Jaký je původ a účel manželství

1., 2. a) Jak vzniklo manželství? b) Co si mohl první pár uvědomovat? (Viz úvodní obrázek.)

MANŽELSTVÍ je běžnou součástí života. K tomu, abychom na něj měli správný pohled a aby nám přinášelo co největší radost, nám pomůže, když si ukážeme, jak vzniklo a jaký má účel. Potom co Bůh stvořil prvního člověka Adama, začal k němu přivádět zvířata, aby je Adam pojmenoval. Ale „pro člověka se nenašla pomocnice jako jeho doplněk“. Bůh proto způsobil, že Adam tvrdě usnul, z jeho žebra vytvořil ženu a přivedl ji k němu. (Přečti 1. Mojžíšovu 2:20–24.) Původcem manželství je tedy Jehova.

² Ježíš později zopakoval to, co Jehova řekl v zahradě Eden: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo.“ (Mat. 19:4, 5) To, že Bůh použil k vytvoření první ženy Adamovo žebro, mohlo prvnímu páru připomínat, jak pevné by jejich pouto mělo být. Možnost, že by se rozvedli nebo měli víc partnerů současně, Jehova vůbec nepřipouštěl.

 3. Co bylo důležitým účelem manželství?

³ Adam měl ze své krásné manželky, které dal později jméno Eva, velkou radost. Stala se jeho „doplňkem“ a „pomocnicí“. Jehova si přál, aby Adam s Evou dobře plnili úlohu manžela a manželky a byli spolu šťastní. (1. Mojž. 2:18) Důležitým účelem manželství bylo to, aby se země naplnila lidmi. (1. Mojž. 1:28) Děti sice měly své rodiče milovat, ale přesto je měly v dospělosti opustit, vstoupit do manželství a založit vlastní rodinu. Země měla být celá přeměněna v ráj a měla být zalidněna v takové míře, aby se všem žilo příjemně.

 4. Co se stalo s prvním manželstvím?

⁴ První manželství utrpělo hluboký šrám, protože Adam i Eva zneužili svoji svobodnou vůli a neposlechli Jehovu. Satan neboli „prahad“ Evu oklamal. Přesvědčil ji, že když sní ovoce ze „stromu poznání dobrého a špatného“, získá mimořádné poznání, díky kterému si sama dokáže určit, co je dobré a co je špatné. Eva měla respektovat to, že Adam je její hlavou, a zeptat se ho, co si o tom myslí. Ona to ale neudělala. A Adam neposlechl Boha a vzal si ovoce, které mu Eva dala. (Zjev. 12:9; 1. Mojž. 2:9, 16, 17; 3:1–6)

 5. Co se můžeme naučit z toho, jak Adam s Evou odpověděli Jehovovi?

⁵ Když Bůh volal Adama k odpovědnosti, on obvinil svoji manželku. Řekl: „Žena, kterou tys mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ Eva zase svalovala vinu na hada. (1. Mojž. 3:12, 13) Byly to ale jen chabé výmluvy. První lidé se proti Jehovovi vzbouřili a on je za to odsoudil. Je to pro nás důrazné varování. Aby bylo manželství šťastné, oba manželé musí být ochotní přijmout osobní zodpovědnost a poslouchat Jehovu.

 6. Jak bys vysvětlil 1. Mojžíšovu 3:15?

⁶ Navzdory tomu, co se stalo v Edenu, Jehova hned v prvním biblickém proroctví ukázal, že lidstvo má naději. (Přečti 1. Mojžíšovu 3:15.) Řekl, že Satan bude rozdrcen „semenem“ symbolické „ženy“. Použitím výrazu „žena“ Jehova naznačil, že mezi ním a ohromnými zástupy poslušných duchovních tvorů, kteří mu slouží v nebi, je podobný vztah jako mezi manželem a manželkou. Později ukázal, že jednoho člena své nebeské organizace pověří tím, aby Ďáblovi „zhmoždil“ hlavu a poslušným lidem umožnil získat vyhlídku na to, co Adam s Evou ztratili – věčný život na zemi v souladu s Jehovovým původním záměrem. (Jan 3:16)

 7. a) Co se v důsledku vzpoury Adama a Evy stalo s manželstvím? b) Jaké požadavky Bible klade na manžely a manželky?

⁷ Vzpoura Adama a Evy měla dopad na všechna manželství, nejen na to jejich. Jehova například předpověděl, že Eva i další ženy budou během těhotenství a porodu zažívat velké bolesti. Řekl také, že ženy budou po svých manželích toužit, ale ti s nimi budou jednat bezohledně, a dokonce tyransky. (1. Mojž. 3:16) V mnoha manželstvích to tak opravdu je. Bible ale ukazuje, že manželé mají svoji autoritu uplatňovat s láskou a že manželky by se jejich vedení měly podřizovat. (Ef. 5:33) Pokud se manžel a manželka Božími pokyny řídí a vzájemně spolupracují, dá se napjatým situacím do značné míry předcházet.

 8. Jak vypadala manželství v době před potopou?

⁸ Než Adam s Evou v důsledku hříchu a nedokonalosti zemřeli, narodilo se jim několik synů a dcer. (1. Mojž. 5:4) Jejich prvorozený Kain se oženil s jednou ze svých příbuzných. Kainův potomek Lamek je prvním mužem, o kterém Bible říká, že měl dvě manželky. (1. Mojž. 4:17, 19) V době od Adama do potopy žilo jen málo lidí, o kterých víme, že uctívali Jehovu. Patřil k nim Abel, Enoch a Noe se svou rodinou. Bible říká, že v době Noema si „synové pravého Boha začali všímat lidských dcer, že byly pohledné; a brali si manželky, totiž všechny, které si vyvolili“. Výsledkem nepřirozeného spojení zhmotnělých andělů a lidských žen byli hybridní násilničtí tvorové známí jako Nefilim. V té době byla „špatnost člověka na zemi . . . hojná“ a „každý sklon myšlenek jeho srdce [byl] . . . jenom špatný“. (1. Mojž. 6:1–5)

 9. Co Jehova udělal v Noemově době a co se z toho učíme?

⁹ Jehova nakonec způsobil potopu a veškerou špatnost odstranil. Lidé v té době byli tak zaměstnáni běžnými záležitostmi, včetně manželství, že varovná slova „Noema, kazatele spravedlnosti“ nebrali vážně. (2. Petra 2:5) Ježíš ukázal, že něco podobného budeme zažívat i v dnešní době. (Přečti Matouše 24:37–39.) Přestože se konec tohoto systému rychle blíží, většina lidí nenaslouchá dobré zprávě o Božím království, která se káže po celé zemi. Z toho, co se stalo v době Noema, se učíme jednu důležitou věc: Ani manželství, výchova dětí nebo jiné rodinné záležitosti by neměly oslabit naše přesvědčení, že Jehovův den je blízko.

10. a) Jaké jednání se v mnoha kulturách stalo běžnou součástí života? b) V čem dali Abraham a Sára dobrý příklad?

¹⁰ Noe a jeho tři synové sice měli každý pouze jednu manželku, ale v patriarchálních dobách byla rozšířená polygamie. V mnoha kulturách se běžnou součástí života, a dokonce i náboženských rituálů stala sexuální nemravnost. Když se Abraham a Sára na Boží pokyn přestěhovali do Kanaánu, zvyklosti místních obyvatel byly doslova výsměchem manželskému uspořádání. Například lidé v Sodomě a Gomoře se dopouštěli tak otřesné nemravnosti – nebo ji přinejmenším tolerovali – že se Jehova rozhodl je zničit. Abraham ale svoji rodinu vedl správným způsobem a Sára se mu podřizovala. (Přečti 1. Petra 3:3–6.) Abraham zajistil, aby si jeho syn Izák vzal ženu, která slouží Jehovovi. A Izák udělal to samé pro Jákoba, jehož synové se stali praotci dvanácti izraelských kmenů.

11. Jak Izraelity chránil Mojžíšův zákon?

¹¹ S Jákobovými potomky později Jehova uzavřel smlouvu. Pro polygamii a další zvyklosti, které byly v patriarchálních dobách běžné, byla v Mojžíšově zákoně stanovena určitá pravidla. Zákon také Izraelity duchovně chránil tím, že jim zakazoval vstupovat do manželství s lidmi, kteří uctívali falešné bohy. (Přečti 5. Mojžíšovu 7:3, 4.) Když měli nějací manželé vážné problémy, mohli požádat o pomoc starší muže. A pokud se někdo dopustil nevěry nebo žárlil a z nevěry podezříval svého partnera, náležitým způsobem se to řešilo. Rozvod byl sice povolený, ale i pro něj existovala pravidla. Muž se mohl s manželkou rozvést v případě, že na ní našel „něco neslušného“. (5. Mojž. 24:1) Co přesně to mohlo být, Zákon neuváděl, ale dá se předpokládat, že se nejednalo o drobnosti. (3. Mojž. 19:18b)

12., 13. a) Jak někteří Židé v Malachiášově době jednali se svými manželkami? b) Jaké následky musí nést křesťan, který opustí svého partnera s partnerem někoho jiného?

¹² V době proroka Malachiáše mnoho židovských mužů jednalo se svými manželkami zrádně – hledali si nejrůznější výmluvy, aby se s nimi mohli rozvést. Chtěli se totiž oženit s mladšími ženami, nebo dokonce se ženami, které uctívaly falešné bohy. Stejně krutě se chovali i Židé v době Ježíše. Se svými manželkami se rozváděli „z jakéhokoli důvodu“. (Mat. 19:3) Jehova takové chování nenáviděl. (Přečti Malachiáše 2:13–16.)

¹³ Podobné jednání dnes mezi Jehovovými služebníky nelze tolerovat. A naštěstí k němu nedochází často. Ale dejme tomu, že pokřtěný křesťan opustí svého partnera s partnerem někoho jiného. Se svým předchozím partnerem se rozvede a uzavře nové manželství. Pokud neprojeví pokání, bude vyloučen, aby sbor zůstal duchovně čistý. (1. Kor. 5:11–13) Než bude přijat zpátky, bude na něm muset být patrné „ovoce, které přísluší pokání“. (Luk. 3:8; 2. Kor. 2:5–10) To, jak dlouhá doba musí před jeho znovupřijetím uplynout, sice není stanoveno, ale jde o tak závažné provinění, že ho není možné brát na lehkou váhu. Než provinilec prokáže, že jeho pokání je opravdové, nějakou dobu to bude trvat – možná rok nebo ještě déle. A i když takový člověk bude znovu přijat, upřímnost jeho pokání bude ještě posouzena „před Božím soudcovským stolcem“. (Řím. 14:10–12; viz Strážnou věž z 1. února 1981, str. 31)

14. K čemu sloužil Mojžíšův zákon?

¹⁴ Mojžíšův zákon platil víc než 1 500 let. Izraelitům pomáhal, aby se v rodině i v dalších oblastech života řídili Božími měřítky, a zároveň byl „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. (Gal. 3:23, 24) Ježíšovou smrtí platnost Zákona skončila a Bůh vytvořil nové uspořádání. (Hebr. 8:6) Spolu s tím zrušil i některé ústupky, které Zákon obsahoval.

15. a) Jakými měřítky by se měli řídit křesťanští manželé? b) Nad čím by se měl zamyslet křesťan, který uvažuje o rozvodu?

¹⁵ V reakci na otázku, kterou položili někteří farizeové, Ježíš řekl: „Mojžíš [vám] učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo.“ (Mat. 19:6–8) Naznačil tak, že pro křesťany budou platit měřítka, která Bůh stanovil v zahradě Eden. (1. Tim. 3:2, 12) Manželé mají být „jedním tělem“ – nerozlučnou dvojicí, jejíž pouto posiluje láska k Bohu i k sobě navzájem. Pokud se křesťan rozvede, aniž došlo k sexuální nemravnosti, není volný pro nové manželství. (Mat. 19:9) Podvedený křesťan se samozřejmě může rozhodnout, že partnerovi, který svojí nevěry lituje, odpustí, stejně jako prorok Ozeáš očividně odpustil svojí nevěrné ženě Gomer. Podobně Jehova odpustil Izraelitům, kteří se nějakou dobu dopouštěli duchovního cizoložství, ale litovali toho a přestali s tím. (Oz. 3:1–5) V této souvislosti stojí za to zmínit ještě jednu věc. Pokud křesťan ví, že mu byl jeho partner nevěrný, a přesto s ním dál sexuálně žije, dává tím najevo, že mu odpustil, a biblický důvod pro rozvod zaniká.

16. Co Ježíš řekl o svobodném stavu?

¹⁶ Potom co Ježíš ukázal, že pro pravé křesťany je jediným důvodem k rozvodu sexuální nemravnost, mluvil o těch, „kdo mají . . . dar“ svobodného stavu. A pokračoval: „Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Mat. 19:10–12) Mnozí křesťané se rozhodli zůstat svobodní, aby mohli Jehovovi sloužit bez rozptylování. Velmi si jich za to vážíme.

17. Co může křesťanovi pomoct při rozhodování, jestli vstoupí do manželství?

¹⁷ Když křesťan zvažuje, jestli zůstane svobodný, nebo vstoupí do manželství, měl by se zamyslet, jestli svobodný stav dokáže opravdu považovat za dar. Apoštol Pavel sice svobodný stav doporučoval, ale zároveň řekl: „Protože . . . smilstvo převládá, ať má každý muž svou vlastní manželku a každá žena svého vlastního manžela.“ Potom dodal: „Nemají-li sebeovládání, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství než planout vášní.“ Uzavření manželství může člověku pomoct, aby nepropadl masturbaci nebo sexuální nemravnosti. Určitou roli v rozhodování může hrát i věk. Pavel prohlásil: „Jestliže si . . . někdo myslí, že se chová nepatřičně ke svému panenství, jestliže překročilo rozkvět mládí, a mělo by se tak stát, ať udělá, co chce; nehřeší. Ať vstoupí do manželství.“ (1. Kor. 7:2, 9, 36; 1. Tim. 4:1–3) Člověk by ale neměl vstupovat do manželství jen proto, aby uspokojil touhy, které jsou v mládí nejsilnější. Možná totiž ještě není dost zralý na to, aby přijal zodpovědnost, kterou manželství přináší.

18., 19. a) Jakým svazkem by mělo být křesťanské manželství? b) Nad čím se zamyslíme v následujícím článku?

¹⁸ Křesťanské manželství je svazkem, do kterého by měli vstoupit pouze ti, kdo jsou zasvěcení Jehovovi a z celého srdce ho milují. Měli by také milovat jeden druhého tak hluboce, že se rozhodli spojit své životy manželským poutem. To, že si partnera vybrali v souladu se zásadou „pouze v Pánu“, jim přinese mnoho dobrého. (1. Kor. 7:39) A pokud se i po svatbě budou řídit biblickými radami, přesvědčí se, že je to ten nejlepší návod na šťastné manželství.

¹⁹ V těchto „posledních dnech“ mnozí muži a ženy jednají způsobem, který je překážkou spokojeného manželství. (2. Tim. 3:1–5) V následujícím článku se proto zamyslíme nad biblickými myšlenkami, které křesťanům v manželství pomůžou, aby dnešní náročnou dobu zvládali. Ve svém drahocenném Slově nám Jehova sdělil všechno, co potřebujeme, aby naše manželství bylo šťastné a abychom všichni společně dál šli po cestě k věčnému životu. (Mat. 7:13, 14)