Je Jeruzalém ‚povýšen nad tvůj hlavní důvod k radování‘?

„Ať se mi jazyk přilepí k patru, . . . kdybych nepovýšil Jeruzalém nad svůj hlavní důvod k radování.“ (ŽALM 137:6)

1. Jaký postoj k Božímu vyvolenému městu měli někteří židovští vyhnanci?

OD ROKU 537 př. n. l., kdy se první židovští vyhnanci vrátili do Jeruzaléma, uplynulo téměř 70 let. Boží chrám byl sice znovu postaven, ale město bylo stále v rozvalinách. Za tu dobu vyrostla ve vyhnanství další generace Židů. Je nepochybné, že mnozí z nich měli stejné pocity jako žalmista, který zpíval: „Kdybych měl zapomenout na tebe, Jeruzaléme, ať je zapomnětlivá má pravice.“ (Žalm 137:5) Někteří na Jeruzalém nejen vzpomínali, ale svým jednáním dokazovali, že ho povýšili „nad svůj hlavní důvod k radování“. (Žalm 137:6)

2. Kdo byl Ezra a jak mu Jehova požehnal?

² Uvažujme například o knězi Ezrovi. Ještě před návratem do své domoviny horlivě podporoval zájmy čistého uctívání v Jeruzalémě. (Ezra 7:6, 10) Jehova Bůh mu za to bohatě žehnal. Podnítil například srdce perského krále, který Ezru poctil výsadou odvést zpět do Jeruzaléma další skupinu vracejících se vyhnanců. Král jim navíc přispěl velkým množstvím zlata a stříbra, aby ‚zkrášlili Jehovův dům‘. (Ezra 7:21–27)

3. Jak Nehemjáš dokázal, že hlavním předmětem jeho zájmu je Jeruzalém?

³ Asi o 12 let později podnikl rozhodný krok další Žid — Nehemjáš. Ten sloužil v perském paláci v Šušanu a měl prestižní postavení jako číšník krále Artaxerxa. To však pro Nehemjáše nebyl „hlavní důvod k radování“. Nehemjáš totiž toužil jít do Jeruzaléma a obnovit ho. Mnoho měsíců se o to modlil, a Jehova Bůh mu za to požehnal. Když se o tom, co Nehemjáše trápí, dozvěděl perský král, poskytl mu vojenskou sílu a dal mu dopisy, které ho opravňovaly k obnově Jeruzaléma. (Nehemjáš 1:1–2:9)

4. Jak můžeme ukázat, že jsme uctívání Jehovy povýšili nad jakýkoli důvod k radování, který snad můžeme mít?

⁴ Ezra, Nehemjáš a mnoho Židů, kteří s nimi spolupracovali, zcela jasně prokázali, že uctívání Jehovy, soustředěné v Jeruzalémě, je pro ně důležitější než cokoli jiného — že je povýšeno ‚nad jejich hlavní důvod k radování‘, tedy že je výše než jakákoli věc, z níž by se snad mohli radovat. Tito jednotlivci jsou velkým povzbuzením pro všechny ty, kdo dnes na Jehovu, jeho uctívání a jeho organizaci vedenou duchem pohlížejí stejně. Platí to i o tobě? Prokazuješ svou vytrvalostí v konání bohulibých skutků, že největším důvodem tvého radování je výsada uctívat Jehovu společně s lidmi, kteří mu zasvětili život? (2. Petra 3:11) Dalším zdrojem povzbuzení pro nás může být zamyšlení nad tím, jaké vynikající výsledky měla Ezrova cesta do Jeruzaléma.

Požehnání a povinnosti

5. Jaké bohaté požehnání zažili obyvatelé Judy v Ezrově době?

⁵ S Ezrou se vrátila skupina asi 6 000 vyhnanců, kteří s sebou přinesli příspěvky zlata a stříbra na Jehovův chrám. Tyto příspěvky by dnes měly hodnotu asi 35 milionů dolarů. Bylo to asi sedmkrát víc zlata a stříbra, než kolik ho přinesli první navrátilci. Obyvatelé Jeruzaléma a Judy byli za pomoc v podobě všech těchto lidí a hmotných věcí jistě velmi vděčni Jehovovi. Bohaté požehnání od Boha však s sebou také nese povinnosti. (Lukáš 12:48)

6. Co Ezra zjistil ve své domovině a jak na to reagoval?

⁶ Ezra brzy zjistil, že mnoho Židů, mezi nimi i někteří kněží a starší, porušilo Boží zákon, protože se oženili s pohanskými ženami. (5. Mojžíšova 7:3, 4) Toto porušení Boží smlouvy Zákona Ezru oprávněně velmi sklíčilo. „Jakmile jsem o tom slyšel, roztrhl jsem svůj oděv a svůj plášť bez rukávů . . . a seděl jsem ohromen.“ (Ezra 9:3) Za přítomnosti znepokojených Izraelitů pak vylil Jehovovi své srdce v modlitbě. Tak, aby to všichni slyšeli, připomněl, jak v minulosti Izraelité neposlouchali Boha a jak je Bůh varoval, co se stane, pokud budou uzavírat manželství s pohanskými obyvateli té země. Svou modlitbu uzavřel takto: „Ó Jehovo, Bože Izraele, jsi spravedlivý, protože jsme byli ponecháni jako uniklý lid, jako v tento den. Zde jsme před tebou ve své provinilosti, neboť je nemožné kvůli tomu před tebou obstát.“ (Ezra 9:14, 15)

7. (a) Jaký znamenitý příklad dal Ezra v tom, jak se vypořádal s proviněním? (b) Jak reagovali provinilci v Ezrově době?

⁷ Ezra mluvil v první osobě množného čísla. Ano, zahrnul tam i sebe, přestože on sám se neprovinil. Jeho silný zármutek a pokorná modlitba zapůsobily na srdce lidí a podnítily je ke skutkům, které přísluší pokání. Dobrovolně se rozhodli k bolestné nápravě — všichni, kdo porušili Boží zákon, pošlou své cizozemské manželky zpět do jejich domoviny, a to i s dětmi, které se jim narodily. Ezra s tímto opatřením souhlasil a provinilce vybídl, aby svému rozhodnutí dostáli. Vzhledem k autoritě, kterou mu udělil perský král, měl Ezra právo vykonat rozsudek nad všemi přestupníky zákona nebo je vyhnat z Jeruzaléma a Judy. (Ezra 7:12, 26) Zdá se však, že takový krok nebyl nutný. „Celý sbor“ řekl: „Přísluší nám činit přesně podle tvého slova.“ A kromě toho přiznali: „V této záležitosti [jsme se] vzbouřili ve velké míře.“ (Ezra 10:11–13) V 10. kapitole knihy Ezra jsou uvedena jména 111 mužů, kteří toto rozhodnutí uposlechli a své cizozemské manželky a děti, které se jim narodily, poslali pryč.

8. Proč bylo v zájmu celého lidstva to, že Izraelité poslali pryč své cizozemské manželky, i když to byl drastický krok?

⁸ Tento postup byl nejen v zájmu Izraelitů, ale i v zájmu celého lidstva. Kdyby se totiž nepodniklo nic pro nápravu, Izraelité by splynuli s okolními národy. V tom případě by byla poskvrněna rodová linie vedoucí ke Slíbenému Semenu, jehož prostřednictvím si měly žehnat všechny národy. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18) Bylo by obtížné určit, kdo z potomků krále Davida z kmene Juda je Slíbeným Semenem. Této nesmírně důležité záležitosti byla znovu věnována pozornost o 12 let později, kdy „semeno Izraele přistoupilo k tomu, aby se oddělilo ode všech cizinců“. (Nehemjáš 9:1, 2; 10:29, 30)

9. Jaké prospěšné rady dává Bible křesťanům, jejichž manželský partner je nevěřící?

⁹ Co se z této zprávy mohou naučit novodobí Jehovovi služebníci? Je pravda, že křesťané nejsou pod smlouvou Zákona. (2. Korinťanům 3:14) Místo toho poslouchají „Kristův zákon“. (Galaťanům 6:2) Proto křesťan, který žije v manželství s nevěřícím, jedná v souladu s Pavlovou radou: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští.“ (1. Korinťanům 7:12) Křesťané, jejichž manželský partner je nevěřící, mají kromě toho podle Bible povinnost usilovat o dobré manželské vztahy. (1. Petra 3:1, 2) Poslušné uplatnění této vynikající rady často vede k požehnání v tom smyslu, že nevěřící manželský partner změní svůj postoj k pravému uctívání. Někteří z nich se dokonce stávají věrnými pokřtěnými křesťany. (1. Korinťanům 7:16)

10. Jaké poučení si křesťané mohou vzít z příkladu 111 Izraelitů, kteří poslali pryč své cizozemské manželky?

¹⁰ Z příkladu Izraelitů, kteří poslali pryč své cizozemské manželky, se však mohou vynikajícím způsobem poučit svobodní křesťané. Ti by neměli začínat známost s někým, kdo není v pravdě. Vyvarovat se takového vztahu může sice být obtížné, a dokonce bolestné, ale je to ta nejlepší cesta k získání trvalého Božího požehnání. Křesťané dostali příkaz: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (2. Korinťanům 6:14) Každý svobodný křesťan, který chce vstoupit do manželství, by tedy měl být rozhodnut, že si vezme pouze upřímného spoluvěřícího. (1. Korinťanům 7:39)

11. Jak můžeme být, podobně jako izraelští muži, vyzkoušeni, pokud jde o náš důvod k radování?

¹¹ Také v mnoha jiných ohledech udělali křesťané úpravy, když byli upozorněni na to, že určité jednání není biblické. (Galaťanům 6:1) Tento časopis čas od času ukazuje, kvůli kterému nebiblickému chování by se člověk mohl stát nezpůsobilým k tomu, aby patřil do Boží organizace. Například v roce 1973 Jehovovi ctitelé plně pochopili, že zneužívání drog a používání tabáku jsou závažné hříchy. Chceme-li žít bohulibě, musíme se ‚očistit od každé poskvrny těla a ducha‘. (2. Korinťanům 7:1) Řada křesťanů si tyto biblické rady vzala k srdci; byli ochotni snášet počáteční abstinenční příznaky, jen aby mohli dál patřit k čistému Božímu lidu. Jasné biblické vedení je poskytováno i v otázkách sexu, oblékání, účesu a moudrého výběru zaměstnání, zábavy a hudby. Ať už jsme upozorněni na jakékoli biblické zásady, kéž prokážeme, že jsme ochotni ‚být usměrňováni‘ podobně jako těch 111 Izraelitů. (2. Korinťanům 13:11) Tak dáme najevo, že výsada uctívat Jehovu společně s jeho svatým lidem je povýšena ‚nad náš hlavní důvod k radování‘.

12. Co se stalo v roce 455 př. n. l.?

¹² O tom, co se v Jeruzalémě dělo dalších 12 let po události s cizozemskými manželkami, se Bible už nezmiňuje. Je však nepochybné, že národy, které žily v sousedství Izraele, pociťovaly k Izraelitům ještě větší nepřátelství, a to kvůli tomu, že zrušili mnoho manželských svazků. V roce 455 př. n. l. přišel do Jeruzaléma Nehemjáš s vojenským doprovodem. Byl jmenován místodržitelem Judy a přinesl s sebou dopisy od perského krále, který ho pověřil obnovou města. (Nehemjáš 2:9, 10; 5:14)

13. Jaký postoj měli okolní ctitelé falešných bohů a jak reagoval Nehemjáš?

¹³ Okolní ctitelé falešných bohů se stavěli proti záměru, kvůli kterému Nehemjáš přišel. Vůdci těchto národů mu vyhrožovali. Ptali se ho: „To se bouříte proti králi?“ Nehemjáš projevoval víru v Jehovu, a proto odpověděl: „Bůh nebes je Tím, kdo nám dopřeje úspěch, a my, jeho sluhové, vstaneme a budeme stavět; sami však nemáte žádný podíl ani oprávněný nárok ani památku v Jeruzalémě.“ (Nehemjáš 2:19, 20) Když začaly práce na opravě hradeb, stejní nepřátelé se posmívali: ‚Co to ti mdlí Židé dělají? Oživí kameny z hromad zaprášené suti? Kdyby proti tomu vyšla liška, určitě jejich kamennou zeď zboří.‘ Nehemjáš na tyto poznámky neodpovídal, ale místo toho se modlil: „Slyš, náš Bože, vždyť jsme se stali předmětem opovržení; a způsob, ať se jejich pohana vrátí na jejich vlastní hlavu.“ (Nehemjáš 4:2–4) Nehemjáš tak stále dával vynikající příklad v tom, jak spoléhat na Jehovu. (Nehemjáš 6:14; 13:14)

14, 15. (a) Jak se Nehemjáš vypořádal s výhrůžkou nepřátel, že použijí násilí? (b) Jak svědkové Jehovovi mohou ve svém díle duchovního budování pokračovat i přes krutý odpor?

¹⁴ I dnes svědkové Jehovovi spoléhají na Boha, když plní své důležité pověření kázat. Toto dílo se odpůrci snaží překazit posměchem. Někdy se stává, že lidé, kteří se zajímají o poselství o Království, posměch už nemohou vydržet, a proto se vzdávají. Jestliže však je posměch neúčinný, odpůrci se možná rozhněvají a začnou vyhrožovat násilím. A právě to zažili ti, kdo stavěli jeruzalémské hradby. Nehemjáš se však nechtěl nechat zastrašit. Stavbaře vyzbrojil proti útoku nepřátel a posílil jejich víru těmito slovy: „Nebojte se jich. Chovejte v mysli Jehovu, Toho velkého a bázeň vzbuzujícího; a bojujte za své bratry, své syny a své dcery, své manželky a své domovy.“ (Nehemjáš 4:13, 14)

¹⁵ Stejně jako Židé v Nehemjášově době jsou i svědkové Jehovovi dobře vyzbrojeni k tomu, aby mohli navzdory prudkému odporu pokračovat ve svém díle duchovního budování. „Věrný a rozvážný otrok“ opatřuje duchovní pokrm, který posiluje víru a který Božím ctitelům pomáhá, aby jejich dílo neslo ovoce i tam, kde je zakázáno. (Matouš 24:45) Jehova proto svým ctitelům stále žehná a jejich počet po celé zemi roste. (Izajáš 60:22)

Vnitřní problémy

16. Jakými vnitřními problémy bylo ohroženo nadšení těch, kdo stavěli jeruzalémské hradby?

¹⁶ Obnova jeruzalémských hradeb pokračovala a hradby byly stále vyšší, ale práce se ještě více ztížila. Vznikl totiž problém, kterým bylo ohroženo nadšení usilovně pracujících stavbařů. Nebylo dost potravin, a proto bylo pro některé Židy těžké opatřovat jídlo pro svou rodinu a platit daně perské vládě. Bohatší Židé jim jídlo a peníze půjčovali. V rozporu s Božím zákonem jim však chudší Izraelité museli dávat do zástavy svou půdu a děti jako záruku, že peníze a úroky splatí. (2. Mojžíšova 22:25; 3. Mojžíšova 25:35–37; Nehemjáš 4:6, 10; 5:1–5) Věřitelé jim nyní hrozili, že zaberou jejich půdu a že je donutí prodat děti jako otroky. Tento nelaskavý, hmotařský postoj Nehemjáše popudil. Podnikl rychlé kroky, aby zajistil, že Jehova bude jejich práci na obnově jeruzalémských hradeb dál žehnat.

17. Co Nehemjáš udělal, aby zajistil, že Jehova bude dále žehnat stavebnímu dílu, a jak to dopadlo?

¹⁷ Nehemjáš uspořádal „velké shromáždění“ a bohatším Izraelitům jasně ukázal, že to, co dělají, se Jehovovi nelíbí. Potom vyzval všechny provinilce, mezi nimiž byli i někteří kněží, aby vrátili všechny úroky, které přijali, a aby vrátili půdu, kterou nezákonně odebrali těm, kdo úroky nebyli schopni platit. Je chvályhodné, že provinilci řekli: „Navrátíme a nebudeme od nich nic vyžadovat zpět. Učiníme přesně, jak říkáš.“ To nebyla jen planá slova. Bible totiž uvádí, že „lid přistoupil k tomu, aby učinil podle [Nehemjášova] slova“. A celý sbor chválil Jehovu. (Nehemjáš 5:7–13)

18. Jakým postojem jsou známi svědkové Jehovovi?

¹⁸ A jak je to v dnešní době? Svědkové Jehovovi nejsou žádní vykořisťovatelé. Naopak, jsou obecně známi svou štědrostí, kterou projevují ke spoluvěřícím a k ostatním lidem, jež postihlo nějaké neštěstí. I dnes, stejně jako v Nehemjášově době, to vede k projevům vděčnosti a k chválení Jehovy. „Věrný a rozvážný otrok“ však zároveň považoval za nutné dát biblické rady k obchodním záležitostem a k tomu, že je nezbytné vyvarovat se chamtivého vykořisťování druhých lidí. V některých zemích je zvykem požadovat přemrštěnou cenu za nevěstu, ale Bible jasně varuje, že chamtivci a vyděrači nezdědí Boží Království. (1. Korinťanům 6:9, 10) Většina křesťanů reaguje na tyto rady dobře a to nám připomíná postoj Židů, kteří poznali, že vykořisťování jejich chudších bratrů je hříchem.

Jeruzalémské hradby jsou dostavěny

19, 20. (a) Jak na náboženské odpůrce zapůsobilo dostavění jeruzalémských hradeb? (b) Jaké vítězství zažívají svědkové Jehovovi v mnoha zemích?

¹⁹ I přes všechen odpor byly za 52 dní jeruzalémské hradby dostavěny. Jak to zapůsobilo na odpůrce? Nehemjáš řekl: „A jakmile o tom slyšeli všichni naši nepřátelé, a všechny národy, jež byly okolo nás, to uviděly, stalo se, že ihned velmi poklesli ve svých vlastních očích a poznali, že toto dílo bylo vykonáno od našeho Boha.“ (Nehemjáš 6:16)

²⁰ I dnes je Boží dílo vystaveno nepřátelskému odporu, který se projevuje různými způsoby a na různých místech. Miliony lidí však vidí, že odporovat svědkům Jehovovým je marné. Vezměme například pokusy zastavit kazatelské dílo v nacistickém Německu, ve východní Evropě a v mnoha zemích Afriky. Všechny tyto pokusy selhaly a mnoho lidí nyní uznává, že ‚naše dílo je vykonáváno od Boha‘. To je jistě velká odměna pro věrné pamětníky, kteří v těchto zemích povýšili uctívání Jehovy ‚nad svůj hlavní důvod k radování‘.

21. O jakých významných událostech bude pojednávat následující článek?

²¹ V následujícím článku si připomeneme důležité události, které vedly k radostnému zasvěcení obnovených jeruzalémských hradeb. Budeme také uvažovat o tom, že se blíží dostavba mnohem velkolepějšího města, které přinese prospěch celému lidstvu.

Vzpomínáš si?

◻ Jak se Ezra a další Židé radovali z Jeruzaléma?

◻ Které chyby pomohl Ezra a Nehemjáš mnoha Židům napravit?

◻ Jaké poučení můžeme načerpat ze zpráv o Ezrovi a Nehemjášovi?

[Obrázek na straně 15]

Hlavním předmětem zájmu nebylo pro Nehemjáše jeho prestižní postavení v Šušanu, ale Jeruzalém

[Obrázky na straně 16 a 17]

Stejně jako Nehemjáš se i my musíme modlit o Jehovovo vedení a o sílu, abychom mohli dále vykonávat náš nanejvýš důležitý úkol, tedy kázat