Židé, křesťané a mesiášská naděje

„Nezlomnou vírou věřím, že Mesiáš přijde, a přestože snad vyčkává, budu na jeho příchod čekat každý den.“ — Moše Maimon (zvaný též Rambam), (1135–1204).¹

MESIÁŠ! Židé po staletí chovali víru v jeho příchod. Když ovšem přišel Ježíš Nazaretský, většina Židů jej odmítla za Mesiáše uznat. Proč? Protože Ježíš zkrátka neodpovídal tomu, co Židé od Mesiáše očekávali.

„Mesiáš“ znamená „pomazaný“. Tento výraz začal postupně mezi Židy označovat potomka krále Davida, který by ohlásil počátek slavného panství. (2. Samuelova 7:12, 13) Po staletí před Ježíšovou dobou trpěli Židé pod nadvládou řady krutých pohanských panovníků. Toužili po politickém osvoboditeli.² Když se tedy Ježíš Nazaretský představil jako dlouho očekávaný Mesiáš, přirozeně to zprvu vyvolalo nemalý rozruch. (Lukáš 4:16–22) Ale Ježíš nebyl, k velkému zklamání Židů, žádný politický hrdina. Tvrdil naopak, že jeho království ‚není částí tohoto světa‘. (Jan 18:36) A navíc, Ježíš tehdy nezavedl slavný nový mesiášský věk, který předpovídal prorok Izajáš. (Izajáš 11:4–9) A když byl Ježíš usmrcen coby zločinec, národ jako celek se o něho přestal zajímat.

Ježíšovi učedníci se nenechali těmito událostmi odradit a dále o něm prohlašovali, že je Mesiáš. Co v nich vyvolalo takovou úžasnou horlivost? Byla to víra, že Ježíšova smrt byla splněním proroctví, a to zvláště toho zaznamenaného u Izajáše 52:13–53:12. Zde je část tohoto proroctví:

„Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. . . Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země,. . . Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal. . . Jenže on byl. . . zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou. . . Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku. . . byl vyťat ze země živých. . . Byl mu dán hrob se svévolníky.“ — EP.a

Trpící Mesiáš?

Předpovídá na tomto místě Izajáš trpícího, umírajícího Mesiáše? Většina novodobých židovských komentátorů říká, že ne. Někteří tvrdí, že Trpící služebník byl samotný izraelský národ v době svého babylónského vyhnanství. Jiní toto trápení vztahují na taková období, jako byla doba křižáckých tažení nebo nacistická genocida Židů. Obstojí ovšem toto vysvětlení i při podrobném prozkoumání? Je pravda, že v určitém kontextu Izajáš skutečně hovoří o Izraeli jako o Božím „služebníkovi“. Ale mluví o něm jako o vzpurném, hříšném služebníkovi! (Izajáš 42:19; 44:21, 22) Dílo Encyclopaedia Judaica proto poukazuje na následující rozpor: „Skutečný Izrael je hříšný, a Služebník [u Izajáše v 53. kapitole] je bez hříchu.“⁴

Někteří proto zastávají názor, že Služebník představuje ‚spravedlivou elitu‘ Izraele, která trpěla za hříšné Židy.⁵ Ale Izajáš o podobné elitě nikdy nemluvil. Prorokuje naopak, že celý národ bude hříšný! (Izajáš 1:5, 6; 59:1–4; srovnej Daniele 9:11, 18, 19.) A kromě toho, Židé v dobách soužení trpěli bez ohledu na to, zda byli spravedliví nebo ne.

Je tu další problém: Pro koho tento Služebník trpěl? Židovský komentář Soncino předkládá domněnku, že se jednalo o Babylóňany. Ale je-li tento názor pravdivý, kdo potom vyznával, že tento Služebník trpěl ‚pro naši nepravost‘? (Izajáš 53:5) Je rozumné domnívat se, že by Babylóňané (nebo kteříkoli jiní pohané) učinili tak překvapivé přiznání — že totiž Židé trpěli pro ně?⁶

Je ovšem zajímavé, že někteří rabíni v prvním století (a od té doby i řada dalších rabínů) ztotožňovala Trpícího služebníka s Mesiášem.⁷ (Viz rámeček na straně 11.) Tisíce Židů uvidělo nepopiratelnou podobu mezi Trpícím služebníkem a Ježíšem Nazaretským. Ježíš byl stejně jako onen Služebník skromného původu. Byl nakonec v opovržení a lidé o něho nestáli. Nevykonal sice žádné politické činy, ale nesl nemoci jiných tím, že je zázračně léčil. Ačkoli byl nevinný, zemřel následkem nespravedlivého právního rozsudku — a tento svůj osud přijal bez odporu.

Umírající Mesiáš?

Proč musel Mesiáš zemřít? Izajáš 53:10 to vysvětluje: „Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.“ To nepřímo poukazovalo na levitskou praxi obětovat zvířecí oběti na usmíření hříchu nebo viny. Mesiáš měl vytrpět potupnou smrt, ale jeho smrt měla mít usmiřující hodnotu.

Když tedy Mesiáš zemřel, jak mohl naplnit proroctví o svém slavném panování, ‚spatřit potomstvo a být dlouho živ‘? Logicky tak, že by byl vzkříšen z mrtvých. (Srovnej 1. Královskou 17:17–24.) Vzkříšení Mesiáše by také vyřešilo zdánlivý rozpor mezi Danielem 7:13, kde se předpovídá, že Mesiáš triumfálně přijde s nebeskými oblaky, a Zecharjášem 9:9, kde je psáno, že pokorně přijede na oslu. Talmud se tento paradox snažil vysvětlit takovýmto tvrzením: „Budou-li si to [Židé] zasluhovat, přijde s nebeskými oblaky; pokud ne, potom pokorně přijede na oslu.“ (Sanhedrin 98a)⁸ To by mohlo znamenat, že by buď proroctví u Daniele 7:13, nebo u Zecharjáše 9:9 zůstalo nesplněné. Kdyby byl ale Mesiáš vzkříšen, splnila by se obě proroctví. Nejprve by pokorně přišel, aby trpěl a zemřel. Po svém vzkříšení by se slavně navrátil a zavedl by nebeské Mesiášské panství.

Stovky židovských očitých svědků potvrdilo, že Ježíš zažil vzkříšení z mrtvých. (1. Korinťanům 15:6) Je možné na taková tvrzení nedbat?

Judaismus a Ježíš

Většina Židů v prvním století Ježíše jako Mesiáše zavrhla. Přesto měl na judaismus pronikavý vliv. Talmud a pozdější spisy se o něm téměř nezmiňují a to málo, co o něm přece jenom říkají, se snaží „znevážit Ježíšovu osobu tím, že je mu přisuzován nemanželský původ, pěstování magie a potupná smrt“.b — The Jewish Encyclopedia.⁹

Židovský učenec Joseph Klausner připouští, že tyto historky „mají, jak se zdá, odporovat tomu, jak tyto události líčí evangelia“.¹¹ A je k tomu opravdu pádný důvod! Katolická církev rozjitřila svým antisemitismem odpor židů vůči Ježíšovi. A ještě více si židy odcizila tím, že prohlašovala — v příkrém rozporu s tím, co on sám učil — že Ježíš je údajně ‚Bůh Syn‘, součást nepochopitelné trojice. Ježíš u Marka 12:29 citoval Tóru, když říkal: „Slyš, Izraeli. Pán Bůh náš Pán jeden jest.“ — Kralická bible; 5. Mojžíšova 6:4.

Přestože judaismus odolával obracení na víru, „křesťanství jej v podstatné míře ovlivnilo. Donutilo rabíny, aby změnili důraz svého výkladu a aby v některých případech dokonce upravili své názory.“¹² Předchozí generace rabínů věřily, že mesiášská naděje prostupovala celými Písmy. Spatřovali záblesky této naděje v takových biblických textech, jako je například 1. Mojžíšova 3:15 a 49:10. Palestinský targum uplatňuje splnění 1. Mojžíšovy 3:15 na „den Krále Mesiáše“.¹³ O 1. Mojžíšově 49:10 uvádí Midráš rabba: „Zde je narážka na královského Mesiáše.“¹⁴ Rovněž Talmud řadu proroctví Izajáše, Daniela a Zecharjáše uplatňuje na Mesiáše.¹⁵ „Všichni proroci prorokovali pouze pro Mesiášovy dny,“ říká Talmud. — Sanhedrin 99a.¹⁶

Judaismus ovšem pod tvrdým nátlakem křesťanstva na obrácení židů na křesťanství své postoje přehodnotil. Mnoho textů Písem, které se dříve uplatňovaly na Mesiáše, začalo být vykládáno jinak.¹⁷ S nástupem nové doby a pod vlivem vyšší kritiky Bible dospělo mnoho židovských učenců k názoru, že v Bibli mesiášská naděje vůbec není!¹⁸

Se zrozením státu Izrael v roce 1948 ovšem mesiášská naděje prošla jakousi obrodou. Harold Ticktin píše: ‚Většina židovských politických skupin považuje vznik státu Izrael za velkou prorockou událost.‘¹⁹ Avšak otázka, kdy přijde onen dlouho očekávaný Mesiáš, zůstávala v mysli židů nevyřešena. Talmud praví: „Až uzříš pokolení zaplavené těžkostmi jako řekou, očekávej [Mesiáše].“ (Sanhedrin 98a)²⁰ Židovský Mesiáš ale nepřišel v temné době nacistické genocidy, ani během nepokojného zrodu státu Izrael. To vede člověka k otázce: ‚Jaké další soužení musí ještě židovský národ podstoupit, než přijde Mesiáš?‘

Hledání Mesiáše

Mesiášská naděje se zrodila mezi Židy a ti ji také mezi sebou chovali. Časem se ovšem tato naděje vytratila. Následkem staletí trvajících utrpení a nenaplněných nadějí její zář téměř uhasla. Je ironií, že milióny lidí z národů neboli z pohanů začaly Mesiáše hledat a nakonec jej nalezli a přijali. Je to pouhá náhoda, že Izajáš o Mesiášovi řekl: „Národy [pohané] jej budou vyhledávat“? (Izajáš 11:10, Svatá Písma, Jewish Publication Society of America) Cožpak nemají sami Židé vyhledávat Mesiáše? Proč by si měli odpírat svou vlastní naději, kterou tak dlouho opatrovali?

Hledat budoucího Mesiáše je však marné. Kdyby přišel, jak by mohl prokázat, že je z neposkvrněné rodové linie krále Davida? Nebyly snad potřebné rodopisné záznamy zničeny zároveň s druhým chrámem? V Ježíšově době však tyto záznamy existovaly a nikdy nebylo s úspěchem vyvráceno jeho tvrzení, že je právoplatným potomkem Davida.c Mohl by se jakýkoli budoucí uchazeč o titul Mesiáše prokázat takovým dokladem? Je tedy nutné hledat Mesiáše, který již v minulosti přišel.

To vyžaduje zaujmout k Ježíšovi zcela nový přístup, odložit předsudky. Zženštilý asketa, kterého známe z kostelních obrazů, je skutečnému Ježíšovi jen málo podobný. Zprávy evangelií — která sepsali Židé — jej zobrazují jako mocného, energického muže, jako neobyčejně moudrého rabína. (Jan 3:2) Ježíš ve skutečnosti překonává všechny sny, které kdy Židé měli o politickém osvoboditeli. Až přijde jako vítězící král, nezaloží nějaký křehký politický stát, ale nepřemožitelné nebeské království, které obnoví po celé Zemi ráj a za jehož vlády bude „vlk pobývat s beránkem“. — Izajáš 11:6; Zjevení 19:11–16.

Budete žít v takovémto mesiášském věku? Maimon radil Židům, aby jednoduše ‚čekali na příchod Mesiáše‘.²² Žijeme ovšem v příliš kritické době, než abychom mohli riskovat, že jeho návrat zmeškáme. Celý lidský rod zoufale potřebuje Mesiáše, spasitele, který by nás osvobodil od problémů sužujících naši planetu. Je tedy načase jej hledat — a to intenzívně a aktivně. Svědkové Jehovovi jsou připraveni vám v tom pomoci. Mějte na mysli, že hledání Mesiáše není zradou na vašem židovském odkazu, protože mesiášská naděje je judaismu vlastní. A budete-li Mesiáše hledat, dost možná zjistíte, že již přišel.

Odkazy

1. The Book of Jewish Knowledge, Nathan Ausubel, 1964, strana 286; Encyclopaedia Judaica, 1971, díl 11., strana 754.

2. The Messiah Idea in Jewish History, Julius H. Greenstone, 1973 (původně vydáno v r. 1906), strana 75.

3. Encyclopaedia Judaica, 1971, díl 9., strana 65; Soncino Books of the Bible — Isaiah, redigoval A. Cohen, 1949, strana 260; You Take Jesus, I’ll Take God, Samuel Levine, 1980, strana 25.

4. Encyclopaedia Judaica, 1971, díl 9., strana 65.

5. Encyclopaedia Judaica, 1971, díl 9., strana 65; The Suffering Servant in Deutero-Isaiah, Christopher R. North, první vydání 1948, strany 9, 202–3.

6. Soncino Books of the Bible—Isaiah, strana 261.

7. The Book of Isaiah, komentář od Amose Chakhama, 1984, strana 575; The Targum of Isaiah, redigoval J. F. Stenning, 1949, strana 178; The Suffering Servant in Deutero-Isaiah, Christopher R. North, první vydání 1948, strana 11–15; Encyclopaedia Judaica, 1971, díl 9., strana 65.

8. The Babylonian Talmud, přeložil dr. H. Freedman, 1959, díl II., strana 664.

9. The Jewish Encyclopedia, 1910, díl VII., strana 170.

10. Israelis, Jews, and Jesus, Pinchas Lapide, 1979, strany 73–4.

11. Jesus of Nazareth—His Life, Times, and Teaching, Joseph Klausner, 1947 (poprvé vydáno ve Velké Británii v r. 1925), strana 19.

12. The Jewish People and Jesus Christ, Jakób Jocz, 1954 (poprvé vydáno v r. 1949), strana 153.

13. Neophyti 1, Targum Palestinense, Ms de la Biblioteca Vaticana, Génesis, 1968, díl I., strany 503–4; The Messiah: An Aramaic Interpretation, Samson H. Levey, 1974, strany 2–3.

14. Midrash Rabbah, přeložil a redigoval dr. H. Freedman a Maurice Simon, 1961 (první vydání 1939), díl II., strana 956; Chumash With Targum Onkelos, Haphtaroth and Rashi’s Commentary, přeložili A. M. Silbermann a M. Rosenbaum, 1985, strany 245–6.

15. The Babylonian Talmud, přeložil dr. H. Freedman, 1959, díl II., strany 663–5, 670–1 (Sanhedrin 98a, 98b).

16. New Edition of the Babylonian Talmud, redigoval a přeložil Michael L. Rodkinson, 1903, část IV., díl VIII., strana 312 (Traktát Sanhedrin); The Babylonian Talmud, díl II., strana 670 (Sanhedrin 99a).

17. The Suffering Servant in Deutero-Isaiah, Christopher R. North, první vydání, 1948, strana 18; The Jewish People and Jesus Christ, Jakób Jocz, 1954 (poprvé vydáno v r. 1949), strany 205–7, 282; The Pentateuch and Haftorahs, redigoval dr. J. H. Hertz, 1929–36, díl I., strana 202; Palestinian Judaism in New Testament Times, Werner Förster, přeložil Gordon E. Harris, 1964, strany 199–200.

18. Encyclopedia Judaica, 1971, díl 11., strana 1407; U.S. Catholic, prosinec 1983, strana 20.

19. U.S. Catholic, prosinec 1983, strana 21; What Is Judaism?, Emil L. Fackenheim, 1987, strana 268–9.

20. The Babylonian Talmud, přeložil dr. H. Freedman, 1959, díl II., strana 663.

21. The Works of Josephus, přeložil William Whiston, 1987, „The Life of Flavius Josephus“, 1:1–6, a „Flavius Josephus Against Apion“, poznámka pod čarou k 7:31, 32.

22. The Book of Jewish Knowledge, Nathan Ausubel, 1964, strana 286.

23. The Targum of Isaiah, redigoval J. F. Stenning, 1949, strany vii, 178; The Messiah: An Aramaic Interpretation, strany 63, 66–7; The Suffering Servant in Deutero-Isaiah, Christopher R. North, první vydání 1948, strana 11.

24. The Fifty-Third Chapter of Isaiah—According to the Jewish Interpreters, S. R. Driver a A. Neubauer, 1969, díl II., strana 7; New Edition of the Babylonian Talmud, redigoval a přeložil Michael L. Rodkinson, 1903, část IV., díl VIII., strana 310.

25. The Fifty-Third Chapter of Isaiah—According to the Jewish Interpreters, S. R. Driver a A. Neubauer, 1969, díl II., strany 374–5.

26. The Fifty-Third Chapter of Isaiah—According to the Jewish Interpreters, S. R. Driver a A. Neubauer, 1969, díl II., strany x, 99–100.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 11]

Trpící služebník v rabínských spisech

V průběhu staletí uplatňovala řada židovských autorit proroctví u Izajáše 52:13–53:12 na Mesiáše:

Targum Jonatana ben Uzziela (1. století n. l.). Ve svém podání Izajáše 52:13 praví tento Targum: „Pohleďte, můj sluha, Pomazaný (neboli Mesiáš) bude vzkvétat.“²³

Babylónský talmud (Sanhedrin 98b) (asi 3. století n. l.): „Mesiáš — jak se jmenuje?. . . Rabíni praví, že Malomocný[; ti] z rabínova domu [praví, Nemocný], tak, jak je řečeno: ‚Jistě nesl naše nemoci.‘“ — Srovnej Izajáše 53:4.²⁴

Moše Maimon (Rambam) (12. století): „Jakým způsobem přijde Mesiáš a na jakém místě se poprvé objeví?. . . Slovy Izajáše [52:15], když popisuje, jakým způsobem mu budou králové pozorně naslouchat, Králové před ním zcela zmlknou.“²⁵

Moše ibn Krispin Kohen (14. století): „Jsem rád, že mohu vykládat [Izajáše 53] v souladu s učením našich rabínů, ve vztahu ke králi Mesiáši, a budu se pečlivě, jak jen to bude možné, držet doslovného významu: proto budu snad oproštěn od násilných a přehnaných výkladů, jimiž se provinili jiní [židovští komentátoři].“²⁶

[Obrázky na straně 10]

Většina židů odmítala představu „Trpícího Mesiáše“. Byla v rozporu s jejich očekáváním vítězného krále

[Obrázek na straně 12]

Pouze Mesiáš může přivodit podmínky, které předpověděl Izajáš