Vrcholné myšlenky Bible: Kazatel 1:1–12:14

„Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání“

V současné době je bázeň před Bohem a poslušnost vůči němu považována při nejlepším za nepraktickou. Kniha Kazatel (hebrejsky Kohelet, shromažďovatel), kterou asi před třemi tisíci lety napsal král Šalomoun (1:1), však popisuje, jak marné jsou všechny lidské snahy přehlížet Boží předsevzetí.

Tato kniha je nádherná hlavně proto, že se její pisatel zabýval velkým rozsahem námětů, jako například lidskou moudrostí a řádem, hmotným bohatstvím a radovánkami, povrchním náboženstvím apod. Všechny tyto věci jsou marnost, protože nejsou trvalé. Avšak uvažování o nich vede vnímavou mysl k závěru: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ — Kaz. 12:13.

„VŠECHNO JE MARNOST!“

Prosím čti 1. a 2. kapitolu. Ve srovnání s neustále trvajícím koloběhem v přírodě je všechno lidské úsilí pomíjivé a dočasné. (1:4–7) I velká díla shromažďovatele zcela jistě přejdou na někoho méně hodnotného. (2:18, 19) V hebrejštině „marnost“ znamená „pára“ nebo „dech“.

◆ 1:9 — V jakém smyslu není „nic nového pod sluncem“?

Den co den se opakující život, na nějž svítí slunce, není v koloběhu přírody celkem nic nového. I „nové“ vynálezy jsou většinou uplatněním Jehovových zákonů, které již on použil při stvoření. Jehova však „pod sluncem“ uvedl v chod nový duchovní rozvoj, který ovlivňuje celé lidstvo.

◆ 2:2 — Je nesprávné mít se dobře?

Jistě ne. Smích nebo dobrá pohoda pomáhá člověku, aby na čas zahnal z mysli problémy, nicméně tím nepominou. Snaží-li se tedy člověk najít pravé štěstí tím, že se veselí, je to „nepříčetnost“; nemá to smysl. Podobně ani „radování“ neřeší životní problémy. Veselí a radovánky se tedy naprosto liší od štěstí, které vyplývá z Jehovova požehnání, jež má člověk za svou práci. — 2:24.

K našemu poučení: Měli bychom věnovat pozornost Šalomounově radě a neměli bychom mít jako jediný cíl svého života úsilí po hmotných výhodách nebo vzrušujících zážitcích. Raději bychom měli poslouchat Jehovu a ‚být před ním dobří‘. Pak získáme jeho požehnání, to je „moudrost a poznání a radost“. — 2:26.

„ČAS NA VŠECHNO“

Čti 3. a 4. kapitolu. Šalomoun nepodporoval fatalistický názor na život. (3:1–9) Spíše zdůrazňoval, že člověk prostě nemůže měnit to, co Bůh uvedl do pohybu. (3:14) Z tohoto hlediska nejsou lidé lepší než zvířata. (3:19–21) Postoj ochotné spolupráce (4:9–12) je tedy mnohem výhodnější než soutěživý duch. (4:4)

◆ 3:11 — Jak učinil Bůh každou věc „pěknou v její čas“?

Slovo „pěkný“ také znamená „dobrý, správný, vhodný“. Ve svůj čas bude odhaleno správné místo, v němž každé Boží dílo zapadne do Božího předsevzetí. Bůh vytvořil mnoho „pěkných“ věcí pro lidstvo. Dal například lidstvu dokonalý začátek v Edenu. Když člověk upadl do hříchu, předpověděl příchod vykupujícího Semene. Ve vhodný čas Bůh vyslal toto Semeno. A jako ‚nejpěknější‘ ze všeho udělal Jehova z tohoto Semene Krále svého království.

◆ 4:6 — Obhajoval Šalomoun snadný život?

Ne, ale Šalomoun vypozoroval, že tvrdá práce a dovednost pro zisk často vedou k soutěži a soupeření. (4:4) Mohou vyústit v problémy a dokonce dovést až k předčasné smrti. (1. Tim. 6:9, 10) Jaký je tedy vyrovnaný názor? Raději se spokojit s menším ziskem, k němuž se váže pokoj, než s dvojnásobným ziskem spojeným s dřinou a svárem.

K našemu poučení: Nyní je čas hledat nejprve Boží království, a ne ctižádostivé osobní zájmy. (3:1) Měli bychom spolupracovat se spolukřesťany, a ne se od nich oddělovat. (4:9–12) Tak můžeme získat potřebnou pomoc a povzbuzení při těžkostech a odporu.

PRAVÉ UCTÍVÁNÍ USPOKOJUJE

Čti 5. a 6. kapitolu. Jehova je všemohoucí, a proto musíme brát vážně svůj vztah k němu, nesmíme jednat pošetile a přitom předpokládat, že přijme naši „oběť “. (5:1, 2) Člověk, který se bojí Boha, získává uspokojení z toho, že užívá své hmotné bohatství, ale ten, kdo bohatství hromadí, nemá z toho radost. — Srovnej 5:18–20 s 6:2, 3.

◆ 5:2 — Jak je možné uplatnit tuto radu?

Měli bychom vylévat své srdce Bohu, ale měli bychom je střežit, aby nepronášelo bezmyšlenkovitá slova z náhlého popudu, protože Jehova je velký a vznešený. (Žalm 62:8) Měli bychom se vyjadřovat prostě a upřímně a neskákat z jedné myšlenky na druhou. (Mat. 6:7) Mojžíš prosil za Miriam jen pěti krátkými hebrejskými slovy a dostal příznivou odpověď. — 4. Mojž. 12:13.

◆ 6:9 — Co znamená „bloumat duší“?

Zde „duše“ znamená „touha duše“. Tento výraz se tedy týká nekonečné snahy po uspokojení tužeb, které není možné splnit. Zde je to v protikladu k „vidět očima“, což znamená reálný pohled. Když tedy víme, že pouze Boží království může způsobit opravdovou změnu, měli bychom být spokojeni a nedovolit, aby nás nereálné a nedosažitelné tužby připravily o pokoj.

K našemu poučení: Na místě svého uctívání se musíme chovat se správnou důstojností a měli bychom být pozorní. (5:1) Také musíme rychle plnit své závazky, jež máme před Jehovou. Jsme-li v manželství, patří k nim i naše manželské sliby. — 5:4.

SLOVA MOUDROSTI

Čti 7. a 8. kapitolu. Shromažďovatel uvažuje o tom, že smrt působí vystřízlivění (7:1–4), a o hodnotě moudrosti. (7:11, 12, 16–19) Také varuje před špatnou ženou. (7:26) Další rady se týkají moudrého jednání vzhledem k vládcům (8:2–4) a toho, aby se člověk nerozčiloval nad nespravedlností. — 8:11–14.

◆ 7:28 — Znevažují tato slova ženy?

Zdá se, že převládající mravní měřítka byla velmi nízká. Šalomoun tedy mluvil o tom, že v té době byli vzácní spravedliví mužové a spravedlivé ženy. Bylo velice těžké najít mezi tisíci lidmi jednoho spravedlivého muže a ještě těžší bylo nalézt spravedlivou ženu. Bible však mluví o „výborné ženě“ a o „schopné manželce“. (Rut 3:11; Přísl. 31:10) Možná, že tento verš je také prorocký, protože nikdy žádná žena tak dokonale neposlouchala Jehovu jako muž — Ježíš Kristus.

◆ 8:8 — O čem zde mluvil shromažďovatel?

Mluvil o smrti. Nikdo nemůže zabránit své životní síle, aby neopustila buňky, a tak oddálit den smrti. Z války, kterou vedeme se svým společným nepřítelem, smrtí, nemůže být nikdo propuštěn ani nemůže za sebe dát náhradu. (Žalm 49:7–9) Ani ničemní se svými scestnými plány neuniknou smrti.

K našemu poučení: I když si mnozí dávají za svůj životní cíl hmotné bohatství, k věčnému životu může vést pouze božská moudrost. (7:12; Luk. 12:15) Touha po ‚starých dobrých časech‘ nezpůsobí, že se nám povede lépe. (7:10) „Dobře to dopadne“ s námi jen tehdy, jestliže se nadále budeme bát Boha. — 8:5, 12.

ŽIVOTNÍ MOŽNOSTI

Čti 9. a 10. kapitolu. Život je vzácný a Bůh chce, abychom se z něj těšili. (9:4, 7) Nemůžeme ovlivnit výsledek, k němuž povede náš život (9:11, 12), a proto je lepší, dbáme-li na božskou moudrost, i když si jí většina lidí neváží. (9:17) Život je nejistý, a my bychom tedy měli střežit své srdce (10:2), ve všem, co děláme, projevovat obezřetnost a jednat s praktickou moudrostí. — 10:8–10.

◆ 9:1 — Jak jsou díla spravedlivých v Boží ruce?

I když moudré a spravedlivé postihuje neštěstí, děje se to pouze s Božím připuštěním, ale on je nikdy neopustí. Spravedliví mohou být Boží „rukou“ neboli použitím jeho moci osvobozeni ze zkoušky, nebo je posílí, aby v ní vytrvali. (1. Kor. 10:13) Když si to Jehovův služebník uvědomí, může ho to uklidnit v případě problémů.

◆ 10:2 — Jak je srdce po pravici?

„Pravice“ často poukazuje na příznivé postavení. (Mat. 25:33) Je-li srdce moudrého „po jeho pravici“, naznačuje to tedy, že ho podněcuje, aby šel dobrou a příznivou cestou. Hloupému však chybí dobrá pohnutka, a tak jedná pošetile a nesprávně. Jeho srdce je po jeho „levici“, což naznačuje, že je podněcován k nesprávné cestě.

K našemu poučení: Náhlá smrt může postihnout každého z nás (9:12), a proto bychom měli používat svůj život v Jehovově službě pro případ, kdyby náš konec všechno zastavil. (9:10) Musíme také získat zručnost ve své službě, protože neschopnost může poškodit nás i druhé, a to i v tak prostých věcech, jako je kopání jámy či štípání dřeva. — 10:8, 9.

MLÁDÍ A ŽIVOTNÍ CÍL

Čti 11. a 12. kapitolu. Všichni bychom měli projevovat štědrost a jednat rozhodně. (11:1–6–6) Mladí, kteří používají svůj čas a energii ve stvořitelově službě, nebudou muset později v životě litovat. (11:9, 10) Budou mít naopak uspokojení z toho, že se líbí Bohu, a to ještě dříve, než ztratí zdraví a životní energii. — 12:1–7; viz „Strážnou věž“ 13/79, článek „Co tím moudrý muž myslel?“

◆ 11:1 — Co znamená ‚posílat chléb‘?

Chléb je opora života. Posílat ho po „vodní hladině“ znamená loučit se s něčím hodnotným. „Opět jej najdeš“ však ukazuje štědrému, že dostane nečekanou odměnu. — Luk. 6:38.

◆ 12:12 — Proč je zde vyjádřen tak záporný názor na knihy?

Ve srovnání s Jehovovým slovem obsahují ‚nekonečné‘ svazky světských knih pouze lidské názory. Mnohé z těchto názorů zrcadlí satanovo myšlení. (2. Kor. 4:4) „Mnoho se oddávat“ takové světské látce tedy přináší málo trvalé hodnoty.

K našemu poučení: Měli bychom stejně jako Šalomoun uvažovat o tom, co říká Boží slovo o životě. Pak se posílí naše rozhodnutí bát se Boha a poslouchat ho. Když poznáváme, že se Jehova o nás důvěrně zajímá (12:13, 14), přitahuje nás to k němu ještě více.

Ať tedy platí pro každého z nás: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání.“ To je náš závazek a ten nám přinese trvalé štěstí.