MIRIAM

[možná „vzpurná“].

1. Dcera Amrama a jeho manželky Jokebed, kteří pocházeli z kmene Levi; sestra Mojžíše a Árona. (4Mo 26:59; 1Pa 6:1–3) Přestože není konkrétně uvedena jménem, nepochybně je to ta, kterou zpráva označuje „jeho sestra“, jež z povzdálí sledovala, co se bude dít s dítětem Mojžíšem ležícím ve schránce mezi rákosím řeky Nil. (2Mo 2:3, 4) Když faraónova dcera objevila dítě, „pocítila soucit“ a poznala, že je to „jedno z hebrejských dětí“. Miriam se zeptala, zda má zavolat nějakou Hebrejku, aby dítě odkojila. Když ji faraónova dcera řekla, že ano, „dívka ihned šla a zavolala matku dítěte“ (Jokebed), kterou faraónova dcera pověřila, aby se o Mojžíše starala, dokud nevyroste. (2Mo 2:5–10)

Vede izraelské ženy ve zpěvu. Po mnoha letech „prorokyně Miriam“ byla u Rudého moře svědkem Jehovova vítězství nad faraónovým vojskem, a když slyšela zpěv Mojžíše a izraelských mužů, vedla izraelské ženy v radostné hře na tamburínu a v tanci. Jako odpověď na Mojžíšovu píseň, Miriam zpívala: „Zpívejte Jehovovi, neboť se stal vysoce vyvýšeným. Koně a jeho jezdce vhodil do moře.“ (2Mo 15:1, 20, 21)

Stěžuje si na Mojžíše. Když byli Izraelité v pustině, začali Miriam a Áron mluvit proti Mojžíšovi kvůli jeho kušitské manželce. Mojžíšovo význačné postavení a vliv, který měl na lid, možná vzbudil u Miriam a Árona žárlivou touhu po větší autoritě, takže stále říkali: „Mluvil Jehova jen skrze jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás?“ Jehova však naslouchal a náhle přikázal Mojžíšovi, Miriam a Áronovi, aby šli ke stanu setkání. Tam Bůh těmto reptalům připomenul, že jejich bratr Mojžíš je jeho služebníkem a tím, k němuž nemluvil nepřímo, ale „od úst k ústům“. Jehova se potom Miriam a Árona zeptal: „Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému sluhovi, proti Mojžíšovi?“ Boží hněv se proti nim rozpálil, a když zmizel oblak nad stanem, „Miriam byla postižena malomocenstvím, bílá jako sníh“. Áron prosil o milosrdenství, Mojžíš se za ni přimlouval a Jehova Miriam dovolil, aby se po ponižující sedmidenní karanténě vrátila do tábora. (4Mo 12:1–15)

Skutečnost, že malomocenstvím byla postižena pouze Miriam, může naznačovat, že v tomto případě to byla ona, kdo podněcoval k nesprávnému jednání. (Viz heslo ÁRON.) Její hřích reptání proti Mojžíšovi mohl být větší než Áronův, a mohl to být dokonce případ žárlivosti jedné ženy na druhou (začali totiž mluvit proti Mojžíšovi kvůli jeho kušitské manželce) a Áron byl na straně své sestry místo na straně své švagrové. Na Miriam se pohlíželo jako na prorokyni, a proto mohla být nejvýznamnější ženou v Izraeli. Miriam se možná obávala, že by ji Mojžíšova manželka mohla zastínit. Ať již byly okolnosti jakékoli, i když bylo velmi nevhodné, že Miriam a Áron proti Mojžíšovi reptali, v případě Miriam to bylo zvlášť nesprávné, protože Bůh určil, aby žena byla podřízena muži. (1Ko 11:3; 1Ti 2:11–14) Toto hříšné jednání Miriam bylo později použito jako varovný příklad, protože na konci putování pustinou Mojžíš lidu řekl, aby dodržovali pokyny kněží, které se týkaly malomocenství, a vybídl je, aby pamatovali na to, co Jehova udělal Miriam, když vycházeli z Egypta. (5Mo 24:8, 9)

Krátce před Áronovou smrtí Miriam zemřela v Kadeši v pustině Cin a byla tam pohřbena. (4Mo 20:1, 28) O staletí později připomněl prorok Micheáš výsadu, jíž se Miriam spolu se svými bratry těšila, když Izrael vyšel z Egypta: „Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země a vyplatil jsem tě z domu otroků; a přistoupil jsem k tomu, abych před tebou poslal Mojžíše, Árona a Miriam.“ (Mi 6:4)

2. Potomek Judy. (1Pa 4:1, 17, 18)