Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky ze 4. Mojžíšovy
PO ODCHODU z Egypta byli Izraelité zorganizováni v národ. Krátce nato mohli vstoupit do Zaslíbené země, ale nevstoupili. Místo toho museli asi čtyřicet let putovat „velikou a bázeň vzbuzující pustinou“. (5. Mojžíšova 8:15) Proč? Historické vyprávění obsažené v biblické knize nazvané Čtvrtá Mojžíšova nám říká, co se stalo. Mělo by pro nás být působivou připomínkou toho, že Jehovu Boha musíme poslouchat a jeho představitele musíme mít v úctě.
Mojžíš napsal svou čtvrtou knihu v době, kdy byl národ v pustině a na Moabských pláních. Tato kniha popisuje období 38 let a 9 měsíců — od roku 1512 př. n. l. do roku 1473 př. n. l. (4. Mojžíšova 1:1; 5. Mojžíšova 1:3) Jiné její označení, totiž Numeri, souvisí se dvojím sčítáním lidu, jež bylo uskutečněno v rozmezí asi třiceti osmi let. (Kapitoly 1–4, 26) Vyprávění je rozděleno do tří částí. První část pojednává o tom, co se stalo u hory Sinaj. Druhá popisuje události, k nimž došlo, když Izraelité putovali pustinou. A poslední část vypráví o tom, co se stalo na Moabských pláních. Až budete tuto knihu číst, můžete si položit otázky: Jaké poučení si mohu vzít z těchto událostí? Obsahuje tato kniha nějaké zásady, které mi mohou být dnes prospěšné?
U HORY SINAJ
K prvnímu sčítání dochází v době, kdy jsou Izraelité ještě na úpatí hory Sinaj. Mužů ve věku od dvaceti let výše, kromě Levitů, je celkem 603 550. Sčítání je zřejmě provedeno k vojenským účelům. V celém táboře může být — včetně žen, dětí a Levitů — přes tři miliony lidí.
Po tomto sčítání dostávají Izraelité pokyny, v jakém pořadí se mají vydávat na pochod. Dozvídají se také podrobnosti o úkolech Levitů a o službě související se svatostánkem. Dále dostávají příkazy týkající se karantény a zákony ohledně případů žárlivosti a slavnostních slibů Nazirejců. Sedmá kapitola obsahuje informace o obětech, které kmenoví náčelníci přinesli ve spojitosti se zasvěcením oltáře, a devátá kapitola pojednává o tom, jak se má slavit Pasach. Shromáždění také dostává pokyny o zřizování a rušení tábora.
Odpovědi na biblické otázky:
2:1, 2 — Co byla „znamení“, kolem nichž se měly v pustině utábořit trojkmenné oddíly? Bible tato znamení nepopisuje. Tato znamení však nebyla považována za posvátné symboly a nebyl jim přisuzován náboženský význam. Měla praktický účel — jednotlivec podle nich mohl najít své místo v táboře.
5:27 — Co je míněno tím, že manželce, která se provinila cizoložstvím, ‚odpadne stehno‘? Výrazem „stehno“ jsou zde označeny rozmnožovací orgány. (1. Mojžíšova 46:26) Jeho ‚odpadnutím‘ je naznačeno, že tyto orgány zdegenerují, takže již u této ženy nemůže dojít k početí.
Poučení pro nás:
6:1–7. Nazirejci se měli zdržovat všeho, co se dělá z vinné révy, a všech opojných nápojů, a to vyžadovalo sebeovládání. Měli si nechat narůst dlouhé vlasy, což bylo znamením, že se podřizují Jehovovi, stejně jako ženy měly být podřízeny svým manželům nebo otcům. Nazirejci měli zůstat čistí — neměli se dotknout mrtvého těla, ani kdyby šlo o blízkého příbuzného. Sebezapření projevují i dnešní celodobí služebníci, když se obětavě podřizují Jehovovi a jeho uspořádání. Někteří křesťané snad musí ve spojitosti se svými úkoly odjet do vzdálené země, takže vrátit se domů na pohřeb blízkého člena rodiny může být obtížné, nebo to je dokonce nemožné.
8:25, 26. Aby byla levitská služba vykonávána řádně, bylo starším Levitům přikázáno, že mají povinné služby zanechat, čímž byl také projeven ohled k jejich věku. Mohli však dobrovolně pomáhat jiným Levitům. Dnešní hlasatelé Království sice ze své kazatelské služby na odpočinek neodcházejí, ale zásada, na níž je výše uvedený zákon založen, nám poskytuje cenné poučení. Jestliže v pokročilém věku již křesťan není schopen některé povinnosti plnit, může sloužit takovým způsobem, na jaký mu síly stačí.
PUTOVÁNÍ PUSTINOU
Když se oblak nad svatostánkem nakonec zvedá, Izraelité se vydávají na cestu, a o 38 let a jeden nebo dva měsíce později je tento pochod přivede na moabské pouštní pláně. Zjistíte možná, že je užitečné sledovat jejich cestu na mapě, která je na deváté straně brožury ‚Pohleďte na tu dobrou zemi‘. Vydali ji svědkové Jehovovi.
Cestou do Kadeše, který leží v pustině Paran, se nejméně třikrát ozvou stížnosti. V prvním případě stížnosti utichnou, když Jehova sesílá oheň, jímž jsou někteří z lidu stráveni. Potom Izraelité volají po mase a Jehova je zásobuje křepelkami. Miriam a Áron si stěžují na Mojžíše, a Miriam je v důsledku toho na čas postižena malomocenstvím.
Když národ táboří v Kadeši, posílá Mojžíš dvanáct mužů na výzvědy do Zaslíbené země. Po čtyřiceti dnech se vracejí. Deset z nich přináší špatné zprávy. Lidé jim uvěří, a chtějí proto Mojžíše, Árona a věrné zvědy Jozua a Kaleba ukamenovat. Jehova říká, že chce postihnout lid morem. Ale Mojžíš se za lid přimlouvá a Bůh prohlašuje, že se Izraelité stanou kočovníky a čtyřicet let budou chodit pustinou, dokud lidé, kteří byli zahrnuti do sčítání, nezemřou.
Jehova dává další pokyny. Korach a jiní muži se bouří proti Mojžíšovi a Áronovi, ale buřiči jsou zničeni ohněm, nebo je pohltí země. Následující den reptá proti Mojžíšovi a Áronovi celé shromáždění. Proto přichází metla od Jehovy a 14 700 lidí umírá. Bůh si přeje, aby bylo známo, koho vybral za velekněze, a proto působí, aby vypučela Áronova hůl. Potom Jehova dává další zákony týkající se povinností Levitů a očišťování lidu. Použití popela z červené krávy předstiňuje očištění prostřednictvím Ježíšovy oběti. (Hebrejcům 9:13, 14)
Izraelští synové se vracejí do Kadeše, kde Miriam umírá. Lid si opět stěžuje na Mojžíše a Árona. Proč? Kvůli nedostatku vody. Mojžíš a Áron sice vodu zázrakem opatří, ale neposvětí přitom Jehovovo jméno, a proto přicházejí o výsadu vstoupit do Zaslíbené země. Izrael odchází z Kadeše a Áron umírá na hoře Hor. Izraelité obcházejí Edom, pociťují únavu a mluví proti Bohu a proti Mojžíšovi. Jehova je trestá tím, že mezi ně posílá jedovaté hady. Mojžíš se za lid opět přimlouvá. Bůh mu říká, aby udělal měděného hada a umístil jej na tyči. Uštknutý člověk na něj měl pohlédnout, aby byl zachráněn. Had předstiňuje to, že Ježíš Kristus byl — k našemu věčnému užitku — přibit na kůl. (Jan 3:14, 15) Izrael porazí amorejské krále Sichona a Oga a bere do vlastnictví jejich země.
Odpovědi na biblické otázky:
12:1 — Proč si Miriam a Áron stěžovali na Mojžíše? Skutečným důvodem jejich stížnosti bylo patrně to, že Miriam toužila po větší moci. Když se k nim v pustině připojila Mojžíšova manželka Cippora, Miriam se možná obávala, že v táboře ztratí své význačné postavení. (2. Mojžíšova 18:1–5)
12:9–11 — Proč byla malomocenstvím postižena pouze Miriam? Je pravděpodobné, že právě ona byla podněcovatelkou stížnosti a přemluvila Árona, aby se k ní připojil. Áron projevil správný postoj, když se ke svému špatnému jednání přiznal.
21:14, 15 — O jaké knize se zde mluví? V Písmu jsou zmínky o různých knihách, kterých pisatelé Bible používali jako pramenů. (Jozue 10:12, 13; 1. Královská 11:41; 14:19, 29) Takovým spisem byla i ‚kniha Jehovových válek‘. Obsahovala historické zprávy o válkách Jehovova lidu.
Poučení pro nás:
11:27–29. Mojžíš nám poskytuje znamenitý příklad v tom, jak bychom měli reagovat, když jiní dostávají výsady v Jehovově službě. Mojžíš nežárlil a neusiloval o slávu, ale byl rád, když si Eldad a Medad začali počínat jako proroci.
12:2, 9, 10; 16:1–3, 12–14, 31–35, 41, 46–50. Jehova od svých ctitelů očekává, že budou projevovat úctu k autoritě pocházející od Boha.
14:24. Jestliže má člověk odolávat světským tlakům, které jej nutí k nesprávnému jednání, musí si vytvořit ‚jiného ducha‘ neboli jiný myšlenkový postoj. Musí to být postoj, který se liší od ducha světa.
15:37–41. Zvláštní třásně na oděvu měly Izraelitům připomínat, že jsou lidem, který je oddělen, aby uctíval Boha a poslouchal jeho přikázání. Neměli bychom snad i my žít podle Božích měřítek a nemělo by na nás být patrné, že se lišíme od světa?
NA MOABSKÝCH PLÁNÍCH
Když se izraelští synové utáboří na moabských pouštních pláních, Moabci se jich děsí, až jim je z toho nevolno. Moabský král Balak si proto najímá Baláma, aby tento muž Izraelity proklel. Jehova však Baláma přinutí, aby jim požehnal. Potom jsou moabské a midianské ženy použity k tomu, aby izraelské muže zlákaly k nemravnosti a modlářství. Jehova proto zničí čyřiadvacet tisíc provinilců. Když nakonec Pinechas dá najevo, že nestrpí žádné soupeření s Jehovou, metla ustává.
Při druhém sčítání vychází najevo, že z těch, kdo se účastnili prvního sčítání, již kromě Jozua a Kaleba nikdo nežije. Jozue je pověřen, aby se stal Mojžíšovým nástupcem. Izraelité dostávají instrukce o tom, jak se má postupovat při různých obětech a také pokyny ohledně slavnostních slibů. Izraelité také vykonají pomstu na Midianitech. Ruben, Gad a polovina kmene Manasse osídlí území na východ od řeky Jordán. Izraelité dostávají pokyny, aby přešli Jordán a vzali zemi do vlastnictví. Hranice země jsou podrobně stanoveny. Dědictví má být určeno losem. Levitům je přiděleno 48 měst, z nichž šest má sloužit jako města útočištná.
Odpovědi na biblické otázky:
22:20–22 — Proč vzplanul Jehovův hněv proti Balámovi? Jehova kdysi řekl proroku Balámovi, že nemá Izraelity proklínat. (4. Mojžíšova 22:12) Prorok však šel s Balakovými muži a byl pevně rozhodnut Izrael proklít. Balám se chtěl moabskému králi zavděčit a dostat od něho odměnu. (2. Petra 2:15, 16; Juda 11) Ačkoli byl Balám donucen Izraeli požehnat, místo aby jej proklel, přesto se snažil získat přízeň moabského krále. Proto navrhl, aby ženy uctívající Baala byly použity ke svedení izraelských mužů. (4. Mojžíšova 31:15, 16) Důvodem, proč proti Balámovi vzplanul Boží hněv, tedy byla prorokova bezohledná chamtivost.
30:6–8 — Může křesťanský manžel zrušit slavnostní sliby své manželky? Pokud jde o slavnostní sliby, Jehova nyní jedná se svými ctiteli jednotlivě. Například jestliže se někdo zasvětí Jehovovi, je to osobní slavnostní slib. (Galaťanům 6:5) Manžel nemá právo takový slib zrušit nebo jej učinit neplatným. Manželka by však měla dát pozor, aby slavnostně neslíbila nic, co by bylo v rozporu s Božím slovem nebo s povinnostmi, které má vůči svému manželovi.
Poučení pro nás:
25:11. Pinechas nám dal opravdu znamenitý příklad svou horlivostí pro Jehovu. Měli bychom si přát, aby sbor zůstal čistý. Neměli bychom proto jakýkoli případ hrubé nemravnosti ohlásit křesťanským starším?
35:9–29. Ten, kdo neúmyslně zabil člověka, musel opustit svůj domov a na určitý čas uprchnout do útočištného města. Z toho poznáváme, že život je posvátný a že jej musíme mít v úctě.
35:33. Za zemi, která byla znečištěna krví nevinného člověka, může být provedeno smíření jedině krví těch, kdo ji prolili. Je tedy opravdu vhodné, že před tím, než bude země přeměněna v ráj, budou ničemní lidé odstraněni. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44)
Boží slovo vykonává moc
Jehovovi a těm, kdo byli jmenováni do odpovědných postavení mezi jeho lidem, musíme projevovat úctu. Ve Čtvrté Mojžíšově je tato pravda zdůrazněna velmi zřetelně. Je to opravdu důležité poučení, které nám pomůže zachovávat pokoj a jednotu v dnešním sboru.
Z událostí, o nichž vypráví Čtvrtá Mojžíšova, je patrné, jak snadno se lidé, kteří zanedbávají své duchovní smýšlení, mohou provinit nesprávným jednáním, jako je například reptání, nemravnost a modlářství. Některé případy a poučení z této biblické knihy mohou posloužit jako materiál k bodu programu o místních potřebách, jež se rozebírají na služebním shromáždění ve sborech svědků Jehovových. Ano, „slovo Boha je živé a vykonává moc“ v našem životě. (Hebrejcům 4:12)
[Obrázek na straně 24 a 25]
Pomocí zázračného oblaku nad svatostánkem dával Jehova pokyny k tomu, aby se Izraelité utábořili, nebo aby tábor zrušili
[Obrázky na straně 26]
Jehova si zaslouží naši poslušnost a očekává, že budeme mít úctu k jeho představitelům