„Žehnej Jehovovi, má duše“

„V POSLEDNÍCH měsících se moje služba stala jednotvárnou a vytratila se z ní radost,“ říká Nancy.a Již asi deset let slouží jako průkopnice neboli celodobá hlasatelka dobré zprávy. Přesto dodává: „Nelíbí se mi, co se to se mnou děje. Zdá se mi, že už poselství o Království nepředkládám s takovým nadšením a že už mi to nejde tak ze srdce. Co mám dělat?“

Uvažujme také o případu Keitha, staršího v jednom sboru svědků Jehovových. Byl velmi překvapen, když od své manželky jednou uslyšel: „Ty jsi myslí někde úplně jinde. Právě jsi v modlitbě poděkoval za jídlo, ale my teď u žádného jídla nesedíme!“ Keith přiznává: „Vidím, že se moje modlitby staly mechanickými.“

Nepochybně nechcete, aby vaše vyjádření chvály Jehovovi Bohu byla chladná a formální. Přejete si, aby byla naopak upřímná a pramenila z pocitu vděčnosti. Takový pocit si však nelze obléknout nebo svléknout jako oděv. Musí vycházet z nitra člověka. Jak může člověk cítit v srdci vděčnost? Hlubší pochopení nám v tomto ohledu poskytuje 103. žalm.

Žalm 103 složil David, král starověkého Izraele. Začíná jej slovy: „Žehnej Jehovovi, má duše, ano všechno ve mně, jeho svatému jménu.“ (Žalm 103:1) „Slovo žehnat, když se vztahuje k Bohu, znamená chválit a vždycky v sobě zahrnuje silnou náklonnost k němu a také pocit vděčnosti,“ říká jedno encyklopedické dílo. David touží chválit Jehovu se srdcem naplněným láskou a oceněním, a proto vybízí svou vlastní duši — sám sebe — k ‚žehnání Jehovovi‘. Co však v Davidově srdci vzbuzuje tento vřelý cit k Bohu, kterého uctívá?

David pokračuje: „Nezapomínej na všechno [Jehovovo] konání.“ (Žalm 103:2) Pocit vděčnosti k Jehovovi je zjevně spojen s tím, zda s oceněním uvažujeme o „jeho konání“. Které Jehovovo konání má David konkrétně na mysli? Pohled na to, co Jehova Bůh stvořil, například na oblohu posetou hvězdami za jasné noci, může rozhodně naplnit srdce vděčností ke Stvořiteli. Hvězdná obloha na Davida silně zapůsobila. (Žalm 8:3, 4; 19:1) Ve 103. žalmu si však David připomíná jiné Jehovovo jednání.

Jehova „odpouští všechno tvé provinění“

David v tomto žalmu podrobně líčí Boží skutky milující laskavosti. Na první a nejvýznamnější z nich poukazuje, když zpívá: ‚Jehova odpouští všechno tvé provinění.‘ (Žalm 103:3) David si jistě uvědomoval svůj vlastní hříšný stav. Poté, co s ním prorok Natan mluvil o jeho cizoložném poměru s Bat-šebou, David přiznal: „Proti tobě, [Jehovo] tobě samému jsem zhřešil, a učinil jsem, co je špatné v tvých očích.“ (Žalm 51:4) Se zlomeným srdcem snažně prosil: „Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti projevů svého milosrdenství vymaž mé přestupky. Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu.“ (Žalm 51:1, 2) David musel být určitě velmi vděčný, že mu bylo odpuštěno. Jako nedokonalý člověk se v životě dopustil i dalších hříchů, ale nikdy se nestalo, že by nečinil pokání, nepřijal kárání a nenapravil svůj způsob jednání. Když David uvažoval o Božích úžasných skutcích laskavosti vůči němu, podněcovalo ho to, aby Jehovovi žehnal.

Nejsme i my hříšní? (Římanům 5:12) Dokonce i apoštol Pavel naříkal: „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech. Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ (Římanům 7:22–24) Můžeme být Jehovovi velmi vděční, že si nevede záznam o našich přestupcích. Když činíme pokání a usilujeme o odpuštění, ochotně je vymazává.

David si připomíná: „[Jehova] uzdravuje všechna tvá onemocnění.“ (Žalm 103:3) Vzhledem k tomu, že uzdravení je skutek obnovy, vyžaduje to více než jen odpuštění přestupků. Patří k tomu i odstranění „onemocnění“ — tedy špatných následků našich provinění. Jehova opravdu v novém světě, který zřídí, vymýtí tělesné následky hříchu, jako například nemoci a smrt. (Izajáš 25:8; Zjevení 21:1–4) Avšak z duchovních onemocnění nás Jehova uzdravuje již dnes. U některých lidí k tomu patří špatné svědomí nebo narušený vztah k Bohu. ‚Nezapomeňme‘, co osobně pro každého z nás Jehova v tomto ohledu již udělal.

„Žádá zpět tvůj život“

„[Jehova] žádá zpět tvůj život přímo z jámy,“ zpívá David. (Žalm 103:4) ‚Jáma‘ je společný hrob lidstva — šeol neboli hádes. David se nacházel v čelistech smrti dokonce ještě předtím, než se stal králem nad Izraelem. Například izraelský král Saul choval k Davidovi vražednou nenávist a při různých příležitostech se jej pokoušel zabít. (1. Samuelova 18:9–29; 19:10; 23:6–29) Také Filištíni chtěli Davida usmrtit. (1. Samuelova 21:10–15) Ale Jehova jej pokaždé zachránil „přímo z jámy“. David musel pociťovat hlubokou vděčnost, když si připomínal toto Jehovovo konání.

A jak je to ve vašem případě? Podpíral vás Jehova v době, kdy jste byli sklíčení nebo kdy jste někoho ztratili? Anebo znáte případy, kdy v naší době vyžádal zpět z jámy šeolu život svých věrných svědků? Možná na vás zapůsobily zprávy o jeho skutcích vysvobození, o nichž jste četli na stránkách tohoto časopisu. Proč byste nevěnovali čas tomu, že byste s oceněním přemýšleli o tomto konání pravého Boha? A všichni máme jistě také důvod být Jehovovi vděční za naději na vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15)

Jehova nám dává jak život, tak i to, co jej zpříjemňuje a pro co stojí za to žít. Žalmista prohlašuje, že Bůh ho „korunuje milující laskavostí a projevy milosrdenství“. (Žalm 103:4) Jehova nás neopouští ve chvíli, kdy jej potřebujeme, ale přichází nám na pomoc prostřednictvím své viditelné organizace a jmenovaných sborových starších neboli pastýřů. Taková pomoc nám umožňuje zvládnout obtížnou situaci, aniž bychom při tom ztratili sebeúctu a důstojnost. Křesťanští pastýři o ovce velmi pečují. Povzbuzují nemocné a sklíčené a dělají, co mohou, aby pomohli těm, kdo klopýtli. (Izajáš 32:1, 2; 1. Petra 5:2, 3; Juda 22, 23) Jehovův duch tyto pastýře podněcuje, aby byli vůči stádu soucitní a láskyplní. Jeho ‚milující laskavost a projevy milosrdenství‘ jsou skutečně jako koruna, která nás zdobí a dává nám pocit důstojnosti. Nikdy nezapomeňme na jeho konání a žehnejme Jehovovi a jeho svatému jménu.

Žalmista David zpívá dál, když připomíná sám sobě: „[Jehova] sytí čas tvého života tím, co je dobré; tvé mládí se stále obnovuje právě jako orlí.“ (Žalm 103:5) Život, který nám Jehova dává, přináší uspokojení a radost. Vždyť už jen poznání pravdy samo o sobě je pokladem, který nelze s ničím srovnat, a je zdrojem ohromné radosti. A uvažujme, jaké hluboké uspokojení nám poskytuje práce, kterou nám Jehova dal, abychom kázali a činili učedníky. Máme velkou radost, když najdeme někoho, kdo má zájem přijímat poznání o pravém Bohu, a když mu pak pomáháme poznat Jehovu, takže i on začíná Jehovovi žehnat. Navíc nehledě na to, zda nám v našem okolí někdo naslouchá či nikoli, je pro nás velkou výsadou podílet se na práci, která je spojena s posvěcováním Jehovova jména a ospravedlňováním jeho svrchovanosti.

Kdo z nás se někdy necítí unavený nebo vyčerpaný, když vytrváváme v díle ohlašování Božího Království? Avšak Jehova stále obnovuje sílu svých služebníků tak, že jsou ‚jako orli‘, kteří mají silná křídla a kteří se vznášejí velmi vysoko na obloze. Můžeme být našemu milujícímu nebeskému Otci hluboce vděční, že nám poskytuje takovou ‚dynamickou energii‘, abychom mohli den co den věrně vykonávat svou službu. (Izajáš 40:29–31)

Uveďme si jeden příklad: Clara má zaměstnání na plný úvazek a zároveň každý měsíc věnuje kazatelské službě asi 50 hodin. Říká: „Někdy jsem unavená a nutím se, abych šla do služby jen proto, že jsem se s někým domluvila. Ale jakmile jsem ve službě, pokaždé pocítím opět sílu.“ Možná, že jste i vy v křesťanské službě zažili pomoc od Boha, když jste dostali potřebnou energii. A možná, že vás to přimělo, abyste stejně jako David v úvodu tohoto žalmu řekli: „Žehnej Jehovovi, má duše, ano všechno ve mně, jeho svatému jménu.“

Jehova osvobozuje svůj lid

Žalmista rovněž zpívá: „Jehova vykonává činy spravedlnosti a soudcovská rozhodnutí pro všechny šizené. Dal své cesty na vědomí Mojžíšovi, své jednání dokonce synům Izraele.“ (Žalm 103:6, 7) David má pravděpodobně na mysli ‚šizení‘ Izraelitů egyptskými utlačovateli v Mojžíšově době. Když David přemýšlel o tom, jak dal Jehova Mojžíšovi na vědomí způsob, kterým Izraelity osvobodí, muselo to v Davidově srdci vyvolat pocit vděčnosti.

Uvažujeme-li o Božím jednání s Izraelity, může to k podobné vděčnosti podnítit i nás. Neměli bychom však zapomenout na zážitky dnešních Jehovových služebníků, například na ty, které jsou uvedeny ve 29. a 30. kapitole knihy Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království. Události, které jsou zaznamenány v této knize i v jiných publikacích Watch Tower Society, nám umožňují, abychom viděli, jak Jehova pomáhal členům svého novodobého lidu vytrvávat, když byli ve vězení, napadáni lůzou nebo posíláni do koncentračních či pracovních táborů. Boží lid prožíval zkoušky v zemích zmítaných válkou, například v Burundi, Libérii, Rwandě a v bývalé Jugoslávii. Kdykoli došlo k pronásledování, Jehovova ruka vždy jeho věrné služebníky podpořila. Zamýšlíme-li se nad tímto konáním našeho velkého Boha Jehovy, může to na nás zapůsobit podobně, jako když David rozjímal nad zprávou o osvobození z Egypta.

Uvažujme také o tom, jak láskyplně nás Jehova zbavuje břemene hříchu. Opatřil „krev Krista“, aby ‚očistil naše svědomí od mrtvých skutků‘. (Hebrejcům 9:14) Když činíme pokání ze svých hříchů a na základě Kristovy prolité krve usilujeme o odpuštění, Bůh vzdaluje naše přestupky daleko od nás — ‚tak daleko, jako je východ slunce od západu slunce‘ — a opět nás uvádí do své přízně. A přemýšlejme o Jehovových opatřeních v podobě křesťanských shromáždění, povzbuzujícího společenství, sborových pastýřů i publikací založených na Bibli, které dostáváme prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45) Nepomáhá nám snad všechno toto Jehovovo konání upevnit náš vztah k němu? David prohlašuje: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti. . . . Neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění.“ (Žalm 103:8–14) Rozjímání o Jehovově láskyplné péči nás rozhodně může podnítit, abychom jej oslavovali a vyvyšovali jeho svaté jméno.

„Žehnejte Jehovovi, všechna jeho díla“

Ve srovnání s nesmrtelností Jehovy, „Boha věčnosti“, jsou ‚dny smrtelného člověka‘ opravdu krátké — „jako dny zelené trávy“. David ale s oceněním přemýšlí: „Jehovova milující laskavost je od neurčitého času až na neurčitý čas vůči těm, kdo se ho bojí, a jeho spravedlnost k synům synů, vůči těm, kdo dodržují jeho smlouvu, a vůči těm, kdo pamatují na jeho nařízení, aby je prováděli.“ (1. Mojžíšova 21:33, Reference Bible, poznámka pod čarou; Žalm 103:15–18) Jehova nezapomíná na ty, kdo se ho bojí. V pravý čas jim dá věčný život. (Jan 3:16; 17:3)

David vyjadřuje své ocenění pro Jehovovo kralování, když říká: „Sám Jehova pevně založil svůj trůn až v nebesích; a nade vším si udrželo nadvládu jeho vlastní kralování.“ (Žalm 103:19) Přestože Jehovovo kralování se nějakou dobu viditelně projevovalo v podobě izraelského království, jeho trůn je skutečně v nebesích. Všechno stvořil, a proto je Svrchovaným Panovníkem vesmíru a uplatňuje svou božskou vůli v nebesích i na zemi podle svého vlastního záměru.

David dokonce vybízí andělské tvory v nebi. Zpívá: „Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, provádějící jeho slovo, tím, že nasloucháte hlasu jeho slova. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho vojska, jeho služebníci, konající jeho vůli. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho díla na všech místech jeho nadvlády. Žehnej Jehovovi, má duše.“ (Žalm 103:20–22) Neměla by nás tedy úvaha o Jehovových skutcích milující laskavosti vůči nám podnítit, abychom mu také žehnali? Rozhodně ano! A můžeme si být jisti, že v tom mocném chvalozpěvu, ke kterému se připojují i jeho spravedliví andělé, se náš hlas naší vlastní chvály Boha neztratí. Kéž z celého srdce chválíme našeho nebeského Otce a stále o něm mluvíme dobře. Opravdu si vezměme k srdci Davidova slova: „Žehnej Jehovovi, má duše.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Rozjímáte o Jehovových skutcích milující laskavosti podobně jako David?