NÁHRADA
Daná nebo přijatá protihodnota za služby, ztrátu, ublížení nebo poškození. Hebrejské sloveso překládané slovy „dát náhradou“ (ša·lemʹ) je příbuzné se slovem ša·lómʹ, jež znamená „mír, pokoj“. (2Mo 21:36; 1Kr 5:12) Toto sloveso tedy znamená obnovení míru či pokoje zaplacením nebo odškodněním. Pod Zákonem, který byl prostřednictvím Mojžíše dán Izraeli, byla vyžadována náhrada, jestliže ve kterékoli oblasti lidských vztahů došlo k ublížení, poškození nebo ztrátě. Také za provedenou práci nebo za prokázané služby musela být dána náhrada. Námezdným dělníkům, jak Izraelitům, tak i cizím usedlíkům a jiným lidem, měla být jejich mzda vyplacena týž den. (3Mo 19:13; 5Mo 24:14, 15)
Ublížení na těle. Ten, kdo druhému v hádce ublížil, když ho uhodil, musel poškozenému vynahradit ušlou mzdu, dokud se ten člověk úplně neuzdravil. (2Mo 21:18, 19)
Jestliže muži mezi sebou zápasili a byla zraněna těhotná žena, nebo jestliže její dítě či děti ‚vyšly‘, ale nehoda nebyla smrtelná, musel ten, kdo se provinil, zaplatit odškodné, které mu uložil majitel té ženy. (Jestliže požadavek, který manžel vyjádřil, byl přemrštěný, měli sumu, která má být zaplacena, stanovit soudci.) (2Mo 21:22)
Jestliže nějaký býk byl trkavý a jeho majitel na to byl upozorněn, ale zvíře nestřežil, potom v případě, že býk utrkal otroka, měl majitel toho otroka dostat od majitele býka náhradu 30 šekelů (66 dolarů). Podle židovských komentátorů se tento zákon nevztahoval na otroky hebrejské, ale pouze na cizozemské. Jestliže býk utrkal svobodného člověka, měl majitel býka zemřít. Jestliže však podle názoru soudců bylo na základě okolností nebo jiných činitelů možné uložit trest mírnější, mohlo mu být uloženo, aby zaplatil výkupné. V takovém případě musel majitel trkavého býka zaplatit obnos, který stanovili soudci, ať byl jakkoli vysoký. A navíc majitel o toho býka přišel, protože býk byl ukamenován. Jeho maso se nesmělo jíst. (2Mo 21:28–32) Tento zákon se patrně vztahoval i na jiná zvířata, která mohla způsobit smrtelné rány.
Jestliže muž svedl nezasnoubenou pannu, musel si ji vzít za manželku; když mu ji otec rozhodně odmítl dát, musel ten muž jejímu otci zaplatit kupní cenu za panny (50 šekelů; 110 dolarů), tedy obvyklou cenu za nevěstu; její cena jakožto nevěsty se totiž nyní snížila, a za to musela být dána náhrada. (2Mo 22:16, 17; 5Mo 22:28, 29)
Pomluva. Jestliže muž nepravdivě obvinil svou manželku z toho, že se v době jejich sňatku klamně vydávala za pannu, musel jejímu otci zaplatit dvojnásobnou cenu za pannu (2 × 50 šekelů; 220 dolarů), protože na izraelskou pannu uvedl špatné jméno. (5Mo 22:13–19)
Určitá náhrada byla vyžadována i v případě, že muž nepravdivě obvinil svou manželku z nevěry. Kdyby obvinění bylo pravdivé, její rozmnožovací orgány by zeslábly a ona by ztratila výsadu rodit děti; jestliže byla naproti tomu shledána nevinnou, její manžel měl způsobit, aby otěhotněla. Mohla tedy být obdařena dítětem. (4Mo 5:11–15, 22, 28)
Krádež. Pokud jde o krádeže, zákon obsahoval varovné opatření. O zloději je uvedeno: „Zcela jistě má dát náhradu. Jestliže nic nemá, bude prodán za věci, které ukradl. Kdyby se v jeho ruce nepochybně našlo živé to, co bylo ukradeno, od býka po osla a po ovci, má dát dvojnásobnou náhradu.“ K tomu patřily peníze nebo jiné předměty a také zvířata. Jestliže zloděj ukradené zvíře zabil nebo prodal, musel dát větší náhradu, za býka pět kusů dobytka a za ovci čtyři kusy bravu. (2Mo 22:1, 3, 4, 7) Účinnost tohoto zákona spočívala v tom, že postiženého člověka chránil a umožňoval mu, aby dostal náhradu, a v tom, že zloděj musel svůj zločin odpracovat; neměl tedy sedět ve vězení a pro společnost tak být ekonomickou přítěží, přičemž by postižený nedostal žádnou náhradu za to, oč přišel.
Škody na majetku. Kdo zabil zvíře, jež patřilo někomu jinému, musel za ně zaplatit. (3Mo 24:18, 21) Jestliže býk zabil jiného býka, byl živý býk prodán a o jeho cenu i o mrtvé zvíře se oba majitelé rozdělili rovným dílem. Jestliže se však vědělo, že ten býk je zlý, majitel dal poškozenému náhradou živého býka a sám si vzal toho zabitého, který tedy měl daleko menší hodnotu. (2Mo 21:35, 36)
Jestliže něčí zvíře vstoupilo na cizí pole a páslo se tam, měl majitel zvířete dát náhradou to nejlepší ze svého pole nebo ze své vinice. Jestliže někdo založil oheň, který se rozšířil na cizí pole a způsobil tam škodu, musel majitel tohoto pole dostat rovnocennou náhradu. V případě zvířete na cizím poli byl trest za poškození těžší, protože zvířata lze uhlídat snadněji než oheň a protože z toho, že se zvíře páslo na cizím, vznikl neoprávněný zisk podobný zisku zloděje; náhrada, jež byla vyžadována, proto neměla být rovnocenná, ale vyšší. (2Mo 22:5, 6)
Úschova cizího majetku. Jestliže byly někomu dány do úschovy nějaké věci nebo nějaké zboží, a tyto věci byly v té době ukradeny, musel zloděj, pokud byl nalezen, dát obvyklou dvojnásobnou náhradu. O peníze a věci, které někomu byly dány do úschovy, nebylo nutné se mimořádně starat, ale bylo třeba uchovávat je na bezpečném místě. Jestliže bylo někomu dáno do opatrování domácí zvíře, musel se o ně opatrovník starat stejně jako o vlastní stádo. Takoví opatrovníci obvykle dostávali zaplaceno za potravu, kterou zvířata spotřebovala, a někdy snad dostávali zaplaceno také za námahu, která byla s opatrováním zvířat spojena. Jestliže zvíře samo od sebe uhynulo nebo bylo roztrháno dravou zvěří nebo jestliže se ho zmocnila loupeživá tlupa, opatrovník byl bez viny. Ztrátě nemohl zabránit. To by se mohlo stát i s jeho vlastními zvířaty; jestliže však bylo svěřené zvíře ukradeno (někým, komu v tom mohl zabránit, nebo následkem toho, že on sám něco zanedbal), pak za to opatrovník nesl zodpovědnost a byla od něho požadována náhrada. (2Mo 22:7–13; viz 1Mo 31:38–42.)
Muž, který si od někoho vypůjčil zvíře, jež chtěl používat, musel nahradit jakoukoli škodu, k níž by při tom došlo. (2Mo 22:14) Náhrada se nepožadovala, jestliže k poškození došlo za přítomnosti majitele; v tom případě totiž platila zásada, že majitel měl na svůj majetek dávat pozor. Jestliže šlo o něco najatého, majitel nesl ztrátu sám, protože se předpokládalo, že riziko poškození započítal do nájemného. (2Mo 22:15)