Megido — starověké bitevní pole, jež má prorocký význam
„TAK ať zahynou všichni tví nepřátelé, Jehovo.“ Tak končí jedna vítězná píseň složená před více než 32 stoletími. Oslavovala vojenské vítězství v blízkosti starověkého města Megida.
Podle biblické zprávy dostal izraelský soudce Barak od Boha příkaz, aby postavil 10 000 ozbrojených mužů na hoře Tabor. Byl to velký počet? Snad ano. Ale těch 10 000 dobrovolníků bylo žalostně špatně vyzbrojeno. „Nemohl být vidět štít ani kopí.“ (Soud. 5:8) Nepřítel však na tom byl jinak. Kananejská armáda pod vedením generála Sisery byla vyzbrojena nejmodernější vojenskou technikou: „Devět set válečných dvoukolových vozů se železnými kosami.“ (Soud. 4:3) Tyto vozy poskytovaly Kananejcům výhody v podobě rychlosti a manévrovatelnosti a měly také ohromný účinek psychologický.
Vítězství však nemělo být výsledkem bojové statečnosti a vojenské výzbroje. Siserovo mnohem lépe vyzbrojené vojsko bylo vlákáno do tehdy vyschlého údolí potoka Kišon. Jehova dal Barakovi povel k sestupu. Představme si, jak se 10 000 mužů hrne s hory do údolní roviny! Ale tehdy Jehova nenadále způsobil bouři. Vítr a déšť bičuje tváře nepřátel. Údolí řeky Kišon se změnilo ve strhující bystřinu a Siserovy válečné vozy zůstávají vězet v moři bláta. V Siserovu vojsku vzniká zmatek, v hrůze se dává na útěk, je pronásledováno a pobito. „Nezůstal ani jediný.“ — Soudců, kapitoly 4 a 5.
Není divu, že toto ohromující vítězství inspirovalo k výroku: „Tak ať zahynou všichni tví nepřátelé, Jehovo. A ať jsou ti, kteří tě milují, jako když vychází slunce ve své moci.“ (Soud. 5:31) Povšimni si však slova „tak“. Naznačilo, že bitva byla prorocká, a poukazuje kupředu na větší střetnutí, v němž mají zahynout všichni Boží nepřátelé.
Nepřátelské sousední národy, které obklopovaly Izrael, však brzy zapomněly na toto osudné setkání. Za pouhých čtyřicet let se spojily některé národy pod vedením Midianitů. Nepřátelé se sešli „jako jeden muž a přecházeli a tábořili v nížině Jezreelu“, v údolí, jež se táhlo od Megida. (Soud. 6:33) Tito utáboření nepřátelé byli „četní jako kobylky“. Tentokrát se však izraelské vojsko skládalo jen z malého zástupu 300 statečných mužů, kteří se pod vedením Gideonovým postavili „okolo tábora“. Na znamení zatroubilo těch 300 mužů na rohy, hlasitě rozbili své džbány na vodu, zamávali pochodněmi a vyrazili hrozný válečný pokřik: „Meč Jehovův a Gideonův!“ Midianité propadli panice. „Jehova v celém táboře namířil meč jednoho proti druhému“ a Gideonova nepatrná skupina vojáků dokončila porážku. — Soudců, kapitola 7.
Dnes se nesmíme dopustit chyby, kterou učinili Midianité, a nesmíme ani podceňovat význam Megida. Bible mluví o tomto starověkém bitevním poli dvanáctkrát. Biblické proroctví dále naznačuje, že to, co se stalo na místě Megido, má velice závažný význam v naší době. Povšimněme si tedy toho, co nám říká o tomto historickém místě Bible a archeologie.
Křižovatka starověkého světa
Megido spolu s městy Chacorem a Gezerem ovládalo kdysi velmi důležitou vojenskou a obchodní cestu spojující Asii a Afriku. Megido leželo mezi těmito dvěma městy, a mělo proto strategicky nejvýznamnější polohu. Ze všech směrů se do jeho údolní roviny sbíhaly přirozené přístupy, horské průsmyky a cesty. V knize „Biblický zeměpis“ (angl.) je řečeno: „Megido leželo na křižovatce, ano na jedné z nejdůležitějších křižovatek starověkého světa.“
Megido ovládalo velkou údolní rovinu, jež se rozkládala v délce asi 32 kilometrů na severní straně pohoří Karmelu. V deštivém zimním období se potok Kišon rozvodňoval, protože do něj stékala voda z okolních hor. Proto je toto území nazýváno také „údolí bystřiny Kišonu“. (Soud. 4:13) V knize „Zeměpis Izraele“ (angl.) je řečeno, že půda v údolí se „v zimních deštích nutně mění v bláto . . . [K]išon má velmi malý spád a výtok se . . . velmi snadno zanáší, a proto je okolí bahnité.“ Sisera a jeho vojsko poznali, jak blátivé může být toto údolí. Ale v suchém létě byla tato otevřená rovina ideálním místem, kde se mohly válečné vozy cvičit v boji. (Srovnej Píseň Šalomounovu 6:11, 12.) Bylo to také vhodné místo ke shromáždění vojsk.
Není proto divu, že král Šalomoun podnikl kroky, aby bylo Megido opevněno: „A toto je zpráva o povolaných k nucené práci, které Šalomoun odvedl na stavbu . . . jeruzalémské zdi a Chacoru a Megida a Gezeru.“ (1. Král. 9:15) Asi 21 metrů vysoký pahorek, který vystupuje nad širokým, otevřeným údolím, je dnes místem, kde kdysi stálo Megido. Ve starověku byly často budovány nové stavby na sutinách starých budov. Každá vrstva stavby může proto vyznačovat určité historické období. Archeologové začínající odshora se prokopávají jednou historickou vrstvou po druhé. V Megidu bylo objeveno nejméně 20 takových vrstev, což ukazuje, že město bylo mnohokrát obnovováno. A jak dalece pomáhala Bible těmto vytrvalým archeologům?
Stavba městských bran byla bezpochyby důležitou částí Šalomounova projektu, při němž měly být opevněny Megido, Chacor a Gezer. Takové brány byly před časem objeveny v Megidu. Krátce nato byly brány stejného typu nalezeny v Chacoru. Archeologové se drželi Bible jako vodítka a začali pátrat také v Gezeru. Nijak nepřekvapuje, že i tam byly nalezeny brány stejného stavebního slohu. Co to znamená pro badatele Bible? Známý archeolog, profesor Yohanan Aharoni, říká:
„Při vykopávkách prováděných na těchto třech místech byly ve vrstvě pocházející z desátého století př. n. l. objeveny brány postavené podle stejného stavebního plánu . . . Takové brány se třemi strážnicemi a čtyřmi skupinami pilířů po každé straně krytého průchodu byly dosud nalezeny pouze na dvou jiných místech . . . Proto se znalci naprosto shodují na tom, že brány v Chacoru, Megidu a Gezeru s trojitými komorami patří do období vlády Šalomounovy.“
K podobnému závěru dochází dr. Yigael Yadin: „Objevení Šalomounových opevnění z Chacoru, Megida a Gezeru je názorným příkladem toho, jak důležitým a praktickým vodítkem pro archeology je Bible.“
Bitevní pole rozhodujících bitev
Megido mělo strategicky důležitou pozici, a proto je zcela pochopitelné, že bylo dávno v dějinách spojováno s představou bojiště. Starověké hebrejské slovo pro „Megido“ údajně ve skutečnosti znamená „setkání nebo shromáždění vojsk“. Profesor Aharoni napsal:
„Megido bylo velmi významné opevněné město, ačkoli o něm není zmínka v historických pramenech do patnáctého století př. n. l. Tehdy se objevuje v nápisech Thutmose III. Anály tohoto faraóna zaznamenávají, že Megido mělo vůdčí úlohu v koalici vzpurných kananejských měst . . . Rozhodující bitvu k potlačení této vzpoury svedlo egyptské vojsko s kananejskými bojovníky na válečných vozech blízko Megida. To je první vojenské střetnutí, o němž se dodnes zachovaly podrobnosti. Faraón způsobil kananejskému vojsku v poli naprostou porážku a zmocnil se bohaté kořisti, včetně 924 válečných vozů.“
Dr. Zev Vilnay, autor „Nového izraelského atlasu“ (angl.), dále popisuje tuto údolní rovinu jako „dějiště slavných bitev od úsvitu dějin až do 1. světové války“.
Megido — bojiště poslední bitvy?
Poslední kniha Bible, Zjevení, zaznamenává vidění, podle něhož jsou ‚králové celé obydlené země‘ shromažďováni k bitvě „velikého dne Boha, Všemohoucího“, k ‚Har-Magedonu‘ [„hoře Megido“], neboli Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) V důsledku podobnosti jmen někteří usuzovali, že se tato bitva odehraje na doslovném území Megida. Ale pahorek Megida může být sotva označen jako „hora“. Kromě toho vzniká otázka, zda by bylo v údolní rovině Megida dost místa pro všechny panovníky země s jejich velkými armádami a ohromným množstvím válečné výzbroje. V díle „International Standard Bible Encyclopedia“ je řečeno: „Je to apokalyptický jazyk a je možné, že výrazu Armageddon není užito jako jména nějakého určitého místa, ale jako symbolického termínu pro závěrečné a rozhodující střetnutí“.
Co je tedy „Har-Magedon“? Jde zřejmě o symbolický výraz. Vzhledem k tomu, že Megido bylo v dějinách místem rozhodujících bitev, užívá Zjevení tohoto označení ke znázornění nadcházející situace, kdy nenávist „všech národů“ proti Božímu lidu dosáhne vyvrcholení. (Mat. 24:9, 14) Praví křesťané dále věrně podporují Boží království, a proto se panovníci země sjednotí a v podstatě se „shromáždí“, aby je zničili. Jehovovi svědkové se však nebudou mstít. (Iz. 2:1–4) Bůh ustanovil jejich krále, Pána Ježíše Krista, aby za ně bojoval. A v rozhodujícím okamžiku tento nebeský král spolu s ‚vojsky . . . v nebi‘ zasáhne a zaútočí na „zemské krále a jejich vojska“. Tato globální bitva bude rozhodující, podobně jako byly rozhodující bitvy vybojované v Megidu. Všichni pozemští nepřátelé „zahynou“, jak to bylo prorokováno ve vítězné písni Debory a Baraka! — Zjev. 19:11–21; Soud. 5:31.
Budeš mezi těmi, kteří Jehovu milují, nebo mezi jeho nepřáteli? Bible jasně ukazuje, že ti, kteří se nepostaví na stranu Jehovy Boha a jeho lidu, jsou opravdu v nebezpečí, že ztratí život. (Sef. 2:3; 2. Tes. 1:7–9) Dnes proto není možné ztrácet čas. „Pohleď, přicházím jako zloděj,“ varuje oslavený Ježíš Kristus výslovně v souvislosti s „velkým soužením“ v Armageddonu. — Zjev. 16:15; Mat. 24:21.
Bitva „velikého dne Boha, Všemohoucího,“ bude mít slavný výsledek. Umožní Božímu království, aby přeměnilo tuto zemi v ráj. (Mat. 6:9, 10; Zjev. 21:3–5) Především však ospravedlní nejvyšší jméno ve vesmíru, protože se podivuhodným způsobem splní starověká prorocká modlitba:
„Učiň jim jako Midianu, jako Siserovi, jako Jabinovi v údolí bystřiny Kišon . . . Kéž je pronásleduješ svou bouří a kéž je znepokojíš svým vichrem. Naplň jejich obličeje zneuctěním, aby lidé hledali tvé jméno, Jehovo. Kéž jsou zaraženi a zahynou, aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ — Žalm 83:9, 15–18; 83:10, 16–19, „KB“.