DRAK

Z řeckého slova draʹkon označujícího hrůzostrašnou žravou příšeru podobnou hadovi. V Bibli se toto slovo vyskytuje třináctkrát, ale jen ve velmi symbolické knize Zjevení. Drak představuje Satana Ďábla. On je ten „ohnivě zbarvený drak se sedmi hlavami a deseti rohy“, jehož ocas za sebou táhne „třetinu nebeských hvězd“. Ty byly před potopou nejprve svedeny k tomu, aby se zhmotnily jako lidé, a potom se staly démony. (Zj 12:3, 4; Juda 6) Spolu s těmito démony je Satan Drak vyvržen z nebe do blízkosti země. „Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan.“ (Zj 12:7–9) V tomto stavu zavržení pronásleduje ostatek Boží ‚ženy‘ — ty, kdo mají „dílo vydávání svědectví“. (Zj 12:13–17)

Satan podobný draku je také ten, kdo dává moc a velkou autoritu symbolickému divokému zvířeti, které má sedm hlav a deset rohů, a on je zase uctíván lidmi ‚celé země‘. (Zj 13:2–4) Jan vidí ve vidění také kvákavé „výroky inspirované démony“, které se podobají žábám a směřují ke „králům celé obydlené země“. Vycházejí z tlamy draka neboli Satana a také „z tlamy divokého zvířete“ a „falešného proroka“. Jejich účelem je shromáždit tyto panovníky a jejich podporovatele „k válce velikého dne Boha, Všemohoucího . . . na místo, které se hebrejsky nazývá Har-Magedon [Armagedon].“ (Zj 16:13–16) Po této největší válce ze všech válek se „anděl“, který sestoupil z nebe, zmocní „draka, prahada, který je Ďábel a Satan,“ a spoutá ho a uvrhne do propasti na tisíc let. (Zj 20:1–3; viz heslo SATAN.)