Co říká Bible
Je vždy špatné rozzlobit se?
„HNĚV je krátkodobé šílenství.“ Tak vyjádřil starověký římský básník Horatius rozšířený názor na jednu z nejsilnějších emocí. S tím, že hněv je jistá forma dočasné pomatenosti, sice nesouhlasí všichni, ale mnoho lidí na něj přece pohlíží jako na něco zásadně špatného. Už v šestém století n. l. katoličtí mniši sestavili slavný soupis „sedmi smrtelných hříchů“. Není nic překvapivého na tom, že na seznamu byl i hněv.
Je snadné pochopit, proč tak uvažovali. Bible říká: „Zanech hněvu a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) I apoštol Pavel nabádal sbor v Efezu: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu se vší špatností.“ — Efezanům 4:31.
Mohli byste si však právem říkat: „A to je všechno, co Bible říká o hněvu? Nakonec, což apoštol Pavel také nepředpovídal, že tyto ‚poslední dny‘, ve kterých žijeme, budou ‚kritickými časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat‘?“ (2. Timoteovi 3:1 až 5) Opravdu od nás Bůh očekává, že budeme žít v těchto časech, kdy lidé jsou ‚suroví, bez lásky k dobru, bez přirozené náklonnosti‘, a přitom se nikdy ani trochu nerozhněváme?
Vyrovnaný pohled
Způsob, jakým Bible pojednává o tomto námětu, není tak zjednodušující. Všimněte si například Pavlových slov v dopise Efezanům 4:26: „Zlobte se, a přece nehřešte.“ Tento verš by byl dost záhadný, kdyby hněv byl automaticky „smrtelným hříchem“, který by zasluhoval věčný trest.
Apoštol Pavel citoval ze Žalmu 4:4, který zní: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte.“ Podle díla Vine’s Expository Dictionary of Biblical Words (Vineův výkladový slovník biblických slov) hebrejské slovo raghaz, zde přeložené jako „buďte znepokojeni“, znamená „být rozechvělý silnou emocí“. Ale jakou silnou emocí? Byl to hněv? V překladu Septuaginta bylo raghaz překládáno do řečtiny jako „buďte rozzlobeni“, a právě to tím myslel Pavel.
Proč Bible připouští hněv? Protože ne každý hněv je špatný. Názor, jejž vyslovil jeden biblický komentátor, že „lidský hněv jako takový není nikdy spravedlivý a přípustný“, neodpovídá Písmu. Biblický učenec R. C. H. Lenski k verši v Efezanům 4:26 správně poznamenal: „Etika, která zakazuje veškerý hněv a vyžaduje nezčeřený klid, je etikou stoickou, nikoli křesťanskou.“ Profesor William Barclay se vyjádřil podobně: „V křesťanském životě musí existovat hněv, ale musí to být hněv správného druhu.“ Ale co je „hněv správného druhu“?
Spravedlivý hněv
Hněv sice nepatří k Jehovovým hlavním vlastnostem, ale přesto Písma Jehovu opakovaně popisují jako toho, kdo pociťuje a projevuje hněv. Jeho hněv je však vždy spravedlivý. Máme pro toto tvrzení dva podklady. Za prvé, Jehova se nikdy nerozhněvá bez opodstatnění; za druhé, projevuje hněv správným a spravedlivým způsobem, nikdy neztrácí sebeovládání. — 2. Mojžíšova 34:6; Žalm 85:3.
Jehovu rozhněvá úmyslná nespravedlnost. Izraelitům například řekl, že budou-li ubližovat bezbranným ženám a dětem, on ‚spolehlivě uslyší křik‘ trápených. Varoval: „Můj hněv vskutku vzplane.“ (2. Mojžíšova 22:22–24; srovnej Přísloví 21:13.) Ježíš, podobně jako jeho Otec, měl rád děti. Když jednou jeho následovníci nechtěli k němu děti pustit, mysleli to sice dobře, ale Ježíš ‚se rozhořčil‘ a bral děti do náruče. (Marek 10:14–16) Stojí za povšimnutí, že řecké slovo „rozhořčený“ se původně vztahovalo na „fyzickou bolest nebo podráždění“. To jsou opravdu intenzívní pocity!
Také když Ježíš Kristus viděl, jak obchodníci a směnárníci mění dům uctívání jeho Otce v „lupičskou jeskyni“, vyvolalo to v jeho srdci spravedlivé rozhořčení. Zpřevracel jejich stoly a pak z chrámu tyto obchodníky a směnárníky vyhnal! (Matouš 21:12, 13; Jan 2:15) Farizeové a znalci Zákona projevovali větší zájem o svá malicherná sabatní pravidla než o nemocné lidi, kteří potřebovali pomoc. Ježíš se po farizeích a znalcích Zákona „rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce“. — Marek 3:5, Ekumenický překlad.
Když věrný Mojžíš kdysi dávno odhodil tabulky mojžíšského Zákona, také byl naplněn spravedlivým rozhořčením vůči nevěrným Izraelitům. (2. Mojžíšova 32:19) A spravedlivý znalec Zákona Ezra se tak rozzlobil nad tím, že Izraelité neposlouchali Boží zákon o manželství, že si roztrhl oděv, a dokonce si trhal vlasy! — Ezra 9:3.
Všichni, kdo ‚milují, co je dobré‘, se snaží ‚nenávidět, co je špatné‘. (Amos 5:15) Proto dnes křesťané mohou cítit, že se jim v srdci probouzí spravedlivý hněv, když vidí úmyslné skutky, které svědčí o krutosti, pokrytectví, nečestnosti, nevěrnosti a bezpráví, a když současně vidí, že se lidé z těchto skutků nekají.
Řádně ovládat hněv
Není náhoda, že Bible často přirovnává hněv k ohni. Jako oheň, i hněv má své místo. Může však také být úděsně ničivý. Narozdíl od Jehovy a Ježíše lidé příliš často cítí hněv bez skutečného opodstatnění nebo jej dávají najevo nesprávným způsobem. — Viz 1. Mojžíšovu 4:4–8; 49:5–7; Jonáš 4:1, 4, 9.
Na druhé straně, jen hněv potlačovat a předstírat, že neexistuje, také nemusí být správné. Pamatujte, co radil Pavel: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) Existují biblické způsoby, jak hněv vyjádřit, například ‚vypovídat se ve svém srdci‘, promluvit si o svých pocitech se zralým, důvěryhodným člověkem, nebo dokonce klidně záležitost prodiskutovat přímo s provinilcem. — Žalm 4:4; Přísloví 15:22; Matouš 5:23, 24; Jakub 5:14.
Rozzlobit se tedy rozhodně není vždy nesprávné. Jehova i Ježíš se rozzlobili — a ještě se rozzlobí. (Zjevení 19:15) Máme-li je napodobovat, můžeme se dokonce setkat se situacemi, kdy je nesprávné necítit hněv! Podstatné bude, abychom se řídili radou Bible a ujistili se, že naše pocity jsou oprávněné a že je vyjadřujeme správným, křesťanským způsobem.
[Obrázek na straně 18]
Kain a Abel