Jehova nepohrdne zlomeným srdcem
„Oběti Bohu jsou zlomený duch; srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ — ŽALM 51:17.
1. Jak Jehova pohlíží na své ctitele, kteří se dopustí vážného hříchu, ale jsou kajícní?
JEHOVA k sobě může ‚zahradit přístup jakoby velkým množstvím oblaků, aby modlitba nepronikla‘. (Nářky 3:44) Ale chce, aby jeho lid měl k němu přístup. I když se snad někdo z jeho ctitelů dopustí vážného hříchu, ale je kajícný, náš nebeský Otec pamatuje na dobré věci, jež taková osoba vykonala. Proto mohl apoštol Pavel říci spolukřesťanům: „Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ — Hebrejcům 6:10.
2, 3. Co by měli vzít v úvahu křesťanští starší, když jednají se spoluvěřícími, kteří se nějak provinili?
2 Křesťanští starší by také měli brát v úvahu roky věrné služby, kterou spoluvěřící prokazují Bohu. To zahrnuje i posvátnou službu těch kajících se křesťanů, kteří udělali nějaký chybný krok, nebo kteří dokonce těžce zhřešili. Křesťanští pastýři usilují o duchovní blaho všech v Božím stádu. — Galaťanům 6:1, 2.
3 Kajícný provinilec potřebuje Jehovovo milosrdenství. Vyžaduje se však více. Objasňují to Davidova slova v Žalmu 51:10–19.
Je třeba mít čisté srdce
4. Proč se David modlil o čisté srdce a nového ducha?
4 Jestliže je oddaný křesťan následkem hříchu ve špatném duchovním stavu, co asi potřebuje kromě Jehovova milosrdenství a odpuštění? David úpěnlivě prosil: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ (Žalm 51:10) David vznesl uvedenou prosbu patrně proto, že si uvědomoval, že má stále ještě v srdci sklon k těžkému hříchu. Snad jsme se nezapletli do takových hříchů, do jakých se v souvislosti s Bat-Šebou a Urijášem dostal David, ale potřebujeme Jehovovu pomoc, abychom nepodlehli pokušení a nezapletli se do žádného hanebného hříšného jednání. Mimoto snad osobně potřebujeme božskou pomoc, abychom ze srdce odstranili takové hříšné sklony, jako jsou chtivost a nenávist — přestupky úzce spjaté s krádeží a vraždou. — Kolosanům 3:5, 6; 1. Jana 3:15.
5. a) Co znamená mít čisté srdce? b) Po čem toužil David, když prosil o nového ducha?
5 Jehova od svých služebníků vyžaduje, aby měli „čisté srdce“, tedy čisté pohnutky či úmysly. David si uvědomil, že předtím neprojevoval takovou čistotu, a proto se modlil, aby mu Bůh očistil srdce a uvedl je do souladu s božskými normami. Žalmista také chtěl nového, přímého ducha neboli sklon mysli. Potřeboval takového ducha, který by mu pomohl odolat pokušení a lnout pevně k Jehovovým zákonům a zásadám.
Životně důležitý svatý duch
6. Proč David naléhavě prosil Jehovu, aby mu neodnímal svatého ducha?
6 Když si zoufáme kvůli svým chybám či proviněním, můžeme mít pocit, že nás Bůh již zavrhne a odejme nám svého svatého ducha neboli svou činnou sílu. David se tak cítil; naléhavě totiž Jehovu prosil: „Neodvrhuj mě od svého obličeje; a svého svatého ducha mi neodnímej.“ (Žalm 51:11) Zkroušený a pokorný David měl pocit, že kvůli svým hříchům není hoden sloužit Jehovovi. Být odvržen od Božího obličeje by znamenalo ztratit Boží přízeň, útěchu a požehnání. David pro svou duchovní obnovu potřeboval Jehovova svatého ducha. Kdyby na něm svatý duch spočíval, mohl by král v modlitbách hledat božské vedení, aby se líbil Jehovovi, vyhnul by se hříchu a mohl by panovat s moudrostí. Král David si byl vědom svých hříchů proti Dárci svatého ducha, a proto bylo vhodné, že úpěnlivě prosil Jehovu, aby mu svatého ducha neodnímal.
7. Proč bychom se měli modlit o svatého ducha a střežit se, abychom jej nezarmucovali?
7 A co my? Měli bychom se modlit o svatého ducha a musíme se střežit, abychom jej nezarmucovali tím, že bychom se neřídili jeho vedením. (Lukáš 11:13; Efezanům 4:30) Jinak bychom mohli o tohoto ducha přijít a nebyli bychom schopni projevovat ovoce, které poskytuje Bůh, totiž lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. Jehova Bůh by nám svého svatého ducha odňal zvláště tehdy, kdybychom proti Bohu dále hřešili a nečinili pokání.
Jásot nad záchranou
8. Co musíme dělat, jestliže zhřešíme, ale chceme mít radost ze záchrany?
8 Kajícný hříšník, který zakouší duchovní obnovu, se může opět radovat z Jehovova opatření záchrany. David po tom toužil, a proto úpěnlivě prosil Boha: „Obnov přece můj jásot ze záchrany od tebe a kéž mě podporuješ dokonce ochotným duchem.“ (Žalm 51:12) Jak nádherné bylo jásat kvůli jisté naději na záchranu od Jehovy Boha! (Žalm 3:8) Když David zhřešil proti Bohu, usiloval o to, aby mu byla tato radost ze záchrany od Boha obnovena. Později Jehova učinil opatření k záchraně prostřednictvím výkupní oběti svého Syna, Ježíše Krista. Jestliže se jako Boží oddaní služebníci dopustíme těžkého hříchu, ale chceme, aby nám byla obnovena radost ze záchrany, musíme mít kajícný postoj, abychom nezhřešili proti svatému duchu. — Matouš 12:31, 32; Hebrejcům 6:4–6.
9. Oč David žádal ve své prosbě, aby jej Bůh podporoval „dokonce ochotným duchem“?
9 David prosil, aby jej Jehova podporoval „dokonce ochotným duchem“. Jistě se to nevztahuje na Boží ochotu pomáhat ani na Božího svatého ducha, ale na sklon mysli, který Davida podněcoval. David chtěl, aby ho Bůh podpořil tím, že mu poskytne ducha ochoty dělat to, co je správné, a neupadnout znovu do hříchu. Jehova Bůh svým služebníkům neustále dává oporu a pozvedá ty, kteří jsou následkem různých zkoušek skloněni. (Žalm 145:14) Opravdu je útěchou uvědomit si to, zvlášť pokud jsme se provinili, ale jsme kajícní a přejeme si ve věrnosti sloužit Jehovovi věčně!
Čemu vyučovat přestupníky?
10, 11. a) Čemu mohl David vyučovat izraelské přestupníky? b) Co musel nejdříve udělat sám David, aby pak mohl vyučovat hříšníky?
10 Pokud by Bůh dovolil, David chtěl nesobecky dělat něco, čím by se ukázalo jeho ocenění pro Jehovovo milosrdenství a co by pomohlo jiným. Kajícný král projevil Jehovovi v modlitbě své zbožné city, když prohlásil: „Chci vyučovat přestupníky tvým cestám, aby se i hříšníci rovnou obrátili zpět k tobě.“ (Žalm 51:13) Jak mohl hříšný David vyučovat přestupníky Božímu Zákonu? Co by jim mohl říci? A čeho dobrého by se tím mohlo dosáhnout?
11 Kdyby David izraelským přestupníkům Zákona ukazoval Jehovovy cesty — v naději, že je odvrátí od ničemné stezky —, mohl by poukázat na to, jak je hřích špatný, co znamená pokání a jak je možné obdržet Boží milosrdenství. David zakusil mučivou úzkost z Jehovovy nepřízně a z provinilého svědomí, a proto by nepochybně byl soucitným učitelem pro zdrcené hříšníky, kteří měli zlomené srdce. Svého příkladu by k vyučování jiných mohl samozřejmě použít teprve poté, co by sám přijal Jehovovy normy a obdržel jeho odpuštění, neboť lidé, kteří odmítají podřídit se Božím požadavkům, nemají právo ‚vypočítávat Boží předpisy‘. — Žalm 50:16, 17.
12. Jaký prospěch měl David z poznání, že jej Bůh osvobodil od viny krve?
12 David své úmysly opakoval v jiné podobě: „Osvoboď mě od viny krve, Bože, Bože mé záchrany, aby můj jazyk radostně vyprávěl o tvé spravedlnosti.“ (Žalm 51:14) Vina krve s sebou nesla odsouzení ke smrti. (1. Mojžíšova 9:5, 6) Poznání, že Bůh záchrany osvobodil Davida od viny krve v souvislosti s Urijášem, Davidovi patrně dalo pokoj srdce a mysli. Jeho jazyk pak tedy mohl radostně zpívat o spravedlnosti Boží, a ne o Davidově vlastní spravedlnosti. (Kazatel 7:20; Římanům 3:10) David nemohl zahladit svůj nemravný čin ani nemohl Urijáše vyvést z hrobu, a podobně dnes člověk nemůže navrátit mravní bezúhonnost osobě, kterou svedl, anebo vzkřísit někoho, koho zabil. Neměli bychom o tom přemýšlet právě tehdy, když jsme pokoušeni? A jak jen bychom měli oceňovat Jehovovo milosrdenství, jež je nám ve spravedlnosti prokazováno! Ocenění by nás vlastně mělo pobízet, abychom k tomuto Prameni spravedlnosti a odpouštění ukazovali cestu jiným.
13. Pouze za jakých okolností se mohou hříšníkovi pravým způsobem otevřít rty ke chválení Jehovy?
13 Žádnému hříšníkovi se nemohou pravým způsobem otevřít rty ke chválení Jehovy, pokud mu je Bůh milosrdně jakoby neotevře, aby mluvily o Božích pravdách. David proto zpíval: „Jehovo, kéž otevřeš tyto mé rty, aby má vlastní ústa vyprávěla tvou chválu.“ (Žalm 51:15) Davidovu svědomí by se díky Božímu odpuštění ulevilo, a proto by byl podněcován, aby přestupníky vyučoval Jehovovým cestám, a mohl by Jehovu s volností velebit. Všichni, jimž byly jejich hříchy odpuštěny podobně jako Davidovi, by si měli vážit Jehovovy nezasloužené laskavosti, kterou jim projevil, a měli by využít každé příležitosti, aby oznamovali Boží pravdu a ‚vyprávěli jeho chválu‘. — Žalm 43:3.
Oběti, které jsou Bohu přijatelné
14. a) Jaké oběti se vyžadovaly podle smlouvy Zákona? b) Proč by bylo nesprávné myslet si, že bychom se mohli dále proviňovat, ale mohli to vyrovnávat konáním něčeho dobrého?
14 David kdysi získal hluboké pochopení o podstatě věcí, a proto řekl: „[Jehovo], vždyť nemáš potěšení v oběti — jinak bych ji dal; v celé zápalné oběti nenalézáš zalíbení.“ (Žalm 51:16) Smlouva Zákona požadovala, aby se Bohu obětovaly zvířecí oběti. Ale Davidovy hříchy v podobě cizoložství a vraždy, jež podléhaly trestu smrti, nebylo možné takovými oběťmi odčinit. Jinak by David nešetřil žádnými výlohami, aby Jehovovi předložil zvířecí oběti. Bez upřímného pokání jsou oběti bezcenné. Bylo by tedy nesprávné myslet si, že bychom se mohli dále proviňovat, ale že bychom to mohli vyrovnávat konáním něčeho dobrého.
15. Jaký je postoj oddané osoby, která má zlomeného ducha?
15 David dodal: „Oběti Bohu jsou zlomený duch; srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17) Pokud jde o kajícného hříšníka, přijatelné „oběti Bohu jsou zlomený duch“. Taková osoba nemá bojovný postoj. Srdce oddaného člověka se zlomeným duchem se kvůli hříchu hluboce rmoutí, je zahanbené, protože pociťuje Boží nelibost, a je ochotné udělat cokoli, aby opět získalo božskou přízeň. Bohu nemůžeme nabídnout nic cenného, dokud se nekajeme ze svých hříchů a dokud mu s výlučnou oddaností nedáme své srdce. — Nahum 1:2.
16. Jak se Bůh dívá na člověka, který má kvůli svému hříchu zlomené srdce?
16 Bůh nezavrhne takovou oběť, jako je zlomené a zdrcené srdce. Ať se tedy jako jeho lid setkáme s jakoukoli těžkostí, nepoddávejme se zoufalství. Jestliže jsme na své životní cestě nějak klopýtli, takže naše srdce volá po božském milosrdenství, není všechno ztraceno. Dokonce i když jsme těžce zhřešili, ale jsme kajícní, Jehova naše zlomené srdce nezavrhne. Odpustí nám na základě Kristovy výkupní oběti a navrátí nás do své přízně. (Izajáš 57:15; Hebrejcům 4:16; 1. Jana 2:1) Stejně jako David bychom se však měli i my modlit o navrácení božské přízně, a ne o to, abychom unikli potřebnému kárání nebo napravování. Bůh Davidovi odpustil, ale také jej trestal. — 2. Samuelova 12:11–14.
Zájem o čisté uctívání
17. Co by měli hříšníci dělat kromě toho, že budou úpěnlivě prosit o Boží odpuštění?
17 Jestliže jsme se dopustili nějakého závažného hříchu, bezpochyby nás to bude těžce znepokojovat, a zkroušené srdce nás podnítí k úpěnlivé prosbě o Boží odpuštění. Modleme se však také za jiné. David se sice těšil na to, že bude Bohu opět prokazovat přijatelné uctívání, ale nestalo se, že by ve svém žalmu sobecky zapomněl na jiné. Je v něm zahrnuta tato úpěnlivá prosba k Jehovovi: „Ve své dobré vůli jednej dobře se Sionem; kéž vystavíš zdi Jeruzaléma.“ — Žalm 51:18.
18. Proč se kajícný David modlil za Sion?
18 Ano, David se těšil, že se navrátí do božské přízně. Tento pokorný žalmista se však také modlil, aby ‚Bůh ve své dobré vůli jednal dobře se Sionem‘, tedy s Jeruzalémem, hlavním městem Izraele. David již dříve doufal, že zde postaví Boží chrám. Davidovy těžké hříchy ohrozily celý národ, protože kvůli královu provinění mohl trpět všechen lid. (Srovnej 2. Samuelovu, 24. kapitolu.) Následkem jeho hříchů byly „zdi Jeruzaléma“ vlastně podkopány, a proto musely být nyní znovu vystavěny.
19. Oč by bylo vhodné se modlit, jestliže jsme zhřešili, ale bylo nám odpuštěno?
19 Jestliže jsme těžce zhřešili, ale dostalo se nám Božího odpuštění, bylo by vhodné modlit se, aby Bůh nějakým způsobem napravil jakoukoli škodu způsobenou naším chováním. Přivedli jsme možná pohanu na jeho svaté jméno, možná jsme vážně narušili sbor a způsobili jsme snad zármutek své rodině. Náš láskyplný nebeský Otec může odstranit jakoukoli pohanu, která byla přivedena na jeho jméno, může posílit sbor prostřednictvím svého svatého ducha a také může utěšit srdce našich milovaných, kteří jej milují a slouží mu. Ať již došlo k hříchu, nebo ne, naším hlavním zájmem by samozřejmě vždy mělo být posvěcení Jehovova jména a blaho Jehovova lidu. — Matouš 6:9.
20. Za jakých okolností by se Jehova těšil z obětí a obětních darů Izraele?
20 Pokud by Jehova znovu vystavěl zdi Jeruzaléma, co by se ještě stalo? David zpíval: „V tom případě se [Jehovo] budeš těšit z obětí spravedlnosti, ze zápalné oběti a celého obětního daru; v tom případě budou právě na tvém vlastním oltáři obětováni býci.“ (Žalm 51:19) David vážně toužil po tom, aby se společně s národem těšil z Jehovovy přízně, aby Jehovu mohli uctívat přijatelným způsobem. Pak by se Bůh těšil z jejich zápalných obětí a celých obětních darů. Bylo by to tak proto, že by to byly oběti spravedlnosti, jež by obětoval oddaný, upřímný a kajícný lid, který by se těšil z Boží přízně. Z vděčnosti za Boží milosrdenství by na Božím oltáři obětovali býky — nejlepší a nejnákladnější oběti. Dnes Jehovu ctíme tím, že mu přinášíme to nejlepší, co máme. A do našich obětních darů patří ‚mladí býci našich rtů‘, oběti chvály našemu milosrdnému Bohu, Jehovovi. — Ozeáš 14:2; Hebrejcům 13:15.
Jehova slyší naše volání
21, 22. Jaká poučení k našemu prospěchu obsahuje Žalm 51?
21 Davidova vroucí modlitba zaznamenaná v Žalmu 51 nám ukazuje, že bychom na hřích měli reagovat s opravdu kajícným duchem. Tento žalm také obsahuje řadu výrazných poučení k našemu prospěchu. Například jestliže zhřešíme, ale jsme kajícní, můžeme důvěřovat v Boží milosrdenství. Buďme ale především znepokojeni kvůli jakékoli pohaně, kterou jsme snad přivedli na Jehovovo jméno. (Verše 1–4) Podobně jako David se můžeme u našeho nebeského Otce dovolávat milosrdenství na základě naší zděděné hříšnosti. (Verš 5) Měli bychom být pravdiví a potřebujeme u Boha hledat moudrost. (Verš 6) Pokud jsme zhřešili, měli bychom Jehovu úpěnlivě prosit o očištění, o čisté srdce a stálého ducha. — Verše 7–10.
22 Ze Žalmu 51 také vidíme, že bychom nikdy neměli připustit, aby nás hřích zatvrdil. Jestliže bychom to udělali, Jehova by nám odňal svého svatého ducha neboli svou činnou sílu. Když však na nás spočívá Boží duch, můžeme jiné úspěšně vyučovat Božím cestám. (Verše 11–13) Jestliže se proviníme, ale činíme pokání, Jehova nám dovolí, abychom jej dále chválili, protože nikdy nepohrdne srdcem zlomeným a zdrceným. (Verše 14–17) Tento žalm dále ukazuje, že naše modlitby by se neměly zaměřovat jenom na nás samotné. Měli bychom se spíše modlit o požehnání a duchovní blaho všech těch, kteří jsou zapojeni do čistého uctívání Jehovy. — Verše 18, 19.
23. Proč by nás měl Žalm 51 podnítit, abychom byli odvážní a optimističtí?
23 Tento dojemný Davidův žalm by nás měl podnítit, abychom byli odvážní a optimističtí. Pomáhá nám uvědomit si, že není třeba si myslet, že všechno je ztraceno, ani tehdy ne, jestliže klopýtneme a dopustíme se hříchu. Proč? Jestliže jsme totiž kajícní, Jehovovo milosrdenství nás může zachránit ze zoufalství. Pokud jsme kajícní a plně oddaní našemu milujícímu nebeskému Otci, on naše volání po milosrdenství slyší. A opravdu velkou útěchou je vědět, že Jehova nepohrdne zlomeným srdcem!
Jak bys odpověděl?
◻ Proč křesťané potřebují mít čisté srdce a Božího svatého ducha?
◻ Čemu může kajícná osoba vyučovat ty, kteří přestoupili Jehovův zákon?
◻ Jak Jehova pohlíží na zlomené a zdrcené srdce?
◻ Jaká poučení nacházíme v Žalmu 51?
[Obrázek na straně 15]
Modlíš se o svatého ducha a střežíš se, abys jej nezarmoutil?
[Obrázek na straně 17]
Projevuj ocenění pro Jehovovu nezaslouženou laskavost tím, že oznamuješ jeho pravdu