Vrcholné myšlenky Bible — Nehemjáš 1:1–13:31

Pravé uctívání vítězí

Pravé uctívání vítězí rozhodným jednáním a neústupným spoléháním na Jehovu. To je jádro Nehemjášovy knihy. Je to důležitá zpráva o obnově jeruzalémské zdi pod odvážným vedením Nehemjáše.

Tato kniha zahrnuje rozhodné období, v němž začínalo 70 týdnů let, jež vedly k vystoupení Mesiáše. (Dan. 9:24–27) Úvodní verš zprávy a její zápis v první osobě jasně určují Nehemjáše jako jejího pisatele. Tato kniha je dodatek k Ezrovi a navazuje nit vyprávění asi 12 let po událostech, jež zaznamenal Ezra.

Když čteme tuto zprávu, vidíme, jak Jehova podivuhodně řídí události tak, aby se mohla dít jeho vůle. Také si povšimneme, jak posiluje a povzbuzuje své věrně oddané služebníky.

Situace v Jeruzalémě

Prosím čti Nehemjáše 1:1–2:20. Nehemjáš, číšník u perského krále, se dovídá, že jeruzalémské zdi jsou stále zbořené a že lid je „ve velmi špatné situaci“. Je hluboce sklíčený a vylévá své srdce Jehovovi ve vroucí modlitbě. Král si povšimne Nehemjášova žalu a otevírá mu cestu do Jeruzaléma, aby se podíval na obnovu městské zdi.

◆ 1:1 — v kterém roce to bylo?

Bylo to ve dvacátém roce krále Artaxerxa (Longimana). (2:1) Protože kislev (listopad-prosinec) je v tomto vyprávění uveden před nisanem (březen-duben), počítali perští králové zřejmě každý rok své vlády od podzimu do podzimu nebo od doby, kdy skutečně vstoupili na trůn. Spolehlivé historické důkazy a splněná biblická proroctví poukazují na rok 455 př. n. l. jako na rok, kdy nisan připadá na dvacátý rok Artaxerxa. Nehemjášova zpráva tedy začíná na podzim roku 456 př. n. l. a výnos o obnově jeruzalémské zdi byl vydán na jaře roku 455 př. n. l.

◆ 2:4 — Byla to zoufalá modlitba na poslední chvíli?

Ne, protože zpustošený Jeruzalém byl předmětem Nehemjášových modliteb „dnem a nocí“ již nějakou dobu. (1:4, 6) Když Nehemjáš využil příležitosti a vyjádřil králi Artaxerxovi svou žádost o obnově jeruzalémských zdí, znovu se modlil, a tak jen opakovaně činil to, co vždy. Jehovova příznivá odpověď se projevila ve svolení, aby znovu postavil městské zdi.

K našemu poučení: Nehemjáš vzhlížel k Jehovovi o vedení. I my bychom měli, když stojíme před závažným rozhodnutím, ‚vytrvávat v modlitbě‘ a jednat v souladu s Jehovovým vedením. — Řím. 12:12.

Stavba zdi i navzdory úkladům

Čti 3:1–6:19. Když začíná stavba zdi, popichují protivníci a pošklebují se. Později vyhrožují útokem. Nehemjáš se nedá zastrašit a nabádá dělníky: „Chovejte v mysli Jehovu, toho velkého a bázeň vzbuzujícího.“ Polovina z nich stojí na stráži s píkami a luky a druzí pracují s připravenými zbraněmi. I přes zastrašování a jiné úklady dokončují Židé zeď za 52 dnů.

◆ 3:5 — Kdo byly tyto „majestátní osoby“?

Mezi obyvateli a dřívějšími usedlíky v Tekoji, městečku asi 16 km jižně od Jeruzaléma, byli význační Židé. Tyto „majestátní osoby“ byly zřejmě příliš pyšné, než aby se pokořily a pracovaly pod jhem dozorců, které jmenoval Nehemjáš. — Srovnej Jeremjáše 27:11.

◆ 4:17 — Jak pracovali jednou rukou?

Zedníci používali při práci obě ruce. Zbraně měli u boku. (4:18) Nosiči břemen mohli snadno držet v jedné ruce zbraň a náklady hlíny nebo štěrku mohli vyvažovat na rameni nebo na hlavě. — 1. Mojž. 24:15, 45.

◆ 5:7 — Proč byla lichva nesprávná?

Lichva přímo porušovala Jehovův zákon. (3. Mojž. 25:36; 5. Mojž. 23:19) Jestliže vyžadovali měsíčně „setinu“, bylo to za rok 12 procent. (5:11) Lidé již byli velmi sužováni hladomorem a těžkými daněmi od Peršanů. (5:3, 4) A přece boháč bezcitně ukládal vysoký úrok svým ubohým bratrům.

◆ 6:5 — Proč ‚otevřený dopis‘?

Důvěrné dopisy byly často ukládány do pečlivě zapečetěných hedvábných váčků. Když tedy Sanbalat posílal ‚otevřený dopis‘, možná měl v úmyslu urážku. Protože si obžalobu v ‚otevřeném dopisu‘ mohli přečíst i druzí, snad doufal, že Nehemjáš se tak rozruší, že opustí Jeruzalém, aby šel a očistil se z obvinění. Sanbalat možná také doufal, že dopis způsobí poplach, takže Židé přestanou pracovat.

K našemu poučení: Neměli bychom mít názor, že tvrdá práce je pod naši důstojnost, a držet se zpátky jako „majestátní osoby“ v Tekoji. Spíše bychom se měli vydávat jako obyčejní Tekojané, kteří plnili dvojnásobnou povinnost. — Neh. 3:5, 27.

Pravé uctívání obnoveno

Čti 7:1–10:39. Celá práce se koná za jedním účelem: obnovit pravé uctívání. Po sčítání se lid schází, aby poslouchal Ezru a levity, jak čtou a objasňují Zákon. Když „získali pochopení“, radostně slaví svátek chýší. Lid se postí a vyznává své hříchy a podniká kroky k očištění svých provinění.

◆ 7:6 — Proč se tento seznam liší od Ezrova seznamu?

Obě zprávy souhlasí v tom, že se kromě otroků a zpěváků vrátilo celkem 42 360 osob. (Ezra 2:64, 65; Neh. 7:66, 67) Liší se však v počtu navrátilců z jednotlivých domácností. Nejpravděpodobněji používal Ezra i Nehemjáš různé metody při sestavování svých seznamů. Například jeden možná uvedl ty, kteří byli zapsáni, že se vrátí, zatímco druhý jmenoval ty, kteří se skutečně vrátili. Někteří kněží, a možná i jiní, nebyli schopni stanovit svůj původ. (7:64) To snad vysvětluje, proč součet jednotlivých seznamů nedává stanovené celkové číslo 42 360.

◆ 8:8 — Jak se do Zákona „vkládal smysl“?

Ezra a jeho pomocníci zřejmě kromě dobré výslovnosti a zdůraznění hlasem také objasňovali a uplatňovali zásady ze Zákona tak, aby je lidé mohli lépe chápat. Publikace založené na Bibli a shromáždění svědků Jehovových také slouží k tomu, aby se do Božího slova „vkládal smysl“.

◆ 9:1 — Proč na sebe Izraelité brali pytlovinu a hlínu?

Oblečení z pytloviny — tmavě zbarveného oděvu utkaného z kozích chlupů — bylo znakem žalu. Podobně znamenalo vkládání zeminy nebo popela na hlavu či tělo hluboké truchlení nebo pokoření. (1. Sam. 4:12; 2. Sam. 13:19) Židé to dělali pro vyjádření svého smutku a toho, že si uvědomují své hříchy. Potom smluvně uzavřeli „důvěryhodné uspořádání“. (9:38) Podobně i my musíme pokorně uznat a vyznat své hříchy, chceme-li si zajistit svůj vztah k Bohu. — 1. Jana 1:6–9.

◆ 10:34 — Přikazoval Zákon také oběti dřeva?

Ne, ale pro oheň na oltáři bylo potřeba mnoho dřeva. Zřejmě mezi navrátilci nebylo dostatek netinim — neizraelských chrámových otroků, kteří byli „sběrači dřeva“. (Joz. 9:23, 27) Pro zajištění dostatečné zásoby dřeva se tedy metal los, aby určil, který kmenový oddíl bude opatřovat dřevo ve vhodný čas.

K našemu poučení: „Jehovova radost“ vyplynula z toho, že Izraelité získali pochopení z Božího slova, osobně je uplatnili a reagovali na teokratické vedení. (8:10) Podobně si svědkové Jehovovi váží osobního studia, pravidelné návštěvy shromáždění a kazatelské služby, a tak si zachovávají radost.

Radostné zasvěcení

Čti 11:1–12:47. Aby mohl být Jeruzalém dál střediskem pravého uctívání, potřebuje větší počet obyvatel. Kromě těch, kteří tam jdou bydlet dobrovolně, je každý desátý z bydlících mimo město určen losem, aby se do města přestěhoval. Pak je městská zeď zasvěcena s radostným průvodem. Jsou obětovány velké oběti a radování lidu je slyšet daleko odtud.

◆ 11:2 — Proč se žehnalo těm, kteří se „dobrovolně“ přestěhovali?

Opustit dědičné vlastnictví a přestěhovat se do Jeruzaléma mělo za následek určité výdaje a nevýhody. Ti, kteří žili ve městě, možná byli vystaveni různým nebezpečím. Za takových okolností druzí považovali dobrovolné přestěhování za chvályhodné a nepochybně se modlili, aby Jehova těm, kdo se přestěhovali, žehnal.

◆ 12:27 — Kdy byla zasvěcena zeď?

Zeď byla dokončena 25. den šestého měsíce elul, roku 455 př. n. l. a příští měsíc se konala pozoruhodná shromáždění. (6:15; 8:2; 9:1) Pravděpodobně ihned potom následovalo zasvěcení jako vyvrcholení té radostné události.

K našemu poučení: Duch dobrovolnosti a vyjádření vděčnosti Jehovovi písní a hudbou byly vřelé. Dnes na shromážděních a při jiných příležitostech konají svědkové Jehovovi dobrovolně svoji službu ve prospěch druhých a z celého srdce zpívají chválu Bohu.

Nečistota odstraněna

Čti 13:1–31. Když se Nehemjáš vrátil z cesty k perskému dvoru, polekalo ho to, co se dělo za jeho nepřítomnosti. Ihned zasahuje, aby problémy napravil.

◆ 13:3 — Kdo tvořil tuto „smíšenou společnost“?

„Smíšená společnost“ zřejmě obsahovala cizince jako Moabity a Amonity a syny ze smíšených manželství. (13:1, 2) To naznačuje skutečnost, že Židé předtím zapudili své cizozemské manželky a jejich syny. (Ezra 10:44) Židé si znovu brali cizozemské manželky a to vedlo k nutnosti vyloučit tyto ženy a jejich potomky ze společnosti i ze země, a tak z přednosti uctívat s Jehovovým lidem. — Neh. 13:23–31.

K našemu poučení: Židé, kteří sešli na scestí, jsou pro nás varovným příkladem. Musíme být stále na stráži, abychom nebyli zasaženi hmotařstvím, zkažeností a odpadlictvím.

Stále znovu zdůrazňuje Nehemjášova kniha, že „pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali“. (Žalm 127:1) Základní poučení pro nás je v tom, že cokoli podnikáme, bude úspěšné jen tehdy, budeme-li mít Jehovovo požehnání. A toto požehnání závisí na tom, stojí-li pravé uctívání na prvním místě v našem životě.