Záchrana života krví — jak?

„Vyvolíš si život. . . , tím, že budeš naslouchat [Božímu] hlasu. . . , je totiž tvým životem a délkou tvých dnů.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 30:19, 20.

1. V jakém směru jsou praví křesťané jedineční, pokud jde o úctu k životu?

MNOZÍ lidé říkají, že mají úctu k životu, a dokazují to svým názorem na trest smrti, potrat nebo lov. Praví křesťané však projevují úctu k životu jedním zvláštním způsobem. V Žalmu 36:9 (36:10, KB) je řečeno: „U tebe [Bože] je zdroj života.“ Život je dar od Boha, a proto křesťané přijímají jeho názor na krev života.

2, 3. Proč bychom měli brát v úvahu Boha, jedná-li se o krev? (Skutky 17:25, 28)

² Náš život závisí na krvi, která roznáší naším tělem kyslík, odstraňuje oxid uhličitý, umožňuje nám přizpůsobovat se změnám teploty a pomáhá nám bojovat proti chorobám. Ten, který nám poskytl život, sestavil a poskytl nám také podivuhodnou tekutou tkáň, která udržuje život a nazývá se krev. Projevuje se tím jeho stálý zájem o zachování lidského života. — 1. Mojžíšova 45:5; 5. Mojžíšova 28:66; 30:15, 16.

³ Křesťané i lidé všeobecně by si měli položit otázku: „Může krev zachovat můj život jen svými přirozenými funkcemi, nebo by krev mohla zachránit život nějakým významnějším způsobem?“ Většina lidí sice uznává spojitost mezi životem a normálními funkcemi krve, ale ve skutečnosti jde o mnohem víc. Etika křesťanů, muslimů i židů se zaměřuje na Životodárce, který vyjádřil svůj názor na život a na krev. Ano, náš Stvořitel říká o krvi mnoho.

Boží pevný postoj ke krvi

4. Co řekl Bůh o krvi v raném období lidských dějin?

⁴ V Božím slovu, Bibli, je více než 400 zmínek o krvi. Jednou z nejstarších zmínek je Jehovovo rozhodnutí: „Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm. . . Jen maso oživené krví nesmíte jíst.“ A dodal: „A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti.“ (1. Mojžíšova 9:3–5, Ekumenický překlad) Jehova to řekl Noemovi, praotci lidské rodiny. Celé lidstvo tak bylo upozorněno, že ze Stvořitelova hlediska krev reprezentuje život. Každý, kdo tvrdí, že uznává Boha jako Životodárce, by tedy měl uznat, že Bůh zaujímá pevný postoj k používání krve života.

5. Co bylo hlavním důvodem, proč Izraelité nepřijímali krev?

⁵ Bůh se opět zmínil o krvi, když dal Izraeli sbírku Zákona. Třetí kniha Mojžíšova 17:10, 11 podle židovského překladu Tanach říká: „Jestliže by někdo z izraelského domu nebo z cizinců, kteří přebývají mezi nimi, požil něco z krve, zaměřím svou tvář proti tomu, kdo požívá krev, a odříznu ho z jeho rodu. Neboť život těla je v krvi.“ Tento zákon mohl být prospěšný zdraví, ale zahrnoval mnohem více. Zvláštním zacházením s krví měli dávat Izraelité najevo, že jejich život závisí na Bohu. (5. Mojžíšova 30:19, 20) Ano, hlavním důvodem, proč neměli požívat krev, nebylo to, že by mohla být nezdravá, ale to, že krev má pro Boha zvláštní význam.

6. Proč si můžeme být jisti, že Ježíš zastával Boží stanovisko ke krvi?

⁶ Jaký postoj k záchraně lidského života krví zastává křesťanství? Ježíš věděl, co řekl jeho Otec o používání krve. Ježíš „hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest“. To znamená, že dokonale dodržoval Zákon, včetně zákona o krvi. (1. Petra 2:22, Ekumenický překlad) Tak poskytl vzor pro své následovníky, včetně vzoru, jak respektovat život a krev.

7, 8. Jak se objasnilo, že se Boží zákon o krvi vztahuje na křesťany?

⁷ Dějiny nám ukazují, co se stalo později, když zasedání křesťanského vedoucího sboru rozhodlo, zda musí křesťané zachovávat všechny izraelské zákony. Pod božským vedením řekli, že křesťané nejsou povinni zachovávat mojžíšský kodex, ale že je ‚nutné‘, aby „se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného [nevykrváceného masa] a smilstva“. (Skutky 15:22–29) Tak objasnili, že vyhýbat se krvi je z morálního hlediska stejně důležité jako vyhýbat se modlářství a hrubé nemravnosti.a

⁸ Křesťané v rané době tento božský zákaz dodržovali. Britský učenec Joseph Benson k tomu řekl: „Tento zákaz jíst krev, který byl dán Noemovi a celému jeho potomstvu a opakován Izraelitům. . . nebyl nikdy odvolán, ale byl naopak pod Novým zákonem potvrzen ve Skutcích xv.; a tak se stal závazným natrvalo.“ Vylučoval by však biblický zákaz ohledně krve i takové moderní lékařské metody jako transfúze, které se za dnů Noemových ani v době apoštolů jistě nepoužívaly?

Krev v lékařství nebo jako lék

9. Jak byla krev používána k léčebným účelům ve starověku a jaký odlišný postoj naproti tomu zaujímali křesťané?

⁹ Používání krve v lékařství rozhodně není moderní. Kniha Flesh and Blood (Tělo a krev) od Reay Tannahillové poukazuje na to, že téměř po 2 000 let byla v Egyptě i jinde „považována krev za nejlepší lék proti malomocenství“. Římané věřili, že požíváním lidské krve je možné vyléčit epilepsii. O tomto „lékařském“ použití krve napsal Tertullian: „Vzpomeňme na ty, kteří si při představení v aréně s lačnou žízní berou čerstvou krev ničemných zločinců. . . a odnášejí si ji pro vyléčení své epilepsie.“ To bylo v příkrém protikladu k jednání křesťanů: „Nemáme ve svých jídlech ani krev zvířat. . . Při soudních přelíčeních s křesťany jim nabízíte klobásy naplněné krví. Jste samozřejmě přesvědčeni, že [to] je pro ně nezákonné.“ Uvědom si, co to znamená: Raní křesťané byli spíše ochotni riskovat smrt, než aby požívali krev, která představovala život. — Srovnej 2. Samuelovu 23:15–17.

10, 11. Proč můžeme říci, že Boží měřítko ohledně krve vylučuje přijímání krve transfúzí?

¹⁰ Tehdy se ovšem ještě neprováděla transfúze krve. Experimentování s transfúzemi začalo teprve kolem začátku 16. století. Ale jeden profesor anatomie na univerzitě v Kodani v 17. století namítal: „Ti, kteří zavádějí používání lidské krve pro vnitřní léčbu chorob, ji zřejmě zneužívají a těžce hřeší. Kanibalové jsou zatracováni. Proč si tedy neošklivíme ty, kteří poskvrňují své hrdlo lidskou krví? Podobné je přijímání cizí krve z proříznuté žíly, jak ústy, tak nástroji pro transfúzi. Ti, kdo provádějí takové operace, jsou podrobeni hrůze z božského zákona.“

¹¹ Ano, i v minulých stoletích lidé uznávali, že Boží zákon vylučoval jak přijímání krve do žil, tak i její přijímání ústy. Jestliže si to dnes lidé uvědomí, mohlo by jim to pomoci pochopit postoj, který zaujímají svědkové Jehovovi a který odpovídá Božímu stanovisku. Praví křesťané si vysoce váží života a oceňují lékařskou péči, a přitom mají úctu k životu jako daru od Stvořitele. Proto se nesnaží uchovat si život přijímáním krve. — 1. Samuelova 25:29.

Zachraňuje z lékařského hlediska život?

12. Jak budou možná přemýšliví lidé logicky uvažovat o krevních transfúzích?

¹² Odborníci po léta tvrdí, že krev zachraňuje život. Lékaři snad vyprávějí o případech, kdy někdo akutně ztratil krev, dostal transfúzi a jeho stav se zlepšil. Lidé si proto mohou klást otázku: „Jak dalece je z lékařského hlediska křesťanský postoj moudrý?“ Dříve než se přemýšlivý člověk podrobí nějakému vážnému lékařskému zákroku, bude zjišťovat případný přínos a možná rizika. Co v tomto ohledu říci o krevních transfúzích? Ve skutečnosti je s krevní transfúzí spojena celá řada nebezpečí. Mohou být dokonce smrtelná.

13, 14. a) Například v jakých směrech se jeví krevní transfúze jako riskantní? b) Jak je z papežova případu patrné zdravotní riziko z krve?

¹³ Dr. L. T. Goodnough a dr. J. M. Shuck nedávno prohlásili: „Lékařská obec si je již dlouho vědoma toho, že skladování krve je sice podle našich vědomostí bezpečné, ale že krevní transfúze je vždy spojena s nebezpečím. Nejčastější komplikací krevní transfúze je stále nonA-nonB hepatitida (NANB); k dalším možným komplikacím patří hepatitida B, izoimunizace, transfúzní reakce, potlačení imunity a nadbytek železa.“ Zpráva ‚opatrně‘ uvádí hodnocení jen jednoho z těchto vážných nebezpečí a pak dodává: „Předpokládá se, že [jen ve Spojených státech] dostane asi 40 000 osob ročně hepatitidu NANB a že až u deseti procent z nich dojde k cirhóze nebo k hepatomu [rakovině jater] .“ — The American Journal of Surgery, červen 1990.

¹⁴ Přibývá informací o tom, že se krví mohou při transfúzích přenášet nemoci, a lidé tak mění svůj názor na transfúze. Když byl například v roce 1981 postřelen papež, byl ošetřován v nemocnici a pak byl propuštěn. Později se tam musel na dva měsíce vrátit a jeho stav byl tak vážný, že se zdálo, že bude muset odejít na odpočinek jako invalida. Proč? Byl infikován virem cytomegalie z krve, kterou dostal. Někteří lidé si možná kladou otázku: „Jestliže není bezpečná ani krev, kterou dostal papež, jaké jsou potom transfúze, které dostáváme my, obyčejní lidé?“

15, 16. Proč nejsou krevní transfúze bezpečné ani tehdy, jestliže byla krev podrobena zkouškám ke zjištění chorob?

¹⁵ „Není snad možné provádět krevní zkoušky ke zjištění chorob?“ může se někdo zeptat. Uvažujme tedy například o zkouškách na hepatitidu B. Časopis Patient Care (z 28. února 1990) uvádí: „Výskyt potransfúzní hepatitidy se snížil, když bylo všeobecně zavedeno vyšetřování krve [v tomto směru], ale pět až deset procent případů potransfúzní hepatitidy stále ještě způsobuje hepatitida B.“

¹⁶ Jak klamné je takové testování, to můžeme vidět také u jiného nebezpečí přenášeného krví — AIDS. Pandemie AIDS náhle otevřela lidem oči, takže si uvědomili, jak nebezpečná je infikovaná krev. Je pravda, že se nyní provádějí testy, jimiž se vyšetřuje krev na prokázání tohoto viru. Krev se však nevyšetřuje všude a zdá se, že lidé mohou mít v krvi virus AIDS mnoho let, aniž je zjištěn dnešními testy. Pacienti tedy mohou dostat AIDS — a dostali AIDS — z krve, která byla vyšetřována a testy úspěšně prošla!

17. Jak mohou krevní transfúze způsobit poškození, které nemusí být ihned patrné?

¹⁷ Dr. Goodnough a dr. Shuck se také zmínili o „potlačení imunitní odpovědi“. Ano, hromadí se důkazy, že i krev, která byla správně podrobena křížové zkoušce, může poškodit pacientův imunitní systém a otevřít tak dveře rakovině a smrti. V Kanadě byl například proveden průzkum u „pacientů s rakovinou v oblasti hlavy a krku, a při něm se ukázalo, že u těch, kteří dostali při odstraňování nádoru krevní transfúzi, došlo potom ke značnému snížení imunity.“ (The Medical Post, 10. července 1990) Lékaři z Jihokalifornské univerzity oznámili: „Podíl rekurentních onemocnění pro všechny rakoviny hrtanu činil 14 procent u těch, kteří neobdrželi krev, a 65 procent u těch, kteří ji obdrželi. Pro rakovinu ústní dutiny, hltanu a nosu nebo vedlejší dutiny byl podíl rekurentních onemocnění 31 procent bez transfúzí a 71 procent s transfúzemi.“ (Annals of Otology, Rhinology & Laryngology, březen 1989) Potlačení imunity je tedy zřejmě důvodem, proč se u těch, kteří dostali během chirurgického zákroku krev, s větší pravděpodobností projeví infekce. — Viz rámeček na straně 10.

Existují nějaké alternativy ke krvi?

18. a) K čemu se nyní obracejí lékaři vzhledem k rizikům, jež jsou spojena s krevními transfúzemi? b) Jaké informace o alternativách bychom mohli sdělit svému lékaři?

¹⁸ Někdo si tedy může pomyslet: „Transfúze jsou riskantní, ale existují nějaké alternativy?“ Jistě si přejeme účinnou a velmi kvalitní lékařskou péči. Existují tedy nějaké uznávané a účinné metody, jak zvládnout vážné lékařské problémy bez použití krve? Je radostné, že existují. Časopis The New England Journal of Medicine (ze 7. června 1990) uvádí: „Lékaři si stále více uvědomují nebezpečí [AIDS] a jiných infekcí přenášených transfúzí a znovu zvažují rizika a užitek transfúzí a obracejí se k alternativám, včetně úplného vyloučení transfúzí.“b

19. Proč můžeme mít důvěru, že může být lékařské ošetření úspěšné, i když odmítneme krev?

¹⁹ Svědkové Jehovovi odmítají krevní transfúze již dlouho, ne především pro zdravotní riziko s nimi spojené, ale z poslušnosti Božího zákona o krvi. (Skutky 15:28, 29) Ale zkušení a zruční lékaři úspěšně léčí pacienty z řad svědků Jehovových bez použití krve a rizika s ní spojeného. Jako jeden z mnoha příkladů zaznamenaných v lékařské literatuře uvedl časopis Archives of Surgery (v listopadu 1990) transplantaci srdce u pacientů, kteří jsou svědky Jehovovými a kterým svědomí dovolilo podstoupit takový zákrok bez použití krve. Zpráva říká: „Vyvrcholením více než pětadvacetiletých zkušeností se srdeční chirurgií u svědků Jehovových se stala úspěšná transplantace srdce bez použití krevních produktů. . . V období kolem operace nedošlo k žádnému úmrtí a vyšetření záhy po operaci ukázalo, že se u těchto pacientů neprojevila větší náchylnost organismu k odmítnutí transplantátu.“

Nejcennější krev

20, 21. Proč by měli být křesťané opatrní, aby nezastávali názor, že „krev je špatný lék“?

²⁰ Každý z nás si však musí položit vážnou, zkoumavou otázku. „Jestliže jsem se rozhodl, že nepřijmu krevní transfúze, proč jsem to udělal? Jaký k tomu mám skutečně hlavní a základní důvod?“

²¹ Již jsme se zmínili o tom, že ke krvi existují účinné alternativy, které člověka nevystavují různým nebezpečím spojeným s transfúzemi. Nebezpečí v podobě hepatitidy a AIDS vede mnoho lidí k tomu, že odmítají krev z důvodů, které nejsou náboženské. Někteří lidé se o tom vyjadřují velice zřetelně, téměř jako by kráčeli pod transparentem s nápisem „Krev je špatný lék“. I některý křesťan by mohl být vtažen do takového průvodu. To však je pochod do slepé uličky. Proč?

22. Jaký realistický názor musíme mít na život a na smrt? (Kazatel 7:2)

²² Praví křesťané si uvědomují, že i s nejlepší lékařskou péčí v nejskvělejších nemocnicích lidé v určité chvíli umírají. Lidé umírají s krevními transfúzemi i bez nich. To neznamená, že jsme fatalisty. Je to realistický postoj. Umírání je dnes životní skutečností. Lidé, kteří přehlížejí Boží zákon o krvi, často zakusí okamžité nebo pozdější poškození z krve. Někteří dokonce následkem krve, kterou dostali transfúzí, zemřou. Přesto si všichni musíme uvědomit, že ti, kteří přežili transfúze, přesto nezískali věčný život, takže krev zřejmě nezachránila jejich život navždy. Naproti tomu většině pacientů, kteří z náboženských či lékařských důvodů odmítnou krev, ale přijmou alternativní léčbu, se z lékařského hlediska daří velmi dobře. Prodlouží si tak život možná o celé roky, ale opět ne navždy.

23. Jaký je vztah mezi Božími zákony ohledně krve a skutečností, že jsme hříšní a potřebujeme výkupné?

²³ Skutečnost, že všichni dnes žijící lidé jsou nedokonalí a postupně umírají, nás přivádí k ústřední myšlence toho, co říká Bible o krvi. Bůh řekl lidstvu, že lidé nemají jíst krev. Proč? Protože krev představuje život. (1. Mojžíšova 9:3–6) Ve sbírce Zákona vyjádřil zákony, které zdůrazňují skutečnost, že jsou všichni lidé hříšní. Bůh řekl Izraelitům, že přinášením zvířecích obětí mohou dát najevo, že je nutné, aby byly jejich hříchy přikryty. (3. Mojžíšova 4:4–7, 13–18, 22–30) To sice Bůh od nás dnes nevyžaduje, ale má to nyní svou důležitost. Bůh měl záměr opatřit oběť, která může plně smířit hříchy všech věřících: výkupné. (Matouš 20:28) Proto si musíme osvojit Boží názor na krev.

24. a) Proč by bylo chybou považovat zdravotní rizika za nejdůležitější myšlenku ohledně krve? b) Co by mělo být ve skutečnosti základem našeho názoru na použití krve?

²⁴ Bylo by chybou soustřeďovat se v první řadě na zdravotní rizika krve, protože na to se Bůh nezaměřoval. Izraelité sice mohli mít určitý zdravotní užitek z toho, že nepřijímali krev, stejně jako mohli mít užitek z toho, že nejedli maso vepřů nebo mrchožravých zvířat. (5. Mojžíšova 12:15, 16; 14:7, 8, 11, 12) Vzpomeňme si však, že když Bůh dal Noemovi právo jíst maso, nezakázal jíst maso takových zvířat. Ale skutečně vydal nařízení, že lidé nesmí jíst krev. Bůh se nezaměřoval především na možná zdravotní rizika. To nebyl hlavní důvod, proč vydal nařízení o krvi. Jeho ctitelé se měli zdržet toho, aby udržovali svůj život pomocí krve. Neměli ji odmítat v první řadě proto, že přijmout ji je nezdravé, ale proto, že to je nesvaté. Odmítali krev ne proto, že by byla nakažená, ale protože je drahocenná. Jedině obětní krví mohli dosáhnout odpuštění.

25. Jak může krev zachránit život navždy?

²⁵ Totéž platí pro nás. V Efezanům 1:7 apoštol Pavel vysvětlil: „Jeho [Kristovým] prostřednictvím máme vysvobození výkupným skrze jeho krev, ano, odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“ Jestliže Bůh odpouští něčí hříchy a pohlíží na takového člověka jako na spravedlivého, má taková osoba vyhlídku na nekonečný život. Ježíšova vykupující krev tedy může zachránit život — natrvalo, ano, navždy.

[Poznámky pod čarou]

Umíš to vysvětlit?

◻ Ze kterého hlavního důvodu odmítají svědkové Jehovovi krevní transfúze?

◻ Které důkazy potvrzují, že biblický postoj ke krvi není z lékařského hlediska nerozumný?

◻ Jak je s biblickým zákonem o krvi spojeno výkupné?

◻ Jedině jakým způsobem může krev zachránit život navždy?

[Rámeček na straně 10]

TRANSFÚZE A INFEKCE

Dr. Neil Blumberg předložil rozsáhlý přehled v souvislosti s otázkou, zda může být pacient následkem krevní transfúze vnímavější k infekci. Došel k závěru: „Ze dvanácti klinických studií [tohoto námětu] se v deseti studiích zjistilo, že transfúze byla významným způsobem a přímo spojena se zvýšeným rizikem bakteriální infekce. . . Navíc transfúze, která předchází poměrně dlouhou dobu před chirurgickým zákrokem, může zapůsobit na pacientovu rezistenci vůči infekci, jestliže je imunologický účinek transfúze tak dlouhodobý, jak to naznačují některé studie. . . Mohou-li být tyto údaje rozvedeny a potvrzeny, ukazuje se, že akutní pooperační infekce by mohly být jedinou nejobvyklejší významnou komplikací spojenou s homologní transfúzí.“ — Transfusion Medicine Reviews, říjen 1990.

[Obrázek na straně 8]

Zvětšené červené krvinky. „Každý mikrolitr krve obsahuje 4 až 6 miliónů červených krvinek.“ — The World Book Encyclopedia

[Podpisek]

Kunkel — CNRI/PHOTOTAKE NYC