SMILSTVO
Nedovolené pohlavní styky mimo manželství, jež bylo uzavřeno na biblickém základě. Hebrejské sloveso za·nahʹ a jeho příbuzné tvary mají význam „prostituce“, „nemravný styk“ nebo „smilstvo“. (1Mo 38:24; 2Mo 34:16; Oz 1:2; 3Mo 19:29) Slovem „smilstvo“ se překládá řecké slovo por·neiʹa. O významu slova por·neiʹa se vyjadřuje B. F. Westcott ve své knize Saint Paul’s Epistle to the Ephesians (1906, s. 76): „Je to všeobecný výraz pro veškerý nezákonný pohlavní styk: (I) cizoložství: Oz. ii.2, 4 (LXX.); Mat. v.32; xix.9; (2) nezákonné manželství, I. Kor. v.I; (3) smilstvo v běžném smyslu jako zde [Ef 5:3].“ Greek-English Lexicon of the New Testament od W. Bauera (revidoval F. W. Gingrich a F. Danker, 1979, s. 693) definuje slovo por·neiʹa jako „prostituci, necudnost, smilstvo, všechny druhy nezákonného pohlavního styku“. Slovo porneia je chápáno tak, že se vztahuje na hrubě nemravné zneužívání pohlavního orgánu (pohlavních orgánů) nejméně jedné osoby; kromě toho při takové nemravnosti musí být dva nebo více účastníků (nejméně jedna další osoba svolná s tímto stykem, nebo zvíře) stejného nebo opačného pohlaví. (Juda 7) Za smilstvo je považován také nezákonný čin násilníka, ale znásilněná osoba se tím samozřejmě nestává smilníkem.
Když Bůh spojil první lidskou dvojici v manželství, řekl: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1Mo 2:24) Tím byla jako měřítko pro svazek mezi mužem a ženou stanovena monogamie, a promiskuitní pohlavní styky byly vyloučeny. S rozvodem a novým manželstvím s jinou osobou se nepočítalo. (Viz heslo ROZVOD.)
Boží věrní služebníci v patriarchální společnosti nenáviděli smilstvo, ať se ho dopustily svobodné či zasnoubené osoby nebo ti, kdo byli v manželství, a bylo považováno za hřích proti Bohu. (1Mo 34:1, 2, 6, 7, 31; 38:24–26; 39:7–9)
Pod Zákonem. V době platnosti mojžíšského Zákona se muž, který se dopustil smilstva s dívkou, jež nebyla zasnoubena, musel s touto dívkou oženit, jejímu otci musel zaplatit kupní cenu za nevěstu (50 stříbrných šekelů; 110 dolarů) a po všechny své dny se s ní nesměl rozvést. Kupní cenu za nevěstu musel ten muž dívčinu otci zaplatit i tehdy, když mu ji dívčin otec odmítl dát za manželku. (2Mo 22:16, 17; 5Mo 22:28, 29) Jestliže však dívka byla zasnoubena, ten muž měl být ukamenován. Jestliže dívka, která byla napadena, křičela, nebyla potrestána, ale jestliže zasnoubená dívka nekřičela (a tím dala najevo svůj souhlas), měla být také usmrcena. (5Mo 22:23–27)
Svatost manželství byla dále zdůrazněna zákonem, podle něhož musela být potrestána smrtí dívka, která před svatbou předstírala, že je panna, a přitom se tajně dopustila smilstva. Jestliže ji její manžel falešně obvinil z takového zločinu, bylo to považováno za velkou pohanu domu dívčina otce. Za takové pomlouvání měli tohoto muže ‚ukáznit‘ soudci, možná byl bit a musel zaplatit pokutu 100 stříbrných šekelů (220 dolarů), a tyto peníze pak dostal dívčin otec. (5Mo 22:13–21) Dcera kněze, která se dopustila prostituce, znesvětila otcův posvátný úřad. Měla být zabita a pak spálena jako něco odporného. (3Mo 21:9; viz také 3Mo 19:29.) Smilstvem, kterého se spolu dopustily osoby, jež byly v manželství, neboli cizoložstvím bylo porušeno sedmé přikázání, a obě zúčastněné osoby si zasluhovaly trest smrti. (2Mo 20:14; 5Mo 5:18; 22:22)
Jestliže se nějaký muž dopustil smilstva se služkou, která byla určena jinému muži, ale nebyla vyplacena ani nedostala svobodu, měl být vykonán trest, ale neměli být usmrceni. (3Mo 19:20–22) Nepochybně to tak bylo proto, že ta žena dosud nebyla svobodná, a že tedy neměla úplnou svobodu jednání, jakou by měla svobodná zasnoubená dívka. Výplatní cena ještě nebyla zaplacena, nebo alespoň ne úplně, takže tato dívka byla dosud vázána ke svému pánovi.
Když najatý prorok Balám nemohl na Izrael uvalit kletbu pomocí věštby, našel jiný způsob, jak na Izraelity uvést Boží nelibost, protože se mu podařilo vyvolat v nich nesprávnou touhu po pohlavním styku. Prostřednictvím moabských žen svedl Izraelity k uctívání nečistého falického kultu Baala z Peoru, a kvůli tomu zahynulo 24 000 izraelských synů. (4Mo 25:1–9; 1Ko 10:8; pravděpodobně 1 000 mužů sloužících jako hlavy lidu bylo zabito a pověšeno na kůl [4Mo 25:4] a ostatní přišli o život mečem nebo ranou.)
Křesťanům bylo zakázáno. Ježíš Kristus znovu zavedl monogamii, původní Boží měřítko pro manželství (Mt 5:32; 19:9), a ukázal, jak je smilstvo ničemné, protože ho zařadil mezi vraždu, krádež, ničemné uvažování, falešné svědectví a rouhání. Poukázal na to, že tyto věci vycházejí z člověka, z jeho srdce, a že ho poskvrňují. (Mt 15:19, 20; Mr 7:21–23) Později, asi v roce 49 n. l., vedoucí křesťanský sbor, který se skládal z apoštolů a ze starších mužů, napsal křesťanům dopis, v němž je varoval před smilstvem, a smilstvo postavil na stejnou úroveň s modlářstvím a s jedením krve. (Sk 15:20, 29; 21:25)
Apoštol Pavel poukazuje na to, že smilstvo patří ke skutkům těla, jež jsou opakem ovoce Božího ducha, a upozorňuje, že ten, kdo provádí skutky těla, nezdědí Království. (Ga 5:19–21) Dává křesťanům radu, aby „pokud jde o smilstvo“, umrtvovali své tělo. (Kol 3:5) Dokonce křesťany varuje, aby mezi nimi nebylo smilstvo ani námětem k rozmluvě, protože by měli být svatí. Podobně Izraelité se neměli ani zmiňovat o jménech pohanských bohů — ne v tom smyslu, že by před nimi neměli varovat své děti, ale neměli se o nich zmiňovat s úctou. (Ef 5:3; 2Mo 23:13)
Smilstvo je přestupek, za který může být člověk vyloučen z křesťanského sboru (může mu být odňata pospolitost). (1Ko 5:9–13; Heb 12:15, 16) Apoštol Pavel vysvětluje, že křesťan, který se dopustí smilstva, hřeší proti svému vlastnímu tělu, protože své rozmnožovací orgány používá zvráceným způsobem. Tím značně poškodí po duchovní stránce sám sebe, poskvrní Boží sbor a vystaví se nebezpečí, že onemocní nějakou smrtelnou pohlavně přenášenou chorobou. (1Ko 6:18, 19) Zasahuje do práv svých křesťanských bratrů (1Te 4:3–7) tím, že (1) nečistotou a potupným bláznovstvím uvádí pohanu na křesťanský sbor (Heb 12:15, 16), (2) toho, s nímž se dopouští smilstva, připravuje o dobrou pověst a o možnost zůstat mravně čistý, a jestliže je svobodný, také o možnost, aby vstoupil do manželství čistý, (3) v mravním ohledu poškozuje dobrou pověst své vlastní rodiny a (4) ubližuje rodičům, manželskému partnerovi nebo snoubenci toho, s nímž se dopouští smilstva. Znevažuje ne člověka, jehož zákony mohou, ale také nemusí smilstvo promíjet, ale Boha, který ho za tento hřích potrestá. (1Te 4:8)
Symbolické použití. Jehova Bůh mluvil o izraelském národu, s nímž byl ve smluvním vztahu, jako o ‚manželce‘. (Iz 54:5, 6) Když izraelský národ začal být Bohu nevěrný, protože ho přehlížel, obracel se o pomoc k jiným národům, například k Egyptu a k Asýrii, a uzavíral s nimi spojenectví, Jehova přirovnal Izrael k nevěrné manželce, k cizoložnici, k prostitutce, která smilní s kýmkoli. (Ez 16:15, 25–29) Podobně křesťané, kteří jsou zasvěceni Bohu nebo kteří to o sobě tvrdí, ale jsou Bohu nevěrní tím, že uctívají falešné bohy nebo že jsou přáteli světa, jsou označeni jako cizoložnice. (Jk 4:4)
O symbolickém významu slova por·neiʹa v určitých textech říká F. Zorell: „Odpadnutí od pravé víry, jak úplné, tak částečné, zběhnutí od jediného pravého Boha Jahveho k cizím bohům [4Kr 9:22; Jer 3:2, 9; Oz 6:10 atd.; svazek mezi Bohem a jeho lidem byl totiž považován za určitý druh duchovního manželského svazku]: Zj 14:8; 17:2, 4; 18:3; 19:2.“ (Lexicon Graecum Novi Testamenti, Paříž, 1961, sl. 1106; závorky od autora; 4Kr v řecké Septuagintě odpovídá 2Kr v masoretském textu.)
Velký Babylón, který je v biblické knize Zjevení popsán jako nevěstka, je symbolem něčeho náboženského. Různé „křesťanské“ a pohanské sekty se prohlašují za organizace pravého náboženství. Velký Babylón však chce získat moc a hmotné bohatství, a tak pěstuje styky se světskými vládci, a s ním „smilnili králové země“. Jeho nečistý způsob života ve špinavém smilstvu je v Božích očích odporný a působí na zemi velké krveprolití a tíseň. (Zj 17:1–6; 18:3) Za své jednání obdrží rozsudek, k němuž Bůh odsoudí ty, kdo smilní — totiž zničení. (Zj 17:16; 18:8, 9)