Žádá toho od nás Jehova příliš?
„Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (MICHEÁŠ 6:8)
1. Co je nejspíš důvodem toho, že někteří lidé neslouží Jehovovi?
JEHOVA od svých ctitelů něco vyžaduje. Když si však přečteme výše uvedená slova z Micheášova proroctví, nejspíš dojdeme k závěru, že Boží požadavky jsou rozumné. Přesto našemu Vznešenému Stvořiteli mnozí lidé neslouží, a někteří z těch, kdo v minulosti byli jeho služebníky, mu sloužit přestali. Proč to tak je? Tito lidé si totiž myslí, že Bůh toho od nás žádá příliš. Ale je to tak doopravdy? Nebo je problém spíše v tom, jak se k tomu, co od nás Jehova vyžaduje, člověk staví? Abychom to pochopili, podívejme se na jednu historickou zprávu.
2. Kdo byl Naaman a co měl podle slov Jehovova proroka udělat?
2 Velitel syrského vojska Naaman onemocněl malomocenstvím. Byl ale upozorněn na to, že v Izraeli žije Jehovův prorok, který by ho mohl uzdravit. Naaman se tedy se svým doprovodem vypravil do Izraele a dorazil až k domu Božího proroka Eliši. Ten však — místo aby vyšel z domu a sám přivítal významného hosta — poslal sluhu, který Naamanovi řekl: „Jdi, sedmkrát se vykoupeš v Jordánu, aby se ti vrátilo tvé maso; a buď čistý.“ (2. Královská 5:10)
3. Proč Naaman nejprve odmítl udělat to, co od něj Jehova žádal?
3 Kdyby se Naaman podvolil požadavku, který mu sdělil Boží prorok, uzdravil by se z odporné nemoci. Žádal toho tedy od něho Jehova příliš? Jistě ne. Naaman však nechtěl udělat to, co Jehova požadoval. Ohrazoval se: „Nejsou damašské řeky Abana a Parpar lepší než všechny izraelské vody? Nemohu se vykoupat v nich a jistě být čistý?“ S těmito slovy Naaman ve vzteku odešel. (2. Královská 5:12)
4, 5. (a) Jak byl Naaman odměněn za svou poslušnost a jak na tuto odměnu reagoval? (b) O čem budeme nyní uvažovat?
4 Co vlastně bylo Naamanovým problémem? Rozhodně ne to, že by bylo těžké vyhovět požadavku, který mu byl předložen. Naamanovi jeho sluhové taktně řekli: „Kdyby to bývalo něco velkého, co k tobě ten prorok mluvil, neudělal bys to? Oč spíše tedy, jestliže ti řekl: ‚Vykoupej se a buď čistý‘?“ (2. Královská 5:13) Problémem tedy byl Naamanův postoj. Naaman měl pocit, že Eliša s ním nejednal s takovou důstojností, jakou by si zasloužil, a že se od něj žádalo něco, co zjevně považoval za neúčinné a pokořující. Přesto taktní radu svých sluhů uposlechl a sedmkrát se ponořil do Jordánu. Představte si, jakou radost asi musel mít, když „se mu vrátilo maso podobné masu malého chlapce, a stal se čistým“. Naamana to naplnilo velkou vděčností. Kromě toho prohlásil, že od této chvíle nebude uctívat žádného jiného boha, jenom Jehovu. (2. Královská 5:14–17)
5 V průběhu celých lidských dějin Jehova lidi žádal, aby poslouchali jeho různá nařízení. Přemýšlejte nyní o některých těchto případech. Sami sebe se přitom ptejte, jak byste reagovali, kdyby takové věci vyžadoval Jehova od vás. Později prozkoumáme, co od nás Jehova žádá dnes.
Co Jehova vyžadoval v minulosti
6. Co Jehova žádal od první lidské dvojice a jak byste na tyto pokyny reagovali vy?
6 Jehova dal Adamovi a Evě, první lidské dvojici, pokyny, aby vychovávali děti, podmaňovali si zemi a měli v podřízenosti zvířata. Prvního muže a jeho manželku také obdařil prostorným domovem v podobě parku. (1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:9–15) Dostali ale určité omezení. Neměli jíst ovoce jistého stromu — jediného mezi mnoha ovocnými stromy v zahradě Eden. (1. Mojžíšova 2:16, 17) To přece nebyl příliš velký požadavek. Cožpak bychom ho neplnili rádi, kdybychom měli vyhlídku na to, že budeme žít věčně v dokonalém zdraví? Nezavrhli bychom snad argumenty svůdce, který by se v zahradě objevil? A nesouhlasili bychom s tím, že Jehova měl právo dát lidem toto jednoduché omezení? (1. Mojžíšova 3:1–5)
7. (a) Jaký úkol dostal Noe a jaké těžkosti zažíval? (b) Jak se díváte na to, co Jehova žádal od Noema?
7 Později Jehova žádal od Noema, aby jako prostředek k záchraně při celosvětové potopě postavil archu. Tento úkol jistě nebyl snadný, protože archa byla obrovská a její stavba se pravděpodobně setkávala se značným posměchem a s projevy nepřátelství. Ale to, že Noe mohl zachránit nejen svou domácnost, ale i mnoho zvířat, bylo pro něj jistě velkou výsadou. (1. Mojžíšova 6:1–8, 14–16; Hebrejcům 11:7; 2. Petra 2:5) Kdybyste takový úkol dostali vy, snažili byste se ho splnit? Nebo byste měli za to, že Jehova toho od vás žádá příliš?
8. Co Jehova žádal od Abrahama a co bylo znázorněno tím, že Abraham byl ochoten to udělat?
8 O něco velmi nesnadného požádal Bůh Abrahama. Řekl mu totiž: „Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ, Izáka, a vydej se na cestu do země Moria a tam ho obětuj jako zápalnou oběť.“ (1. Mojžíšova 22:2) Jehova slíbil, že Izák, který byl tehdy ještě bezdětný, bude mít potomky, a proto se tato situace stala zkouškou Abrahamovy víry v Boží schopnost vzkřísit Izáka k životu. Když Abraham chtěl Izáka obětovat, Bůh tohoto mladého muže zachránil. Touto událostí bylo předstíněno to, že Bůh obětuje svého vlastního Syna za lidstvo a později ho vzkřísí. (1. Mojžíšova 17:19; 22:9–18; Jan 3:16; Skutky 2:23, 24, 29–32; Hebrejcům 11:17–19)
9. Proč můžeme říci, že toho Jehova nežádal od Abrahama příliš?
9 Někdo by si mohl říci, že Jehova toho od Abrahama žádal příliš. Ale bylo to skutečně tak? Je od našeho Stvořitele, který je schopen vzkřísit mrtvé, skutečně nelaskavé žádat od nás poslušnost, i kdyby to znamenalo, že na čas usneme ve smrti? Ježíš Kristus a jeho první následovníci si to nemysleli. Kvůli činění Boží vůle byli ochotni snášet fyzické týrání, a dokonce i zemřít. (Jan 10:11, 17, 18; Skutky 5:40–42; 21:13) Byli byste ochotni udělat totéž, kdyby to okolnosti vyžadovaly? Uvažujme nyní o některých věcech, které Jehova vyžadoval od těch, kdo prohlásili, že budou jeho ctiteli.
Zákon, který dal Jehova Izraeli
10. Kdo slíbil, že bude dělat všechno, co Jehova bude žádat, a co jim Jehova dal?
10 Z potomků, které měl Abraham prostřednictvím svého syna Izáka a vnuka Jákoba neboli Izraele, se stal izraelský národ. Izraelity Jehova osvobodil z otroctví v Egyptě. (1. Mojžíšova 32:28; 46:1–3; 2. Samuelova 7:23, 24) Nedlouho potom slíbili, že budou dělat všechno, co od nich Bůh vyžaduje. Pronesli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:8) V souladu s přáním Izraelitů, aby je vedl, dal Jehova tomuto národu více než 600 zákonů, k nimž patřilo i Deset přikázání. Časem se tyto zákony, které jim Bůh dal prostřednictvím Mojžíše, staly známými jako Zákon. (Ezra 7:6; Lukáš 10:25–27; Jan 1:17)
11. Co bylo jedním z účelů Zákona a které předpisy sloužily k tomu, aby toho bylo dosaženo?
11 Jedním z účelů Zákona bylo chránit Izraelity. Obsahoval totiž užitečné předpisy, které se týkaly takových oblastí života jako sexuální morálka, obchodní transakce a výchova dětí. (2. Mojžíšova 20:14; 3. Mojžíšova 18:6–18, 22–24; 19:35, 36; 5. Mojžíšova 6:6–9) Izraelité dostali i pravidla pro jednání s bližními a zacházení se zvířaty. (3. Mojžíšova 19:18; 5. Mojžíšova 22:4, 10) V duchovním ohledu byl národ chráněn požadavky, které se týkaly svátků a společných shromáždění určených k uctívání. (3. Mojžíšova 23:1–43; 5. Mojžíšova 31:10–13)
12. Co bylo hlavním účelem Zákona?
12 Na hlavní účel Zákona poukázal apoštol Pavel, když napsal: „Byl přidán, aby učinil zjevnými přestupky, dokud nepřijde semeno [Kristus], jemuž byl dán slib.“ (Galaťanům 3:19) Zákon Izraelitům připomínal, že jsou nedokonalí. Je tedy logické, že potřebovali dokonalou oběť, která by je mohla zcela zbavit hříchů. (Hebrejcům 10:1–4) Účelem Zákona tedy bylo připravit Izraelity na přijetí Ježíše, který byl Mesiášem neboli Kristem. Pavel napsal: „Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře.“ (Galaťanům 3:24)
Byl Jehovův Zákon břemenem?
13. (a) Jak na Zákon pohlíželi nedokonalí lidé a proč? (b) Byl Zákon skutečně břemenem?
13 Zákon byl sice ‚svatý a spravedlivý a dobrý‘, ale mnozí Izraelité ho považovali za břemeno. (Římanům 7:12) Nebyli schopni vyhovět jeho vysokým měřítkům, protože byl dokonalý. (Žalm 19:7) Proto ho apoštol Petr nazval ‚jhem, které nebyli schopni nést ani jejich praotcové‘. (Skutky 15:10) Samotný Zákon však samozřejmě nebyl břemenem, a když ho lidé poslouchali, měli z toho užitek.
14. Uveďte několik příkladů toho, že Zákon byl pro Izraelity nanejvýš prospěšný.
14 Zákon například stanovoval, že zloděj nemá být uvězněn, ale má tvrdě pracovat, aby to, co ukradl, mohl nahradit v dvojnásobné nebo ještě větší míře. Postižený tak v podstatě neutrpěl žádnou škodu a na těžce pracující lidi nedopadalo finanční břemeno vyplývající z podpory vězeňského systému. (2. Mojžíšova 22:1, 3, 4, 7) Zákon zakazoval jíst potraviny, které mohly být nebezpečné. Vepřovým masem, které není dostatečně tepelně zpracováno, se může přenášet trichinóza, a králičí maso může být původcem tularémie. (3. Mojžíšova 11:4–12) Zákon byl ochranou také tím, že Izraelitům zakazoval dotýkat se mrtvol. Pokud se člověk dotkl nějakého mrtvého těla, musel se umýt a vyprat si oděvy. (3. Mojžíšova 11:31–36; 4. Mojžíšova 19:11–22) Výkaly měli Izraelité zakopávat, a tak byli chráněni před šířením bakterií, jejichž existenci vědci objevili teprve v posledních stoletích. (5. Mojžíšova 23:13)
15. Co se Izraelitům stalo břemenem?
15 Zákon toho tedy od lidí nevyžadoval příliš. To však není možné říci o lidech, kteří si přisuzovali úlohu vykladačů Zákona. O pravidlech, která stanovovali, se v publikaci A Dictionary of the Bible, jejímž editorem je James Hasting, píše: „Každé biblické přikázání bylo zahaleno sítí malicherných pravidel. . . . Tak byl učiněn pokus včlenit každou možnou situaci do okruhu Zákona a s nemilosrdnou logikou ovládat celé lidské chování přísnými pravidly. . . . Hlas svědomí byl umlčen; živá moc Božího slova byla neutralizována a udušena spoustou vnějších pravidel.“
16. Co řekl Ježíš o tíživých pravidlech a tradicích náboženských vůdců?
16 Náboženské vůdce, kteří lidi zahlcovali množstvím pravidel, Ježíš Kristus odsoudil těmito slovy: „Svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ (Matouš 23:2, 4) Poukázal na to, že jejich tíživá lidská pravidla a tradice, mimo jiné i složitá pravidla pro očišťování, učinily „Boží slovo neplatným“. (Marek 7:1–13; Matouš 23:13, 24–26) Ale mylný výklad toho, co Jehova skutečně vyžaduje, poskytovali izraelští náboženští učitelé dokonce ještě dříve, než Ježíš přišel na zemi.
Co Jehova vlastně vyžaduje
17. Proč Jehovu netěšily zápalné oběti nevěrných Izraelitů?
17 Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova řekl: „Už mám dost celých zápalných obětí beranů a tuku dobře živených zvířat; a nenašel jsem žádné potěšení v krvi mladých býků a beránků a kozlů.“ (Izajáš 1:10, 11) Proč se Bohu nelíbily oběti, které v Zákoně sám vyžadoval? (3. Mojžíšova 1:1–4:35) Protože Izraelité byli k Bohu neuctiví. Vybízel je tedy: „Umyjte se; očistěte se; odstraňte od mých očí špatnost svých jednání; přestaňte činit špatné. Učte se činit dobré; pátrejte po právu; napravte utlačovatele; konejte soud pro chlapce bez otce; ujměte se pře vdovy.“ (Izajáš 1:16, 17) Nepomáhají nám snad tato slova pochopit, co od svých služebníků Jehova žádá?
18. Co Jehova ve skutečnosti žádal od Izraelitů?
18 To, co Bůh doopravdy vyžaduje, ukázal Ježíš. Bylo to tehdy, když odpovídal na otázku: „Které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš odpověděl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Matouš 22:36–40; 3. Mojžíšova 19:18; 5. Mojžíšova 6:4–6) Prorok Mojžíš vyjádřil něco podobného, když se zeptal: „Co od tebe, Izraeli, nyní žádá Jehova, tvůj Bůh, než aby ses tak bál Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách a miloval ho a sloužil Jehovovi, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení.“ (5. Mojžíšova 10:12, 13; 15:7, 8)
19. Jak se Izraelité snažili budit zdání svatosti, ale co jim Jehova řekl?
19 I přes to, že se dopouštěli provinění, chtěli Izraelité budit zdání svatosti. Zákon vyžadoval, aby se postili pouze ve výroční Den smíření, ale oni začali držet půsty často. (3. Mojžíšova 16:30, 31) Jehova je však přísně napomenul: „Což není půst, který volím, tento: Abyste uvolnili okovy ničemnosti, abyste rozvázali pásy tyče jha a poslali zdrcené na svobodu a abyste přerazili každou tyč jha? Není to, abys rozdělil svůj chléb hladovému a aby sis přivedl do domu ztrápené lidi bez domova? A v případě, že bys viděl někoho nahého, že ho přikryješ, a že se nebudeš schovávat před svým vlastním tělem?“ (Izajáš 58:3–7)
20. Za co Ježíš přísně napomenul náboženské pokrytce?
20 Tito samospravedliví Izraelité měli podobný problém jako náboženští pokrytci, kterým Ježíš řekl: „Dáváte desetinu z máty, kopru a kmínu, ale znevažujete závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost. To bylo závazné dělat, ale to ostatní neznevažovat.“ (Matouš 23:23; 3. Mojžíšova 27:30) Nepomáhají nám snad tato Ježíšova slova pochopit, co skutečně od nás Jehova vyžaduje?
21. Jak prorok Micheáš shrnul to, co od nás Jehova žádá, a co ne?
21 Boží prorok Micheáš chtěl vysvětlit, co od nás Jehova vyžaduje, a co ne, a proto se ptal: „S čím se mám postavit před Jehovu? S čím se mám poklonit Bohu ve výši? Mám se před něho postavit s celými zápalnými oběťmi, s ročními telaty? Potěší Jehovu tisíce beranů, desetitisíce bystřin oleje? Mám dát za své vzbouření svého prvorozeného syna, plod svého břicha za hřích své duše? Pověděl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:6–8)
22. Co zejména Jehova vyžadoval od lidí, na které se vztahoval Zákon?
22 Co zejména tedy Jehova vyžadoval od lidí, na které se vztahoval Zákon? Ano, měli milovat Jehovu Boha. A apoštol Pavel k tomu řekl: „Celý Zákon je naplněn v jednom výroku, totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ “(Galaťanům 5:14) Podobná slova napsal Pavel křesťanům v Římě: „Kdo miluje svého bližního, naplnil zákon. . . . Láska [je] naplněním zákona.“ (Římanům 13:8–10)
To není příliš mnoho
23, 24. (a) Proč bychom si nikdy neměli myslet, že toho, co od nás Jehova žádá, je příliš? (b) O čem budeme uvažovat příště?
23 To, jakým láskyplným, starostlivým a milosrdným Bohem je Jehova, na nás jistě působí silným dojmem. Jehovův jediný zplozený Syn Ježíš Kristus přišel na zemi, aby velebil Boží lásku — aby lidem oznámil, jak jsou v Jehovových očích drazí. Když vysvětloval, jaká je Boží láska, řekl o obyčejných vrabcích: „Ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ Své vysvětlení tedy uzavřel slovy: „Nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31) Nic z toho, co od nás tento láskyplný Bůh žádá, by pro nás jistě nikdy nemělo být příliš mnoho.
24 Co však Jehova žádá od nás dnes? A proč si někteří lidé patrně myslí, že toho od nás Bůh žádá příliš? Když tyto otázky prozkoumáme, pomůže nám to pochopit, jakou vynikající výsadou je dělat všechno, co od nás Jehova vyžaduje.
Znáte odpověď?
◻ Co možná vede některé lidi k tomu, že odmítají sloužit Jehovovi?
◻ Jak se v průběhu času měnily Jehovovy požadavky?
◻ Jakým účelům sloužil Zákon?
◻ Proč toho, co od nás Jehova žádá, není příliš?
[Obrázek na straně 18]
Kvůli lidským pravidlům, jakými byla složitá pravidla pro očišťování, se uctívání stalo břemenem