Chraň se před škodlivým tlacháním!
„Při hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ — Přísloví 10:19.
1. Jak škodlivé je zlomyslné tlachání nebo pomlouvání?
NIC nepromění smrtelný jed ve zdravý nápoj. Zlomyslné tlachání neboli pomlouvání bylo dobře přirovnáno k jedu, který může slušného člověka oloupit o dobré jméno. Římský básník Juvenál nazval pomluvu „tím nejhorším ze všech jedů“. A anglický dramatik William Shakespeare vložil jedné své postavě do úst slova: „Kdo okrade mne o mé dobré jméno, mi vezme to, čím nezbohatne on, a bez čeho jsem věru ubožák.“
2. Jaké otázky stojí za úvahu?
2 Ale co je vlastně tlachání? Čím se může lišit od pomluvy? Proč se chránit před škodlivým tlacháním? A jak?
ČÍM SE OD SEBE LIŠÍ?
3. Jaký je rozdíl mezi tlacháním a pomluvou?
3 Tlachání je „planý hovor, ne vždy pravdivý, o jiných lidech a jejich záležitostech“. Je to „lehký důvěrný hovor nebo psaní“. Všichni máme zájem o lidi, a proto někdy říkáme o druhých dobré, budující věci. Pomluva je něco jiného. Je to „falešná zpráva s úmyslem poškodit dobré jméno a pověst druhého“. Takový hovor je zpravidla zlomyslný a je nekřesťanský.
4. Jak může podle jednoho spisovatele začít pomluva a z čeho pochází?
4 Neškodné tlachání se může změnit ve zlomyslnou pomluvu. Spisovatel Arthur Mee (čti mí) řekl: „Pomluva, která člověka poškozuje a může jej zničit, často začíná tlacháním, které snad zprvu nevzniká z ničeho horšího než ze zahálky. Je to jedno z největších zel na světě, ale vzniká zpravidla z nevědomosti. Setkáváme se s ním nejčastěji u těch, kteří nemají co dělat a nemají v životě žádný pevný cíl.“
5. Co je podstatou Pavlovy rady v 1. Timoteovi 5:11–15?
5 Protože jalové řeči mohou vést k pomluvám, vyslovil se apoštol Pavel proti jistým tlachalkám. Když se zmínil o vdovách, způsobilých dostávat pomoc od sboru, napsal: „Odmítej mladší vdovy, neboť když se jejich pohlavní podněty dostanou mezi ně a Krista. . . současně se také učí být nezaměstnané a potulují se po domech, ano, ne pouze nezaměstnané, ale také tlachají a vměšují se do záležitostí jiných lidí a mluví o tom, o čem by neměly. Proto si přeji, aby se mladší vdovy vdávaly, rodily děti, spravovaly domácnost a nedávaly žádný popud protivníkovi, aby spílal. Některé se již vskutku odvrátily, aby následovaly satana.“ — 1. Timoteovi 5:11–15.
6. Co můžeme dělat, abychom překonali osobní slabost pro ten druh tlachání, který by mohl vést k pomluvě?
6 Pavel psal pod božskou inspirací. Nevyjadřoval se tedy o těch ženách nespravedlivě. To, co řekl, stojí za velmi vážné zamyšlení. Žádná zbožná žena se nechce ‚odvrátit a následovat satana‘. Ale co když křesťanka zjistí, že má slabost pro takový způsob hovoru, který by ji mohl svést k pomlouvání? Potom by měla pokorně dbát Pavlovy rady: „Ženy by. . . měly být vážné, ne pomlouvačné.“ Řekl také: „Ať se letité ženy chovají uctivě, nepomlouvají.“ (1. Timoteovi 3:11; Titovi 2:3) Tuto moudrou radu by měli střízlivě uplatňovat i bratři.
7. Proč bys na základě Písma řekl, že bychom všichni měli hlídat, co říkáme?
7 Všichni samozřejmě někdy mluvíme o jiných lidech, o jejich zkušenostech ve službě a podobně. Nikdy však ‚neseďme a nemluvme proti vlastnímu bratrovi‘. (Žalm 50:19, 20) Ano, je moudré příliš nemluvit, protože „při hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně“. (Přísloví 10:19) Měli bychom se tedy chránit před tlacháním, i když se nezdá škodlivé. Nemusíme přece pořád mluvit o lidech, vždyť máme znamenitý výběr námětů, jestliže uvažujeme o věcech spravedlivých, cudných, hodných lásky, ctnostných a chvályhodných. — Filipanům 4:8.
JAK SE Z TLACHÁNÍ STÁVÁ POMLUVA
8. Proč není vždy nesprávné mluvit o spolukřesťanech?
8 Není nic špatného, když mluvíme o kazatelské službě a jiných zbožných činnostech spoluvěřících, pokud jsme přesní a z toho, co říkáme, nevyplyne žádná újma. Pozitivní výroky tohoto druhu mohou jiné dokonce povzbudit. (Srovnej Skutky apoštolů 15:30–33.) Někteří křesťané mluvili o věrném starším muži Gáiovi, jemuž napsal apoštol Jan: „Milovaný, konáš věrnou práci ve všem, cokoli děláš pro bratry, a k tomu ještě pro cizince, kteří svědčili o tvé lásce před sborem.“ (3. Jana 5, 6) Není tedy vždy nesprávné mluvit o jiných křesťanech.
9. a) Jak se může lehký hovor změnit v pomlouvání toho, kdo je přímý? b) Jaké otázky by bylo správné si položit?
9 Lehký hovor se však může změnit v pomlouvání těch, kdo jsou přímí, jestliže zkoumáme jejich osobní záležitosti, zpochybňujeme jejich pohnutky nebo vyvoláváme pochybnosti ohledně jejich chování. Měli bychom si zvyknout ptát se sami sebe: Poškodila by má slova pověst druhé osoby? Je to, co říkám, pravda? (Zjevení 21:8) Řekl bych totéž i v její přítomnosti? Zaseji tím nesvár ve sboru? Mohly by mé výroky způsobit, že ztratí přednosti služby? Nemám snad v srdci závist? (Galaťanům 5:25, 26; Titovi 3:3) Bude ovoce mých slov dobré, nebo zlé? (Matouš 7:17 až 20) Řekl bych něco podobného o apoštolech? (2. Korinťanům 10:10–12; 3. Jana 9, 10) Hodí se takový hovor pro ty, kteří mají hlubokou úctu k Jehovovi?
10, 11. Co nebudeme podle Žalmu 15:1, 3 dělat, přejeme-li si být Božími hosty?
10 O těch, kteří ctí Boha, říká Žalm 15:1: „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?“ Žalmista David odpovídá, kdo to bude: „Nepomlouval svým jazykem. Svému druhu neučinil nic špatného a nechopil se žádné pohany proti svému důvěrnému známému.“ (Žalm 15:3) Slovo „pomlouvat“ tu pochází z hebrejského slovesa, jež značí „pohybovat nohama“ čili „obcházet“. Izraelitům bylo přikázáno: „Nebudeš chodit jako utrhač v lidu svém.“ (3. Mojžíšova 19:16, KB) Žádný, kdo ‚chodí jako utrhač‘, není Božím hostem a přítelem.
11 Boží přátelé svým druhům nedělají nic špatného a nechopí se (nepřijmou jako pravdu) žádných hanlivých pověstí o známých, kteří jsou přímí. Místo abychom o spoluvěřících šířili falešné historky a přidávali ke zlým pohanám od bezbožných, které již nesou, měli bychom o nich mluvit dobře. Nikdy bychom nechtěli zvětšovat břemena svých věrných bratrů a sester tím, že o nich říkáme hanlivé věci.
KDYŽ NASTANOU TĚŽKOSTI
12. Jak nám mohou pomoci Skutky apoštolů 15:36–41, jsme-li v pokušení tlachat o někom, s kým jsme se neshodli?
12 Jsme nedokonalí, a tak můžeme být v pokušení mluvit proti člověku, s nímž jsme se vážně nepohodli. Zamysli se však nad tím, co se stalo, když se apoštol Pavel chystal na svou druhou misionářskou cestu. Přestože Barnabáš byl rozhodnut vzít s sebou Marka, Pavel nesouhlasil, „protože se [Marek] v Pamfylii od nich odloučil a nešel s nimi za prací“. Nato došlo k „ostrému výbuchu hněvu“ a oni se rozdělili. Barnabáš vzal Marka s sebou na Kypr, kdežto Pavel vzal Silase a prošli Sýrií a Kilikií. (Skutky apoštolů 15:36–41) Později se zřejmě spor mezi Pavlem, Barnabášem a Markem urovnal, protože Marek byl s apoštolem v Římě a Pavel o něm mluvil dobře. (Kolosanům 4:10) Třebaže došlo k neshodě, nic nesvědčí o tom, že by tito křesťané jeden o druhém tlachali mezi spoluvěřícími.
13. Za jakých okolností, které se týkaly Petra, odolal Pavel možnému pokušení tlachat o spolukřesťanovi?
13 Pavel také odolal možnému pokušení k škodlivému tlachání, když pokáral Kéfase (Petra), který se v přítomnosti jistých židovských křesťanů z Jeruzaléma styděl jíst s nežidovskými věřícími. Místo aby Pavel o Petrovi mluvil za jeho zády, „odporoval. . . mu tváří v tvář“ a mluvil „přede všemi“. (Galaťanům 2:11–14) Ani Petr netlachal o svém karateli. Naopak o něm později psal jako o „našem milovaném bratru Pavlovi“. (2. Petra 3:15) I když tedy náš spoluvěřící potřebuje pokárání, neomlouvá nás to, když o něm tlacháme. Jsou velmi dobré důvody chránit se před takovými řečmi a odolávat pokušení šířit škodlivé tlachy.
PROČ SI MÁME DÁVAT POZOR?
14. Co je hlavním důvodem, proč nemáme škodlivé tlachání poslouchat ani je šířit?
14 Hlavní důvod, proč bychom neměli naslouchat škodlivým tlachům ani se podílet na jejich šíření, je ten, že se chceme líbit Jehovovi, který odsuzuje pomluvy. Již jsme si povšimli, že Bůh objasnil Izraelitům svůj názor na takové řeči příkazem: „Nebudeš obcházet mezi svým lidem, abys pomlouval. Nepostavíš se proti krvi svého bližního. Já jsem Jehova.“ (3. Mojžíšova 19:16) Máme-li se tedy těšit z božské přízně, nesmíme pomlouvat nikoho, o kom se snad v řeči zmíníme.
15. Kdo je nejpřednější pomlouvač a jak může škodlivé tlachání ovlivnit náš vztah k Bohu?
15 Jiný důvod vyhýbat se škodlivému tlachání je ten, že bychom tak mohli napodobit satana, největšího pomlouvače Jehovy. Tento nejzarytější Boží nepřítel dostal přiléhavé jméno „ďábel“ (řecky diabolos), což znamená „pomlouvač“. Když Eva naslouchala satanově pomlouvačné řeči proti Bohu a jednala podle toho, první lidská dvojice se rozešla se svým nejlepším přítelem. (1. Mojžíšova 3:1–24) Nikdy nepodlehněme satanovým úkladům a nezapleťme se do škodlivých řečí, které si zaslouží božský nesouhlas, a tak nás mohou odloučit od našeho nejlepšího přítele, Jehovy Boha.
16. Jak pomlouvač ‚rozděluje důvěrně známé‘?
16 Neměli bychom naslouchat zlomyslným tlachalům, protože rozdělují přátele. Pomlouvači často přehánějí, klamně informují, lžou a kupí hromady pobuřujících slov. Místo aby s někým mluvili tváří v tvář, šeptají za jeho zády. Často vyvolávají nepodložená podezření. Tak „pomlouvač rozděluje ty, kteří se důvěrně znají“. — Přísloví 16:28.
17. Proč bychom se měli střežit, abychom nezabředli do lehkého tlachání?
17 Měli bychom se hlídat i před lehkovážným tlacháním. Proč? Protože poznámka, jíž jsme nikomu nechtěli ublížit, může ublížit, když je opakována. Jiní ji mohou přibarvit nebo překroutit tak, že nakonec poškodí pověst zbožné osoby a připraví ji o dobré jméno. Jak by ti bylo, kdyby se něco takového stalo s historkou, jejímž jsi byl původcem nebo kterou jsi jen předal dál? Lidé by na tebe mohli pohlížet jako na někoho, kdo snadno ublíží, a třeba by již nevyhledávali tvou společnost. — Srovnej Přísloví 20:19.
18. Jak může tlachání udělat z člověka lháře?
18 Jiný důvod pro to, aby ses měl na pozoru, je ten, že škodlivé tlachání z tebe může udělat lháře. „Slova pomlouvače jsou jako věci, jež se lačně polykají, které opravdu sestupují do nejvnitřnějších částí břicha.“ (Přísloví 26:22) Co když polykáš lži a opakuješ je? Přestože je pokládáš za pravdu, lžeš, když je šíříš. Když se odhalí jejich nepravdivost, můžeš být pokládán za lháře. Chceš, aby se ti to stalo? Nevolá Bůh falešné učitele k odpovědnosti za náboženské lži? Ano, a neomlouvá ani pomlouvače. Ježíš varoval: „Z každého neužitečného výroku, který lidé řeknou, se budou zodpovídat v den soudu; neboť podle svých slov budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“ (Matouš 12:36, 37) Protože „každý z nás bude Bohu skládat účty sám za sebe“, chtěl bys, aby tě odsoudil jako prolhaného pomlouvače? — Římanům 14:12.
19. Proč se dá říci, že škodlivé tlachání může být vražedné?
19 A další důvod, proč nešířit škodlivé tlachy, je ten, že mohou být vražedné. Ano, mohou usmrtit, zničit něčí dobrou pověst. Některé jazyky jsou ‚ostré meče‘ a hořká slova jsou jako šípy vystřelované ze zálohy na bezúhonného. David se modlil: „Kéž mě [Jehovo] skryješ před důvěrným hovorem zločinců, před vřavou těch, kteří konají to, co ubližuje, kteří naostřili svůj jazyk jako meč, kteří namířili svůj šíp, hořkou řeč, aby stříleli ze skrytých míst na někoho bezúhonného.“ (Žalm 64:2–4; 64:3–5, KB) Chtěl bys být odpovědný za to, že jsi řekl o jiném člověku něco tak zlého, že ho to přiměje modlit se k Bohu o pomoc, jako se modlil žalmista? Chceš se provinit něčím, co se rovná vraždě?
20. a) Co se může stát nekajícímu pomlouvači v Božím sboru? b) Nač si musí dát pozor starší ve spojitosti s tlacháním a pomluvou?
20 Pomluva může vést k vyloučení z Boží organizace; pomlouvači může být odňata pospolitost, snad jako nekajícímu lháři. Tak se ovšem nepostupuje proti lehkovážným tlachalům. Starší by měli věc zvažovat s modlitbou a ostře rozlišovat mezi pouhým tlacháním a zlomyslnou pomluvou. Pospolitost může být odňata jen zlomyslnému, nekajícímu pomlouvači. Starší nemají pravomoc odejmout někomu pospolitost pro malicherné tlachy, které vyplynuly z lidského zájmu, ale nejsou lživé ani zlomyslné. Věci se nesmějí zveličovat nad přiměřené rozměry a musí existovat svědkové se závažným svědectvím, dokazujícím, že jde nesporně o pomluvu. (1. Timoteovi 5:19) Nekající pomlouvači jsou vyloučeni v první řadě proto, aby se umlčelo škodlivé tlachání a sbor nebyl nakvašen hříchem. (1. Korinťanům 5:6–8, 13) Starší by však nikdy neměli někoho ukvapeně vyloučit na nebiblickém základě. Pomocí modlitby a rady dokážou takové osobě často pomoci, aby činila pokání, aby se omluvila nebo jinak zjednala nápravu, a dělala trvalý pokrok v krocení jazyka.
JE TO POMLUVA?
21. Co bys měl dělat, místo abys tlachal o nějakém provinilci?
21 Moudré přísloví říká: „Kdo obchází jako pomlouvač, odkrývá důvěrný hovor, ale kdo je duchem věrný, věc přikrývá.“ (Přísloví 11:13) Víš-li však o někom, že se tajně dopouští těžkého hříchu, bylo by pomluvou o tom něco říci? Ne. Neměl bys samozřejmě o té věci tlachat. Měl bys promluvit s provinilcem a vybídnout jej, aby vyhledal pomoc starších. (Jakub 5:13–18) Jestliže to v rozumné době neudělá, starost o čistotu sboru by tě měla pohnout k tomu, aby to starším oznámil sám. — 3. Mojžíšova 5:1.
22. Proč můžeme říci, že 1. Korinťanům 1:11 neopravňuje k tlachání?
22 Takové oznámení může vést k ukáznění provinilce, a to se asi nebude zdát radostné. Ovšem člověk cvičený ukázňováním sklízí ovoce spravedlnosti. (Hebrejcům 12:11) Nesprávné jednání by ovšem mělo být odhaleno těm, kteří jsou k řešení takových věcí ustanoveni, ne tlachalům, kteří by o něm klábosili. Pavel řekl křesťanům v Korintu: „Bylo mi totiž o vás odhaleno, moji bratři, těmi z domácnosti Chloé, že mezi vámi existují rozkoly.“ (1. Korinťanům 1:11) Tlachali snad členové té domácnosti o spoluvěřících? Ne, podali zprávu odpovědnému staršímu, který mohl učinit kroky, jež by přivedly ty, kteří potřebovali pomoc, zpět na stezku k životu.
23. O jaké otázce zbývá uvažovat?
23 Pomůžeme-li někomu, aby se měl na pozoru a nezapletl se do škodlivého tlachání, jednáme k jeho dobru. Moudré přísloví říká: „Kdo střeží svá ústa, zachovává svou duši. Kdo široce rozvírá rty — obdrží zkázu.“ (Přísloví 13:3) Jsou tedy zjevně dobré důvody pro to, abychom se chránili před škodlivým tlacháním a ničemným pomlouváním. Jak ale potlačit škodlivé tlachání? O tom hovoří následující článek.
Jak bys odpověděl?
◆ Jaký je rozdíl mezi lehkovážným tlacháním a pomluvou?
◆ Jak se může stát z tlachání pomluva?
◆ Uveď některé důvody, proč se chránit před škodlivým tlacháním.
◆ Proč není pomluvou, když ohlásíme těžké provinění jiné osoby?
[Obrázek na straně 12]
Ujisti se, že nikdy nikoho nestřílíš do zad tím, že o něm tlacháš