Jehova mu všechno vynahradil

Ve skupince mužů se rozhostilo ticho. Rušil ho možná jen teplý vítr vanoucí z Arabské pouště. Job už neměl co dodat. Dlouhá debata ho úplně vyčerpala. Představte si, jak se upřeně dívá na své tři společníky, Elifaze, Bildada a Cofara. Jen ať si zkusí ještě něco říct! Ale oni už jen uhýbají očima. Zlobí je, že jejich přesvědčivé argumenty, jejich sáhodlouhé řeči a bodavá obvinění k ničemu nevedly. (Job 16:3) Job je jenom o to víc odhodlaný dokázat, že nic špatného neudělal.

Job měl možná pocit, že bezúhonnost a oddanost Bohu jsou tím posledním, co mu zbylo. Přišel o všech svých deset dětí, o majetek, o podporu a úctu svých přátel a sousedů a nakonec i o zdraví. Kůže na těle mu v důsledku nemoci zčernala a byla plná strupů a larev. I jeho dech odporně zapáchal. (Job 7:5; 19:17; 30:30) To, jak Joba ti tři muži osočovali, ho ale rozzlobilo. Zapáleně se snažil dokázat, že není takový zkažený člověk, jak se mu snaží namluvit. Teď, když Job domluvil, zmlkli. Proud jejich krutých slov konečně vyschl. Job se ale pořád cítil bídně. Stále zoufale potřeboval pomoc.

Job pochopitelně viděl svou situaci zkresleně. Potřeboval, aby mu někdo pomohl a usměrnil ho. A také potřeboval, aby ho někdo skutečně utěšil a podpořil ho. Přesně to měli udělat ti tři přátelé, ale neudělali to. Už se vám někdy stalo, že jste zoufale potřebovali poradit a utěšit? Zklamali vás někdy lidé, které jste považovali za přátele? Přečtěte si, jak Jehova přišel na pomoc svému služebníku Jobovi a jak na to Job reagoval. V Jobově příběhu můžete najít praktické poučení i povzbuzení.

V druhé části příběhu o Jobovi si najednou vezme slovo další muž, Elihu. Je mladý a zatím celou dobu tiše poslouchal, co říkali ti starší. To, co slyšel, se mu vůbec nelíbilo.

Elihu se na Joba zlobil. Mrzelo ho, že se Job nechal vyprovokovat k tomu, aby se za každou cenu snažil dokázat, že je v právu on, a ne Bůh. Zároveň ale s Jobem soucítil. Viděl, jak trpí, a uvědomoval si, že to myslí upřímně a že zoufale potřebuje poradit a utěšit. Není divu, že Elihu s těmi třemi muži, kteří tvrdili, že chtějí Jobovi pomoct, ztratil trpělivost. Slyšel, jak na Joba útočí, urážejí ho a snaží se podlomit jeho oddanost Bohu a jeho víru. A co bylo horší, když mluvili o Bohu, překrucovali fakta tak, že to vypadalo, že Bůh je zlý. Elihu už nedokázal mlčet. Musel promluvit. (Job 32:2–4, 18)

„Já jsem jen mladík,“ řekl, „a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.“ Už ale nemohl být zticha. Vysvětlil: „Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.“ (Job 32:6, 9, Bible21) Z toho, jak Elihu mluvil dál, bylo vidět, že to je pravda. Jednal s Jobem úplně jinak než Elifaz, Bildad a Cofar. Ujistil ho, že s ním nebude mluvit svrchu ani ho nebude nijak trápit. Respektoval Jobovu důstojnost, oslovoval ho jménem a uznal, že ostatní se mu posmívali.a Uctivě řekl: „Prosím, Jobe, vyslechni má slova.“ (Job 33:1, 7; 34:7)

Elihu pak Joba otevřeně napomenul: „Na vlastní uši jsem tě slyšel říct...: ‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích. Bůh však proti mně hledá záminky!‘“ Ten mladý muž šel rovnou k jádru věci a zeptal se Joba: „Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?“ To Elihu nemohl nechat jen tak. „V tom se však mýlíš,“ řekl. (Job 33:8–12; 35:2, Bible21) Věděl, že Job má velkou zlost, protože o hodně přišel a ti, kdo ho měli podpořit, mu ubližovali. Elihu ale Joba varoval, aby kvůli tomu, jak se zlobí, nezačal být škodolibý. (Job 36:18)

Elihu chtěl především obhájit Boha. Důrazně prohlásil: „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, ... že by jednal protiprávně. ... Všemohoucí nepřevrací soud.“ (Job 34:10, 12) Jehova je spravedlivý a zároveň milosrdný. Elihu Jobovi připomněl, že právě díky tomu ho Jehova za jeho zbrklá a neuctivá slova nepotrestal. (Job 35:13–15) Elihu se ale nesnažil vyvolat dojem, že ví všechno. Pokorně uznal: „Bůh je vyvýšen více, než můžeme poznat.“ (Job 36:26)

I když Elihu mluvil s Jobem velmi otevřeně, byl k němu laskavý. Připomněl mu, jakou krásnou naději má – Jehova mu jednoho dne vrátí zdraví. O svém věrném služebníkovi Bůh řekne: „Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ (Job 33:25) Elihu Jobovi nedělal jen kázání, ale vyzval ho, aby se také vyjádřil. To od něj bylo moc hezké. Řekl Jobovi: „Mluv – chtěl bych tě obhájit!“ (Job 33:32, Bible21) Job ale neřekl nic. Možná neměl potřebu se nijak bránit, když viděl, jak je k němu Elihu laskavý a snaží se ho povzbudit. Možná se i rozplakal úlevou.

Od Elihua a Joba se toho můžeme hodně naučit. Elihu nám dal skvělý příklad v tom, jak můžeme usměrnit a povzbudit ty, kdo to potřebují. Když nám na někom opravdu záleží, nebudeme se ho bát upozornit, že by na sobě měl něco změnit nebo že dělá něco, co by mohlo dopadnout špatně. (Přísloví 27:6) Opravdový přítel se snaží povzbuzovat ty, kdo to potřebují, a není na ně nepříjemný, i když možná pod vlivem emocí řeknou něco neuváženého. A co když naopak někdo upozorní nás, že něco neděláme dobře? Vezmeme si to k srdci podobně jako Job, nebo to hned smeteme ze stolu? Každý z nás někdy potřebuje poradit a usměrnit. Může nám to zachránit život. (Přísloví 4:13)

Elihu během řeči mnohokrát zmínil vítr, oblaka, hrom a blesky. O Jehovovi řekl: „Pozorně naslouchejte rachotu jeho hlasu.“ Chvíli potom mluvil o vichřici. (Job 37:2, 9) Zdá se, že zatímco Elihu mluvil, schylovalo se k bouřce. Nakonec se strhla silná větrná bouře. A pak se stalo něco ještě dramatičtějšího – promluvil samotný Jehova. (Job 38:1)

Když při čtení knihy Job dojdeme k těm nádherným kapitolám, ve kterých je zaznamenáno, co Jobovi řekl Jehova, je to velmi osvěžující. Jako by Jehovova slova, která se ozvala z větrné bouře, smetla všechny ty prázdné a nepravdivé řeči Elifaze, Bildada a Cofara. Těm třem Jehova nejdřív vůbec nevěnoval pozornost. Oslovil přímo svého služebníka Joba a ukáznil ho jako otec milovaného syna.

Jehova věděl, jak Job trpí. A soucítil s ním stejně, jako soucítí se všemi svými milovanými dětmi, které něco trápí. (Izajáš 63:9; Zecharjáš 2:8) Ale také věděl, že Job mluví „bez poznání“ a tím svou situaci jenom zhoršuje. Jehova tedy Joba usměrnil. Začal se ho vyptávat: „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz mi, máš-li porozumění.“ Při stvoření země „jitřní hvězdy“, Boží andělé, pochvalně křičely a radovaly se ze všech nádherných věcí, které Jehova udělal. (Job 38:2, 4, 7) O tom samozřejmě Job nic nevěděl.

Jehova pak mluvil o svých dalších výtvorech. Dalo by se říct, že Jobovi umožnil krátce nahlédnout do některých přírodních věd, třeba do astronomie, biologie, geologie a fyziky. Jehova například popsal řadu zvířat, která se vyskytovala v oblasti, kde Job žil: lva, krkavce, kozorožce, divokého osla, divokého býka, pštrosa, koně, sokola, orla, behemota (což byl zřejmě hroch) a nakonec leviatana (což byl zřejmě krokodýl). Představte si, že by vám o přírodě přednášel přímo ten, kdo ji vytvořil. Nebylo by to úžasné?b

Co tím vším Jehova sledoval? Viděl, že Job se nutně potřebuje naučit být pokornější. Naříkáním na to, jak špatně s ním Jehova údajně zachází, se od svého milujícího Otce vzdaloval, a v důsledku toho trpěl ještě víc. Jehova se Joba znovu a znovu ptal: „Kde jsi byl, když všechny ty úžasné výtvory vznikaly? Dokážeš nakrmit nebo zkrotit zvířata, která jsem vytvořil?“ Job pořádně nerozumí ani těm nejmenším věcem z přírody, tak jak se opovažuje kritizovat Stvořitele? Jehova toho přece zná nesrovnatelně víc než Job a vždycky ví, co dělá.

Ve všem, co Jehova Jobovi říkal, přitom pořád bylo cítit, že má Joba rád. Bylo to, jako by Jobovi domlouval: „Můj synu, když vidíš, co jsem všechno vytvořil a jak se o to starám, vážně si myslíš, že se nedokážu postarat o tebe? Myslíš, že bych tě jen tak opustil, připravil tě o děti, o všechny jistoty i o zdraví? Nejsem snad jediný, kdo ti dokáže všechny ty ztráty vynahradit, zahojit tvoje rány a utišit tvoji bolest?“

Job na Jehovovy otázky reagoval jen dvakrát. Nedohadoval se s ním, nesnažil se obhájit ani se nevymlouval. Pokorně uznal, že toho ví jen velmi málo, a litoval svých neuvážených slov. (Job 40:4, 5; 42:1–6) Z toho je vidět, jak pevnou měl Job víru. Nepřestal Jehovovi věřit ani po tom všem, co ho potkalo. Jehovovo ukáznění si vzal k srdci. Usměrnit někdy potřebujeme všichni, a tak se můžeme sami sebe zeptat: Jsem dostatečně pokorný na to, abych se nechal usměrnit nebo se řídil něčí radou? Když reagujeme jako Job, napodobujeme jeho víru.

Jehova viděl, jak se Job trápí, a začal jednat. Elifazovi, který byl podle všeho nejstarší z těch tří, řekl: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“ (Job 42:7) Chtěl tím snad Jehova říct, že všechno, co ti tři muži řekli, bylo špatně a že Job měl ve všem pravdu? Ne.c Mezi Jobem a těmi třemi muži, kteří ho obviňovali, byl velký rozdíl. Job byl zlomený, zdrcený a všechna ta falešná obvinění ho velmi zraňovala. Je tedy pochopitelné, že někdy mluvil neuváženě. Elifaz a jeho dva přátelé ale takové polehčující okolnosti neměli. Mluvili promyšleně, byli arogantní a měli slabou víru. Nejenže napadali nevinného muže, ale ještě ke všemu mluvili nepravdivě o Jehovovi, vlastně ho popisovali jako krutého, a dokonce zlého Boha.

Není divu, že Jehova nedovolil, aby to těm mužům prošlo jen tak. Měli obětovat sedm býků a sedm beranů. To nebylo málo. Mojžíšův zákon později stanovil, že býka musel obětovat velekněz, pokud zhřešil tak, že uvalil vinu na celý národ. (3. Mojžíšova 4:3) Ze všech zvířat, která Izraelité podle Zákona obětovali, byl býk nejdražší. Jehova navíc řekl, že oběti Elifaze, Bildada a Cofara přijme jenom v tom případě, že se za ně bude Job nejdřív modlit.d (Job 42:8) Jobovi se muselo velmi ulevit, když slyšel, jak ho Bůh ospravedlnil a zjednal právo.

Jehova věřil, že Job udělá, co po něm žádá, a těm mužům, kteří mu tolik ublížili, odpustí. Job svého Otce nezklamal. (Job 42:9) To, že Boha poslechl, bylo největším důkazem, že je mu oddaný, daleko větším, než kdy mohla být jeho slova. A Jehova mu za to ohromně požehnal.

Jehova s Jobem jednal velmi soucitně a milosrdně. (Jakub 5:11) Vrátil Jobovi zdraví, přesně jak Elihu říkal. Představte si, jak se Job asi cítil, když se jeho tělo stalo „svěžejším než v mládí“. Konečně za ním přišli i jeho příbuzní a přátelé. Utěšovali ho a přinesli mu dary. Jehova se postaral o to, aby byl Job zase bohatý. Dokonce měl všeho dvakrát víc než předtím. A co ta ztráta, která ho bolela nejvíc – smrt jeho dětí? Bolest Joba a jeho manželky se určitě zmírnila, když se jim narodilo dalších deset dětí. Jehova také Jobovi zázračně prodloužil život. Job žil dalších 140 let a viděl čtyři generace svých potomků. Jeho příběh končí slovy: „Posléze Job zemřel, starý a spokojený se dny.“ (Job 42:10–17) V ráji se Job a jeho manželka znovu setkají se svou rodinou, včetně těch deseti dětí, o které je připravil Satan. (Jan 5:28, 29)

Proč Jehova Joba tak bohatě odměnil? Bible říká: „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti.“ (Jakub 5:11) Job zažil víc těžkostí, než si většina z nás vůbec dokáže představit, ale vytrval. To znamená víc, než že ty zkoušky přežil. Jeho víra a láska k Jehovovi zůstaly stejně silné jako dřív. Nezahořkl a byl ochotný odpustit dokonce i lidem, kteří mu vědomě ubližovali. Nikdy se nevzdal své úžasné naděje ani toho nejcennějšího, co měl – nikdy nepřestal být oddaný Bohu. (Job 27:5)

Víme, že Satan se od služby Jehovovi pokusí odradit každého z nás, stejně jako Joba. Proto potřebujeme být vytrvalí. Když si udržíme pevnou víru, zůstaneme pokorní, budeme ochotní odpouštět druhým a budeme rozhodnutí zůstat bezúhonní a oddaní Bohu, čeká nás nádherná budoucnost. (Hebrejcům 10:36) Když budeme mít víru jako Job, Satan bude zuřit, ale Jehova, který nás miluje, z nás bude mít obrovskou radost.