Někteří z těchto cestujících dozorců jsou snad věkem mladší než starší ve sborech, které navštěvují. To však není důvodem, aby jim byla odmítnuta patřičná úcta. Usoudí možná — s ohledem na Pavlovu radu Timoteovi —, že je třeba zmírnit spěch, s nímž místní starší navrhují nějakého bratra jako služebního pomocníka nebo staršího. (1. Timoteovi 5:22) Cestující dozorce by sice měl patřičně zvážit argumenty předkládané místními staršími, ale ti by mu měli být ochotni naslouchat a těžit z jeho rozsáhlých zkušeností. Ano, měli by si ‚vážit takových mužů‘. — Filipanům 2:29.
„Uznávejte tedy takové lidi“
18, 19. a) Jak vyjadřoval Pavel své ocenění svým spolupracovníkům? b) Jaký příklad ukazuje, že v sobě Pavel neživil hněv proti bratrům?
18 Ve svém prvním dopise Korinťanům napsal Pavel: „Bratři, nyní vás vybízím: Víte, že Štěpánova domácnost je prvním ovocem v Achaji a že se dali do služby svatým. Ať se také poddáváte lidem takového druhu a každému, kdo spolupracuje a usilovně pracuje. Ale raduji se z přítomnosti Štěpána, Fortunáta a Achaika, protože nahradili to, že tady nejste. Vždyť občerstvili mého a vašeho ducha. Uznávejte tedy takové lidi.“ — 1. Korinťanům 16:15–18.
19 Pavel měl znamenitý velkorysý postoj ke svým bratrům, z nichž někteří nebyli příliš známí. Ale Pavel je miloval, protože ‚spolupracovali‘ a ‚usilovně pracovali‘ ve svém úsilí sloužit svatým. Pavel dal také ušlechtilý příklad tím, že nepřipomínal staré problémy. Přestože ho Jan Marek během první misionářské cesty zklamal, Pavel ho později vřele doporučil sboru v Kolosech. (Skutky apoštolů 13:13; 15:37, 38; Kolosanům 4:10) Když byl Pavel uvězněn v Římě, vyžádal si Markovu přítomnost, protože, jak řekl: „[Marek] je mi užitečný pro službu.“ (2. Timoteovi 4:11) Neživil v sobě žádnou malichernou nevraživost.
20. Jak by měli křesťané a zejména starší ukazovat, že oceňují věrné dozorce a že si ‚takových mužů váží‘?
20 Dnes je mezi Božím lidem mnoho oddaných dozorců, kteří jako Štěpán slouží svým bratrům. Jistě mají své chyby a slabosti. Přesto ‚spolupracují‘ s „věrným a rozvážným otrokem“ a jeho vedoucím sborem, ‚usilovně pracují‘ v kazatelském díle a pomáhají bratrům. Měli bychom se ‚poddávat lidem takového druhu‘, oceňovat je pro jejich vlastnosti, nehledat na nich chyby. Starší by se měli ujímat vedení, když prokazují patřičné ocenění a úctu svým spolustarším. Starší by mezi sebou měli spolupracovat v duchu lásky a jednoty. Všichni uznají hodnotu takových věrných bratrů a budou si ‚neustále vážit takových mužů‘. — Filipanům 2:29.
[Poznámka pod čarou]
a Poznámka v New World Translation Reference Bible (Překladu nového světa s odkazy) poukazuje na to, že slovo „rozumný“ v 1. Timoteovi 3:3 je překladem řeckého pojmu, který doslova znamená „poddajný“.
Myšlenky k opakování
◼ Jakých lidí si Pavel zejména vážil a kdo dnes zasluhuje náš zvláštní ohled?
◼ Jak by měli starší ukazovat, že se navzájem ctí?
◼ Proč může rada starších dokázat víc než její jednotliví členové?
◼ V jakých oblastech ukáže rada starších, že ctí jinou radu starších?
◼ Jací dozorci si zaslouží zvláštní úctu a jak ji lze projevovat?
[Obrázek na straně 27]
Starší by si měli navzájem projevovat patřičné ocenění
[Obrázek na straně 30]
Projevujte lásku a úctu cestujícím dozorcům