Čestná úloha ženy

„PROČ by se měla žena víc podobat muži?“ Tato poněkud dvojznačná otázka byla názvem článku psycholožky Carol Gilliganové, v němž prohlásila: „Místo ženy v mužově životě je místem živitelky, pečovatelky a pomocnice, utkává sítě vztahů, na něž pak sama spoléhá. Ale zatímco se ženy takto starají o muže, je běžné, že muži . . . mají sklon tuto péči podceňovat.“ — „Psychology Today“.

Dnes se mnoho žen cítí oprávněno stěžovat si na určité nerovnosti a diskriminaci vůči svému pohlaví. Ano, sobečtí muži ve všech částech světa vykořisťovali a vykořisťují ženy — v některých zemích a civilizacích více, v jiných méně. Někteří vysvětlují, že to vyplývá ze společenských systémů, které určují ženě podřízenou úlohu. Jiní poukazují na Bibli, že je tím aspoň zčásti vinna, a tvrdí, že v Hebrejských i Řeckých písmech (běžně nazývaných Starý a Nový Zákon) je Bible k ženám tvrdá. Je to pravda?

Boží předsevzetí se ženou

Bible konstatuje: „Bůh přistoupil ke stvoření člověka ke svému obrazu, . . . stvořil je mužského a ženského rodu.“ Jaký byl účel tohoto pohlavního rozlišení? Odpověď je nasnadě. Umožnilo splnit božský příkaz daný hned v následujícím verši: „Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si . . . každého živého tvora, který se pohybuje na zemi.‘“ — 1. Mojž. 1:27, 28.

Všimni si, že příkaz byl dán „jim“, muži i ženě. Oba se budou podílet nejen na naplnění země jinými lidmi, ale také na podmanění země a panování nad nižšími tvory v souladu s Boží vůlí. K tomu oba potřebovali rozumové i duchovní schopnosti a měli stejné předpoklady pro jejich rozvíjení.

Bůh ovšem udělil muži a ženě různé úlohy a odpovědnosti. Během doby, kdy Adam studoval živočišné druhy a dával jim jména, jednal jako dokonalý, úplný člověk. Pro tento přidělený úkol nic nepostrádal. (1. Mojž. 2:19, 20) Ale když přišel čas, aby člověk začal naplňovat zemi potomstvem, potřeboval samozřejmě manželku. Proto „Jehova Bůh dále řekl: ‚Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.‘“ — 1. Mojž. 2:18.

Bible říká, že ji Bůh udělal jako „pomocnici, jako jeho doplněk“. Hebrejské slovo překládané „doplněk“ lze také přeložit „protějšek“, který byl definován jako „věc, jež se dokonale hodí k jiné“. Boží předsevzetí se ženou bylo takové, aby se stala vhodným doplňkem muže v plnění jejich společného poslání, totiž ‚naplnit zemi a podmanit ji‘.

Pokřivení Božího původního uspořádání

Bible říká, že „Adam byl vytvořen první, pak Eva“. (1. Tim. 2:13) Popisuje ženu jako „slabší, totiž ženskou nádobu“ a říká, že jako má muž hlavu (Krista), „hlavou ženy je zase muž“. — 1. Petra 3:7; 1. Kor. 11:3.

Podle Jehovova původního uspořádání bylo jednoženství normou pro manželství. (1. Mojž. 2:24) Muž byl stvořen první a měl se ujímat vedení ve všem, co se týkalo uctívání a zbožných činností souvisejících s naplňováním a podmaňováním země. K tomu měly patřit i rodinné záležitosti. Otec měl být hlavou domácnosti, ale to by nebylo ženě na škodu. Naopak, byla to výhoda, protože ji měl kdo podpořit při uplatňování jí Bohem dané autority nad dětmi. — Ef. 6:1–4.

Stejně jako v jiných oblastech pokazil hřích tento správný vztah mezi mužem a ženou. (Řím. 7:14–20) Sobečtí muži zneužívali svého právoplatného postavení hlavy a působili ženám během věků mnoho utrpení. Jehova předvídal právě tento důsledek hříchu, a proto řekl ženě po její vzpouře: „Budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojž. 3:16) Toto zneužívání nadvlády nebude správným uplatňováním postavení hlavy. Bude se v něm zrcadlit hříšný stav muže i ženy, protože někdy vyplyne z pokusů ženy zmocnit se manželovy autority.

Ženy pod mojžíšským Zákonem

Zákon, který dal Jehova Izraeli, chránil práva panen. (2. Mojž. 22:16) Zabezpečoval „příslušné právo dcer“. (2. Mojž. 21:9) Manželky měly být „hýčkány“, nemělo se s nimi ‚jednat zrádně‘. (5. Mojž. 13:6; Mal. 2:14, 15) Měla být respektována důstojnost ženy v pohlavních záležitostech. (3. Mojž. 18:19) Ženy neměly být pohlavně zneužívány. — 3. Mojž. 18:8–17.

V knize „Náboženství a diskriminace žen“ (angl.) píše doktorka teologie Phyllis Birdová: „Izraelské zákony se velmi nápadně liší od jiných známých zákoníků svou neobyčejnou přísností na poli sexuálních přestupků . . . Izraelský pohled na náležité místo sexu a drsné tresty udílené sexuálním provinilcům pravděpodobně zrcadlí záměrný protiklad zvyklostí okolních národů (zejména Kananejců) . . . Sexuální prohřešky jsou v Izraeli náboženskými prohřešky. Nejsou to soukromé věci, ale záležitosti životního zájmu celé obce.“ Takové přísné zákony jistě chránily práva žen.

V Izraeli si byli muži a ženy před zákonem rovni, jestliže byli shledáni vinnými cizoložstvím, krvesmilstvem, stykem se zvířaty nebo jinými zločiny. (3. Mojž. 18:6, 23; 20:10–12) Zákony ohledně sabatu, svátků, nazarejských slibů a jiných opatření platily stejně mužům i ženám. — 2. Mojž. 20:10; 4. Mojž. 6:2; 5. Mojž. 12:18; 16:11–14.

V knize Přísloví chválí Bible „dobrou manželku“, „schopnou manželku“, „rozvážnou manželku“ a „opravdu moudrou ženu“. (Přísl. 18:22; 12:4; 19:14; 14:1) Jedenatřicátá kapitola Přísloví popisuje takovou „schopnou manželku“ a ukazuje, jak velkou důvěru k ní má její manžel a kolik výsad jí dopřává v řešení důležitých domácích záležitostí. Když se Izraelité řídili Zákonem, nejednalo se bezesporu se ženami špatně.

Ženy v křesťanském sboru

Za patriarchálního a mojžíšského Zákona bylo trpěno mnohoženství a konkubinát; byly však ovládány pravidly a práva manželek i souložnic byla chráněna. (1. Mojž. 16:3; 29:23–29; 2. Mojž. 21:7, 8; 5. Mojž. 21:14–17) Kristus však obnovil Boží původní normu pro manželství, totiž jeden muž pro jednu ženu. (Matouš 19:4–6) Odstranil také rozvod na libovolném základě a připustil jen jediný platný důvod — smilstvo. — Mat. 19:7–9.

To, že Kristus utužil manželské uspořádání, ovšem prospělo jak mužům, tak ženám v křesťanském sboru. Ale je zřejmé, že prospěch z toho měly především ženy.

Podle křesťanských norem měly být ženy milovány a mělo se o ně pečovat. (Ef. 5:28, 29, 33) Mužští členové sboru se měli chovat k mladším ženám jako k sestrám „se vší cudností“. (1. Tim. 5:1, 2) Křesťanské ženy přijímaly svatého ducha a ‚prorokovaly‘ neboli směle mluvily o „velkolepých Božích věcech“. (Sk. 2:11–18) Starší křesťanské ženy měly být pro své mladší duchovní sestry „učitelkami dobrého“. (Tit. 2:3, 4) Všechny, mladé i staré, měly aktivně plnit pověření ‚činit učedníky z lidí všech národů‘. — Mat. 28:19, 20.

V křesťanském sboru bylo obnoveno Boží původní uspořádání. Měla se zde uznávat zásada, že muž je hlavou. (1. Kor. 11:3) Křesťanské ženy měly být v podřízenosti vůči svým manželům. (Ef. 5:22–24) Měly si také vážit starších jmenovaných ve sboru, to byli pouze muži, ať svobodní nebo ‚manželé jedné manželky‘. (1. Tim. 3:2) Křesťanské ženy měly ponechat veřejné vyučování ve sboru takovým jmenovaným „starším mužům“ a veřejně takovým učitelům neodporovat. (Tit. 1:5–9; 1. Tim. 2:11–15; 1. Kor. 14:34, 35) To mělo přispět k pokoji v jednotlivých sborech. (1. Kor. 14:33, 40) Jakýkoli nepatřičný ženský vliv ve sboru by přivodil Kristův nepříznivý rozsudek. — Zjev. 2:20–23.

Jehovův zájem o ženy

Je Bible k ženám tvrdá? Ne. Na všech svých stránkách zjevuje Jehovův hluboký zájem o štěstí a blaho této „slabší, totiž ženské nádoby“, jíž je Bůh stvořitelem. Je jim udělena čest. (1. Petra 3:7) Bůh nejlépe ví, jaká úloha se hodí pro které pohlaví, co komu nejvíce prospěje. Postavení hlavy dal mužům, ale mnohé drahocenné přednosti dal svým ženským služebnicím, včetně velké cti, že mohou být jeho svědky. „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ — Žalm 68:11; 68:12, „KB“.

Psycholožka Carol Gilliganová položila otázku: „Proč by se měla žena víc podobat muži?“ Bible odpovídá: Není pro to žádný dobrý důvod. Sama bude šťastnější a přispěje i ke štěstí druhých, jestliže bude plnit úlohu, kterou dostala od Boha.