Job vytrval — I my můžeme vytrvat!
„Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali.“ — JAKUB 5:11.
1. Co řekl jeden letitý křesťan o zkouškách, kterými procházel?
‚ĎÁBEL je mi v patách! Cítím se úplně jako Job!‘ Těmito slovy líčil své pocity A. H. Macmillan, když mluvil se svým blízkým přítelem v ústředí svědků Jehovových. Bratr Macmillan ukončil svůj pozemský běh 26. srpna 1966 ve věku 89 let a věděl, že pro pomazané křesťany, mezi něž sám patřil, platí, že záslužné věci, které vykonali ve věrné službě pro Boha, „jdou přímo s nimi“. (Zjevení 14:13) Tito křesťané jsou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi a pokračují tak v nepřerušené službě Jehovovi. Přátelé bratra Macmillana se radovali, že i on získal tuto odměnu. Avšak během let, kdy se jeho pozemský život chýlil ke konci, postihla bratra řada zkoušek, mimo jiné i zdravotní problémy. Palčivě si uvědomoval, že Satan se snaží narušit jeho ryzí vztah k Bohu.
2, 3. Kdo byl Job?
2 Když bratr Macmillan řekl, že se cítí jako Job, měl na mysli muže, který prošel velkými zkouškami víry. Job žil „v zemi Uc“, pravděpodobně na území severní Arábie. Byl ctitelem Jehovy; jeho předkem byl Noemův syn Sem. Jobovy zkoušky se zřejmě odehrály někdy v období mezi smrtí Josefa a dobou, kdy se Mojžíš prokázal jako přímý člověk. V té době nebyl na zemi nikdo, kdo by se ve zbožné oddanosti vyrovnal Jobovi. Jehova se na Joba díval jako na bezúhonného, přímého a bohabojného muže. — Job 1:1, 8.
3 Job byl „největším ze všech Orientálců“. Měl početné služebnictvo a jedenáct tisíc pět set kusů dobytka. Ze všeho nejvíce si však cenil duchovního bohatství. Měl sedm synů a tři dcery, a velmi pravděpodobně je učil o Jehovovi, podobně jako to dělají zbožní otcové dnes. I v době, kdy už jeho děti nebydlely v jeho domě, plnil úlohu rodinného kněze — přinášel za ně oběti pro případ, že by snad zhřešily. — Job 1:2–5.
4. a) Proč by měli pronásledovaní křesťané přemýšlet o Jobovi? b) O jakých otázkách, jež se týkají Joba, budeme nyní uvažovat?
4 Když pronásledovaní křesťané přemýšlejí o Jobovi, dává jim to sílu, aby mohli trpělivě vytrvávat. „Pohleďte,“ napsal učedník Jakub, „prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11) Ježíšovi pomazaní následovníci i lidé, kteří dnes patří k „velkému zástupu“, potřebují vytrvalost, aby mohli překonat zkoušky víry — podobně jako Job. (Zjevení 7:1–9) V jakých zkouškách Job vytrval? Proč k nim vůbec došlo? Čím mohou být jeho zážitky užitečné pro nás?
Palčivá sporná otázka
5. Co se dělo v nebi, aniž o tom Job věděl?
5 Job o tom sice nevěděl, ale v nebi měla být zakrátko vznesena velká sporná otázka. Jednoho dne „synové pravého Boha vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou“. (Job 1:6) Přítomen byl Boží jediný zplozený Syn — Slovo. (Jan 1:1–3) Přišli spravedliví andělé i neposlušní andělští ‚synové Boha‘. (1. Mojžíšova 6:1–3) Byl tam také Satan, protože tehdy ještě nebyl svržen z nebe; to se stalo až v roce 1914, kdy bylo zřízeno Království. (Zjevení 12:1–12) Tehdy, za života Joba, Satan vznesl palčivou spornou otázku. Rozhodl se zpochybnit právoplatnost Jehovova svrchovaného postavení nad veškerým Božím tvorstvem.
6. O co se Satan snažil a jak pomluvil Jehovu?
6 „Odkud přicházíš?“ zeptal se Jehova. Satan odpověděl: „Z toulky po zemi a z procházky po ní.“ (Job 1:7) Satan totiž pátral po někom, koho by pohltil. (1. Petra 5:8, 9) Chtěl některého Jehovova služebníka připravit o ryzost a na základě toho pak dokazovat, že nikdo nebude Boha úplně poslouchat pouze z lásky. Jehova se v souvislosti s touto otázkou Satana zeptal: „Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného?“ (Job 1:8) Job jednal v souladu s Božími normami, které braly v úvahu jeho nedokonalost. (Žalm 103:10–14) Satan však ironicky odpověděl: „Bojí se Job Boha nadarmo? Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem? Dílu jeho rukou jsi požehnal a jeho hospodářská zvířata se rozšířila po zemi.“ (Job 1:9, 10) Ďábel Jehovu pomluvil. Tvrdil, že když lidé Boha uctívají a milují, není to kvůli tomu, jaký Bůh je, ale kvůli tomu, že své tvory podplácí, aby mu sloužili. Satan tedy prohlásil, že Job slouží Bohu kvůli sobeckým výhodám — a ne z lásky.
Satan útočí!
7. Jak Ďábel napadl Boha a jak na to Jehova reagoval?
7 Satan řekl: „Napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ Jak Bůh odpoví na takovou urážlivou výzvu? „Pohleď,“ řekl Jehova, „všechno, co má, je v tvé ruce. Jen proti němu samotnému nenapřahuj ruku!“ Ďábel tvrdil, že celý Jobův majetek byl požehnaný, rozhojňovaný a chráněný ‚plotem‘. Bůh tedy připustí, aby Job trpěl. Satan se však nesměl dotknout jeho těla. Odešel z tohoto shromáždění odhodlaný, že provede svůj ničemný záměr. — Job 1:11, 12.
8. a) Jaké hmotné ztráty Job utrpěl? b) Jaký byl skutečný původ ‚ohně přímo od Boha‘?
8 Krátce nato Satanův útok začal. Jeden ze sloužících přinesl Jobovi špatnou zprávu: „Skot právě oral a vedle něj se pásly oslice, když vpadli Sabejci a pobrali je a sloužící srazili ostřím meče.“ (Job 1:13–15) ‚Plot‘, který chránil Jobův majetek, byl odstraněn. Téměř okamžitě nato se projevila démonská síla. Jiný sloužící totiž přišel oznámit: „Oheň přímo od Boha spadl z nebes a vzplál mezi ovcemi a sloužícími a pohltil je.“ (Job 1:16) To bylo skutečně ďábelské, protože to vypadalo, jako by to neštěstí způsobil svému služebníkovi Bůh! Blesky šlehají z nebe — snadno by tedy z toho mohl být viněn Jehova. Tento oheň však byl démonského původu.
9. Jak se zničení hospodářství dotklo Jobova vztahu k Bohu?
9 Satan ve svém útoku pokračoval. Přišel další sloužící a přinesl zprávu, že Kaldejci pobrali Jobovy velbloudy a zabili služebnictvo. (Job 1:17) Jobovo hospodářství bylo sice zcela zničeno, ale jeho vztah k Bohu zničen nebyl. Dokázal bys snést velkou ztrátu majetku, a přitom neztratit ryzí vztah k Jehovovi?
Ještě větší neštěstí
10, 11. a) Co se stalo Jobovým deseti dětem? b) Jak se Job díval na Jehovu po tragické smrti svých dětí?
10 Ďábel však ještě nebyl s Jobem hotov. Přišel další sloužící: „Tvoji synové a tvé dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. A pohleď, přišel veliký vítr z kraje pustiny a udeřil do čtyř nároží domu, takže spadl na ty mladé lidi a oni zemřeli. A unikl jsem, jenom já sám, abych ti to pověděl.“ (Job 1:18, 19) Nesprávně poučený člověk by mohl říci, že zkáza, kterou přinesl ten vichr, byla ‚skutkem Božím‘. Byla to však démonská síla, která Joba zasáhla na velmi citlivém místě.
11 Job ze žalu „roztrhl svůj plášť bez rukávů a ostříhal si vlasy z hlavy a padl na zem a sklonil se“. Ale poslechněme si, co řekl: „Jehova dal a Jehova vzal. Ať je Jehovovo jméno nadále požehnáno.“ Ve zprávě o této události je dále uvedeno: „V tom všem Job nezhřešil ani nepřipsal Bohu nic nepatřičného.“ (Job 1:20–22) Satan opět utrpěl porážku. Jak se zachováme my, když nás, Boží služebníky, potká nějaká velmi smutná událost? Nesobecká oddanost Jehovovi a důvěra v něho nám pomohou, abychom jednali jako Job a zachovali ryzost. Je nesporné, že jak pomazaní křesťané, tak jejich druhové, kteří mají pozemskou naději, mohou ze zprávy o Jobově vytrvalosti čerpat útěchu a sílu.
Spor se vyhrocuje
12, 13. Čeho se Satan domáhal na dalším nebeském shromáždění a jak na to odpověděl Bůh?
12 Jehova zanedlouho svolal na nebeský dvůr další shromáždění. Z Joba se stal muž, který ztratil děti, přišel o majetek a zdánlivě ho sužoval Bůh. Ale jeho ryzost zůstala neporušena. Satan samozřejmě nepřipustil, že by obvinění, která proti Bohu a proti Jobovi vznášel, mohla být falešná. Nyní Jehova manévroval Ďáblem tak, aby spor dospěl k vyvrcholení a aby ‚synové Boha‘ slyšeli argumenty a protiargumenty.
13 Jehova nyní po Satanovi chtěl, aby mu složil účty ze své činnosti: „Odkud právě přicházíš?“ Co na to řekl Satan? „Z toulky po zemi a z procházky po ní.“ Jehova opět upozornil na svého bezúhonného, přímého a bohabojného služebníka Joba, který se stále pevně držel své ryzosti. Ďábel odpověděl: „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše. Napřáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se až jeho kosti a jeho těla a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ A tak Jehova řekl: „Je v tvé ruce! Jen dej pozor na samotnou jeho duši!“ (Job 2:2–6) Satan naznačil, že Jehova ještě Jobovi neodňal veškerou ochranu. Přál si dotknout se Jobových kostí a jeho masa. Jehova Ďáblovi nedovolí, aby Joba zabil, ale Satan věděl, že tělesná nemoc Jobovi způsobí bolest a že to bude vypadat, jako by Joba trestal Bůh za nějaké utajené hříchy.
14. Čím Satan Joba postihl a proč trpícímu Jobovi nemohl pomoci žádný člověk?
14 Satan byl ze shromáždění propuštěn a vydal se uskutečnit svůj vytoužený ničemný záměr. Postihl Joba „zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy“. Jaké nesmírné utrpení musel Job snášet, když seděl v popelu a škrábal se střepem z hliněné nádoby! (Job 2:7, 8) Z té ukrutně bolestivé, odporné a pokořující nemoci ho nemohl uzdravit žádný lidský lékař, protože byla způsobena satanskou mocí. Joba mohl uzdravit jedině Jehova. Jestliže jsi Božím služebníkem, který trpí nějakou nemocí, nikdy nezapomeň, že Bůh ti může pomoci, abys vytrval, a může ti dát život v novém světě, v němž už žádné nemoci nebudou. — Žalm 41:1–3; Izajáš 33:24.
15. K čemu Joba podněcovala manželka a jak na to Job reagoval?
15 Nakonec Jobovi řekla jeho manželka: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“ „Ryzost“ znamená oddanost bez vady, a je možné, že manželka mluvila s Jobem sarkasticky, aby ho přiměla proklít Boha. Job však odpověděl: „Jako mluví jedna z bláznivých žen, tak mluvíš i ty. Budeme přijímat od pravého Boha jen to, co je dobré, a nebudeme přijímat i to, co je špatné?“ Ani tento Satanův úskok nebyl úspěšný; čteme totiž: „V tom všem Job nezhřešil svými rty.“ (Job 2:9, 10) Řekněme, že členové naší rodiny, kteří odporují pravdě, tvrdí, že svou křesťanskou horlivostí se jenom nerozumně vysilujeme, a snaží se přimět nás, abychom Jehovu Boha zavrhli. Job v takové zkoušce vytrval, a my můžeme vytrvat také, protože Jehovu milujeme a přejeme si chválit jeho svaté jméno. — Žalm 145:1, 2; Hebrejcům 13:15.
Tři nadutí licoměrníci
16. Kteří lidé přišli Joba zdánlivě utěšovat, ale jak jimi Satan manipuloval?
16 Za Jobem přišli tři jeho „druhové“. Vypadalo to, že jej přišli utěšovat, ale ukázalo se, že to byla jenom další satanská lest. Jedním z těch mužů byl Elifaz, pravděpodobně Abrahamův potomek z Esauova rodu. Jelikož mluvil první, byl velmi pravděpodobně nejstarší z nich. Dalším byl Bildad, potomek Šuacha, jednoho ze synů, které Abrahamovi porodila jeho manželka Ketura. Třetím mužem byl Cofar nazývaný Naamatita, což označovalo buď Cofarův rod, nebo místo, kde žil — snad v severozápadní Arábii. (Job 2:11; 1. Mojžíšova 25:1, 2; 36:4, 11) Touto trojicí manipuloval Satan, podobně jako dnes manipuluje lidmi, kteří se snaží přimět svědky Jehovovy, aby zapřeli Boha. Snažil se porušit Jobovu ryzost a přimět ho, aby se pod tíhou falešných obvinění přiznal k vině.
17. Co tři návštěvníci udělali, a co naopak po sedm dnů a sedm nocí neudělali?
17 Tito tři muži sehráli okázalé divadlo, aby ukázali, že s Jobem soucítí. Roztrhli si oděv, plakali a házeli si na hlavu prach. Potom však s Jobem proseděli sedm dnů a sedm nocí, a neřekli jediné slovo útěchy! (Job 2:12, 13; Lukáš 18:10–14) Ti tři nadutí licoměrníci byli duchovně tak prázdní, že neměli pro Joba ani jediné konejšivé slovo, jež by vyjádřilo povzbuzující myšlenky o Jehovovi a o jeho slibech. Docházeli naopak k nesprávným závěrům a připravovali se, že ihned po skončení toho formálního projevu soustrasti tyto úvahy použijí proti Jobovi. Ovšem, než uplynulo těch sedm dnů mlčení, posadil se na doslech od nich jistý mladý muž, Elihu.
18. Proč Job toužil nalézt klid ve smrti?
18 Nakonec toto mlčení ukončil Job. Nedočkal se od tří návštěvníků žádné útěchy, a tak začal proklínat den svého narození a přemítat o tom, proč je jeho bídný život stále ještě prodlužován. Toužil nalézt klid ve smrti; nedokázal si ani představit, že by se po zbytek života mohl ještě někdy skutečně radovat — nyní, když strádal, truchlil a byl postižen velmi vážnou chorobou. Bůh však nehodlal připustit, aby bylo Jobovi až do smrti ubližováno. — Job 3:1–26.
Jobovi žalobci útočí
19. V jakých ohledech Joba falešně obviňoval Elifaz?
19 Jobovu ryzost dále prozkoušela tři kola debat, ve kterých se slova ujímal nejprve Elifaz. V prvním ze svých proslovů se Elifaz zeptal: „Kde byli kdy zahlazeni přímí?“ Usoudil totiž, že se Job musel dopustit něčeho zlého, a že ho Bůh nyní trestá. (Job, kapitoly 4, 5) Ve svém druhém proslovu Elifaz zesměšnil Jobovu moudrost a zeptal se ho: „Co vlastně víš, co nevíme my?“ Elifaz naznačil, že se Job pokouší vypadat nadřazený Všemohoucímu. Svůj druhý výpad proti Jobovi ukončil tím, že ho vylíčil jako člověka, který se provinil odpadlictvím, úplatkářstvím a podváděním. (Job, kapitola 15) Ve své závěrečné řeči Elifaz Joba falešně obvinil z mnoha zločinů — že vymáhal majetek, odpíral chleba a vodu těm, kdo to potřebovali, a utlačoval vdovy a sirotky. — Job, kapitola 22.
20. Jakou povahu měly Bildadovy výpady proti Jobovi?
20 V každém ze tří kol debat následoval po Elifazovi Bildad a obvykle se držel rámce, který předtím stanovil Elifaz. Bildadovy proslovy byly kratší než Elifazovy, zato však byly jedovatější. Bildad dokonce obvinil Jobovy děti z toho, že se dopustily nějaké špatnosti, za kterou je zaslouženě postihla smrt. Ve svých mylných úvahách použil následující znázornění: Každý, kdo ‚zapomíná na Boha‘, je na tom stejně jako rostlina papyru nebo rákos, které usychají a hynou, když nemají vodu. To je sice pravda, ale nebyl to Jobův případ. (Job, kapitola 8) Rány, které Joba postihly, zařadil Bildad mezi to, co postihuje ničemné lidi. (Job, kapitola 18) Ve svém krátkém třetím proslovu Bildad argumentoval tím, že člověk se podobá „larvě“ nebo „červu“, a že je tedy před Bohem nečistý. — Job, kapitola 25.
21. Z čeho Joba obvinil Cofar?
21 Jako třetí mluvil v těchto debatách Cofar. Jeho úvahy se ubíraly vcelku týmž směrem jako úvahy Elifaza a Bildada. Obvinil Joba z ničemnosti a vybízel ho, aby zanechal svého hříšného jednání. (Job, kapitoly 11, 20) Po dvou kolech debat již Cofar nepromluvil; ve třetím kole již neměl co dodat. Job však po celou tu dobu těmto mužům statečně odpovídal. Jednou dokonce řekl: „Všichni jste obtížní těšitelé! Je nějaký konec nadutým slovům?“ — Job 16:2, 3.
Můžeme vytrvat
22, 23. a) Jak by se mohl Ďábel snažit narušit náš ryzí vztah k Jehovovi Bohu, podobně jako se o to snažil v Jobově případě? b) Job sice v různých zkouškách vytrvával, ale jaké otázky si můžeme klást, pokud jde o jeho smýšlení?
22 Mohlo by se nám stát — podobně jako se to stalo Jobovi —, že budeme vystaveni několika zkouškám najednou a že nás Satan bude chtít připravit o ryzost například tím, že bude podlamovat naši odvahu. Jestliže máme ekonomické problémy, mohl by se pokusit obrátit nás proti Jehovovi. Jestliže nám zemřel někdo milovaný nebo máme chatrné zdraví, Satan by se mohl snažit přimět nás, abychom z toho obvinili Boha. Dokonce by se mohlo stát, že se k nám někdo zachová podobně jako tři Jobovi druhové a falešně nás z něčeho nařkne. Jak to naznačil bratr Macmillan — Satan by nám mohl být ‚v patách‘. Můžeme však vytrvat.
23 Nyní jsme viděli, že Job v těch různých zkouškách, které ho postihly, vytrvával. Byla to však vytrvalost z posledních sil? Byl zlomený na duchu? Podívejme se, zda Job opravdu ztratil veškerou naději.
Jak bys odpověděl?
◻ Jakou velkou spornou otázku vznesl Satan v době, kdy žil Job?
◻ Jak byl Job vyzkoušen až do krajnosti?
◻ Z čeho vinili Joba jeho tři „druhové“?
◻ Jak by se mohl Satan snažit narušit náš ryzí vztah k Bohu, podobně jako se o to snažil v Jobově případě?
[Obrázek na straně 10]
A. H. Macmillan