Čtvrtá kapitola
Ten, o němž vydávali svědectví všichni proroci
1. Co se z údajů o Ježíšově předlidské existenci dozvídáme o vztahu mezi ním a Jehovou?
„OTEC má . . . náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá.“ (Jan 5:20) Mezi Synem a jeho Otcem Jehovou byl opravdu velmi vřelý vztah. Tento blízký vztah začal v době, kdy byl Ježíš stvořen, nesčíslná tisíciletí před tím, než se narodil jako člověk. Byl to Boží jediný zplozený Syn, jediný, koho přímo stvořil sám Jehova. Všechno ostatní v nebi a na zemi bylo stvořeno prostřednictvím tohoto vroucně milovaného prvorozeného Syna. (Kolosanům 1:15, 16) Sloužil také jako Boží Slovo neboli Mluvčí, Ten, jehož prostřednictvím byla Boží vůle sdělována druhým. Tento Syn, kterého Bůh měl zvláště rád, se stal člověkem Ježíšem Kristem. (Přísloví 8:22–30; Jan 1:14, 18; 12:49, 50)
2. V jakém rozsahu se biblická proroctví vztahovala na Ježíše?
2 Dříve než byl Boží prvorozený Syn zázračně počat jako člověk, byly o něm zaznamenány desítky inspirovaných proroctví. Apoštol Petr to potvrdil Kornéliovi vyjádřením: „O něm vydávají svědectví všichni proroci.“ (Skutky 10:43) Ježíšova úloha byla v Bibli zdůrazňována v takovém rozsahu, že jeden anděl řekl apoštolu Janovi: „Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjevení 19:10) Tato proroctví jasně ukázala, že Ježíš je Mesiáš. Upozornila na to, že bude hrát různé úlohy ve splňování Božích záměrů. To všechno by nás dnes mělo velmi zajímat.
Co odhalila proroctví
3. (a) Koho v proroctví z 1. Mojžíšovy 3:15 představuje had, „žena“ a ‚semeno hada‘? (b) Proč by ‚zhmoždění hadovy hlavy‘ mělo velmi zajímat Jehovovy služebníky?
3 První takové proroctví bylo proneseno po vzpouře v Edenu. Jehova řekl hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Toto proroctví bylo ve skutečnosti adresováno Satanovi, kterého had představoval. „Žena“ je Jehovova věrně oddaná nebeská organizace, která je připodobněna k věrné manželce. K ‚semeni hada‘ patří všichni andělé a lidé, kteří projevují Satanova ducha, všichni ti, kdo se staví proti Jehovovi a jeho lidu. ‚Zhmoždění hadovy hlavy‘ znamená konečné zničení vzpurného Satana, který pomluvil Jehovu a způsobil velký zármutek lidstvu. Kdo však je tou hlavní součástí „semene“, která ono zhmoždění provede? To po staletí zůstávalo ‚posvátným tajemstvím‘. (Římanům 16:20, 25, 26)
4. Jak Ježíšův rodokmen dokládá, že Ježíš je slíbené Semeno?
4 Přibližně po 2 000 letech lidské historie poskytl Jehova další podrobnosti. Objasnil, že Semeno se objeví v rodové linii Abrahama. (1. Mojžíšova 22:15–18) To, kdo bude tvořit další články linie vedoucí k Semeni, však nezáviselo na tělesném původu, ale na Božím výběru. Bez ohledu na to, jak Abraham miloval svého syna Išmaela, kterého porodila Hagar, Jehova řekl: ‚Svou smlouvu sjednám s Izákem, kterého ti porodí Sára.‘ (1. Mojžíšova 17:18–21) Později byla tato smlouva potvrzena, ne však Izákovu prvorozenému synovi Esauovi, ale Jákobovi, z něhož pocházelo 12 izraelských kmenů. (1. Mojžíšova 28:10–14) Časem bylo objasněno, že Semeno se narodí v kmenu Juda, v rodové linii Davida. (1. Mojžíšova 49:10; 1. Paralipomenon 17:3, 4, 11–14)
5. Když Ježíš začal sloužit na zemi, z čeho bylo jasně patrné, že je to Mesiáš?
5 Jaké další stopy k rozpoznání totožnosti Semene byly uvedeny? Bible už více než 700 let předem napsala, že se slíbené Semeno narodí v Betlémě jako člověk. Také odhalila, že tímto Semenem je někdo, kdo existoval již „ode dnů neurčitého času“, tedy od té doby, kdy byl stvořen v nebi. (Micheáš 5:2) Prostřednictvím proroka Daniela bylo také přesně předpověděno, kdy se objeví na zemi jako Mesiáš. (Daniel 9:24–26) A když byl Ježíš pomazán svatým duchem, čímž se stal Jehovovým Pomazaným, Bůh svým hlasem z nebe jasně potvrdil, že je to jeho Syn. (Matouš 3:16, 17) Semeno bylo odhaleno! Filip tedy mohl s jistotou říci: „Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Ježíše.“ (Jan 1:45)
6. (a) Co si podle slov v Lukášovi 24:27 uvědomili Ježíšovi následovníci? (b) Kdo je hlavní součástí ‚semene ženy‘ a co je míněno tím, že zhmoždí hlavu hada?
6 Později si Ježíšovi následovníci uvědomili, že inspirovaná Písma byla doslova protkána desítkami zmínek o Kristu. (Lukáš 24:27) Ještě více se objasnilo, že Ježíš je základní součástí ‚semene ženy‘, tím, kdo zhmoždí hlavu hada a tak naprosto zničí Satana. Ježíšovým prostřednictvím budou lidstvu splněny všechny Boží sliby, všechno, po čem s opravdovostí toužíme. (2. Korinťanům 1:20)
7. Co kromě totožnosti Toho, na nějž se vztahují proroctví, je ještě prospěšné pochopit?
7 Jak by nás mělo toto poznání ovlivnit? Bible vypráví o jednom etiopském eunuchovi, který četl některá z těchto proroctví o příchodu Výplatce a Mesiáše. Byl zmaten, a proto se evangelisty Filipa ptal: „O kom to prorok říká?“ Eunuch se však nespokojil s tím, že dostal odpověď. Když pozorně vyslechl Filipovo vysvětlení, uvědomil si, že by měl za toto splněné proroctví projevit vděčnost svým jednáním. Pochopil, že je nutné, aby se dal pokřtít. (Skutky 8:32–38; Izajáš 53:3–9) Reagujeme podobně?
8. (a) Co předstínil Abrahamův pokus obětovat Izáka? (b) Proč Jehova řekl Abrahamovi, že si všechny národy budou žehnat prostřednictvím Semene, a jak se to dnes týká nás?
8 Uvažujte také o dojemné zprávě, jež vypráví o Abrahamovu pokusu obětovat Izáka, jediného syna, kterého porodila Sára. (1. Mojžíšova 22:1–18) Tato situace předstínila, co udělá Jehova — že obětuje svého jediného zplozeného Syna: „Bůh ... tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) To nám poskytuje důvěru, že Jehova právě tak jako k uskutečnění svého záměru dal svého jediného zplozeného Syna, ‚dá také nám laskavě všechno ostatní‘. (Římanům 8:32) Co to však vyžaduje od nás? Jak je zapsáno v 1. Mojžíšově 22:18, Jehova řekl Abrahamovi, že si všechny národy budou žehnat prostřednictvím Semene „pro tu skutečnost, že [Abraham] naslouchal [Božímu] hlasu“. I my musíme naslouchat Jehovovi a jeho Synovi: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ (Jan 3:36)
9. Co budeme dělat, jestliže si vážíme naděje na věčný život, kterou máme díky Ježíšově oběti?
9 Jestliže si vážíme naděje na věčný život, kterou máme díky Ježíšově oběti, budeme chtít dělat to, co nám prostřednictvím Ježíše říká Jehova. To úzce souvisí s naší láskou k Bohu a k bližním. (Matouš 22:37–39) Ježíš ukázal, že bychom z lásky k Jehovovi měli vyučovat další lidi, „aby zachovávali všechno, co [nám Ježíš] přikázal“. (Matouš 28:19, 20) A tuto lásku chceme projevovat i jiným Jehovovým služebníkům, a proto se s nimi pravidelně ‚shromažďujeme‘. (Hebrejcům 10:25; Galaťanům 6:10) Když nasloucháme Bohu a jeho Synu, neměli bychom se domnívat, že od nás vyžadují dokonalost. V Hebrejcům 4:15 je řečeno, že Ježíš jakožto náš velekněz může „projevovat účast s našimi slabostmi“. To je pro nás velkou útěchou, zejména když se prostřednictvím Krista modlíme k Jehovovi o pomoc při překonávání svých slabostí. (Matouš 6:12)
Projevujme víru v Krista
10. Proč nemůžeme být zachráněni jinak než prostřednictvím Ježíše Krista?
10 Když apoštol Petr vysvětlil nejvyššímu židovskému soudu v Jeruzalémě, že se na Ježíšovi splnilo biblické proroctví, svou řeč důrazně uzavřel: „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“ (Skutky 4:12) Všichni Adamovi potomci jsou hříšníci, jejich smrt tedy nemá takovou hodnotu, aby mohla být použita jako výkupné za kteréhokoli člověka. Ježíš však byl dokonalý a jeho život měl obětní hodnotu. (Žalm 49:6–9; Hebrejcům 2:9) Předložil Bohu výkupné, jež mělo tutéž hodnotu jako dokonalý život, který ztratil Adam. (1. Timoteovi 2:5, 6) To nám umožňuje získat věčný život v Božím novém světě.
11. Vysvětlete, na základě čeho můžeme mít z Ježíšovy oběti velký užitek.
11 Z výkupného můžeme mít ještě další užitek, a to už nyní. Například ačkoli jsme hříšníci, Ježíšova oběť nám na základě odpuštění hříchů umožňuje získat čisté svědomí. To je mnohem víc, než čeho bylo možné dosáhnout zvířecími oběťmi, které od Izraelitů vyžadoval mojžíšský Zákon. (Skutky 13:38, 39; Hebrejcům 9:13, 14; 10:22) Má-li se však na nás takové odpuštění vztahovat, musíme poctivě uznat, že Kristovu oběť velmi potřebujeme: „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, zavádíme sami sebe na scestí a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“ (1. Jana 1:8, 9)
12. Proč je ponoření do vody důležité k tomu, aby člověk získal dobré svědomí před Bohem?
12 Jak mohou hříšníci projevovat víru v Krista a jeho oběť? Když se lidé v prvním století stali věřícími, dali to veřejně najevo. Jak? Dali se pokřtít. Proč? Protože Ježíš přikázal, aby všichni jeho učedníci byli pokřtěni. (Matouš 28:19, 20; Skutky 8:12; 18:8) Člověk, na jehož srdce skutečně zapůsobí to, čím nás Jehova prostřednictvím Ježíše láskyplně obdaroval, určitě nebude váhat. Udělá ve svém životě jakékoli potřebné změny, zasvětí se Bohu v modlitbě a své zasvěcení bude symbolizovat ponořením se do vody. Jestliže takto dává najevo víru, vznáší k Bohu „žádost o dobré svědomí“. (1. Petra 3:21)
13. Co a proč bychom měli dělat, když si uvědomíme, že jsme se dopustili nějakého hříchu?
13 I po křtu se samozřejmě budou projevovat hříšné sklony. Co potom? Apoštol Jan řekl: „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy.“ (1. Jana 2:1, 2) Znamená to, že ať jsme se dopustili jakéhokoli hříchu, všechno bude v pořádku, jestliže se pomodlíme k Bohu o odpuštění? Nemusí to tak být. Klíčem k odpuštění je opravdové pokání. Možná, že budeme také potřebovat pomoc od starších, zkušenějších členů křesťanského sboru. Musíme uznat, že jsme udělali něco nesprávného, a upřímně toho litovat, takže se budeme usilovně snažit už to neopakovat. (Skutky 3:19; Jakub 5:13–16) Na základě takového jednání si můžeme být jisti, že nám Ježíš pomůže a že znovu získáme Jehovovu přízeň.
14. (a) Vysvětlete, jaký zásadní užitek máme z Ježíšovy oběti. (b) Co budeme dělat, máme-li opravdovou víru?
14 Ježíšova oběť poskytuje ‚malému stádu‘, druhotné části semene z 1. Mojžíšovy 3:15, možnost věčně žít v nebi. (Lukáš 12:32; Galaťanům 3:26–29) Poskytuje také miliardám dalších lidí možnost věčně žít na rajské zemi. (Žalm 37:29; Zjevení 20:11, 12; 21:3, 4) Věčný život je „dar, který dává Bůh . . . skrze Krista Ježíše, našeho Pána“. (Římanům 6:23; Efezanům 2:8–10) Máme-li víru v tento dar a jsme-li vděční za to, jakým způsobem byl poskytnut, budeme to dávat najevo. Když rozpoznáme, jak podivuhodně Jehova použil Ježíše k uskutečňování své vůle a jak je důležité, abychom všichni věrně následovali Ježíšovy šlépěje, stane se křesťanská služba jednou z nejdůležitějších činností v našem životě. Naše víra bude patrná z toho, s jakým přesvědčením vyprávíme jiným lidem o tomto velkolepém Božím daru. (Skutky 20:24)
15. Jaký sjednocující vliv má víra v Ježíše Krista?
15 Taková víra má skutečně znamenitý, sjednocující účinek. Jejím prostřednictvím jsme přitahováni k Jehovovi, k jeho Synu i k sobě navzájem v křesťanském sboru. (1. Jana 3:23, 24) Působí nám radost, že Jehova laskavě dal svému Synovi „jméno, které je nad každým jiným jménem [kromě Božího jména], aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. (Filipanům 2:9–11)
Stručné opakování
• Proč mohli ti, kdo věřili Božímu slovu, jasně rozpoznat totožnost Mesiáše, když se objevil?
Co například bychom měli dělat, abychom dali najevo vděčnost za Ježíšovu oběť?
• V čem všem nám Ježíšova oběť již přinesla užitek? Jak nám to pomáhá, když se modlíme k Jehovovi o odpuštění hříchů?
[Obrázek na straně 36]
Ježíš svým následovníkům řekl, aby učili další lidi dodržovat Boží přikázání