Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z 2. Samuelovy
JE SNAD k tomu, abychom uznávali Jehovovu svrchovanost, nutné být dokonale poslušní? Dělá ryzí člověk vždy to, co je správné v Božích očích? Jakého člověka považuje pravý Bůh za „příjemného svému srdci“? (1. Samuelova 13:14) Na tyto otázky uspokojivě odpovídá biblická kniha Druhá Samuelova.
Druhou Samuelovu napsali proroci Gad a Natan, kteří byli v úzkém kontaktu se starověkým izraelským králem Davidem.a Byla dokončena kolem roku 1040 př. n. l., na sklonku Davidova čtyřicetiletého kralování, a pojednává především o Davidovi a jeho vztahu k Jehovovi. Kniha je vzrušujícím vyprávěním o tom, jak se z národa zmítaného vnitřními rozpory stává vzkvétající sjednocené království, které má v čele statečného panovníka. Tento napínavý příběh je plný silných projevů emocí.
DAVID SE STÁVÁ „VĚTŠÍM A VĚTŠÍM“
David se dozvídá o smrti Saula a Jonatana. Jeho reakce na tuto zprávu odhaluje, jaké city chová k nim a k Jehovovi. V Hebronu je David prohlášen za krále nad kmenem Juda. Králem nad zbytkem Izraele je učiněn Saulův syn Iš-bošet. David se dále ‚stává větším a větším‘ a asi o sedm a půl roku později je dosazen za krále nad celým Izraelem. (2. Samuelova 5:10)
David dobývá Jeruzalém z rukou Jebusejců a dělá z něj hlavní město svého království. Jeho první pokus o přemístění truhly smlouvy do Jeruzaléma končí katastrofou. Napodruhé se ale vše podaří, a David ze samé radosti tančí. Jehova uzavírá s Davidem smlouvu o Království. David si podrobuje své nepřátele, protože Bůh je i nadále s ním.
Odpovědi na biblické otázky:
2:18 — Proč byli Joab a jeho dva bratři označováni jako tři synové Ceruji, tedy své matky? Rodokmeny v Hebrejských písmech obvykle uváděly jména otců. Manžel Ceruji možná zemřel předčasně anebo mohl být pokládán za nevhodného k tomu, aby byl zahrnut do Posvátného Záznamu. Důvodem, proč byla uvedena Ceruja, mohlo být i to, že byla vlastní nebo nevlastní sestrou Davida. (1. Paralipomenon 2:15, 16) Jediná zmínka o otci těchto tří bratrů se týká jeho pohřebního místa v Betlémě. (2. Samuelova 2:32)
3:29 — Co znamená označení „muž, který se chápe otáčivého vřetene“? Tkaní se obvykle věnovaly ženy. Tento výraz se tedy možná vztahuje na muže, kteří nebyli schopni podílet se na takových činnostech, jako bylo válčení, a museli proto dělat práci, kterou většinou vykonávaly ženy.
5:1, 2 — Za jak dlouho potom, co byl úkladně zavražděn Iš-bošet, se David stal králem nad celým Izraelem? Zdá se rozumné předpokládat, že dvouleté kralování Iš-bošeta začalo brzy po Saulově smrti, přibližně v téže době, kdy se David stal králem v Hebronu. Z tohoto města David panoval nad Judou sedm a půl roku. Krátce poté, co byl dosazen za krále nad celým Izraelem, učinil hlavní město z Jeruzaléma. David se tedy stal králem nad celým Izraelem asi pět let po Iš-bošetově smrti. (2. Samuelova 2:3, 4, 8–11; 5:4, 5)
8:2 — Kolik Moabců bylo po válečném konfliktu s Izraelem popraveno? Jejich množství bylo zřejmě určeno měřením, a ne počítáním. Zdá se, že David přiměl Moabce, aby si v řadě lehli vedle sebe na zem. Pak nechal řadu změřit provazcem, tedy nějakým lanem. Zřejmě tomu bylo tak, že dvě míry provazce neboli dvě třetiny Moabců nechal David zabít a jedna míra provazce, tedy jedna třetina z nich, byla ušetřena.
Poučení pro nás:
2:1; 5:19, 23. Předtím než se David usídlil v Hebronu a před tím, než vyšel proti svým nepřátelům, se dotazoval Jehovy. I my bychom měli hledat Jehovovo vedení dříve, než uděláme rozhodnutí, jež ovlivní náš duchovní stav.
3:26–30. Pomsta má smutné následky. (Římanům 12:17–19)
3:31–34; 4:9–12. David je nám příkladem v tom, že nebyl pomstychtivý a nechoval vůči druhým zášť.
5:12. Nikdy bychom neměli zapomenout, že to je Jehova, kdo nás vyučuje svým cestám a kdo umožnil, abychom s ním měli dobrý vztah.
6:1–7. I když to David myslel dobře, jeho pokus přemístit truhlu smlouvy na voze byl v rozporu s Božím příkazem a skončil nezdarem. (2. Mojžíšova 25:13, 14; 4. Mojžíšova 4:15, 19; 7:7–9) Rovněž samotná situace, kdy Uzza popadl Truhlu, ukazuje, že dobrý úmysl nic nemění na Božích požadavcích.
6:8, 9. V obtížné situaci se David nejprve rozhněval a pak dostal strach — snad dokonce vinil z tragédie Jehovu. Musíme si dávat pozor, abychom Jehovu neobviňovali z problémů, které vznikly proto, že jsme přehlíželi jeho příkazy.
7:18, 22, 23, 26. David byl pokorný, projevoval výlučnou oddanost Jehovovi a měl zájem na tom, aby bylo vyvýšeno Boží jméno. To jsou vlastnosti, které bychom měli napodobovat.
8:2. Proroctví pronesené asi před 400 lety se splnilo. (4. Mojžíšova 24:17) Jehovovo slovo se vždy uskuteční.
9:1, 6, 7. David dodržel svůj slib. I my se musíme snažit, abychom své slovo dodrželi.
JEHOVA VZBOUZÍ NEŠTĚSTÍ PROTI SVÉMU POMAZANÉMU
„Hle, vzbouzím proti tobě neštěstí z tvého vlastního domu,“ říká Jehova Davidovi, „a před tvýma vlastníma očima vezmu tvé manželky a dám je tvému bližnímu, a jistě bude ležet s tvými manželkami před očima tohoto slunce.“ (2. Samuelova 12:11) Proč Jehova vynáší tento soud? Je to kvůli Davidovu hříchu s Bat-šebou. Kajícnému Davidovi je sice odpuštěno, ale následků svého hříchu ušetřen není.
Nejprve umírá dítě, které Bat-šeba porodila. Pak Davidovu dceru Tamar, pannu, znásilní její nevlastní bratr Amnon. Tamařin vlastní bratr Absalom ji chce pomstít a Amnona zabije. Absalom se spikne proti svému otci a v Hebronu se prohlašuje za krále. David musí z Jeruzaléma uprchnout. Absalom má poměr s deseti konkubínami svého otce, které byly v Jeruzalémě ponechány, aby se staraly o dům. David se vrátí ke svému kralování až poté, co je Absalom zabit. Vzpoura Benjamínovce Šeby končí Šebovou smrtí.
Odpovědi na biblické otázky:
14:7 — Co znázorňuje „žhnutí mého dřevěného uhlí“? Žhnutí pomalu hořícího dřevěného uhlí je zde použito pro znázornění žijícího potomstva.
19:29 — Co bylo příčinou Davidovy reakce na Mefibošetovo vysvětlení? Z toho, co David od Mefibošeta slyšel, mu muselo být jasné, že udělal chybu, když bez dalšího zkoumání uvěřil slovům Ciby. (2. Samuelova 16:1–4; 19:24–28) Davida toto vědomí pravděpodobně dráždilo a už o té záležitosti nechtěl nic slyšet.
Poučení pro nás:
11:2–15. Nezaujatá zpráva o Davidových chybách je dokladem toho, že Bible je Boží inspirované slovo.
11:16–27. Pokud se dopustíme závažného hříchu, neměli bychom se snažit jej zakrýt, jako to dělal David. Spíše bychom měli svůj hřích vyznat Jehovovi a požádat o pomoc sborové starší. (Přísloví 28:13; Jakub 5:13–16)
12:1–14. Natan dal znamenitý příklad jmenovaným starším ve sboru. Jejich úkolem je pomáhat těm, kdo se dopustili hříchu, aby své jednání napravili. Starší musí tuto povinnost vykonávat obratně.
12:15–23. David měl správný postoj k tomu, co jej postihlo. Tento postoj mu pomohl, aby na těžkosti vhodně reagoval.
15:12; 16:15, 21, 23. Když se zdálo, že Absalom se zmocní trůnu, vynikající rádce Achitofel podlehl pýše a ctižádosti, a stal se zrádcem. Pokud je někdo inteligentní, ale není pokorný a věrný, může se mu to stát léčkou.
19:24, 30. Mefibošet upřímně oceňoval Davidovu milující laskavost. Ochotně se podřídil královu rozhodnutí ohledně Ciby. Ocenění pro Jehovu a jeho organizaci by nás mělo podněcovat k tomu, abychom byli poddajní.
20:21, 22. Moudrost jednoho člověka může zachránit před katastrofou mnoho dalších lidí. (Kazatel 9:14, 15)
UPADNĚME „DO JEHOVOVY RUKY“
Země je po tři roky sužována hladomorem kvůli vině krve, kterou přivodil Saul tím, že usmrtil Gibeoňany. (Jozue 9:15) Gibeoňané žádají, aby mohli popravit sedm ze Saulových synů, čímž by byla vina krve pomstěna. David je vydává do rukou Gibeoňanů, a sucho je ukončeno mohutným lijákem. Čtyři filištínští obři „padli rukou Davidovou a rukou jeho sluhů“. (2. Samuelova 21:22)
David páchá těžký hřích, když nařizuje, aby bylo provedeno nedovolené sčítání lidu. Činí pokání a volí si, aby padl „do Jehovovy ruky“. (2. Samuelova 24:14) Následkem toho umírá 70 000 osob na mor. David poslouchá Jehovův příkaz, a metla se zastavuje.
Odpovědi na biblické otázky:
21:8 — Proč je uvedeno, že Saulova dcera Mikal měla pět synů, když 2. Samuelova 6:23 říká, že zemřela bezdětná? Podle všeobecně přijímaného vysvětlení se jednalo o syny Mikaliny sestry Merab, manželky Adriela. Merab pravděpodobně zemřela velmi záhy a chlapce vychovala bezdětná Mikal.
21:9, 10 — Jak dlouho držela Ricpa hlídku u svých dvou synů a u pěti vnuků Saula, kteří byli usmrceni Gibeoňany? Všech sedm bylo pověšeno „v prvních dnech žní“ — tedy v březnu nebo v dubnu. Mrtvoly zůstaly nepohřbeny na jedné hoře. Ricpa těch sedm těl ve dne v noci hlídala, dokud Jehova neukončil období sucha, čímž dal najevo, že jeho hněv pominul. Je velmi nepravděpodobné, že by silný liják přišel před skončením období sklizně, což bylo v říjnu. Je tedy možné, že Ricpa držela hlídku až pět nebo šest měsíců. Poté nechal David kosti těchto mužů pohřbít.
24:1 — Proč to, že David provedl sčítání lidu, bylo z jeho strany závažným hříchem? Provést sčítání lidu nebylo samo o sobě zakázáno v Zákoně. (4. Mojžíšova 1:1–3; 26:1–4) Bible neříká, co David sledoval tím, že zjišťoval počet lidu. V 1. Paralipomenon 21:1 čteme, že ho k tomu podnítil Satan. Vojenský velitel Joab v každém případě věděl, že Davidovo rozhodnutí sepsat lid je nesprávné, a snažil se od toho Davida odradit.
Poučení pro nás:
22:2–51. Davidova píseň nádherným způsobem popisuje Jehovu jako pravého Boha, který si zaslouží naši bezvýhradnou důvěru.
23:15–17. David měl tak hlubokou úctu k Božímu zákonu ohledně života a krve, že v této situaci odmítl udělat i to, co by jen připomínalo porušení onoho zákona. I my bychom měli rozvíjet stejný postoj ke všem Božím příkazům.
24:10. Davida jeho svědomí vedlo k pokání. Je naše svědomí natolik citlivé, že by reagovalo stejně?
24:14. David byl přesvědčen o tom, že Jehova je milosrdnější než lidé. Jsme si tím jisti také?
24:17. David hluboce litoval toho, že jeho hřích přinesl utrpení celému národu. Kajícný provinilec by měl pociťovat výčitky svědomí za pohanu, kterou svými skutky možná uvrhl na sbor.
Být ‚příjemní Božímu srdci‘ je v našich silách
Druhý izraelský král byl ‚mužem příjemným Jehovovu srdci‘. (1. Samuelova 13:14) David nikdy nezpochybňoval Jehovova spravedlivá měřítka a nesnažil se jít cestou nezávislosti na Bohu. Vždy, když v něčem chyboval, svůj hřích uznal, přijal ukáznění a své jednání napravil. David byl ryzí člověk. Není snad moudré jednat podobně jako on, zvláště pokud se dopustíme chyby?
Davidův životní příběh působivě ukazuje, co to znamená uznávat Jehovovu svrchovanost. Znamená to přijímat jeho měřítka pro to, co je správné a co nesprávné, a snažit se je dodržovat a tím zachovávat ryzost. To je v našich možnostech. Za poučení z Druhé Samuelovy můžeme být velmi vděční. Inspirované poselství, které nacházíme na stránkách této knihy, skutečně je živé a vykonává moc! (Hebrejcům 4:12)
[Poznámka pod čarou]
a I když Samuel se na psaní této knihy nepodílel, kniha nese jeho jméno, protože První a Druhá Samuelova tvořily původně v hebrejském kánonu jeden svitek. Samuel napsal převážnou část První Samuelovy.
[Obrázek na straně 16]
David pamatoval na to, kdo jej pevně ustanovil jako krále, a to mu pomáhalo, aby zůstal pokorný
[Obrázky na straně 18]
„Hle, vzbouzím proti tobě neštěstí z tvého vlastního domu“
Bat-šeba
Tamar
Amnon