‚Pokud Jehova sám nestaví dům . . .‘

AŤ ŽIJEŠ kdekoli, pravděpodobně sdílíš myšlenku vyjádřenou v těchto slovech. Příbytky se velmi liší, pokud jde o stavební sloh a stavební metody. Proutěné chýše omazané hlínou, sruby, domy z betonových panelů — seznam se zdá nekonečný. Někteří lidé se cítí v chýších z trávy stejně příjemně jako jiní v příbytcích daleko bytelnějších. Proč?

Pocit pohody a spokojenosti závisí do značné míry na společnosti, ve které jsme. (Přísloví 18:24) Svět může sice nabídnout mnoho lesku a třpytu, ale pokoj a poklid instinktivně hledáme doma. Soudíme-li ale podle zpráv o tom, jak se dnes žije v domácnostech, není žádná záruka, že člověk vždy najde doma pokoj a poklid. Ti, kteří žijí s tebou –, tvá rodina — mohou do značné míry buď tvůj pokoj posilovat, nebo ho rušit. Jak tedy vybudovat šťastný, pokojný domov? V čem tkví toto tajemství?

BUDOVÁNÍ DOMU

„Pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali,“ říká první verš žalmu 127. Ti, kteří se podílejí na výstavbě budov pro uctívání pravého Boha, Jehovy, shledávají, že je to tak. Ačkoli zruční pracovníci dobrovolně věnují svůj čas a námahu při rychlých stavbách pěkných sálů království, je zárukou úspěchu Jehovovo požehnání. I diváci mohou často vidět, že se zde děje něco mimořádného. Například v jednom časopisu byla reportáž o jedné takové stavbě v Colchesteru v Anglii a článek byl nadepsán „Jehova zvedá střechu“.

Na Jehovově požehnání však závisí i úspěch v jiných snahách než, jsou doslovné stavební projekty. Vzpomeň si na Šalomounova slova ve třetím verši žalmu 127: „Pohleď, synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna.“ Jehova je také nejznamenitějším stavitelem, pokud jde o rodiny, a rodiče mají podivuhodnou přednost, že smějí být jeho spolupracovníky.a (Hebrejcům 11:10) Jak mohou křesťanští rodiče využít výsady v podobě takové spolupráce a úspěšně vybudovat šťastnou, pokojnou rodinu, která působí ke cti stvořitele, Jehovy Boha?

ÚSPĚŠNÉ BUDOVÁNÍ RODINY

Základní podmínkou úspěšné stavby je správný stavební plán neboli program. Pro vybudování mladých ctitelů Božích je nejlepším programem Jehovovo inspirované slovo, Bible. (2. Timoteovi 3:16, 17) „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní,“ napsal Šalomoun. (Přísloví 22:6) ‚Cesta, která je pro něho‘, je Jehovova cesta. Když po ní jdou rodiče, budou mít jejich děti vyhlídku, že z nich vyrostou Boží věrní služebníci.

Ke správnému stavění je nutný správný stavební materiál. Jeden návštěvník, který přijel z Afriky do Evropy, mohl sotva uvěřit, že některé budovy, které zde viděl, jsou staré celá staletí. Poprvé viděl trvanlivé materiály, jichž bylo užito pro tyto stavby. Když naproti tomu ti, kteří staví, šetří materiálem, vede to často k neštěstí nebo dokonce ke katastrofě. To může platit i při výchově dětí.

Při početí dostávají děti genetické dědictví, které se vyznačuje nedokonalostí následkem hříchu. (Žalm 51:5; 51:7, KB) Jinými slovy, mají už od začátku vadu. Křesťanští rodiče tomu musí čelit tím, že se budou snažit vštěpovat svým potomkům trvalé vlastnosti, které se líbí Bohu. (1. Korinťanům 3:10–15) Pokud to rodiče neučiní, budou jejich snahy o budování zbytečné, bez ohledu na to, jak usilovně pracují v jiných oblastech, například v tom, že poskytují svým synům a dcerám to nejlepší jídlo, oblečení a bydlení.

Proto platí zejména otcům božské napomenutí: „Vychovávejte [děti] v kázni, a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Jehovovo ukázňování a myšlenkové usměrňování patří k nejlepším stavebním plánům a nejlepším stavebním materiálům. Budou-li použity, přinese to celé rodině trvalé dobro.

ŠKOLENÍ PODLE POTŘEBY

I když jsou vytvořeny sebelepší plány, v průběhu každé stavby vznikají stále neočekávané krizové situace. Podobně se musí i rodiče naučit přijímat neočekávané problémy v každodenním životě členů rodiny a musí být připraveni je zvládat. Jak?

Nezbytně nutný je dobrý kontakt mezi oběma rodiči. Jestliže spolu otec i matka na modlitbách rozbírají pokroky svých dětí, zjistí, ve kterých ohledech je nutné je pochválit a kde je nutné více je „budovat“. Jakmile rodiče zjistí taková slabá místa, mohou jednat společně a podnikat v tom směru vhodné kroky.

Máš však možná velkou rodinu a kladeš si otázku: ‚Jak můžeme přizpůsobit své snahy jednotlivým potřebám svých mnoha dětí?‘ Proč byste neposkytovali příležitostné školení tak, aby si děti mohly pomáhat navzájem? Učňové získávají řadu let zkušenosti vedle řemeslníků, kteří jsou mistry. Při vašem rodinném studiu snad můžeš požádat dorůstající děti, aby vysvětlily některé věci mladším. O námětech, jako je poctivost, výběr přátel, odolávání špatným vlivům ve škole a podobných, mohou spolu dobře mluvit starší i mladší děti. Když přidělíte starším dětem takové úkoly ze skutečného života, můžete jim pomáhat, aby se cvičily a aby rozvíjely své rozlišovací a vyučovací schopnosti, když učí mladší děti, co potřebují znát. (Hebrejcům 5:14) To je další dobrý výsledek toho, že se mezi sourozenci pěstuje pravé vědomí příbuzenství.

Možná, že máš jen malou rodinu, jen jedno dítě. Pak máte mnoho příležitostí poznat své dítě a porozumět mu. Dávejte však pozor na nebezpečí, abyste své dítě nekazili tím, že byste na ně soustřeďovali příliš mnoho pozornosti. Jste přece tři, že? Tak dělejte věci společně. Dítě se přitom naučí sdělovat své myšlenky a obracet svou pozornost na druhé, což mu zabrání, aby se nestalo sobeckým.

USILUJTE O SOUDRŽNOST V RODINĚ

K budování rodiny je ovšem třeba více než jen vést biblické studium, dávat rady a ukázňovat. Šalomoun řekl: „Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci.“ (Kazatel 2:24) Jídlo tvé rodině jistě chutná, když je dobře připravené. Zařizuješ věci tak, abyste mohli jíst společně jako rodina? To nebývá vždy možné, pokud jsou různí členové rodiny v práci, ve škole nebo mají nějaké jiné povinnosti. Ale obvykle bývá alespoň jedno jídlo denně, které můžete jíst společně jako rodina. Co může přispět ke zdravému ovzduší u rodinného stolu?

Jeden bratr při takové příležitosti položí nějakou biblickou otázku, o které mohou diskutovat všichni přítomní. Dává ovšem pozor, aby neuvedl do rozpaků ty, kteří by neuměli odpovědět. Jiní vyprávějí zkušenosti z kazatelské služby. Jestliže je věnována pozornost duchovním věcem, stává se doba společného jídla příležitostí k budování celé rodiny. (Viz Římanům 14:19.) Je pravda, že v některých místech na světě nebývá zvykem příliš se při jídle bavit. Je však nutné vědomě se snažit o zachování radostného ovzduší. Přísloví 15:17 říká: „Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“

V životě křesťanské rodiny má své místo také odpočinek a změna tempa. Moudří rodiče využívají těchto příležitostí k budování své rodiny jako pevné teokratické jednotky. Jak?

Je sice snadné nechat děti, aby šly ven a věnovaly se vlastním zájmům, ale je s tím spojeno nebezpečí. Bylo by například opravdu nemoudré dovolit dětem, aby se věnovaly sportům do té míry, že by to ohrožovalo jejich život nebo organismus. (1. Timoteovi 4:8) Pokud je to možné, vybírejte takové druhy činnosti, kterých se mohou účastnit všichni členové rodiny. Otec se jich může ptát na jejich názory a představy a může dát každému za úkol nějak se podílet na přípravě.

Můžete jako rodina rozšířit svou lásku a pozvat jiné členy sboru, aby se podíleli na vašich rodinných radostech? Starší členové sboru se často rádi podílejí na rodinném duchu, zejména tehdy, pokud nemají své vlastní rodiny blízko sebe nebo pokud jejich rodiny nežijí podle křesťanských zásad. (Jakub 1:27) V mnoha sborech jsou rodiny, v nichž je pouze jeden z rodičů. Starší i jiní mohou nabídnout členům takových rodin duchovní zázemí, přičemž musí brát v úvahu teokratické postavení hlavy a to, co je pro křesťana vhodné. (Izajáš 32:1) Již mnozí ‚chlapci bez otce‘ vyrostli ve vyrovnané hlavy rodiny díky tomu, že o ně projevoval milující zájem zralý dospělý křesťan. — Žalm 82:3.

Budování křesťanské domácnosti je těžká práce. Ale s Jehovovou pomocí opravdu poznáš, že „synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna“. (Žalm 127:1, 3) Mohou přispět ke chvále nejen svým křesťanským rodičům, ale i svému stvořiteli, Jehovovi Bohu.

[Poznámka pod čarou]