Jehova nám ukazuje, jak počítat své dny
„Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ (ŽALM 90:12)
1. Proč je vhodné žádat Jehovu, aby nám ukázal, jak „počítat své dny“?
JEHOVA BŮH je náš Stvořitel a Životodárce. (Žalm 36:9; Zjevení 4:11) Nikdo jiný by nám tedy nemohl lépe ukázat, jak moudře využít léta svého života. Proto bylo vhodné, že žalmista úpěnlivě žádal Boha: „Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ (Žalm 90:12) Devadesátý žalm, který tuto prosbu obsahuje, si jistě zaslouží naše důkladné zamyšlení. Nejprve si tuto píseň inspirovanou Bohem stručně připomeňme.
2. (a) Kdo je uveden jako skladatel 90. žalmu a kdy byl tento žalm možná napsán? (b) Jak by 90. žalm měl ovlivnit náš názor na život?
2 V nadpise 90. žalmu je napsáno, že to je „modlitba Mojžíše, muže pravého Boha“. Zmíněný žalm zdůrazňuje pomíjivost lidského života. Je tedy pravděpodobné, že byl složen až potom, co byli Izraelité osvobozeni z otroctví v Egyptě, během jejich čtyřicetiletého putování pustinou, kdy smrtí tisíců lidí zanikla nevěrná generace. (4. Mojžíšova 32:9–13) Ať už však byl 90. žalm napsán kdykoli, ukazuje, že život nedokonalých lidí je krátký. Je tedy zřejmé, že bychom své drahocenné dny měli využívat moudře.
3. Co je základním obsahem 90. žalmu?
3 Verše 1 až 6 devadesátého žalmu mluví o Jehovovi jako o našem věčném obydlí. Ve verších 7 až 12 je ukázáno, co potřebujeme, abychom ubíhající léta svého života využili způsobem, který je pro Jehovu přijatelný. A jak je vyjádřeno ve verších 13 až 17, s opravdovostí se snažíme, abychom mohli přijímat Jehovovu milující laskavost a Jehovovo požehnání. Tento žalm samozřejmě nepředpovídá, jaké osobní zážitky budeme mít jakožto Jehovovi služebníci. Nicméně bychom si myšlenky, které jsou v něm na modlitbách vyjádřeny, měli vzít k srdci. Podívejme se tedy na 90. žalm očima lidí, kteří svůj život zasvětili Bohu.
Jehova je naším „skutečným obydlím“
4–6. V jakém ohledu je pro nás Jehova „skutečným obydlím“?
4 Žalmista začíná slovy: „Jehovo, ty sám ses nám prokázal být skutečným obydlím během generace za generací. Než se zrodily hory nebo než jsi přistoupil k tomu, abys jako v porodních bolestech zrodil zemi a úrodnou půdu, ano od neurčitého času na neurčitý čas jsi Bůh [nebo Božský].“ (Žalm 90:1, 2, poznámka pod čarou)
5 ‚Věčný Bůh‘, Jehova, je pro nás „skutečným obydlím“, tedy duchovním útočištěm. (Římanům 16:26) Cítíme se v bezpečí, protože Jehova je vždy připraven pomoci nám jako ten, ‚který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2) Na svého nebeského Otce uvrhujeme prostřednictvím jeho milovaného Syna své úzkostné starosti, a proto ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, střeží naše srdce a naše myšlenkové síly‘. (Filipanům 4:6, 7; Matouš 6:9; Jan 14:6, 14)
6 Zažíváme duchovní bezpečí, protože Jehova je pro nás, obrazně řečeno, „skutečným obydlím“. Také nám zajišťuje ‚nejvnitřnější místnosti‘ — jež pravděpodobně mají úzkou spojitost se sbory jeho lidu —, tedy místa, kde se v duchovním ohledu můžeme skrýt a kde k našemu pocitu bezpečí významně přispívají láskyplní pastýři. (Izajáš 26:20; 32:1, 2; Skutky 20:28, 29) Někteří z nás navíc pocházejí z rodin, které slouží Bohu již dlouhá léta, a sami na sobě poznali, že Jehova je „skutečným obydlím během generace za generací“.
7. V jakém smyslu se hory „zrodily“ a země byla zrozena jakoby v „porodních bolestech“?
7 Jehova existoval dříve, než se „zrodily“ hory a než byla země zrozena jakoby v „porodních bolestech“. Z lidského hlediska bylo k vytvoření země se všemi jejími charakteristickými rysy, chemickými procesy a složitými mechanismy zapotřebí velkého úsilí. A když žalmista říká, že se hory „zrodily“ a země byla zrozena jakoby v „porodních bolestech“, ukazuje tím velkou úctu k množství práce, kterou musel Jehova vynaložit, aby tyto věci stvořil. Neměli bychom snad mít stejnou úctu ke Stvořitelovu dílu a stejné ocenění pro něj?
Jehova je vždy při nás
8. Co je myšleno výrokem, že Jehova je Bůh „od neurčitého času na neurčitý čas“?
8 „Ano od neurčitého času na neurčitý čas jsi Bůh,“ zpíval žalmista. „Neurčitý čas“ se může vztahovat na to, co má konec, ale doba trvání toho nebyla specifikována. (2. Mojžíšova 31:16, 17; Hebrejcům 9:15) V Žalmu 90:2 i na jiných místech v Hebrejských písmech však „neurčitý čas“ znamená „věčnost“. (Kazatel 1:4) Naše mysl nedokáže pochopit, jak je možné, že Bůh existuje stále. Jehova však neměl žádný počátek a nebude mít ani konec. (Habakuk 1:12) Vždycky bude žít a bude ochoten nám pomáhat.
9. Čemu staví žalmista na roveň tisíc let lidské existence?
9 Žalmista byl inspirován k tomu, aby mezi tisíc let lidské existence a velmi krátký čas v životě věčného Stvořitele položil rovnítko. K Bohu promluvil těmito slovy: „Působíš, aby smrtelný člověk šel zpět do rozdrcené hmoty a říkáš: ‚Jděte zpět, lidští synové.‘ Vždyť tisíc let je v tvých očích jen jako včerejšek, když minul, a jako hlídka během noci.“ (Žalm 90:3, 4)
10. Jak Bůh působí, že člověk ‚jde zpět do rozdrcené hmoty‘?
10 Člověk je smrtelný a Bůh působí, aby „šel zpět do rozdrcené hmoty“. To znamená, že se člověk vrací do „prachu“, tedy do rozdrcené neboli na prášek rozmělněné země. Jehova vlastně říká: ‚Jdi zpět do prachu zemské půdy, ze které jsi byl vytvořen.‘ (1. Mojžíšova 2:7; 3:19) To se týká každého člověka, ať už je silný či slabý, bohatý či chudý, protože žádný nedokonalý člověk nemůže ‚nijak vyplatit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné, aby žil navždy‘. (Žalm 49:6–9) Jsme však velmi vděční za to, že ‚Bůh dal svého jediného zplozeného Syna, aby každý, kdo v něj projevuje víru, měl věčný život‘. (Jan 3:16; Římanům 6:23)
11. Proč můžeme říci, že to, co je pro nás dlouhá doba, je pro Boha velmi krátký čas?
11 Z Jehovova hlediska dokonce i Metuzalém, kterému bylo 969 let, žil méně než jeden den. (1. Mojžíšova 5:27) Pro Boha je tisíc let jen jako včerejšek, když minul, tedy období pouhých čtyřiadvaceti hodin. Žalmista se také zmiňuje o tom, že z Božího hlediska je tisíc let jako čtyřhodinová noční strážní hlídka u tábořiště. (Soudci 7:19) Je tedy zřejmé, že to, co je pro nás dlouhá doba, je pro našeho věčného Boha, Jehovu, velmi krátký čas.
12. Jak jsou lidé ‚smeteni‘ Bohem?
12 V porovnání s Boží věčnou existencí je současný lidský život opravdu krátký. Žalmista říká: „Smetl jsi je; stávají se pouhým spánkem; zrána jsou právě jako zelená tráva, která se mění. Zrána vyhání květy a musí se změnit; navečer vadne a jistě usychá.“ (Žalm 90:5, 6) Mojžíš zažil, jak tisíce Izraelitů zemřelo v pustině, jak byli Bohem ‚smeteni‘ jakoby potopou. Tato část žalmu byla přeložena i takto: „Odmetáš lidi ve spánku smrti.“ (New International Version) Na druhé straně život nedokonalých lidí je ‚pouhý spánek‘, který trvá jen krátce a je srovnatelný se zdřímnutím během jediné noci.
13. V jakém smyslu jsme „právě jako zelená tráva“ a jak by to mělo zapůsobit na naše uvažování?
13 Jsme ‚právě jako zelená tráva, která zrána vyhání květy‘, ale pod silným slunečním žárem do večera usychá. Ano, náš život je stejně pomíjivý jako tráva, která za jediný den usychá. Nepromrhejme tedy tento poklad. Měli bychom naopak prosit Boha o vedení v tom, jak využít roky, které nám v tomto systému věcí ještě zbývají.
Jehova nám pomáhá ‚počítat naše dny‘
14, 15. Jak se Žalm 90:7–9 splnil na Izraelitech?
14 V souvislosti s Bohem žalmista dodává: „Dospěli [jsme] ke konci v tvém hněvu a byli jsme rozrušeni tvým vztekem. Postavil sis naše provinění přímo před sebe, naše utajené věci před svůj jasný obličej. Vždyť všechny naše dny se nachýlily v tvém rozlícení; své roky jsme skončili právě jako zašeptání.“ (Žalm 90:7–9)
15 Nevěrní Izraelité ‚dospěli ke konci v Božím hněvu‘. Byli ‚rozrušeni Božím vztekem‘ neboli ‚zděšeni Božím rozhořčením‘. (Ekumenický překlad) Někteří byli v důsledku Božích rozsudků „skoleni v pustině“. (1. Korinťanům 10:5) Jehova ‚postavil jejich provinění přímo před sebe‘. Volal je k odpovědnosti za jejich veřejné provinění, ale ‚před jeho jasným obličejem‘ byly i jejich „utajené věci“ neboli jejich zamlčované hříchy. (Přísloví 15:3) Nekajícní Izraelité se stali předmětem Božího rozlícení, a proto ‚své roky skončili právě jako zašeptání‘. I náš vlastní krátký život je jako dech, který se přes naše rty přenese jako pouhé zašeptání.
16. Co by měl udělat ten, kdo se tajně dopouští hříchu?
16 Kdyby se někdo z nás tajně dopouštěl nějakého hříchu, možná bychom takové chování mohli před ostatními lidmi určitou dobu skrývat. Naše utajované provinění by ale bylo ‚před Jehovovým jasným obličejem‘, a kvůli takovému jednání by se náš vztah k Bohu narušil. Abychom obnovili důvěrný vztah k Jehovovi, museli bychom se k němu modlit o odpuštění, zanechat svých přestupků a s vděčností přijmout duchovní pomoc křesťanských starších. (Přísloví 28:13; Jakub 5:14, 15) To by bylo mnohem lepší, než ‚skončit své roky právě jako zašeptání‘ a dát tak v sázku naději na věčný život.
17. Jakou délku obvykle má lidský život a čím jsou naše roky naplněny?
17 O délce života nedokonalých lidí žalmista říká: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují; vždyť to jistě rychle mine, a my ulétáme.“ (Žalm 90:10) Obecně se lidé dožívají 70 let. Ve věku 85 let mluvil Kaleb o své síle jako o něčem neobvyklém. Existují výjimky, jako byl Áron (123 let), Mojžíš (120 let) a Jozue (110 let). (4. Mojžíšova 33:39; 5. Mojžíšova 34:7; Jozue 14:6, 10, 11; 24:29) Ale pokud jde o nevěrnou generaci, která vyšla z Egypta, ti, kdo byli sepsáni od dvacetiletých výše, zemřeli během čtyřiceti let. (4. Mojžíšova 14:29–34) V mnoha zemích dnes má délka života obvykle stejné rozpětí, jaké uvedl žalmista. Naše roky jsou naplněny ‚těžkostmi a věcmi, jež ubližují‘. Ubíhají rychle a „my ulétáme“. (Job 14:1, 2)
18, 19. (a) Co to znamená „počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce“? (b) K čemu nás podnítí projevování moudrosti?
18 Žalmista dále zpívá: „Kdo zná sílu tvého hněvu a tvé rozlícení podle bázně před tebou? Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ (Žalm 90:11, 12) Nikdo z nás plně nezná sílu Božího hněvu ani míru Božího rozlícení, a to by mělo prohloubit naši uctivou bázeň před Jehovou. Vlastně by nás to mělo podněcovat k tomu, že budeme Jehovu prosit, aby nám ukázal, „právě jak [můžeme] počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce“.
19 Žalmistova slova jsou modlitbou o to, aby Jehova svůj lid naučil, jak moudře zhodnotit a využít zbývající dny způsobem, který Bůh schvaluje. Počítáme-li jako pravděpodobnou délku života 70 let, máme naději na prožití asi 25 500 dnů. Bez ohledu na to, kolik nám je let, však ‚nevíme, jaký bude náš život zítra, protože jsme mlha, která se na chvilku objevuje a pak mizí‘. (Jakub 4:13–15) Každého z nás „postihuje čas a nepředvídaná událost“, a proto nemůžeme říci, jak dlouho ještě budeme žít. Modleme se tedy o moudrost, abychom se dokázali vypořádat se zkouškami, abychom se k ostatním lidem chovali správně a abychom právě teď, právě dnes, dělali co nejvíce ve službě pro Jehovu. (Kazatel 9:11; Jakub 1:5–8) Jehova nás vede prostřednictvím svého Slova, svého ducha a své organizace. (Matouš 24:45–47; 1. Korinťanům 2:10; 2. Timoteovi 3:16, 17) Budeme-li projevovat moudrost, podnítí nás to, abychom ‚nejprve hledali Boží Království‘, a své dny využívali způsobem, který Jehovovi přinese slávu a rozradostní jeho srdce. (Matouš 6:25–33; Přísloví 27:11) Tím, že budeme Jehovu uctívat celým srdcem, se samozřejmě neodstraní všechny naše problémy, ale určitě z toho budeme mít velkou radost.
Jehovovo požehnání nám působí radost
20. (a) V jakém smyslu Bůh ‚pociťuje lítost‘? (b) Jak s námi bude Jehova jednat, jestliže projevíme pravé pokání, pokud jsme vážně zhřešili?
20 Bylo by nádherné, kdybychom se po zbytek svého života mohli radovat. Proto Mojžíš prosí: „Jehovo, vrať se přece! Jak dlouho to bude? A pociť lítost nad svými sluhy. Nasyť nás ráno svou milující laskavostí [nebo „věrně oddanou láskou“], abychom radostně volali a radovali se po všechny své dny.“ (Žalm 90:13, 14, poznámka pod čarou) Bůh nedělá chyby. Ale ‚pociťuje lítost‘ a ‚odvrací se‘ od svého hněvu a od potrestání, když jeho varování, že takové kroky podnikne, vede ke změně postoje a ke změně jednání kajícných provinilců. (5. Mojžíšova 13:17) Jestliže se tedy dopustíme závažného přestupku, ale pak projevíme pravé pokání, Jehova nás ‚nasytí svou milující laskavostí‘ a my budeme mít důvod ‚radostně volat‘. (Žalm 32:1–5) A když půjdeme po cestě spravedlnosti, pocítíme Boží věrně oddanou lásku k nám a budeme se moci ‚radovat po všechny své dny‘ — ano, po zbytek svého života.
21. O co možná žádal Mojžíš slovy zapsanými v Žalmu 90:15, 16?
21 Žalmista se upřímně modlí: „Rozraduj nás způsobem odpovídajícím dnům, v nichž jsi nás trápil, rokům, kdy jsme viděli neštěstí. Kéž se tvá činnost vyjeví tvým vlastním sluhům a tvá nádhera na jejich synech.“ (Žalm 90:15, 16) Mojžíš možná žádal Boha, aby Izraeli požehnal radováním, které by odpovídalo dnům jejich útisku a rokům, během nichž zažívali neštěstí, tedy radováním, které by trvalo stejně dlouho. Prosil Boha, aby se jeho „činnost“ vedoucí k požehnání Izraelitů stala jeho služebníkům zjevnou a aby jeho nádhera byla patrná na jejich synech neboli potomcích. Je tedy vhodné modlit se, aby Bůh vylil své požehnání na poslušné lidstvo ve slíbeném novém světě. (2. Petra 3:13)
22. O co se v souladu se slovy Žalmu 90:17 můžeme oprávněně modlit?
22 Devadesátý žalm končí touto prosbou: „Ať se nad námi prokáže být příjemnost Jehovy, našeho Boha, a dílo našich rukou na nás přece pevně založ. Ano, dílo našich rukou přece pevně založ.“ (Žalm 90:17) Tato slova ukazují, že je vhodné modlit se o to, aby Bůh požehnal našemu úsilí ve službě pro něho. Ať už jsme pomazanými křesťany nebo jejich druhy, ‚jinými ovcemi‘, radujeme se z toho, že je nad námi „příjemnost Jehovy“. (Jan 10:16) Jsme velmi šťastní, že Bůh ‚pevně zakládá dílo našich rukou‘, jak při hlásání Království, tak při jiných činnostech.
Dál počítejme své dny
23, 24. Jaký užitek můžeme mít z rozjímání o 90. žalmu?
23 Rozjímání o 90. žalmu by mělo prohloubit naši důvěru v Jehovu, naše ‚skutečné obydlí‘. Když uvažujeme o slovech zmíněného žalmu, která mluví o pomíjivosti života, měli bychom si ještě silněji uvědomit, že při počítání svých dnů potřebujeme Boží vedení. A jestliže dál vytrvale usilujeme o Boží moudrost a projevujeme ji, můžeme si být jisti, že Jehova s námi bude jednat s milující laskavostí a požehná nám.
24 Jehova nám bude stále ukazovat, jak máme počítat své dny. A pokud se poddáme jeho pokynům, budeme své dny moci počítat dál, po celou věčnost. (Jan 17:3) Jestliže si však máme uchovat vyhlídku na věčný život, musí být Jehova naším útočištěm. (Juda 20, 21) Tato myšlenka je podrobně objasněna v povzbudivých slovech 91. žalmu, jak uvidíme v následujícím článku.
Jak byste odpověděli?
• V jakém smyslu je pro nás Jehova „skutečným obydlím“?
• Proč můžeme říci, že Jehova je vždy ochoten nám pomoci?
• Jak nám Jehova pomáhá ‚počítat naše dny‘?
• Co nám umožňuje ‚radovat se po všechny své dny‘?
[Obrázek na straně 10]
Jehova byl Bůh ještě dříve, „než se zrodily hory“
[Obrázek na straně 12]
Z Jehovova pohledu žil Metuzalém, kterému bylo 969 let, méně než jeden den
[Obrázky na straně 14]
Jehova ‚pevně zakládá dílo našich rukou‘