Jeruzalém, který je hoden svého jména
„Mějte navždy radost z toho, co tvořím. Vždyť hle, tvořím Jeruzalém jako příčinu k radosti.“ (IZAJÁŠ 65:18)
1. Jak Ezra smýšlel o Božím vyvoleném městě?
EZRA byl horlivý badatel Božího slova, a proto si velmi vážil toho, že Jeruzalém byl kdysi tak úzce spojen s čistým uctíváním Jehovy. (5. Mojžíšova 12:5; Ezra 7:27) Jeho láska k Božímu městu je patrná z toho úseku Bible, k jehož napsání byl inspirován — z knih 1. a 2. Paralipomenon a z knihy Ezra. V celé Bibli se jméno Jeruzalém vyskytuje více než 800krát a téměř čtvrtinu z toho najdeme právě v Ezrových historických zprávách.
2. Jaký je prorocký význam jména Jeruzalém?
2 Slovo „Jeruzalém“ je v biblické hebrejštině možné považovat za duál, což je určitý hebrejský mluvnický tvar. Duál se používá většinou pro předměty, které se vyskytují v páru, například pro oči, uši, ruce a nohy. Je-li tedy jméno Jeruzalém zapsáno v duálu, můžeme se na něj dívat jako na prorocké vyjádření o pokoji, který Boží lid zažije v dvojím smyslu — duchovně a doslova. Písmo neukazuje, zda to Ezra plně chápal. Přesto se jako kněz snažil dělat maximum pro to, aby Židům pomohl mít pokoj s Bohem. A rozhodně se velmi namáhal, aby byl Jeruzalém hoden významu svého jména, což je „vlastnictví [neboli základ] dvojnásobného pokoje“. (Ezra 7:6)
3. Kolik let uplynulo do doby, kdy se Ezra opět ujal činnosti, a jaké poměry tehdy panovaly?
3 Bible se nezmiňuje, kde byl Ezra během dvanácti let, která uplynula od jeho návštěvy v Jeruzalémě do Nehemjášova příchodu do města. Bídný duchovní stav národa v tomto období však naznačuje, že Ezra v Jeruzalémě nebyl. Přesto se dozvídáme, že po obnovení jeruzalémských hradeb znovu sloužil jako věrný kněz v Jeruzalémě.
Neobyčejné shromáždění
4. Čím se vyznačoval první den izraelského sedmého měsíce?
4 Obnova jeruzalémských hradeb skončila krátce před začátkem důležitého svátečního měsíce tišri, sedmého měsíce izraelského náboženského kalendáře. První den měsíce tišri se konala zvláštní slavnost novoluní, které se říkalo Svátek troubení na trubku. Toho dne, po dobu, kdy byly Jehovovi předkládány oběti, troubili kněží na trubky. (4. Mojžíšova 10:10; 29:1) Tento den byl pro Izraelity přípravou na výroční Den smíření, který připadal na 10. tišri, a na radostný Svátek sklizně, který probíhal od 15. do 21. dne téhož měsíce.
5. (a) Jak Ezra a Nehemjáš dobře využili „první den sedmého měsíce“? (b) Proč Izraelité plakali?
5 „První den sedmého měsíce“ se shromáždil „všechen lid“. Pravděpodobně ho k tomu povzbudil Nehemjáš a Ezra. Mezi shromážděnými byli muži, ženy a ‚všichni dostatečně inteligentní k tomu, aby naslouchali‘. Byly tedy přítomny i děti a pozorně naslouchaly, když Ezra stál na pódiu a „od rozbřesku do poledne“ četl Zákon. (Nehemjáš 8:1–4) V pravidelných intervalech pomáhali Levité Izraelitům pochopit, co se čte. Ti byli dojati až k slzám, když si uvědomili, jak daleko došli v neposlušnosti Božího zákona oni sami i jejich předkové. (Nehemjáš 8:5–9)
6, 7. Co se křesťané mohou naučit z toho, jak Nehemjáš přiměl Židy, aby přestali plakat?
6 Toto však nebyl čas k truchlivému pláči. Probíhal svátek, a Izraelité právě dokončili obnovu jeruzalémských hradeb. Nehemjáš jim tedy pomáhal dostat se do správného rozpoložení mysli. Řekl jim: „Jděte, jezte tučné věci a pijte sladké a posílejte podíly tomu, pro koho nebylo nic připraveno; vždyť tento den je svatý našemu Pánu, a nepociťujte ublížení, neboť Jehovova radost je vaše pevnost.“ „Všechen lid tedy [poslušně] odešel jíst a pít a posílat podíly a věnovat se velkému radování, neboť porozuměli slovům, jež jim byla dána na vědomí.“ (Nehemjáš 8:10–12)
7 Z této zprávy se dnešní Boží lid může hodně poučit. Uvedený příklad by měli mít na mysli ti, kdo mají výsadu vyučovat na shromážděních a sjezdech. Při těchto příležitostech je někdy nutné udělit pokárání či dát rady, ale mělo by být zejména zdůrazňováno, jaký prospěch a jaké požehnání přináší to, když jednáme v souladu s Božími požadavky. Boží ctitelé jsou také chváleni za znamenitou práci, kterou vykonávají, a jsou povzbuzováni, aby vytrvali. Z těchto shromáždění by měli odcházet s radostí v srdci, vyvolanou povzbudivým poučováním, kterého se jim dostalo z Božího slova. (Hebrejcům 10:24, 25)
Jiné radostné shromáždění
8, 9. Jaké zvláštní shromáždění se konalo druhého dne sedmého měsíce, a co to Božímu lidu přineslo?
8 Druhý den tohoto zvláštního měsíce „se hlavy otců všeho lidu, kněží a Levité sešli k opisovači Ezrovi, ano aby získali pochopení slov zákona“. (Nehemjáš 8:13) Ezra byl opravdu způsobilý vést toto shromáždění, protože „připravil své srdce, aby se radil s Jehovovým zákonem a činil jej a aby vyučoval v Izraeli předpisu a právu“. (Ezra 7:10) Je nepochybné, že na tomto shromáždění byly vyzdviženy ty oblasti života, v nichž se Boží lid potřeboval ještě více přizpůsobit smlouvě Zákona. Bezprostřední pozornost byla zaměřena na nutnost provést řádné přípravy na oslavu blížícího se Svátku chýší.
9 Tento svátek, který trval jeden týden, proběhl řádně, to znamená, že celý národ bydlel v dočasných příbytcích postavených z větví a listí různých stromů. Tyto chýše Izraelité postavili na svých plochých střechách, na svých nádvořích, na nádvořích chrámu a na veřejných prostranstvích v Jeruzalémě. (Nehemjáš 8:15, 16) Byla to opravdu vynikající příležitost shromáždit lid a předčítat mu z Božího zákona. (Srovnej 5. Mojžíšovu 31:10–13.) To se dělo každý den, „od prvního dne až do posledního dne“ svátku a výsledkem bylo „velmi veliké radování“ Božího lidu. (Nehemjáš 8:17, 18)
Neměli bychom zanedbávat Boží dům
10. Proč bylo 24. dne sedmého měsíce uspořádáno zvláštní shromáždění?
10 K nápravě závažných chyb Božího lidu musí být vhodná doba a vhodné místo. Ezra a Nehemjáš si zjevně uvědomili, že taková chvíle právě nastala, protože na 24. den měsíce tišri zorganizovali den půstu. Znovu byl čten Boží zákon a lid vyznával své hříchy. Levité potom připomněli, jak byl Bůh ke svému vzpurnému lidu milosrdný, nádherným způsobem vyjadřovali chválu Jehovovi a vyzvali lid k uzavření ‚důvěryhodné úmluvy‘, která pak byla stvrzena pečetí izraelských knížat, Levitů a kněží. (Nehemjáš 9:1–38)
11. K jaké ‚důvěryhodné úmluvě‘ se Židé zavázali?
11 Lid jako celek přísahal, že bude písemnou „důvěryhodnou úmluvu“ dodržovat a že bude „chodit v zákoně pravého Boha“. A souhlasil s tím, že nebude vstupovat do manželských svazků s ‚národy země‘. (Nehemjáš 10:28–30) Židé se navíc zavázali, že budou dodržovat Sabat, že budou každý rok dávat finanční příspěvky na podporu pravého uctívání, že budou opatřovat dřevo pro obětní oltář, že budou dávat jako oběti prvorozené kusy ze svých stád a že budou do jídelen chrámu přinášet první ovoce své země. Z toho je zřejmé, že byli rozhodnuti ‚nezanedbávat dům svého Boha‘. (Nehemjáš 10:32–39)
12. Jak můžeme dnes dávat najevo, že nezanedbáváme Boží dům?
12 Dnes musí Jehovovi ctitelé dávat pozor na to, aby nezanedbávali svou výsadu ‚prokazovat posvátnou službu‘ na nádvořích Jehovova velkého duchovního chrámu. (Zjevení 7:15) K této službě patří pravidelné upřímné modlitby o podporu Jehovova uctívání. Jestliže chceme žít v souladu s těmito modlitbami, je zapotřebí připravovat se na křesťanská shromáždění a aktivně se jich účastnit, využívat opatření ke kázání dobré zprávy a pomáhat zájemcům tím, že se za nimi vracíme, a je-li to možné, že s nimi vedeme biblické studium. Mnozí z těch, kdo nechtějí zanedbávat Boží dům, poskytují finanční dary na kazatelské dílo a na údržbu míst používaných k pravému uctívání. Možná můžeme podpořit také výstavbu míst ke shromažďování, která jsou naléhavě potřebná, a udržovat v nich čistotu a pořádek. Významným projevem lásky k Božímu duchovnímu domu je podpora pokoje mezi spoluvěřícími a poskytování pomoci všem, kdo ji v hmotném nebo duchovním ohledu potřebují. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Hebrejcům 13:15, 16)
Radostné zasvěcení
13. Co si vyžadovalo okamžitou pozornost ještě před tím, než mohly být zasvěceny jeruzalémské hradby, a jaký znamenitý příklad mnozí Izraelité dali?
13 ‚Důvěryhodná úmluva‘, která byla v Nehemjášově době stvrzena pečetí, připravila Boží starověký lid na den zasvěcení jeruzalémských hradeb. Bylo však třeba věnovat pozornost ještě jiné naléhavé věci. Jeruzalém byl nyní obklopen vysokými hradbami, které měly 12 bran, ale bylo nutné, aby měl více obyvatel. Nějací Izraelité tam sice žili, ale „město bylo rozlehlé a veliké, a uvnitř něho bylo málo lidí“. (Nehemjáš 7:4) S cílem vyřešit tento problém Izraelité „metali los, aby přivedli jednoho z každých deseti, aby bydlel ve svatém městě Jeruzalémě“. Když lidé viděli, s jakou ochotou bylo toto opatření přijato, podnítilo je to, aby žehnali „všem mužům, kteří se dobrovolně nabídli k bydlení v Jeruzalémě“. (Nehemjáš 11:1, 2) To je znamenitý příklad pro dnešní pravé ctitele, jejichž životní podmínky jim dovolují přestěhovat se tam, kde je pomoc zralých křesťanů více potřebná.
14. Co se stalo v den zasvěcení jeruzalémských hradeb?
14 Brzy byly zahájeny rozsáhlé přípravy na významný den, kdy měly být zasvěceny jeruzalémské hradby. Z okolních judských měst byli shromážděni hudebníci a zpěváci. Z nich byly vytvořeny dva velké sbory díkůvzdání, za nimiž měl jít průvod. (Nehemjáš 12:27–31, 36, 38) Tyto sbory a průvody svůj pochod po hradbách začaly v místě, které bylo nejdále od chrámu, tedy pravděpodobně v místě, kde byla Údolní brána. Odtud se rozešly na opačné strany a nakonec se sešly v Božím domě. „Přistoupili k tomu, aby toho dne obětovali velké oběti a aby se radovali, neboť pravý Bůh sám způsobil, aby se radovali velkou radostí. A také ženy a děti se radovaly, takže radování Jeruzaléma bylo slyšet do daleka.“ (Nehemjáš 12:43)
15. Proč zasvěcení jeruzalémských hradeb nebylo příčinou k trvalé radosti?
15 Bible neuvádí datum této radostné oslavy. Je nepochybné, že to byla významná událost, ne-li vyvrcholení obnovy Jeruzaléma. Ve městě se samozřejmě muselo vykonat ještě mnoho stavebních prací. Za čas však obyvatelé Jeruzaléma ztratili své znamenité duchovní smýšlení. Například když Nehemjáš navštívil město podruhé, zjistil, že Boží dům je opět zanedbáván a že Izraelité si zase berou za manželky pohanské ženy. (Nehemjáš 13:6–11, 15, 23) Tytéž špatné poměry jsou popsány ve spisech proroka Malachiáše. (Malachiáš 1:6–8; 2:11; 3:8) Zasvěcení jeruzalémských hradeb se tedy nestalo příčinou k trvalé radosti.
Příčina k věčné radosti
16. Na které události obrovského významu se těší Boží lid?
16 Dnes Jehovovi ctitelé toužebně vyhlížejí dobu, kdy Bůh zvítězí nad všemi svými nepřáteli. Toto vítězství začne zničením ‚Velkého Babylóna‘ — obrazného města, v němž jsou zahrnuty všechny formy falešného náboženství. (Zjevení 18:2, 8) Zničení falešného náboženství bude první fází přicházejícího velkého soužení. (Matouš 24:21, 22) Před námi je také jedna skutečně významná událost — nebeská svatba Pána Ježíše Krista a jeho nevěsty tvořené 144 000 obyvateli ‚Nového Jeruzaléma‘. (Zjevení 19:7; 21:2) Nedokážeme říci, kdy přesně bude tento nebeský svazek uzavřen, ale je jisté, že to bude radostná událost. (Viz Strážnou věž, 15. srpna 1990, strany 30 a 31.)
17. Co víme o ‚dokončení‘ Nového Jeruzaléma?
17 S jistotou víme, že ‚dokončení‘ Nového Jeruzaléma je velmi blízko. (Matouš 24:3, 7–14; Zjevení 12:12) Na rozdíl od pozemského Jeruzaléma nebude nikdy příčinou zklamání. Je to proto, že všichni jeho obyvatelé jsou duchem pomazaní, vyzkoušení a přečištění následovníci Ježíše Krista. Svou věrností až do smrti každý z nich prokáže, že je navždy věrně oddán Svrchovanému Panovníkovi, Jehovovi Bohu. To má hluboký význam pro zbývající část lidstva — pro ty lidi, kteří žijí, i pro ty, kteří zemřeli!
18. Proč bychom měli ‚jásat a mít navždy radost‘?
18 Uvažujme o tom, co se stane, až Nový Jeruzalém obrátí svou pozornost k lidem, kteří projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť. „Pohleď,“ napsal apoštol Jan, „Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:2–4) Kromě toho Bůh toto uspořádání podobné městu použije k tomu, aby lidstvo pozvedl k dokonalosti. (Zjevení 22:1, 2) To jsou jistě skvělé důvody k tomu, abychom ‚jásali a měli navždy radost z toho, co Bůh nyní tvoří‘! (Izajáš 65:18)
19. Co je duchovní ráj, do něhož byli křesťané shromážděni?
19 Ale lidé, kteří činí pokání, nemusí na pomoc od Boha čekat až do té doby. Jehova začal v roce 1919 shromažďovat poslední ze 144 000 do duchovního ráje, který oplývá ovocem Božího ducha, například láskou, radostí a pokojem. (Galaťanům 5:22, 23) Význačným rysem tohoto duchovního ráje je víra jeho pomazaných obyvatel, kteří jsou v čele díla kázání dobré zprávy o Božím Království po celé obydlené zemi a dosahují v něm vynikajících výsledků. (Matouš 21:43; 24:14) A tak díky této činnosti může téměř šest milionů ‚jiných ovcí‘, které mají pozemskou naději, vejít do duchovního ráje a radovat se z plodné práce. (Jan 10:16) Tuto možnost mají díky tomu, že svůj život zasvětili Jehovovi Bohu, a to na základě víry ve výkupní oběť Božího Syna, Ježíše Krista. Jejich společenství s budoucími členy Nového Jeruzaléma se prokázalo jako opravdu požehnané. A tak tím, že jednal s pomazanými křesťany, Jehova položil pevný základ pro „novou zemi“ — společnost bohabojných lidí, kteří zdědí pozemskou říši nebeského Království. (Izajáš 65:17; 2. Petra 3:13)
20. Jak bude Nový Jeruzalém hoden významu svého jména?
20 Pokoj, jaký nyní zažívají ve svém duchovním ráji, zažijí Jehovovi ctitelé už brzy v doslovném ráji na zemi. K tomu dojde, až Nový Jeruzalém sestoupí z nebe, aby požehnal lidstvu. Boží lid pak dvojím způsobem zažije ty pokojné podmínky, které jsou slíbeny u Izajáše 65:21–25. Pokoj od Boha nyní zažívají pomazaní, kteří teprve mají zaujmout své místo v nebeském Novém Jeruzalémě, a ti, kdo patří k ‚jiným ovcím‘, a to jakožto jednotní Jehovovi ctitelé v duchovním ráji. Tento pokoj se rozšíří i do doslovného ráje, až se ‚Boží vůle stane na celé zemi, stejně jako je i v nebi‘. (Matouš 6:10) Ano, Boží slavné nebeské město prokáže, že je hodno jména Jeruzalém, protože bude pevným ‚základem dvojnásobného pokoje‘. Po celou věčnost bude dělat čest svému Vznešenému Stvořiteli, Jehovovi Bohu, a svému ženichovi, Králi Ježíši Kristu.
Vzpomínáš si?
◻ Čeho bylo dosaženo, když Nehemjáš shromáždil lid v Jeruzalémě?
◻ Co museli starověcí Židé dělat, aby dali najevo, že nezanedbávají Boží dům, a co máme dělat my?
◻ Jakou roli má „Jeruzalém“ v dosažení trvalé radosti a pokoje?
[Mapa na straně 23]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
JERUZALÉMSKÉ BRÁNY
Čísla udávají současnou nadmořskou výšku v metrech.
RYBNÁ BRÁNA
BRÁNA STARÉHO MĚSTA
EFRAJIMOVA BRÁNA
NÁROŽNÍ BRÁNA
ÚDOLNÍ BRÁNA
BRÁNA HROMAD POPELA
OVČÍ BRÁNA
STRÁŽNÍ BRÁNA
PROHLÍDKOVÁ BRÁNA
KOŇSKÁ BRÁNA
VODNÍ BRÁNA
PRAMENNÁ BRÁNA
DRUHÁ ČTVRŤ
MĚSTO DAVIDOVO
OFEL
údolí Hinnom
pramen Gichon
králova zahrada
En-rogel
údolí Tyropeon (Centrální údolí)
říční údolí Kidron
Široká zeď
veřejné prostranství
raná severní zeď
hrad
areál chrámu
veřejné prostranství
740
730
730
750
770
770
750
730
710
690
670
620
640
660
680
700
720
740
730
710
690
670
Zobrazení toho, kam až jeruzalémské hradby pravděpodobně sahaly v době zničení města a v době, kdy Nehemjáš stál v čele jejich opětovného vybudování