„Sledujte dráhu pohostinnosti“

„Se svatými se podílejte podle jejich potřeb. Sledujte dráhu pohostinnosti.“ (ŘÍMANŮM 12:13)

1. Co patří mezi základní lidské potřeby a jak se tato potřeba projevuje?

JÍT pozdě večer opuštěnou ulicí v neznámé čtvrti může být v dnešní době děsivý zážitek. Stejnou úzkost však můžeme pociťovat, když jsme v davu lidí, které neznáme nebo kteří neznají nás. Neodmyslitelnou součástí lidské osobnosti je potřeba, aby na nás někomu záleželo, aby po nás někdo toužil, aby nás někdo miloval. Nikdo nemá rád, když se s ním zachází jako s cizincem nebo outsiderem.

2. Jak se Jehova postaral o uspokojení naší potřeby lidské společnosti?

² Jehova Bůh, Tvůrce a Stvořitel všech věcí, dobře ví, že člověk potřebuje společnost. Bůh jako Konstruktér člověka od samého počátku věděl, že „pro člověka není dobré, aby byl stále sám“, a tak se postaral o to, aby měl člověk společnost. (1. Mojžíšova 2:18, 21, 22) Biblická zpráva je plná příkladů toho, jak Jehova i jeho služebníci projevovali lidem laskavost. Z toho se můžeme naučit, jak ‚sledovat dráhu pohostinnosti‘, a působit tak radost a potěšení ostatním i sami sobě. (Římanům 12:13)

Náklonnost k cizincům

3. Vysvětli základní význam slova pohostinnost.

³ Slovo „pohostinnost“, které je v Bibli použito, je překladem řeckého slova filoxenia, jež má dva kořeny: „láska“ a „cizinec“. Pohostinnost tedy v podstatě znamená „lásku k cizincům“. Nejedná se však o pouhou formalitu nebo projev zdvořilosti. Zahrnuje cit, náklonnost. Sloveso fileo podle konkordance Jamese Stronga znamená „být přítelem (mít rád [člověka nebo věc]), tzn. mít náklonnost (čili osobní příchylnost v důsledku sentimentu nebo citu)“. (Exhaustive Concordance of the Bible) Pohostinnost je tedy více než láska založená na zásadách — vyvolaná snad pocitem povinnosti nebo závazku. Je to obvykle výraz opravdového zalíbení, náklonnosti a skutečného přátelství.

4. Komu bychom měli pohostinnost projevovat?

⁴ Toto zalíbení a náklonnost je projevována „cizímu člověku“ (řecky xenos). Kdo by mohl být takovým cizím člověkem? Zmíněná Strongova konkordance definuje slovo xenos jako ‚cizokrajný (doslova cizí nebo obrazně neobvyklý); dále ve významu host nebo (naopak) cizí člověk‘. Pohostinnost — tak, jak o ní mluví Bible — může tedy znamenat laskavost projevenou někomu, koho máme rádi, ale může to být také laskavost projevená naprosto cizímu člověku. Ježíš řekl: „Jestliže . . . milujete ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Nedělají i výběrčí daní totéž? A jestliže zdravíte pouze své bratry, co mimořádného děláte? Nedělají i lidé z národů totéž?“ (Matouš 5:46, 47) Opravdová pohostinnost dokáže překonat nejednotu a diskriminaci vyvolanou předsudky a obavami.

Jehova, dokonalý hostitel

5., 6. a) Co měl Ježíš na mysli, když řekl: ‚Váš nebeský Otec je dokonalý‘? b) Jak se projevuje Jehovova štědrost?

⁵ Poté, co Ježíš poukázal na nedostatek vzájemné lásky mezi lidmi, jak bylo uvedeno výše, dodal: „Budete . . . dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:48) Jehova je samozřejmě dokonalý v každém ohledu. (5. Mojžíšova 32:4) Ježíš však zdůrazňoval jednu konkrétní stránku Jehovovy dokonalosti, o které se zmínil předtím: „[Bůh] působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5:45) Jehova je v prokazování laskavosti naprosto nestranný.

⁶ Jehova je Stvořitel, a proto je také majitel všeho. „Mně přece patří každé divoké lesní zvíře, zvířata na tisíci horách. Dobře znám každého okřídleného tvora hor a houfy živočichů ze širého pole jsou u mne,“ říká Jehova. (Žalm 50:10, 11) Přitom si však Jehova toto vše nenechává sobecky pro sebe. Štědře uspokojuje potřeby všech svých tvorů. Žalmista o Jehovovi řekl: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:16)

7. Co se můžeme naučit z toho, jak Jehova jedná s cizími lidmi a s lidmi v nouzi?

⁷ Jehova dává lidem to, co potřebují — a to i lidem, kteří ho neznají a kteří jsou vzhledem k němu cizinci. Pavel a Barnabáš připomněli ctitelům model ve městě Lystra, že Jehova se „neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou“. (Skutky 14:17) Jehova je laskavý a štědrý zvláště k těm, kdo jsou v nouzi. (5. Mojžíšova 10:17, 18) Je toho hodně, co se můžeme o projevování laskavosti a štědrosti — tedy o projevování pohostinnosti — od Jehovy naučit.

8. Jak Jehova projevuje svou štědrost, když uspokojuje naše duchovní potřeby?

⁸ Kromě toho, že Jehova hojně uspokojuje hmotné potřeby svých tvorů, stará se také o jejich duchovní potřeby. Nanejvýš velkoryse se Jehova postaral o naše duchovní blaho, a to ještě předtím, než si kdokoli z nás uvědomil, že jsme v duchovně zoufalém stavu. V Římanům 5:8, 10 čteme: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky . . . [Byli jsme] smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, když jsme byli nepřáteli.“ Díky tomuto opatření je možné, aby hříšní lidé vešli do radostného rodinného vztahu s Bohem, naším nebeským Otcem. (Římanům 8:20, 21) Jehova nám také obstaral vhodné vedení a pokyny, abychom měli v životě úspěch i navzdory našemu hříšnému a nedokonalému stavu. (Žalm 119:105; 2. Timoteovi 3:16)

9., 10. a) Proč můžeme říci, že Jehova je dokonalý hostitel? b) Jak by měli Jehovu v tomto ohledu napodobovat jeho praví ctitelé?

⁹ Vzhledem k tomu můžeme říci, že Jehova je v mnoha ohledech opravdu dokonalý hostitel. Nepřehlíží nuzné, pokorné a nevýznamné lidi. Projevuje opravdový zájem a skutečnou starostlivost o cizí lidi, dokonce i o své nepřátele, a neočekává od nich žádnou hmotnou odměnu. Není snad tím největším příkladem dokonalého hostitele?

¹⁰ Jehova, jako Bůh milující laskavosti a štědrosti, si přeje, aby ho jeho ctitelé napodobovali. V celé Bibli vidíme vynikající příklady této dobrosrdečné vlastnosti. Jedna encyklopedie uvádí, že „ve starověkém Izraeli nebyla pohostinnost otázkou pouhé slušnosti, ale mravním nařízením . . . Biblický zvyk brát do domu unavené pocestné a přijímat mezi sebe cizí lidi byl vzorem, z něhož se vyvinuly velmi cenné ctnosti židovské tradice, jako je pohostinnost a její příbuzné vlastnosti.“ (Encyclopaedia Judaica) Pohostinnost však není pouhým charakteristickým rysem určité národnosti nebo etnické skupiny, měla by být typickým znakem všech pravých Jehovových ctitelů.

Hostitel andělů

11. Z jakého výjimečného příkladu je patrné, že pohostinnost přinesla nečekané požehnání? (Viz také 1. Mojžíšovu 19:1–3; Soudce 13:11–16.)

¹¹ Jednou z nejznámějších biblických zpráv o projevu pohostinnosti je zpráva o Abrahamovi a Sáře z doby, kdy tábořili mezi velkými stromy Mamre nedaleko Hebronu. (1. Mojžíšova 18:1–10; 23:19) Apoštol Pavel měl na mysli nepochybně tuto událost, když dal křesťanům radu: „Nezapomínejte na pohostinnost, neboť tou někteří nevědomky pohostili anděly.“ (Hebrejcům 13:2) Studie této zprávy nám pomůže, abychom viděli, že pohostinnost není jen věcí zvyku nebo výchovy. Je to spíše bohulibá vlastnost, která lidem přináší vynikající požehnání.

12. Jak Abraham projevil svou lásku k cizincům?

¹² První Mojžíšova 18:1, 2 naznačuje, že Abraham své hosty neznal a ani je nečekal. Byli to vlastně jen tři cizinci, kteří šli právě okolo. Podle některých komentátorů bylo mezi Orientálci zvykem, že cestovatel v cizí zemi měl právo očekávat pohostinnost, i když v místě, kam přišel, nikoho neznal. Abraham však nečekal, až cizinci své právo využijí; sám se ujal iniciativy. „Rozběhl se“ vstříc těmto mužům, kteří byli od něho v určité vzdálenosti. To se odehrálo „za denního horka“ a v době, kdy Abrahamovi bylo devadesát devět let! Nenaznačuje to snad, proč Pavel poukázal na Abrahama, jako na vzor, který bychom měli napodobovat? Podstatou pohostinnosti je tedy náklonnost k cizím lidem nebo láska k nim a zájem o jejich potřeby. Je to pozitivní vlastnost.

13. Proč se Abraham před návštěvníky „sklonil“?

¹³ Biblická zpráva nám dále říká, že poté, co se Abraham s těmito cizinci setkal, „sklonil se k zemi“. Klanět se naprosto cizím lidem? Poklona, kterou Abraham udělal, byla gestem, kterým se vítal ctěný host nebo někdo vysoce postavený, a neměli bychom to zaměňovat s aktem uctívání, které náleží jedině Bohu. (Srovnej Skutky 10:25, 26; Zjevení 19:10.) Abraham se ‚sklonil k zemi‘ místo toho, aby jen kývnul hlavou, a tak těmto cizincům prokázal úctu jako velmi významným hostům. Byl hlavou velké, prosperující patriarchální rodiny, a přesto tyto cizince pokládal za hodné větší cti, než jaké byl hoden on sám. Jak odlišné to je od podezíravého postoje k cizím lidem, který je dnes běžný, od postoje: ‚počkáme, co se z něho vyklube‘. Abraham vskutku ukázal, co je podstatou výroku: „Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10)

14. Jaké úsilí a jaká oběť byly spojeny s Abrahamovým projevem pohostinnosti vůči cizincům?

¹⁴ Další část této zprávy ukazuje, že to Abraham myslel upřímně. Už samotný pokrm byl neobvyklý. I ve velké domácnosti, která má mnoho dobytka, není ‚útlý a dobrý mladý býk‘ všedním jídlem. John Kitto píše o zvycích, které byly v té oblasti rozšířené: „Lidé si přepych nedopřávají, s výjimkou svátků nebo příchodu cizího hosta; pouze při takových příležitostech se jí masitá strava, což platí i pro majitele velkých stád.“ (Daily Bible Illustrations) Teplé podnebí nedovolovalo skladování rychle se kazících potravin. Proto bylo při podávání takovéhoto jídla nutné připravit vše najednou. A tak není divu, že se v této krátké zprávě třikrát vyskytuje slovo „spěchat“ nebo „pospíšit“ a že Abraham doslova „běžel“, aby jídlo přichystal! (1. Mojžíšova 18:6–8)

15. Jaký je při projevování pohostinnosti správný názor na hmotné věci, když vezmeme v úvahu Abrahamův příklad?

¹⁵ Účelem však nebylo jen vypravit velkou hostinu a udělat tak na příchozí dojem. Přestože Abraham a Sára vynaložili na přípravu pohoštění veškeré úsilí, všimněme si, co o tom Abraham zprvu řekl: „Ať je, prosím, přineseno trochu vody a budou vám umyty nohy. Pak spočiňte pod stromem. A dovolte mi přinést kousek chleba, a osvěžte své srdce. Potom můžete projít dál, neboť jste právě proto procházeli touto cestou ke svému sluhovi.“ (1. Mojžíšova 18:4, 5) Jak se ukázalo, z ‚kousku chleba‘ byla nakonec hostina, na níž se podávalo vykrmené tele, kulaté koláče z jemné mouky i máslo a mléko — královské hody. Můžeme si z toho vzít nějaké poučení? Když se projevuje pohostinnost, nejde o to, jak nákladné bude jídlo a pití, jak propracovaný bude program zábavy a tak dále. Pohostinnost nezávisí na tom, zda si někdo může nebo nemůže dovolit drahé věci. Spíše spočívá na opravdovém zájmu o blaho druhých a na touze prokazovat lidem dobro v co největší možné míře. „Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist,“ říká biblické přísloví a v tom spočívá i klíč k opravdové pohostinnosti. (Přísloví 15:17)

16. Jak projevil Abraham ocenění pro duchovní věci tím, co pro návštěvníky udělal?

¹⁶ Musíme si však také všimnout, že celá tato událost měla i duchovní pozadí. Abraham podle něčeho poznal, že jeho tři návštěvníci jsou poslové od Jehovy. Je to vidět z toho, jak je oslovil: „Jehovo, jestliže jsem nyní nalezl přízeň v tvých očích, prosím, nepřecházej svého sluhu.“a (1. Mojžíšova 18:3; srovnej 2. Mojžíšovu 33:20.) Abraham předem nevěděl, zda pro něho mají nějaké poselství, či zda jen procházejí kolem. V každém případě si však uvědomil, že se nějakým způsobem plní Jehovův záměr. Tito jednotlivci měli nějaké poslání od Jehovy. Abraham si velmi přál něčím k tomu přispět. Uvědomoval si, že si Jehovovi služebníci zaslouží jen to nejlepší, a proto chtěl poskytnout to nejlepší, co měl za daných okolností k dispozici. Věděl, že tím buď sobě, nebo někomu jinému zprostředkuje duchovní požehnání. Jak se ukázalo, Abraham a Sára dostali za svou upřímnou pohostinnost veliké požehnání. (1. Mojžíšova 18:9–15; 21:1, 2)

Pohostinný národ

17. Co Jehova od Izraelitů požadoval vzhledem k cizincům a lidem v nouzi?

¹⁷ Národ, který z Abrahama povstal, na jeho vynikající příklad nezapomněl. Zákon, který dal Izraelitům Jehova, obsahoval předpisy o projevování pohostinnosti cizincům žijícím v Izraeli. „Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako cizí usedlík, by se měl pro vás stát jako váš domácí; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ (3. Mojžíšova 19:34) Lidé měli pamatovat obzvláště na ty, kdo potřebovali zvláštní hmotnou podporu, a neměli takové lidi přehlížet. Když Jehova Izraelitům žehnal hojnou úrodou, když se radovali při svátcích, když odpočívali od práce při sabatních letech, ale i při jiných příležitostech, měli pamatovat na ty, kdo měli obtížnější podmínky — na vdovy, na chlapce bez otce a na cizí usedlíky. (5. Mojžíšova 16:9–14; 24:19–21; 26:12, 13)

18. Jak důležitá je pohostinnost, chce-li člověk mít Jehovovu přízeň a jeho požehnání?

¹⁸ Jak důležité je projevovat druhým lidem, a zvláště těm v nouzi, laskavost, štědrost a pohostinnost, je vidět z toho, jak Jehova jednal s Izraelity, když projevování těchto vlastností zanedbávali. Jehova jasně ukázal, že laskavost a štědrost k cizím a potřebným lidem patří mezi podmínky toho, aby Izraelitům nadále žehnal. (Žalm 82:2, 3; Izajáš 1:17; Jeremjáš 7:5–7; Ezekiel 22:7; Zecharjáš 7:9–11) Když Izraelité tyto i jiné požadavky důsledně plnili, dařilo se jim dobře a těšili se z hmotné a duchovní hojnosti. Když se začali zaměřovat jen na své osobní sobecké zájmy, a projevování těchto dobrosrdečných vlastností lidem v nouzi začali zanedbávat, vysloužili si od Jehovy odsouzení a nakonec na nich byl vykonán nepříznivý rozsudek. (5. Mojžíšova 27:19; 28:15, 45)

19. Co musíme mít ještě na paměti?

¹⁹ Je tedy velmi důležité, abychom se prozkoumali a viděli, zda v tomto ohledu děláme to, co od nás Jehova očekává! To platí zvláště dnes, jelikož žijeme ve světě, jehož sobecké ovzduší od sebe lidi vzdaluje. Jak v tomto rozděleném světě můžeme křesťanskou pohostinnost projevovat? To je námětem následujícího článku.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jaký je význam biblického slova, které se překládá jako „pohostinnost“?

◻ V jakém směru je Jehova dokonalým vzorem v projevování pohostinnosti?

◻ Jak daleko šel Abraham v projevech pohostinnosti?

◻ Proč musí všichni praví Boží ctitelé ‚sledovat dráhu pohostinnosti‘?