Posilujme svou důvěru v Boží spravedlnost

„Tobě jsem dnes dal poznání, aby tvá důvěra byla v samotném Jehovovi.“ (PŘÍSLOVÍ 22:19)

1, 2. (a) Proč svědkové Jehovovi projevují důvěru v Jehovu? (Přísloví 22:19) (b) Co ukazuje, že někteří jednotlivci potřebují svou důvěru v Jehovu posílit?

PRAVÍ křesťané dostali požehnání v podobě přesného poznání Jehovy a jeho záměrů. „Věrný a rozvážný otrok“ jim s láskou poskytuje duchovní „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45) Poznání, které tak získávají, jim dává pevný základ, na němž mohou založit svou důvěru v Boha. Svědkové Jehovovi jako celek proto projevují pozoruhodnou důvěru v Jehovu a v jeho spravedlnost.

² Zdá se však, že někteří svědkové jako jednotlivci potřebují svou důvěru posílit. Společnost občas dostává dopisy, v nichž bývá vyjádřena nejistota vzhledem k vysvětlením, která se v publikacích Společnosti objevují. Tyto pochybnosti mohou být reakcí na úpravy v porozumění nebo mohou souviset se záležitostmi, jež se dotýkají tazatele, a to zejména jeho citů. (Srovnej Jana 6:60, 61.)

3. Co se může stát i věrným Jehovovým služebníkům a proč?

³ I praví Jehovovi služebníci na sobě zakoušejí, jak pravdivá jsou slova Kazatele 9:11: „Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým ani bitva mocným ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kdo mají porozumění, dokonce ani přízeň těm, kdo mají poznání; všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ Tato slova mohou platit i v duchovním ohledu. Možná známe křesťany, kteří ‚rychle‘ uplatňovali biblické rady, ‚mocně‘ se zastávali pravdy, ‚moudře‘ uplatňovali biblické zásady a horlivě usilovali o přesné poznání. Přichází však „čas a nepředvídaná událost“, a možná někteří zjišťují, že kvůli nějaké nehodě nebo pokročilému věku mají určitá omezení. Možná přemýšlejí, zda vejdou do Božího nového světa, aniž by museli zemřít.

4, 5. Proč křesťané nemají žádný důvod přestat důvěřovat v Jehovovu spravedlnost?

⁴ Když křesťan ztratí manželského druha, trápí ho bolest a pocit ztráty. Roky nebo možná desetiletí společně sloužili Jehovovi. Přežijící manželský druh ví, že smrtí se ruší manželské pouto.a (1. Korinťanům 7:39) Aby jeho důvěra nyní nebyla podkopána, musí ovládat své city. (Srovnej Marka 16:8.)

⁵ Je velmi moudré smrt manželského druha, někoho z rodičů, dítěte nebo blízkého křesťanského přítele považovat za příležitost projevit důvěru v Jehovovu spravedlnost. I tváří v tvář osobní ztrátě můžeme důvěřovat, že Jehova není nespravedlivý. Můžeme mít důvěru, že každý, kdo získá věčný život — ať už přežije, nebo bude vzkříšen —, bude šťastný. Žalmista napsal o Bohu: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého. Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech. Jehova je blízko všech, kdo ho vzývají, všech, kdo ho vzývají v opravdovosti. Touhu těch, kdo se ho bojí, vyplní a jejich volání o pomoc uslyší, a zachrání je.“ (Žalm 145:16–19)

Pocit, že člověk trpěl zbytečně

6, 7. (a) Proč někteří svědkové, kteří v minulosti trpěli, dnes mohou vidět věci jinak? (b) Proč bychom neměli Jehovu považovat za nespravedlivého kvůli tomu, že v minulosti nějaké strádání připustil?

⁶ V minulosti někteří svědkové trpěli kvůli tomu, že odmítali podílet se na určité činnosti, ale nyní by jim to jejich svědomí dovolilo. Mohlo to být například rozhodnutí, které před lety udělali v souvislosti s určitými druhy civilní služby. Nějaký bratr teď možná cítí, že takovou službu mohl s čistým svědomím vykonat, aniž by se zřekl křesťanské neutrality vůči tomuto systému věcí.

⁷ Bylo snad od Jehovy nespravedlivé, že ho nechal trpět kvůli tomu, že odmítl něco, co by teď mohl bez následků přijmout? Většina z těch, kdo něco takového zažili, si to nemyslí. Naopak se radují, že měli příležitost dát jasně a veřejně najevo své rozhodnutí zůstat pevní ve sporné otázce neomezené svrchovanosti. (Srovnej Joba 27:5.) Existuje snad nějaký důvod, kvůli němuž by člověk měl litovat, že jednal podle svého svědomí a zaujal pevný postoj pro Jehovu? Tím, že se tito lidé drželi křesťanských zásad — podle toho, jak jim rozuměli —, nebo tím, že reagovali na hlas svého svědomí, dokázali, že jsou hodni Jehovova přátelství. Jistě je moudré vyhýbat se jednání, které by zatížilo svědomí nebo které by pravděpodobně přivedlo druhé ke klopýtání. V této souvislosti můžeme přemýšlet o příkladu, který dal apoštol Pavel. (1. Korinťanům 8:12, 13; 10:31–33)

8. Proč židovští křesťané, kteří v minulosti dodržovali Zákon, neměli žádný důvod zpochybňovat Jehovovu spravedlnost?

⁸ Aby se Židé líbili Jehovovi, museli poslouchat Deset přikázání a také dalších 600 různých dodatečných zákonů. Později, pod křesťanským uspořádáním, už poslušnost těchto zákonů jako takových nebyla požadavkem pro službu Jehovovi, a to ani pro Židy. K zákonům, které již nebyly závazné, patřily zákony o obřízce, o dodržování Sabatu, o předkládání zvířecích obětí a o dodržování určitých omezení týkajících se stravy. (1. Korinťanům 7:19; 10:25; Kolosanům 2:16, 17; Hebrejcům 10:1, 11–14) Židé — včetně apoštolů —, kteří se stali křesťany, byli osvobozeni od povinnosti dodržovat zákony, jež museli poslouchat, když byli pod smlouvou Zákona. Stěžovali si snad, že Boží uspořádání bylo nespravedlivé, když se od nich dříve vyžadovaly věci, které nyní již nebyly nutné? Ne, radovali se z většího porozumění Jehovovým záměrům. (Skutky 16:4, 5)

9. Co v minulosti platilo o některých svědcích a proč nemají důvod litovat svých postojů?

⁹ Někteří svědkové v nové době měli velmi vyhraněné názory na to, co budou dělat, a co dělat nebudou. Proto trpěli více než ostatní. Rostoucí poznání jim později pomohlo, aby své názory upravili. Neměli však žádný důvod, aby litovali toho, že dříve jednali v souladu se svým svědomím, i když kvůli tomu více strádali. Je opravdu chvályhodné, že dali najevo ochotu trpět a zůstat věrní Jehovovi, a tak ‚všechno činit kvůli dobré zprávě‘. Takové zbožné oddanosti Jehova žehná. (1. Korinťanům 9:23; Hebrejcům 6:10) Apoštol Petr s pochopením napsal: „Jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ (1. Petra 2:20)

Poučme se z Jonášova příkladu

10, 11. Jak Jonáš projevil nedostatek důvěry v Jehovu, (a) když dostal úkol jít do Ninive? (b) když Bůh nezničil obyvatele města?

¹⁰ Když Jonáš dostal za úkol jít do Ninive, projevil nedostatek ocenění pro důvěru, kterou v něj Jehova vložil. Svou neochotou poslouchat si Jonáš přivodil děsivý zážitek, a teprve potom se vzpamatoval. Uvědomil si svou chybu, přijal pověření jít do cizí země a varovat obyvatele Ninive před přicházejícím zničením. Pak se stalo něco nečekaného. Obyvatelé města projevili kajícný postoj, a Jehova se rozhodl, že je nezničí. (Jonáš 1:1–3:10)

¹¹ Jaká byla Jonášova reakce? Zklamaný prorok si stěžoval Bohu v modlitbě. Podstatou jeho stížnosti bylo: ‚Myslel jsem si, že to tak dopadne. Proto jsem původně nechtěl do Ninive jít. A teď — po tom, co jsem prožil, tu hrůzu a pokoření, když mě spolkla ta velká ryba, a po tom, co jsem se tvrdě namáhal, když jsem kázal obyvatelům Ninive —, teď tohle. Všechna má práce a všechno moje utrpení byly k ničemu. Kdybych raději umřel.‘ (Jonáš 4:1–3)

12. Co se můžeme naučit z Jonášova zážitku?

¹² Měl Jonáš oprávněný důvod ke stížnosti? Byl Jehova nespravedlivý, když kajícným provinilcům projevil milosrdenství? Jonáš se vlastně měl radovat, vždyť desetitisíce lidí byly ušetřeny zničení! (Jonáš 4:11) Svým neuctivým postojem a stížnostmi však dal najevo, že neprojevuje úplnou důvěru v Jehovovu spravedlnost. Myslel si příliš mnoho o sobě, a příliš málo o druhých. Poučme se od Jonáše a držme sebe i své pocity na uzdě. Buďme přesvědčeni o tom, že správné je, abychom poslouchali Jehovu — drželi se pokynů, které dostáváme prostřednictvím jeho organizace, a přijímali jeho rozhodnutí. Jsme přesvědčeni, že „to dobře dopadne s těmi, kdo se bojí pravého Boha“. (Kazatel 8:12)

Nyní je potřeba, abychom posilovali svou důvěru

13. Jak můžeme všichni posilovat svou důvěru v Jehovu?

¹³ Posilovat svou důvěru v Jehovu je projevem moudrosti. (Přísloví 3:5–8) Musíme samozřejmě dělat víc, než jen se modlit, aby nám Jehova pomohl získat větší důvěru. Důvěra roste, když je založena na přesném poznání. Proto musí být součástí našeho každodenního života osobní studium Bible — četba Bible i vysvětlující biblické literatury. Pravidelná účast na křesťanských shromážděních je životně důležitá, stejně jako dobrá příprava a aktivní podíl, a to v té míře, jak je to jen možné. Naše důvěra v Jehovu a v jeho Slovo se také prohloubí tím, když bude naším zvykem dělit se o biblické pravdy s jinými lidmi a taktně překonávat jejich námitky. Každý den se tak dostáváme do těsnějšího kontaktu s Jehovou.

14. Proč bude Boží lid brzy muset projevit svou důvěru v Jehovu tak jako nikdy předtím?

¹⁴ V blízké budoucnosti náhle vypukne největší soužení, jaké kdy postihlo lidstvo. (Matouš 24:21) Až se to stane, Boží služebníci budou muset projevovat důvěru v Jehovovu spravedlnost a ve vedení od jeho organizace tak jako nikdy předtím. V obrazném smyslu pak s důvěrou uposlechnou Boží vybídku: „Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení.“ (Izajáš 26:20) Členové Božího lidu již vstoupili do ochranného prostředí, které je ve více než 85 000 sborů ve 232 zemích. Ať už bude k vybídce „vstup do svých nejvnitřnějších místností“ patřit cokoli dalšího, můžeme mít důvěru, že Jehova nám pomůže, abychom to udělali.

15. Jak je otázka důvěry zdůrazňována během roku 1998 a proč je to oprávněné?

¹⁵ Je nesmírně důležité, abychom nyní posilovali svou důvěru. Bez důvěry v křesťanské bratry, v Jehovovu organizaci a především v samotného Jehovu nebude možné přežít. Je proto velmi vhodné, že v roce 1998 svědkové Jehovovi po celém světě opakovaně dostávají slovy ročního textu připomínku, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. (Římanům 10:13) V to musíme mít i nadále důvěru. Pokud bychom u sebe objevili sebemenší stín pochybnosti, měli bychom to ihned napravit, ano, ještě dnes.

Jehovův soud bude spravedlivý

16. Co se stane s důvěrou, pokud není prohlubována, a jak můžeme zabránit tomu, aby se to nestalo?

¹⁶ V Hebrejcům 3:14 dostávají pomazaní křesťané upozornění: „Vždyť se skutečně staneme podílníky Krista jedině tehdy, jestliže se pevně až do konce přidržíme důvěry, kterou jsme měli na počátku.“ V zásadě se tato slova týkají i křesťanů, kteří mají pozemskou naději. Počáteční důvěra se může narušit, pokud není dále prohlubována. Je životně důležité, abychom dále usilovali o přesné poznání a tak posilovali základ, na němž je naše důvěra postavena.

17. Proč můžeme mít důvěru, že v otázce přežití bude Ježíš soudit spravedlivě?

¹⁷ Kristus brzy prozkoumá všechny národy, aby mohl oddělit „lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů“. (Matouš 25:31–33) Můžeme mít důvěru, že to, kdo je hoden přežití, bude Kristus posuzovat spravedlivě. Jehova mu dal moudrost, pochopení a další potřebné vlastnosti, aby ‚soudil obydlenou zemi ve spravedlnosti‘. (Skutky 17:30, 31) Mějme takové přesvědčení jako Abraham, který řekl: „Je nemyslitelné, že bys ty [Jehovo] jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným! To je od tebe nemyslitelné. Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ (1. Mojžíšova 18:25)

18. Proč bychom se neměli příliš znepokojovat otázkami, na něž teď nedokážeme odpovědět?

¹⁸ Když máme úplnou důvěru v Jehovovu spravedlnost, nemusíme se znepokojovat hledáním odpovědí na takové otázky jako například: ‚Jak budou posuzovány malé děti? Mohlo by se stát, že když přijde Armagedon, bude tady ještě hodně lidí, kteří dobrou zprávu neslyšeli? A co lidé, kteří jsou duševně nemocní? A co. . . ?‘ Je pravda, že nyní možná nevíme, jak Jehova tyto záležitosti vyřeší. Ale víme, že to udělá spravedlivě a milosrdně. Nikdy bychom o tom neměli pochybovat. Možná budeme ohromeni a nadšeni tím, až uvidíme, že je vyřešil způsobem, který nás ani nenapadl. (Srovnej Joba 42:3; Žalm 78:11–16; 136:4–9; Matouše 15:31; Lukáše 2:47.)

19, 20. (a) Proč není nesprávné klást rozumné otázky? (b) Kdy Jehova dá potřebné odpovědi?

¹⁹ Jehovova organizace nás neodrazuje od upřímných a aktuálních otázek, jak to mylně tvrdí někteří odpůrci. (1. Petra 1:10–12) Bible však radí, abychom se vyhýbali otázkám, jež jsou pošetilé a spekulativní. (Titovi 3:9) Když si klademe rozumné otázky a pátráme v Božím slově a v křesťanských publikacích, abychom našli biblické odpovědi, může to vést k tomu, že se zvětší naše přesné poznání a tak se posílí naše důvěra v Jehovu. Organizace následuje Kristův příklad. Kristus se nevyjadřoval k otázkám, pokud ještě nebyl vhodný čas na ně odpovědět. Vysvětlil: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nejste schopni snést.“ (Jan 16:12) Také uznal, že některé věci v tu dobu ještě sám nevěděl. (Matouš 24:36)

²⁰ Je toho ještě hodně, co Jehova nezjevil. Proto je velmi moudré, když na něj čekáme s důvěrou, že další podrobnosti o svých záměrech zjeví v ten pravý čas. Můžeme mít důvěru, že jakmile Jehovův patřičný čas přijde, budeme mít radost z toho, že jsme získali další pochopení Božích cest. Ano, dostaneme odměnu, ovšem za předpokladu, že projevujeme naprostou důvěru v Jehovu a v organizaci, kterou používá. Přísloví 14:26 nás ujišťují: „V bázni před Jehovou je silná důvěra, a pro jeho syny vznikne útočiště.“

[Poznámka pod čarou]

Co myslíš?

◻ Proč je nemoudré připustit, aby city podkopaly naši důvěru v Jehovu?

◻ Co se můžeme naučit z Jonášova zážitku?

◻ Proč je tak důležité studium Bible a účast na shromážděních?

[Obrázek na straně 16]

I tváří v tvář osobní ztrátě můžeme důvěřovat, že Jehova je spravedlivý

[Obrázky na straně 18]

Máš jistotu, že důvěru vkládáš v Jehovu?