Snažte se být vděční
JEDEN lékař v americkém státě New York zachránil Marii v situaci, kdy mohla přijít o život. Avšak padesátiletá Marie lékaři nepoděkovala a ani nezaplatila účet. To je tedy nevděčnost!
Bible nám říká, že Ježíš se jednou po vstupu do vesnice setkal s deseti muži, kteří měli strašlivé malomocenství. Křičeli na něj silným hlasem: „Ježíši, učiteli, smiluj se nad námi!“ Ježíš jim nařídil: „Jděte a ukažte se kněžím.“ Malomocní podle toho jednali, a když byli na cestě, viděli a cítili, že se jim vrátilo zdraví.
Devět z nich pokračovalo svou cestou. Avšak jeden malomocný, Samaritán, se vrátil a hledal Ježíše. Tento bývalý malomocný chválil Boha, a když Ježíše nalezl, padl mu k nohám a děkoval mu. Ježíš odpověděl: „Cožpak jich nebylo očištěno deset? Kde je tedy těch devět ostatních? Nenašel se nikdo, kdo se obrátil zpět, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“ (Lukáš 17:11–19)
Z otázky „Kde je tedy těch devět ostatních?“ plyne důležité poučení. Těch devět malomocných udělalo podobně jako Marie vážnou chybu — neprojevili vděčnost. Nevděk je dnes velmi častý. Jaký je pro to důvod?
Základní příčina nevděčnosti
Za nevděčností obvykle stojí sobectví. Uvažujme o první lidské dvojici, o Adamovi a Evě. Jehova je stvořil s božskými vlastnostmi a dal jim vše k tomu, aby byli šťastní, včetně krásné zahrady, v níž měli žít, dokonalého životního prostředí a smysluplné a uspokojivé práce. (1. Mojžíšova 1:26–29; 2:16, 17) Satan v nich však vyvolal sobeckou touhu, a tato dvojice projevila neposlušnost a pohrdla Jehovovou štědrostí. (1. Mojžíšova 3:1–5; Zjevení 12:9)
Zamysleme se také nad starověkými Izraelity, které Bůh vybral, aby byli jeho zvláštním vlastnictvím. V noci 14. nisanu 1513 př. n. l. museli všichni izraelští rodiče cítit obrovskou vděčnost. Té významné noci Boží anděl usmrtil „každého prvorozeného v egyptské zemi“, ale všechny řádně označené domy Izraelitů přešel. (2. Mojžíšova 12:12, 21–24, 30) Když byli zachráněni před faraónovou armádou u Rudého moře, se srdcem plným vděčnosti ‚Mojžíš a izraelští synové přistoupili k tomu, aby zpívali píseň Jehovovi‘. (2. Mojžíšova 14:19–28; 15:1–21)
Nicméně za několik týdnů po odchodu z Egypta „celé shromáždění izraelských synů . . . začalo reptat“. Jak rychle propadli nevděčnosti! Chyběly jim ‚hrnce masa, u nichž by seděli, a chléb, který by jedli do sytosti‘ — věci, které měli, když byli v egyptském otroctví. (2. Mojžíšova 16:1–3) Sobectví bezesporu vede k tomu, že člověk nepěstuje a neprojevuje vděčnost.
Všichni lidé jsou potomci hříšného Adama a náchylnost k sobectví a sklon k nevděčnosti jsou jim vrozené. (Římanům 5:12) S duchem sobeckosti, který v tomto světě převládá, jde nevděčnost ruku v ruce. Podobně jako vzduch, který dýcháme, je tento duch všude a působí na nás. (Efezanům 2:1, 2) Potřebujeme tedy pěstovat sklon k vděčnosti. Jak to můžeme dělat?
Nezbytné je rozjímat!
Slovník Webster’s Third New International Dictionary definuje vděčnost takto: „Stav, kdy je někdo vděčný: vřelý, přívětivý postoj k dobrodinci, snaha oplatit přízeň.“ Pocit se nedá zapnout a vypnout; musí vycházet samovolně z nitra člověka. Vděčnost je více než pouhé jednání podle dobrého vychování nebo výraz slušnosti; vychází ze srdce.
Jak se můžeme naučit cítit v srdci vděčnost? Bible připisuje mnoho našich pocitů tomu, jaké myšlenky pěstujeme. (Efezanům 4:22–24) Chceme-li se naučit vděčnosti, je třeba zamýšlet se s oceněním nad projevy laskavosti, jichž se nám dostává. V souladu s tím dr. Wayne W. Dyer, který pracuje v oboru duševního lékařství, říká: „Není možné mít emoci, aniž jste o něčem předtím přemýšleli.“
Uveďme si to na příkladu: vděčnost za stvořené věci, které vidíme kolem sebe. Když se večer za bezmračného počasí podíváte na hvězdnaté nebe, jaké máte pocity? Král David vyjádřil svůj obdiv: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ A za nočního ticha hvězdy přiměly Davida napsat: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ Proč hvězdnatá obloha na Davida tak zapůsobila? Sám nám odpovídá: „Rozjímal jsem o vší tvé činnosti; ochotně jsem se zabýval dílem tvých vlastních rukou.“ (Žalm 8:3, 4; 19:1; 143:5)
Šalomoun, Davidův syn, si také vážil toho, jak je užitečné přemýšlet o zázracích stvoření. Například o tom, jak déšť osvěžuje naši zemi, napsal: „Všechny zimní bystřiny vycházejí k moři, a přece moře není plné. K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.“ (Kazatel 1:7) Voda z deště a řek tedy nejprve osvěží zemi, pak se vrátí do oceánů a pak zpět do mraků. Jak by tato země vypadala bez očišťujícího koloběhu vody? Šalomoun musel být skutečně vděčný, když nad tím přemítal.
Vděčný člověk si také váží svého vztahu ke členům rodiny, k přátelům a známým. Jejich skutky laskavosti nepřejde bez povšimnutí. S oceněním si váží jejich dobroty a je jim ze srdce vděčný.
Jak projevit vděčnost
Slůvko „děkuji“ je velmi prosté. Snadno se vysloví. A máme k tomu spoustu příležitostí. Když ze srdce a upřímně poděkujeme někomu, kdo nám podrží dveře nebo nám podá věc, která nám upadla, je to velmi příjemné. Toto slůvko může zpříjemnit a usnadnit práci úředníkovi, servírce v restauraci nebo poštovnímu doručovateli.
Příhodný způsob, jak vyjádřit díky za projevenou laskavost, je zasílání děkovných lístků. Mnohé z lístků, které dostaneme v obchodech, skvěle vyjadřují naše pocity. Nebylo by však láskyplnější a osobnější, kdybychom vlastnoručně připsali několik slov ocenění? Někteří lidé dokonce raději nekupují předtištěné lístky, ale pošlou osobní dopis. (Srovnej Přísloví 25:11.)
Naši vděčnost si nejvíce zaslouží naši nejbližší. Bible říká o schopné manželce: „Její majitel povstává a chválí ji.“ (Přísloví 31:28) Když manžel projevuje vděčnost své manželce, nepřispívá to snad k pokoji a spokojenosti celé rodiny? A není snad také sám manžel rád, když přijde domů, kde ho vřele a uznale přivítá manželka? Dnes je v mnoha ohledech na manželství vytvářen tlak, a člověk pod tlakem se snadno nechá podráždit. Ten, kdo je vděčný, je připraven ustoupit a ochotně něco přehlédne a odpustí.
I mladí lidé by měli cíleně dávat najevo, že si váží svých rodičů. Rodiče samozřejmě nejsou dokonalí, ale to není důvod k nevděku za to, co pro tebe udělali. Láska a pozornost, kterou ti už od dětství věnují, jsou k nezaplacení. Jestliže ti dali poznání Boha, máš další důvod být jim vděčný.
„Synové jsou dědictví od Jehovy,“ prohlašuje Žalm 127:3. Rodiče by tedy měli vyhlížet po chvílích, kdy mohou své děti pochválit — neměli by je peskovat pro maličkosti. (Efezanům 6:4) Mají velkou výsadu, že těm, o něž se starají, mohou pomáhat pěstovat vděčnost. (Srovnej Přísloví 29:21.)
Vděční Bohu
Jehova Bůh je Dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) Zvláště důležitý je dar života, protože vše, co vlastníme nebo snad plánujeme, je pro nás bezcenné, pokud ztratíme život. Písmo nás vybízí, abychom pamatovali, že „u [Jehovy Boha] je zdroj života“. (Žalm 36:5, 7, 9; Skutky 17:28) Chceme-li být Bohu ze srdce vděční, musíme rozjímat o tom, co nám dává k udržení našeho tělesného i duchovního života. (Žalm 1:1–3; 77:11, 12) Takové srdce nás bude pohánět k tomu, abychom ocenění projevovali slovy i skutky.
Jedním obvyklým způsobem, jak vyjádřit vděčnost Bohu, je modlitba. Žalmista David prohlásil: „Sám jsi udělal mnoho věcí, Jehovo, můj Bože, dokonce svá podivuhodná díla a své myšlenky vůči nám; nikdo se k tobě nemůže přirovnat. Kdyby se mi zachtělo o nich vyprávět a mluvit, staly se početnějšími, než mohu vylíčit.“ (Žalm 40:5) Kéž jednáme podobně.
David byl také rozhodnut své ocenění pro Boha vyjádřit slovy, která adresoval lidem. Řekl: „Budu ti chvalořečit, Jehovo, celým svým srdcem; budu oznamovat všechna tvá podivuhodná díla.“ (Žalm 9:1) Mluvit s druhými lidmi o Bohu a říkat jim pravdy z jeho Slova je pravděpodobně ten nejlepší způsob, jak dát Bohu najevo svou vděčnost. A to nám pomůže k vděčnosti i v jiných oblastech života.
„Ten, kdo jako svou oběť obětuje díkůvzdání, je ten, kdo mě oslavuje; a pokud jde o toho, kdo se drží stanovené cesty, tomu dám vidět záchranu,“ říká Jehova. Kéž máte radost, která plyne z toho, že Bohu projevujeme upřímnou vděčnost. (Žalm 50:23; 100:2)
[Obrázek na straně 7]
Život je dar od Boha. Nezapomeň vlastnoručně připsat slova ocenění