„Chytrý uvažuje o svých krocích“

CHYTRÝ člověk je praktický a bystrý, má zdravý úsudek a vytříbenou vnímavost, je soudný a rozvážný, má rozlišovací schopnost a je moudrý. Není zákeřný a nevymýšlí intriky. „Každý chytrý bude jednat s poznáním,“ uvádějí Přísloví 13:16. Ano, chytrost neboli rozvážnost je žádoucí vlastnost.

Jak můžeme projevovat chytrost v každodenním životě? Jak je tato vlastnost patrná z našeho rozhodování, z toho, jak jednáme s druhými, a z toho, jak reagujeme na různé situace? Co dobrého sklidí lidé, kteří jsou rozvážní? Jakým neštěstím se vyhnou? Praktické odpovědi na tyto otázky poskytl starověký izraelský král Šalomoun. Jsou zapsány v Příslovích 14:12–25.a

Rozhoduj se moudře

K tomu, aby se člověk rozhodoval moudře a byl v životě úspěšný, nutně potřebuje mít schopnost rozlišovat, co je správné a co nesprávné. Bible však varuje: „Existuje cesta, která je před mužem přímá, ale její pozdější konec jsou cesty smrti.“ (Přísloví 14:12) Musíme se proto učit rozeznávat, co je skutečně správné, a co jen jako správné vypadá. Výraz „cesty smrti“ naznačuje, že takových klamných stezek je mnoho. Podívejme se na některé oblasti, kterých bychom si měli být vědomi a kterým bychom se měli vyhýbat.

Ve světě panuje všeobecný názor, že bohatí a slavní lidé jsou hodni úcty a obdivu. Jejich úspěchy ve společenském životě a ve finanční sféře mohou vyvolávat dojem, že jednají správně. Ale co lze říci o tom, jak mnozí z nich svého bohatství nebo slávy dosahují? Jednají vždy bezúhonně a morálně? Existují také lidé, kteří s obdivuhodným nadšením zastávají své náboženské názory. Ale je jejich upřímnost skutečně důkazem toho, že jejich náboženské názory jsou správné? (Římanům 10:2, 3)

Cesta se může zdát přímá také tehdy, jestliže člověk klame sám sebe. Pokud bychom se rozhodovali podle toho, co my sami považujeme za správné, spoléhali bychom vlastně na své srdce — a to je vůdce opravdu zrádný. (Jeremjáš 17:9) Svědomí, které není osvícené a školené, by nás mohlo vést tak, že bychom nesprávnou cestu začali považovat za správnou. Co nám tedy pomůže, abychom si vybírali správný způsob jednání?

Jestliže chceme získat ‚vnímavost vycvičenou k rozlišování mezi správným a nesprávným‘, musíme se pilně věnovat osobnímu studiu hlubších pravd z Božího slova. Tuto vnímavost musíme také cvičit, a to tím, že ji ‚používáme‘ při uplatňování biblických zásad. (Hebrejcům 5:14) Musíme být opatrní, abychom se cestou, která se správná jen zdá, nenechali odvést od ‚stísněné cesty, jež vede do života‘. (Matouš 7:13, 14)

Kdy „může bolet srdce“

Můžeme být šťastní, jestliže nemáme vnitřní klid? Může nám smích a zábava ulevit od hluboko zakořeněné bolesti? Je snad projevem chytrosti utápět svou sklíčenost v alkoholu, brát drogy nebo se chtít těchto pocitů zbavit promiskuitním životním stylem? Rozhodně ne. „I při smíchu může bolet srdce,“ říká moudrý král. (Přísloví 14:13a)

Smích může sloužit k zamaskování bolesti, ale nemůže ji odstranit. „Pro všechno je ustanovený čas,“ říká Bible. Ano, je „čas plakat a čas se smát; čas bědovat a čas poskakovat“. (Kazatel 3:1, 4) Jestliže sklíčenost trvá, musíme učinit kroky k tomu, abychom se jí zbavili. Pokud to je nutné, musíme vyhledat ‚obratné řízení‘. (Přísloví 24:6)b Smích a zábava sice nějakou cenu mají, ale jejich hodnota je relativně malá. Šalomoun varuje před nevhodnými a výstředními formami zábavy. Říká: „Radování končí v zármutku.“ (Přísloví 14:13b)

Čím se nasytí nevěrní a čím se nasytí dobří?

„Ten, kdo je v srdci nevěrný, se nasytí výsledky svých vlastních cest,“ pokračuje izraelský král, „ale dobrý muž výsledky svého jednání.“ (Přísloví 14:14) Jak se lidé nevěrní i lidé dobří nasytí výsledky svého jednání?

Nevěrný člověk se nestará o to, že je za své jednání zodpovědný Bohu. Člověku bez víry tedy vůbec nezáleží na tom, aby jeho jednání bylo správné v Jehovových očích. (1. Petra 4:3–5) Takový člověk je nasycen neboli spokojen s výsledky svého hmotařského způsobu života. (Žalm 144:11–15a) Dobrému člověku naopak leží na srdci duchovní zájmy. Ať dělá cokoli, řídí se Božími spravedlivými měřítky. Takový člověk je s výsledky spokojen neboli je jimi nasycen, protože Jehova je jeho Bůh. Dobrý člověk má nesrovnatelnou radost z toho, že slouží Nejvyššímu. (Žalm 144:15b)

Nejednej jako ten, kdo „uvěří každému slovu“

Šalomoun poukazuje na to, čím se nezkušení lidé liší od lidí rozvážných. Říká: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15) Chytrý člověk není lehkověrný. Nevěří všemu, co slyší, a nespokojí se s tím, aby jen přijímal názory druhých. Naopak moudře uvažuje o svých krocích. Shromáždí všechna dostupná fakta a jedná s poznáním.

Například může jít o otázku, zda existuje Bůh. Nezkušený člověk má sklon přijmout názor, který je všeobecně rozšířený nebo který zastávají významní lidé. Naproti tomu chytrý člověk věnuje čas tomu, aby prozkoumal skutečnosti. Přemýšlí o takových textech jako je Římanům 1:20 a Hebrejcům 3:4. Když se jedná o duchovní věci, rozvážný člověk se nespokojí s tím, že by jen přijal názor náboženských představitelů. ‚Zkouší inspirované výroky, aby viděl, zda pocházejí od Boha.‘ (1. Jana 4:1)

Řídit se radou, že nemáme ‚uvěřit každému slovu‘, je tedy opravdu moudré! Je nutné, aby si ji vzali k srdci obzvlášť ti muži, kterým byla v křesťanském sboru svěřena odpovědnost radit druhým. O tom, co se stalo, musí mít rádce úplnou zprávu. Musí dobře naslouchat a musí shromáždit fakta ze všech stran, aby jeho rada nebyla chybná nebo pouze jednostranná. (Přísloví 18:13; 29:20)

„Muž se schopnostmi přemýšlet je nenáviděn“

Izraelský král poukazuje ještě na další rozdíl mezi moudrým člověkem a člověkem pošetilým. Říká: „Moudrý se bojí a odvrací se od špatnosti, ale hloupý se stává rozlíceným a sebejistým. Kdo je rychlý k hněvu, dopustí se pošetilosti, ale muž se schopnostmi přemýšlet je nenáviděn.“ (Přísloví 14:16, 17)

Moudrý člověk se bojí následků, k nimž by došlo, kdyby šel nesprávnou cestou. Je proto opatrný a váží si každé rady, která mu pomáhá vyvarovat se špatnosti. Hloupý člověk takovou obavu nemá. Je sebejistý a domýšlivě přehlíží rady, které dostává. Také se snadno rozčilí a jedná pošetile. Ale proč se stává předmětem nepřátelství muž se schopnostmi přemýšlet?

Výraz přeložený slovním spojením „schopnosti přemýšlet“ má dva významy. V kladném významu může označovat rozlišovací schopnost nebo bystrost. (Přísloví 1:4; 2:11; 3:21) V záporném významu se toto spojení může vztahovat na ničemné nápady nebo na zlomyslné uvažování. (Žalm 37:7; Přísloví 12:2; 24:8)

Jestliže se výraz „muž se schopnostmi přemýšlet“ vztahuje na zlomyslného intrikána, není obtížné pochopit, proč je takový člověk nenáviděn. Ale cožpak se nestává, že také člověk, který má rozlišovací schopnost, je nenáviděn těmi, kdo tuto schopnost nemají? Například lidé, kteří uplatní své myšlenkové schopnosti a rozhodnou se, že nebudou „částí světa“, jsou světem nenáviděni. (Jan 15:19) Mladí křesťané, kteří projeví schopnost přemýšlet, vzepřou se nezdravému tlaku vrstevníků a tak se vyvarují nesprávného chování, jsou terčem posměchu. Je to tak, že svět, který leží v moci Satana Ďábla, pravé ctitele nenávidí. (1. Jana 5:19)

„Špatní lidé se budou muset sklonit“

Lidé, kteří jsou rozvážní neboli chytří, se od nezkušených liší ještě v jiném ohledu. „Nezkušení jistě vezmou do vlastnictví pošetilost, ale chytří budou nosit poznání jako pokrývku hlavy.“ (Přísloví 14:18) Nezkušení lidé nemají rozlišovací schopnost, a rozhodují se tudíž pošetile. To se stává jejich životním údělem. Naproti tomu chytrého člověka zdobí poznání, stejně jako koruna je čestnou ozdobou krále.

„Špatní lidé se budou muset sklonit před dobrými,“ říká moudrý král, „a ničemní lidé u bran spravedlivého.“ (Přísloví 14:19) Jinými slovy, dobří lidé nakonec nad ničemnými zvítězí. Jen si povšimněme toho, jak dnes vzrůstá počet Božích služebníků a jak znamenitým způsobem žijí. Při pohledu na požehnání, které Jehovovi služebníci dostávají, se někteří odpůrci budou muset „sklonit“ před Jehovovou symbolickou nebeskou ženou. Tu na zemi zastupuje duchem pomazaný ostatek. Nejpozději v Armagedonu budou tito odpůrci nuceni uznat, že pozemská část Boží organizace opravdu zastupuje část nebeskou. (Izajáš 60:1, 14; Galaťanům 6:16; Zjevení 16:14, 16)

„Projevuje přízeň ztrápeným“

Pokud jde o lidskou povahu, Šalomoun postřehl tuto skutečnost: „Ten, kdo má málo prostředků, je předmětem nenávisti i svému bližnímu, ale bohatá osoba má mnoho přátel.“ (Přísloví 14:20) Nedokonalí lidé jsou opravdu takoví! Mají sklon k sobectví a dávají přednost bohatým před chudými. Bohatý člověk sice má mnoho přátel, ale může o ně přijít, stejně jako může přijít o bohatství. Neměli bychom si tedy dát pozor, abychom si přátele nekupovali za peníze nebo lichocením?

Co když při poctivém sebezkoumání zjistíme, že se snažíme vetřít do přízně bohatých a naproti tomu pohrdáme lidmi, kteří mají málo prostředků? Musíme si uvědomit, že v Bibli je taková stranickost odsouzena. Čteme v ní: „Ten, kdo pohrdá svým vlastním bližním, hřeší, ale šťastný je ten, kdo projevuje přízeň ztrápeným.“ (Přísloví 14:21)

Na lidi, kteří žijí v těžkých okolnostech, bychom měli brát ohled. (Jakub 1:27) Jak? Tím, že jim poskytneme „prostředky tohoto světa k podpoře života“ — možná jim poskytneme peníze, jídlo, přístřeší a oblečení nebo jim věnujeme osobní pozornost. (1. Jana 3:17) Kdo projevuje takovým lidem přízeň, je šťastný, protože „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35)

Jak se jim daří?

Zásada, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“, platí jak na chytrého člověka, tak i na pošetilce. (Galaťanům 6:7) Chytrý člověk dělá dobré věci, pošetilý vymýšlí darebáctví. Moudrý král se ptá: „Cožpak nebudou bloudit ti, kdo vymýšlejí darebáctví?“ Je tomu tak, opravdu „bloudí“. (Bible kralická) „Ale pokud jde o ty, kdo vymýšlejí dobré, je zde milující laskavost a opravdovost.“ (Přísloví 14:22) Ti, kdo působí dobro, jsou u druhých oblíbení a Bůh jim projevuje milující laskavost.

Šalomoun spojuje úspěch s tvrdou prací a neúspěch dává do souvislosti s pouhým povídáním, při němž nedojde k činu. Šalomoun říká: „Každým druhem lopoty vzniká nějaká výhoda, ale pouhé slovo rtů směřuje k nouzi.“ (Přísloví 14:23) Tato zásada rozhodně platí na naši duchovní činnost. Když v křesťanské službě tvrdě pracujeme, sklidíme odměnu, protože mnoha lidem přinášíme životodárnou pravdu. Jestliže věrně splníme každý teokratický úkol, který dostaneme, budeme mít radost a budeme spokojení.

„Korunou moudrých je jejich bohatství; pošetilostí hlupáků je pošetilost,“ čteme v Příslovích 14:24. To může znamenat, že moudrost, o kterou moudří lidé usilují, je jejich bohatstvím a že je korunuje neboli zdobí. Hloupí lidé naproti tomu dosahují jen pošetilosti. Podle jednoho výkladového díla může toto přísloví také znamenat, že „bohatství je ozdobou těm, kteří jej dobře používají, . . . [zatímco] pošetilci nemají nic jiného než svou pošetilost“. Ať je tomu jakkoli, moudrému člověku se daří lépe než pošetilci.

„Pravý svědek osvobozuje duše,“ říká izraelský král, „ale klamný šíří pouhé lži.“ (Přísloví 14:25) Tato slova mají beze sporu své místo v právnickém kontextu, ale podívejme se, jak platí i v naší kazatelské službě. Když kážeme o Království a činíme učedníky, dosvědčujeme přitom, že Boží slovo je pravda. Toto svědectví osvobozuje upřímné lidi od falešného náboženství a zachraňuje životy. Jestliže neustále dáváme pozor na sebe a na své vyučování, zachráníme sebe i ty, kdo nám naslouchají. (1. Timoteovi 4:16) Dělejme to dále a přitom stále dávejme pozor, abychom ve všech oblastech svého života jednali jako lidé chytří.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Máme-li rozlišovat mezi správným a nesprávným, musíme pilně studovat hlubší pravdy

[Obrázek na straně 18]

Přináší hmotařský způsob života skutečné uspokojení?