PRADLÁŘ

V biblických dobách označení pro toho, kdo se zaměstnával praním použitého oblečení a také bělením a srážením nových tkanin a přípravou nových tkanin k barvení tím, že byly zbavovány tuku. Hebrejský výraz je zřejmě odvozen od kořene, který znamená „šlapat“, tedy prát tím způsobem, že se dupáním na látku zbavuje tato látka nečistoty. (Mal 3:2; viz heslo KOUPEL.) Řecký výraz označující „čističe oděvů“ (gna·feusʹ) je příbuzný s výrazem gnaʹfos (ostnatá štětka; mykací česadlo) a vztahuje se na někoho, kdo provádí konečnou úpravu nové látky nebo kdo pere a čistí zašpiněné oděvy.

Starověcí čističi oděvů byli pravděpodobně schopni dosáhnout u svých oděvů poměrně bílé barvy čištěním a bělením. To se však nedalo srovnat s jedinečnou bělobou oděvu, v němž byl podle Markových slov spatřen Ježíš při proměnění: „Jeho svrchní oděvy se zaleskly mnohem běleji, než by je vybělil kterýkoli čistič oděvů na zemi.“ (Mr 9:3)

Alkálie. Hebrejské slovo pro alkálii je neʹther a vztahuje se na uhličitan sodný neboli natron. Tato látka se označuje jako „nerostná alkálie“ na rozdíl od „alkálie rostlinné“. Natron je přírodní forma této chemické látky, která se prodává pod označeními bezvodá soda a krystalová soda. V knize Přísloví 25:20 je narážka na to, že alkálie smísená se slabou kyselinou vypění. V některých překladech je zde sice uveden výraz „salnitr“, ale nemělo by dojít k záměně za dnešní ledek, označovaný také výrazem salnitr, což je dusičnan draselný nebo sodný.

Tato alkálie, jak sama o sobě, tak i jako složka mýdla, je velmi účinným čisticím prostředkem. Tato skutečnost dodává sílu Jehovovým slovům o tom, jak hluboko sahá hříšnost Izraele: „I kdyby ses umyla alkálií a nabrala sis velké dávky louhu, tvé provinění by jistě přede mnou bylo skvrnou.“ (Jer 2:22)

Ve starověkém světě se tato alkálie získávala z různých zdrojů — z jezer nebo z usazenin v Sýrii, Indii, Egyptě a podél jv. břehů Mrtvého moře. Ze zpráv je patrné, že Egypťané a jiné národy ji používali nejen jako čisticí prostředek, ale také jako náhražku kvasnic při výrobě chleba, jako změkčující prostředek při vaření masa, ve směsi s octem při léčení bolesti zubů a také ji používali při balzamování.

Louh. Hebrejské slovo bo·rithʹ, jež se překládá slovem „louh“ (v některých překladech slovem „mýdlo“), se vztahuje na alkálii rostlinnou, na rozdíl od slova neʹther, jež označuje takzvanou alkálii nerostnou. Rozdíl nespočíval v chemickém složení, ale spíše v odlišném původu. U Jeremjáše 2:22 se obě slova vyskytují v jednom verši. V biblických dobách byl louh z chemického hlediska uhličitan sodný nebo uhličitan draselný, podle toho, zda rostliny, z jejichž popela se získával, rostly na slané půdě u moře, nebo zda rostly ve vnitrozemí. Chemické látky se z popela získávaly tak, že se vyluhovaly vodou nebo filtrovaly. Tento louh se lišil od dnešní chemické látky označované jako „louh“, což je velmi žíravý hydroxid draselný. Ve starověku se pradlářský louh používal nejen při čištění oděvů (Mal 3:2), ale také při redukci kovů, jako je olovo a stříbro. (Iz 1:25)

Draslo. Hebrejské slovo bor se u Joba 9:30 překládá jako ‚draslo‘ (NS), ‚mýdlo‘ (KB) nebo ‚louh‘ (EP). Mluví se zde o něm jako o prostředku k čištění rukou. V tomto případě je čisticím prostředkem údajně buď uhličitan draselný, nebo uhličitan sodný. Označení ‚draslo‘ souvisí s drásavým, pronikavým účinkem této látky.