Získávejme moudrost a přijímejme ukázňování
JEHOVA BŮH je Vznešeným Učitelem svého lidu. Poskytuje mu vzdělání nejen o sobě samotném, ale také o životě. (Izajáš 30:20; 54:13; Žalm 27:11) Například izraelskému národu dal Jehova proroky, Levity — zejména kněze — a další moudré muže, aby sloužili jako učitelé. (2. Paralipomenon 35:3; Jeremjáš 18:18) Proroci lidi učili o Božím záměru i o Božích vlastnostech a ukazovali jim, jak by správně měli jednat. Kněží a Levité měli povinnost vyučovat Jehovovu zákonu. A moudří muži neboli starší poskytovali kvalitní rady v záležitostech každodenního života.
Davidův syn Šalomoun zaujímal mezi izraelskými moudrými muži výjimečné postavení. (1. Královská 4:30, 31) Když královna ze Šeby, která patřila k jeho nejvýznamnějším hostům, uviděla Šalomounovu slávu a bohatství, uznala: „Nepověděli mi ani polovinu. V moudrosti a blahobytu jsi předčil to, co se proslýchá, čemu jsem naslouchala.“ (1. Královská 10:7) V čem spočívalo tajemství Šalomounovy moudrosti? Když se Šalomoun stal v roce 1037 př. n. l. králem Izraele, modlil se o „moudrost a poznání“. Jeho žádost se Jehovovi líbila, a proto mu dal poznání, moudrost i rozumějící srdce. (2. Paralipomenon 1:10–12; 1. Královská 3:12) Není divu, že Šalomoun postupně ‚pronesl tři tisíce přísloví‘. (1. Královská 4:32) Některá z nich jsou spolu se ‚slovy Agura‘ a „krále Lemuela“ zaznamenána v biblické knize Přísloví. (Přísloví 30:1; 31:1) Pravdy vyjádřené v těchto příslovích zrcadlí Boží moudrost a jsou věčné. (1. Královská 10:23, 24) Pro toho, kdo touží po šťastném a úspěšném životě, jsou dnes stejně nepostradatelné jako v době, kdy byly vysloveny poprvé.
Jak dosáhnout úspěchu a morální čistoty?
Úvodní slova knihy Přísloví vysvětlují, co je jejím cílem: „Přísloví Šalomouna, syna izraelského krále Davida, aby člověk poznal moudrost a kázeň, aby rozlišil řeči porozumění, aby přijal ukázňování, které dává pochopení, spravedlnost a soud a přímost, aby dával nezkušeným chytrost, mladému muži poznání a schopnost přemýšlet.“ (Přísloví 1:1–4)
To je opravdu vznešený záměr, k němuž mají „přísloví Šalomouna“ sloužit. Jsou zapsána proto, „aby člověk poznal moudrost a kázeň“. Moudrost znamená vidět věci takové, jaké skutečně jsou, a toto poznání používat k řešení problémů, k dosahování cílů, k tomu, že se člověk vyhne nebezpečí nebo je odvrátí, anebo k pomoci druhým, aby se i oni vyhnuli nebezpečí. Jedno encyklopedické dílo uvádí, že „v knize Přísloví [slovo] ‚moudrost‘ označuje rozumný způsob života, [neboli] schopnost činit moudrá rozhodnutí a žít úspěšně“. Je tedy opravdu důležité, abychom moudrost získali. (Přísloví 4:7)
Šalomounova přísloví poskytují také ukázňování. Potřebujeme takové školení? V Písmu se slovo „kázeň“ používá ve smyslu napravování, kárání nebo trestání. Podle jednoho znalce Bible tento výraz „označuje výchovu ke smyslu pro mravnost, což zahrnuje i napravování povahových sklonů, které by mohly vést k pošetilým skutkům nebo myšlenkám“. Ať už se ukázníme sami nebo nás ukázní někdo jiný, pomůže nám to, abychom se nedopustili nějakého nesprávného jednání, a také nás to podnítí, abychom se měnili k lepšímu. Ano, jestliže chceme zůstat morálně čistí, ukázňování opravdu potřebujeme.
Záměr přísloví je tedy dvojí — předat moudrost a poskytnout ukázňování. Ovšem morální ukázňování a myšlenková schopnost mají mnoho stránek. Například spravedlnost a smysl pro právo jsou morální vlastnosti, které nám pomáhají držet se Jehovových vysokých měřítek.
V moudrosti je spojena řada činitelů, k nimž patří porozumění, pochopení, chytrost i schopnost přemýšlet. Porozumění je schopnost vidět do nějaké záležitosti a rozeznat její skladbu pomocí toho, že se pochopí souvislosti mezi jednotlivými částmi této záležitosti a záležitostí jako celkem. Tak člověk pochopí její smysl. Pochopení vyžaduje znát důvody a porozumět tomu, proč je určitý postup správný nebo nesprávný. Například člověk, který má porozumění, může rozeznat, kdy někdo nejedná dobře, a může jej okamžitě varovat před nebezpečím. Ale má-li pochopit, proč dotyčný člověk tíhne k nesprávnému způsobu jednání, a má-li mu co nejúčinněji pomoci, musí mít pochopení.
Chytří lidé jsou opatrní, ne lehkověrní. (Přísloví 14:15) Jsou schopni předvídat něco zlého a připravit se na to. A moudrost nám také umožňuje formulovat prospěšné myšlenky a názory, jež mohou dát našemu životu smysluplný směr. Hluboké uvažování o biblických příslovích nám opravdu přináší odměnu, poněvadž přísloví byla zaznamenána proto, abychom mohli poznat moudrost a kázeň. Dokonce i ‚nezkušení‘ získají chytrost a ‚mladý muž‘ poznání a schopnost přemýšlet, jestliže věnují pozornost příslovím.
Přísloví pro moudrého
Biblická přísloví však nejsou jen pro nezkušené a mladé lidi. Jsou určena každému, kdo je natolik moudrý, aby jim naslouchal. „Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení, a člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení, aby porozuměl přísloví a matoucí řeči, slovům moudrých a jejich hádankám.“ (Přísloví 1:5, 6) Člověk, který již získal moudrost, své znalosti ještě prohloubí, bude-li věnovat pozornost příslovím, a člověk s porozuměním tak zase vytříbí svou schopnost jednat tak, aby jeho život byl úspěšný.
Přísloví často vyjadřuje určitou hlubokou pravdu několika málo slovy. Přísloví, která nacházíme v Bibli, mohou mít někdy podobu ‚matoucího‘ výroku. (Přísloví 1:17–19) Některá přísloví jsou hádankami — spletitými a obtížně pochopitelnými vyjádřeními, která je třeba rozuzlit. Přísloví může také obsahovat přirovnání, metaforu i další formy obrazné řeči. Porozumět jim vyžaduje čas a rozjímání. Šalomoun, pisatel mnoha přísloví, měl jistě schopnost rozlišit jejich jemné významové rozdíly. V knize Přísloví se snaží tuto schopnost vštípit i svým čtenářům, proto by na to moudrý člověk měl zaměřit svou pozornost.
Počátek, který vede k cíli
Čím by měl člověk začít, když usiluje o moudrost a kázeň? Šalomoun odpovídá: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání. Moudrostí a ukázňováním pohrdli pouze blázni.“ (Přísloví 1:7) Poznání začíná bázní před Jehovou. Bez poznání nemůže být moudrosti ani kázně. Počátkem moudrosti a kázně je tudíž bázeň před Jehovou. (Přísloví 9:10; 15:33)
Bázeň před Bohem ovšem není chorobný strach. Naopak, je to hluboká uctivost a posvátná úcta k němu. Bez této bázně nemůže existovat žádné pravé poznání. Vždyť máme-li mít nějaké poznání, musíme mít nejprve život, a veškerý život pochází od Jehovy. (Žalm 36:9; Skutky 17:25, 28) Kromě toho Bůh stvořil všechny věci, a tak všechno lidské poznání je založeno na studiu díla jeho rukou. (Žalm 19:1, 2; Zjevení 4:11) Bůh rovněž inspiroval některé lidi k napsání jeho Slova, které je „prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. (2. Timoteovi 3:16, 17) Ústředním bodem veškerého pravého poznání je tedy Jehova, a člověk, který o takové poznání usiluje, musí mít před ním uctivou bázeň.
Jakou cenu má lidské poznání a světská moudrost bez bázně před Bohem? Apoštol Pavel napsal: „Kde je moudrý? Kde znalec Zákona? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?“ (1. Korinťanům 1:20) Jelikož člověku se světskou moudrostí chybí zbožná bázeň, dochází na základě skutečností, které zná, k nesprávným závěrům a končí jako ‚pouhý blázen‘.
‚Náhrdelník pro vaše hrdlo‘
Moudrý král dále oslovuje mladé lidi: „Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce a neopouštěj zákon své matky, neboť jsou přitažlivým věncem pro tvou hlavu a znamenitým náhrdelníkem pro tvé hrdlo.“ (Přísloví 1:8, 9)
Rodiče ve starověkém Izraeli dostali od Boha za úkol vyučovat své děti. Mojžíš otce nabádal: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) I matky měly značný vliv. Hebrejská manželka mohla v rámci autority svého manžela prosazovat rodinný zákon.
Z celé Bible je patrné, že základní jednotkou pro poskytování vzdělání je rodina. (Efezanům 6:1–3) Jestliže děti poslouchají své věřící rodiče, potom jsou obrazně řečeno ozdobeny přitažlivým věncem a drahocenným náhrdelníkem.
„Odnímá duši svých majitelů“
Jeden otec v Asii, který svého šestnáctiletého syna poslal do Spojených států, aby tam studoval, ho před odjezdem upozorňoval na nebezpečí špatné společnosti. Tato rada je obdobou Šalomounova varování: „Můj synu, snaží-li se tě svést hříšníci, nesvoluj.“ (Přísloví 1:10) Šalomoun však přesně poukazuje na to, jakým způsobem takoví lidé mladého člověka lákají: „[Říkají] stále: ‚Pojď přece s námi. Počíhejme si v záloze na krev. Bez příčiny si počíhejme ve skrýši na nevinné. Spolkněme je živé právě jako šeol, ano celé, jako ty, kdo sestupují do jámy. Nalezněme drahocenné hodnoty všeho druhu. Naplňme své domy kořistí. Svůj los bys měl vrhnout mezi nás. Ať je jen jediný váček, který by patřil nám všem.‘ “ (Přísloví 1:11–14)
Léčkou je zjevně bohatství. „Hříšníci“ svádějí ostatní lidi k tomu, aby se k nim připojili v jejich násilných nebo nepoctivých plánech, a to tím, že zdůrazňují rychlé zbohatnutí. Kvůli hmotnému bohatství tito ničemní lidé neváhají ani prolít krev. ‚Polykají svou oběť živou právě jako šeol, ano celou,‘ tím, že ji oloupí o všechno, co má, právě jako hrob přijímá celé tělo. Zvou druhé na dráhu zločinu — chtějí ‚naplnit své domy kořistí‘ a chtějí, aby nezkušený člověk ‚vrhl svůj los mezi ně‘. To je pro nás opravdu aktuální varování. Nepoužívají snad mladí lidé, kteří jsou členy gangů, a obchodníci s drogami podobné metody s cílem získat další společníky pro své plány? A není snad vidina rychlého zbohatnutí motivem mnoha pochybných obchodních záležitostí?
„Můj synu,“ radí proto moudrý král, „nevydávej se s nimi na cestu. Zdrž svou nohu od jejich vozové cesty. Vždyť jejich nohy běží k naprosté špatnosti, a stále chvátají prolévat krev.“ A dále pokračuje tím, že předpovídá jejich katastrofální konec: „Vždyť to není k ničemu, je-li síť roztažena před očima čehokoli, co má křídla. Číhají tedy v záloze právě na jejich krev; číhají ve skrýši na jejich duše. Takové jsou stezky každého, kdo dosahuje nepoctivého zisku. Ten odnímá duši svých majitelů.“ (Přísloví 1:15–19)
‚Každého, kdo dosahuje nepoctivého zisku,‘ jeho vlastní způsob jednání přivede k záhubě. Záloha, v níž ničemní číhají na druhé lidi, se jim samotným stane pastí. Změní takoví zločinci svůj způsob jednání? Ne. Jsou jako ptáci — tvorové, kteří ‚mají křídla‘ a kteří mohou mít síť přímo před očima, a přesto letí rovnou do ní. I ničemní lidé zaslepení svou chamtivostí pokračují ve svých zločinech, přestože budou dříve nebo později chyceni.
Kdo bude naslouchat hlasu moudrosti?
Skutečně si hříšníci uvědomují, že jejich způsob jednání vede ke katastrofě? Byli varováni před tím, jaký výsledek přinese jejich dráha? Nikdo se nemůže vymlouvat, že o tom nevěděl, protože velmi důrazné poselství týkající se tohoto výsledku je ohlašováno veřejně.
Šalomoun dále prohlašuje: „Pravá moudrost stále nahlas volá přímo na ulici. Na veřejných prostranstvích stále vydává svůj hlas. Vyvolává na horním konci hlučných ulic. U vchodů do městských bran pronáší své vlastní řeči.“ (Přísloví 1:20, 21) Moudrost volá nahlas a jasně, volá na veřejných místech, aby ji všichni slyšeli. Ve starověkém Izraeli starší muži udíleli rady a vynášeli soudcovská rozhodnutí v městských branách. Jehova se postaral o to, aby pravá moudrost pro nás byla zaznamenána v jeho Slově, v Bibli, které je běžně dostupné. A Boží služebníci dnes všude horlivě a veřejně oznamují biblické poselství. Boží moudrost je opravdu provolávána přede všemi.
Co pravá modrost říká? Volá: „Jak dlouho, nezkušení, budete milovat nezkušenost a jak dlouho, posměvači, budete pro sebe toužit po vyloženém posměchu. . . ? Vyvolávala [jsem], ale vy stále odmítáte, vztahovala jsem ruku, ale nikdo nedává pozor.“ Pošetilí lidé nevěnují hlasu moudrosti žádnou pozornost. Proto „budou . . . jíst z plodů své cesty“. Jejich vlastní ‚odpadlictví a bezstarostnost je zničí‘. (Přísloví 1:22–32)
Jak ale dopadne ten, kdo věnuje čas tomu, aby naslouchal hlasu moudrosti? „Ten bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“ (Přísloví 1:33) Kéž i vy patříte k těm, kdo získávají moudrost a přijímají ukázňování tím, že věnují pozornost biblickým příslovím.
[Obrázek na straně 15]
Pravá moudrost je všem dostupná