LIŠKA
[heb. šu·ʽalʹ; řec. a·loʹpex].
Psovité zvíře s hlavou protaženou do špičatého čumáku; má velké, vzpřímené uši ve tvaru trojúhelníku a huňatý ocas. Liška je známa svou vychytralostí; právě tuto vlastnost měl možná na mysli Ježíš, když označení ‚ta liška‘ použil na Heroda. (Lk 13:32) Když chce liška uniknout svým nepřátelům, spoléhá se spíše na lest než na rychlost, ačkoli na krátkou vzdálenost může údajně běžet i rychlostí více než 70 km/h.
Obyvatelé Sýrie a Palestiny dnes často neodlišují lišku od šakala a mnozí znalci se domnívají, že označení šu·ʽalʹ pravděpodobně platí jak na lišku (Vulpes vulpes), tak i na šakala (Canis aureus). V některých případech je v řadě překladů výraz šu·ʽalʹ přeložen slovem „šakal“.
Když jeden muž vyjádřil přání, že by chtěl Ježíše následovat, Ježíš ho předem upozornil na to, že lišky mají doupata, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu. (Mt 8:20; Lk 9:58) Pokud liška nepoužije nějakou přirozenou štěrbinu nebo nějakou noru, která byla opuštěna nebo kterou jinému zvířeti zabrala, obvykle si sama vyhrabe v zemi díru a udělá si z ní doupě.
Přírodovědci zjistili, že liška ve skutečnosti není takovým zlodějem drůbeže, za jakého je považována. Liška se živí hmyzem, hlodavci a jinými malými zvířaty, dále ptáky, zdechlinami, trávou a ovocem. (Pís 2:15) Přírodovědec F. Hasselquist, který žil v 18. století, podal zprávu o tom, že v okolí Betléma i na jiných místech bylo nutno učinit opatření, aby byly vinice chráněny před liškami, které je ve velkém počtu napadaly právě v době, kdy tam byly zralé hrozny. (Voyages and Travels in the Levant, Londýn, 1766, s. 184) Mnozí znalci se domnívají, že v Žalmu 63:10, kde je zmínka o tom, že ti, kdo budou pobiti, se stanou podílem pro lišky, se vlastně mluví o šakalech. Vezmeme-li však v úvahu to, že se lišky také živí zdechlinami, není zde překlad původního slova výrazem „lišky“ nesprávný.
V Písmu jsou zmínky o tom, že lišky žijí na pustých místech, dokonce i v rozvalinách, daleko od lidských příbytků. (Ná 5:18; Ez 13:4) Vypráví se v něm také o tom, že Samson použil 300 lišek, aby zapálil obilí, vinice a olivové háje Filištínů (Sd 15:4, 5), a je v něm zmínka o tom, jak se Ammonita Tobiáš vysmíval Židům, kteří se vrátili do vlasti a obnovili jeruzalémskou zeď; říkal, že na to, aby byla tato zeď zbořena, by stačilo, aby proti ní vyšla pouhá liška. (Ne 4:3)